Mají právo znát své biologické rodiče?

5. října 2014 v 13:12 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Děti v pěstounské péči mají podle zákona už zaručenou možnost setkávat se s bio rodiči. Již po dva roky vznikají doprovázející organizace. A co děti v adopci a ty z anonymních vajíček? Právo znát své biologické rodiče je jedním ze základních práv člověka (Úmluva o právech dítěte, čl. 7 a 8, 1989). Petra Pávková mi před čtyřmi roky pomohla při hledání biologické matky a byla se mnou na prvním setkání. Najdete ji v mé první knize "Cesta k mým matkám" pod pseudonynem Pavla. Dnes se Petra Pávková hledáním a setkáváním s bio rodiči zabývá profesionálně.

Nově podle zákona musí být děti v adopci svými náhradními rodiči do šesti let informováni o tom, že nejsou jejich. Nic víc, nic míň. Kdysi to bylo dokonce tak, že do 18 let jsem si na matrice nemohla ani zjistit jména svých bio rodičů bez souhlasu náhradních rodičů. Když jsem přišla na matriku ve svých 37 letech, tak se matrikářka musela jít poradit s vedoucí, zda mi může umožnit nahlédnout na první stranu a vidět tak poprvé jméno své matky a snad i otce. To jsem ani do své knihy nedávala. Bylo vedro k zalknutí, vystála jsem frontu se synem, který se neustále v tom horku chtěl kojit, aby mi dáma řekla, že neví, zda jako dospělý člověk mohu vidět jména těch, kteří mě zplodili. Nakonec jsem si odnesla stránky dokonce okopírované. I to se museli na matrice poradit. Byl rok 2010. Loni jsem díky ženě, která byla dána do adopce v 70. letech protiprávně a dokonce matce se zápisem v trestním rejstříku, dozvěděla, že porodopisy se neskartují, jak mi řekli v porodnici, ale ukladají se do Sbírky listin (paní Martina napsala svůj příběh do knihy "Nejsem tvá dcera"). Na Sbírce listin jsem také měla velký problém, aby mi umožnili nahlédnout. Okopírovat mi to prý nemohou a dokonce jsem si to nemohla ani já sama nafotit mobilem. Jméno otce a jeho totožnost tedy mám na papírku. Údajně musím požádat ministerstvo vnitra o to, abych si směla porodopis okopírovat nebo ofotit. Papír o mně!!!!! Tuto informaci jsem na Sbírce listin nedostala, ale musela jsem si ji najít. U nás je prostě přístup adoptovaných dětí k informacím o sobě tabu.
Přitom to zákon od roku 2004 změnil a dítě od 12 let si o sobě informace zjistit může. Neexistuje však doprovázející organizace, která by při hledání pomohla a dál hlavně při případném setkání. Sama vím, jak to byla náročná situace a kdo jste četl mou první knihu, tak víte, že se otevírtají 13. komnaty. Proto jsem nesmírně ráda, že právě žena, která mě před čtyřmi roky pomáhala, si založila organizaci jako první v Čechách a bude dětem i dospělým ku pomoci při hledání i setkávání s bio rodiči. V cizině je to běžné.
Často potřebují pomoci hlavně osvojitelé, kteří dítě přijmou jako malinké miminko a prostě je mají za vlastní. Je to pochopitelné, ale pokud si dítě brali nejen pro vlastní potřebu a touhu mít dítě, tak právě pro tu lásku k němu mu přeci pomohou najít to, co běžně lidi znají. Ale není tomu tak. V ČR je to pořád tabu. Zvláště u starší generace náhradních rodičů, ale jak vidno i u uředníků. Dokonce některé pěstounské organizace mají stále v desateru: Není hlas krve. Na facu mi dokonce jedna paní napsala, vždyť mu osvojením dám své příjmení, bude po mně dětit tak co.
A co teprv děti, které jsou z anonymních vajíček, ze surogátních mateřství, děti, kterým matky zatajují pravého otce... a po celý život žijí v tom, že je něco divně? Neumožňovala bych darování vajíček anonymně. Ten příběh jde za vámi a pokud ho neznáte, tak nejste zakořeněni. Já už jsem. Dnes díky své první knize znám i rodinu svého otce. Bohužel on umřel, jeho už jsem nestihla. Kniha mi pomohla a jedna čtenářka poznala z knihy, kdo to je. Kdyby mi náhradní rodiče netajili jména, mohla jsem je poznat oba dávno.
Držím všem, kteří budou chtít poznat své kořeny, palce a přeji jim dobrého průvodce na této cestě k druhé matce a druhému otci.
Předejte kontakt na Petru Pávkovou všem, kteří hledají své kořeny a neznají je.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 5. října 2014 v 14:30 | Reagovat

Ano, přidávám se k Edith a přeju všem hodně štěstí s hledáním.

2 Kerria Kerria | Web | 5. října 2014 v 23:52 | Reagovat

Vím, že tohle je pro tebe citlivé téma. Já si myslím, že tohle je individuální. Pokud dítě projeví zájem, tak by se mu nemělo bránit, aby své rodiče poznalo. Naopak, adoptivní rodiče by mu v hledání měli být co nejvíce nápomocni - dají tím totiž najevo, že dítě v nich bude mít vždycky oporu.
Na druhou stranu, pokud je dítě v adoptivní rodině spokojené a nemá žádný problém, tak proč ho uměle vyrábět tím, že se mu prozradí, kdo vlastně je. Věřím tomu, že na světě žije i spousta adoptovaných, kteří o tom vůbec neví. A rozhodně by z té informace neskákali radostí.
Pravda se někdy hodně přeceňuje. Občas je dobré žít ve sladké nevědomosti.

3 Lukáš Lukáš | Web | 7. října 2014 v 16:37 | Reagovat

Zdravím,

zvážím případnou koupi uvedené knihy. Zajímavé.

S pozdravem,

Lukáš Přibyl

4 alma-nacida alma-nacida | Web | 1. listopadu 2014 v 11:14 | Reagovat

Myslím, že každý by měl mít právo rozhodovat sám o sobě, samozřejmě, že aspoň do jisté míry s ohledem na věk a na eventuální hendikep.Ono se dobře řekne, že není hlasu krve, když je člověk mladý nebo malý, ale myslím, že hlas krve nejen existuje, ale s věkem sílí. Chápu, že pro osvojitele je to těžká chvíle a myslím, že i oni by potřebovali průvodce, aby se měli kam obrátit o pomoc, pokud budou cítit, že ji potřebují.

5 Angel Angel | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 21:54 | Reagovat

Tohle je opravdu složité. Mám podobný názor jako Kerria. Bránit by se dítěti nebo už dospělému člověku nemělo, pokud se k tomu rozhodne z vlastní vůle, a i úřady by v tomto případě měli ve všem vyjít vstříc. Na druhou stranu, pokud je dítě v náhradní rodině šťastné, tak nevidím důvod, proč to nějakým způsobem nabourávat. Nakonec by to mohlo mít špatný dopad jak na osvojitele tak na to dítě a v neposlední řadě i na biologické rodiče.

6 kunzak88 kunzak88 | 30. června 2015 v 14:46 | Reagovat

Jsem adoptivní maminkou sladké holčičky. Od malinka jí vyprávím, že jsme si jí vybrali protože byla jedinečná a nejúžasnější. Zatím je malá a tuto formu pohádkou nám doporučili psychologové. Jsem připravená rozumem jí více osvětlit až bude větší, že je adoptovaná. Přesto je víc naše než se jeví pragmatická skutečnost. Jedno krásné pořekadlo: Nejsou rodiči ti, kdo rodili,nýbrž ti, kdo krmili a dobru učili. Aničku vychováváme s největší možnou láskou a jsem přesvědčená, že jsme pro ní nejlepšími rodiči na světě. Nicméně pochopím, pokud bude chtít znát své kořeny a zeptat se svých zploditelů: proč.... Já ten důvod znám, a netěším se na to, až jej pozná i moje dcera. Pokud bude chtít sama. V srdci si vroucně přeji, že shledá, jakou rodinou ( a nemyslím tím jen mne a manžela) je obklopená a že jí skutečně každý dáváme jen to nejlepší. Tedy - alespoň se o to na rozdíl od "bio" pokoušíme s nejlepším svědomím. V rodině mám adoptovaného příbuzného a na mou otázku, zda nechce pátrat po "kořenech" mi ve svých 35 letech (a věděl to od malinka) odpověděl: Já zapustil kořeny ve své náhradní rodině, jsem šťastný, že mám mámu a tátu jaké mám. Neměnil bych je za žádné jiné geny na světě....tomu říkám satisfakce pro jeho "náhradní" rodiče. Já se náhradou necítím být. A doufám, že to MOJE dítě bude cítit také tak. Přesto jí nikdy nebudu bránit. Jen nevím, zda bych ustála, kdyby říkala mami někomu, kdo jí zavrhnul od první chvíle příchodu na svět.....Hledání kořenů je jedna věc, zraněná srdce rodičů, co se snažili je druhá....nicméně chápu touhu odhalení tajemství.... Všem adoptivním rodičům držím palce, aby jejich snaha dát smysl života jejich adoptivním dětem byla odměněna bez pocitu marnosti a ztráty..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama