Když má Aspergerův syndrom matka

9. března 2015 v 17:26 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Kniha Žízeň je stručně řečeno o matce a dceři. Matka má rakovinu a umírá. Dcera se rozhodne vrátit se k ní domů a být s ní. Tak se to přeci dělá, když někdo umírá. Matka je paryba a dcera ryba. Nerozumíte? Coco kdysi plavala v břiše mámy a tam měla zůstat, tam jí bylo teplo a bezpečno. Jenže se narodila. Mámě, která vnímá svět přes detaily. Všechno bylo jednoduché a už není. Nemůže chytit rybu, nemůže ji chránit, ryba je kluzká, rychlá,... Coco si pamatuje, jak v dětství projela na odrážedle prosklennou verandou. Máma si to také pamatuje a myslela si, že je to konec. Ryba se však vrátila do řeky života.
Kniha je psaná v dialozích. To je neobvyklé. Čte se to tak rychle, že člověk občas lapne jako ta ryba a musí sebou mrsknout a vrátit se zpět. Jindy zase jen lape na suchu bez dalšího pohybu, protože Esther Gerritsen se dotýká témat, kterých se jiný nedotkne, jen je naznačí. Matka má Aspergerův syndrom. Ale nemá to ráda, když to o ní někdo říká. Každý je přece jiný a každý přeci vnímá přes svůj svět. Jako čtenář celou dobu přemýšlím, jestli ho Coco podědila nebo je to deprivací z dětství, že její věty jsou tak podobné matčiným. Mezi deprivací a znaky širokého spektra autismu, kam Aspergerův syndrom patří, vede tenká linka. A mezi matkou a dcerou toho leží tolik..., co by si měly vypovídat, ale ony si nemají, co říci. Mají jen tu matčinu rakovinu.
Coco leží v posteli a slyší, jak matka jde po schodech za ní nahoru. Nemůže to ale být ona, vždyť s chodítkem se sotva došourá ze svého pokoje na záchod. Coco ale ví, že je to ona. Matka to podle ní dokáže. Přijde za ní a obejme ji. Vždyť umírá. Do poslední chvíle věřím s Coco.
Lidé s AS se naučí sociálním dovednostem až tak, že to v práci nikdo nepozná. Jsou jen trošku jiní. Velmi inteligentní. My se naučíme je brát takoví, jací jsou, a nespouštět jim záchvaty.
Nizozemská spisovatelka Esther Gerritsenová píše jako by sama byla člověk s Aspergerovým syndromem a to přenese i na čtenáře. Je to tak autentické, až si člověk chvílemi říká, vždyť já tomu rozumím, jak to vnímá. Odložím knihu, když skončí, a dívám se na strop, kde chci vidět hvězdy. Proč by tam nemohly být? Každý přeci vnímáme subjektivně. Ale nikomu to neřeknu, protože vím, že se to neříká. Říkají se jen důležité věci. Jít ke kadeřníkovi, dát si kávu, přestěhovat stůl.

Jeden člověk z tří set má Aspergerův syndrom. Jeden z tisíce autismus. Aspergerův syndrom je znám od roku 1920.
Přečtěte si knihu Žízeň, nic takového jste ještě nikdy nečetli.

Recenzní výtisk věnoval e-shop Megaknihy.cz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama