Září 2015

Na téma uprchlíků se reaguje extrémně

7. září 2015 v 8:59 | Edith Holá
Hledá vůbec někdo pravdu? Co je to pravda? Někde jsem slyšela, že pravd je tolik jako je zadnic. Tak možná proto, ji nikdo nehledá. Každý má tu svou. A některé zadnice se dají dohromady a prdí na ty z druhého tábora. Píšu druhého, protože v ČR se vytvořily pouze dva: sluníčkáři VS. islámofobové.

V mém případě je to paradox, patřila jsem vždycky svými názory do toho tábora pravdoláskařů (dokonce jsem v seznamu na white média, ale obávám se, že sluníčkáři jsou ještě vyšší level a toho nedosahuji). Od té doby, co jsem nasdílela ma Ksichtknihu, jak se FB posměšně říká, video Okamury, který se dostal přímo do uprchlického tábora u nás a sdělil občanům ČR, že tam viděl jen urostlé chlapíky, žádné chudáky, že tam viděl jen vyznavače islámu a ne křesťany ze Sýrie, tak jsem se dostala do tábora islámofobistů, fašistů, xenofobů. Na mém FB mi pár lidí nasdílelo, že už nebudu sdílet populistické žvásty Okamury, když přeci vidím děti a ženy, které utíkají ostnatými dráty, umírají na moři, umírají v autech pašeráků...
Dostala jsem se pak za komentáře pod jejich statusy na mé zdi ještě nálepku lidská zrůda. Úplně se zapomnělo, že před Okamurou jsem nasdílela článek náklaďáku, v němž umřelo okolo padesáti lidí:-( Ještě více jsem pak rozlítila lid ve facebookové hospodě tím, že jsem si dovolila napsat, že považuji statusy s emocionálními fotkami na své zdi od druhých lidí za emocionální vydíráni a invazi a ne dialog. K dialogu je chat nebo komentáře pod mými statusy.

Sluníčkáři bombardují FB tím, že už si dají navždy pozor na ty, kteří cokoliv napsali proti uprchlíkům a už je nebudou nazývat přáteli. Ode mě si v práci jeden intelektuál odsedl. Dialog se zrůdami nevede.

Jelikož se ale vyjadřuji slovy, něco ještě tedy tímto textem k tématu napíšu a chtěla bych připomenout citát, který všichni známe: nesouhlasím s vašimi názory, ale budu bojovat, abyste je směl říkat. No, psychologové říkají, že ve vypjaté situaci, máme všichni nárok na extrémní názory, protože se v situaci neorientujeme rozumem ale skrze pocity a každého v té chvíli určují jeho osobní zkušenosti, nižší pudy, neznalost a hlavně strach. Je to první fáze.

Jak to tedy je? Marně se snažím najít střed a nebýt ani v jednom táboře. Ani mezi sluníčkáři, kteří jsou momentálně militantnější než ten druhý, od kterého by se to očekávalo. Nechci a nejsem v táboře islámofobů, rasistů, xenofobů a lidských zrůd. Hledám střed. Pravdu se asi nedozvíme, někdy se totiž vyjeví až za pár desítek let, když se najednou (?) objeví, co který politik kde ukutil. Ale více to rozebírat nebudu, protože táboru xenofobů se ještě nálepka paranoidní.


Jak to tedy je?

utíkají chudáci ze zemí, kde jim hrozí smrt VS. skuteční chudáci a ohrožení zůstávají, protože nemají peníze na pašeráky

volné koridory všem bez kontrol, jsme přeci lidští VS. pomáháme těm, co to nepotřebují

pomáháme potřebným menšinám VS. nikdo neřeší strach většiny /nemáme personu, která by hovořila k většině bez populismu/

utíkají ohrožení křesťané VS. v uprchlických táborech žádní křestané nejsou, ale muslimové

chlapeček vyvržený na břeh moře VS. je to emocionální podvrh jako už tolikrát v historii (politici domluvili s novináři srdceryvný příběh a přidali k tomu i autentické foto (mrtvé tělo jde na několik dní ke dnu, nevypadalo by tak hezky po vynesení na břeh)

pomáhali jsme v ohniscích už dost VS. proč se nepomáhalo v těch zemích, kde v uprchlických táborech lidé žijí v bídě, o hladu, atd.

uprchlíci jsou nadšení z naší pomoci VS. vyhazují z vlaku chleby, vylévají vodu, které jim lidé nebo organizace dovezou

uprchlíci jsou v nebezpečí života VS. člověk, kterému jde o život přijme za vděk bezpečím a ne že si diktuje, co chce a že chce pouze do Německa

nejsou nebezpeční, chtějí pracovat VS. diktují si, co budou a co nebudou ze své tradice a náboženství ochotni opustit a žít tak, jak se v naší kultuře žije, chtějí sociální dávky (v Německu jsou velké, chtějí právě tam)

je to mírumilovné náboženství, radikálové jsou všude VS. křesťanství bylo také takové v dávných století, to je odveta a máte to křesťani

většina z nich by ani mouše neublížila, jsou to hodní lidé VS. jejich tradice je víc než korán, i mladí muslimové jsou protálibánští, pro Alláha dokážou zabít, týrat ženy, které se sebemenším náznakem vymknou tradici...

nikdy neopouští své ženy, nikdy neopouští své děti, staré lidi nestrkají do LDN VS. není to pravda, můj otec byl muslimského vyznání, opustil matku i mě těsně před porodem

Mohla bych pokračovat. Zvláště myšlenkami vzhledem k budoucnosti. Ty se také na obou pólech extrémně vyhrocují. Historici by mohli psát další versusy, kde vznikl problém kdysi, jak se to neúspěšně řešilo. Antropologové, sociální pracovníci by zase mohli psát další VS, jak neseme podíl na tom, kam v těchto zemích dospělo násilí ve jménu Alláha, chudoba některých lidí a boj o holý život a jak jsou tam ženy jen flákotou masa, může je kdokoliv zastřelit, když třeba jsou těhotné a jejich manžel umřel, jak pracují hladové a v nelidských podmínkách u narkobaronů i s miminky, jsou zfetované, aby přežili hlad i jejich miminka, jak potrestají ženu třeba tím, že ji znásilní... atd. atd. Kde jsou tyto ženy se svými prcky? Jsou také na těch lodích? Pochybuji.

Sluníčkoví lidé, kteří tolik mluví o tom, jak kdo z jejich přátel padl a je stvůrou, vzápětí dokážou nasdílet, kde byli na výletě, co jejich kočička, pejsek (A propós třeba muslimové považují chov zvířecích mazlíčků za zvrhlost), sdílejí, co vytvořili nebo nějaké humorné video, novou rtěnku, nový účes.... Evropané se dál baví, hrají si a sem tam píší, jak je to strašné, že ženy a děti spí v tělocvičnách a kdo nechápe jejich utrpení, nemá v lidské společnosti co dělat. Mají pravdu. Rozhodně v té facebookové hospodě je lepší nebýt. Život není fér, důsledky svých činů si každý z nás nese, vrací se mu to. Ale pokud to člověk (tedy já) vezmu pozitivně, tak sice není fér, ale mohu se ze všeho ponaučit a hledat ten střed a nebyt první fázi vnímání příchodu uprchlíků do Evropy. Přeji lidem, aby se oba tábory rozpadly a znovu se začalo komunikovat a znovu se nastolila pravidla a hranice, jak komunikovat.


Přeji Evropanům jakožto celému světu, aby se pomáhalo skutečně potřebným.