Psát se dá kdekoliv

17. července 2015 v 15:44 | Edith Holá |  Jak píšu třetí román
Vždy mě pobaví otázka: Jaké rituály potřebujete pro své psaní? Jistě když jsem doma, tak si někdy i stihnu k psaní uvařit zelený čaj do největšího hrnku, co máme, zasednu a... dá-li múza, pak píšu. Jenže mám dvě děti, práci a k práci si přivydělávám další prací, ... atd... takže píšu "kde a kdy se dá". První dvě knihy se mi nejlépe psaly v MHD. Prostě on the road. Jen na cestě jsem konečně byla sama. I v přeplněném metru na jedné noze, ale sama ve svém nitru a nikdo po mně nic nehtěl, žádné mamíííí.

Před dvěma měsíci jsem si ještě myslela, že žádnou další knihu nenapíšu. Téma mě nenapadalo a představa psaní po nocích a pak stresu s úpravami textu před uzávěrkou, mě vůbec nemotivovala. Pak jsem ale potkala jednu ženu. Její děti se skamarádily s mými a my dvě se začaly tím pádem vídat častěji. Tato žena - říkejme jí třeba Marie - mi začala vyprávět zajímavé příběhy.

Takže už přes měsíc píšu, kde se dá, a když zrovna přijde múza, tak už vím, že ji musím chytnout a zapsat si, co mi v mysli vyčaruje. To je totiž opakovaná zkušenost, že pokud z nějakého důvodu to nezapíšete, už se nevrátí ta samá a některé části textu prostě nevysedíte. To chce i tu emoci.

Mým cílem je doslova a dopísmene naplnit citát Williama Styrona: Kniha by ve vás měla zanechat mnoho zkušeností a trochu vyčerpání. Při jejím čtení byste měli prožít několik životů.

Psaní nové kapitoly v Boreru:-) Děti běhají někde uvnitř.


Psaní v Alze, kde si kluci něco objednali a paří hry. Já píšu

psaní u koupaliště

Pro motivaci a pevnou vůli jsem si udělala obálku s pracovní názvem. K dnešnímu dni mám 20 817 slov a dělá to 65 normostran.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama