Se zlem je to jako s drogou

3. srpna 2014 v 22:00 | Edith Holá |  Téma týdne
Napsala jsem už mnoho blogových textů na téma zlo a dobro. Dokonce včerejší jsem také k tomuto tématu chtěla přiřadit. Naneštěstí jsem tak neudělala, to už by mě většina rozcupovala a odsoudila za nehorázné věty vůči neplodným lidem v kontextu australského páru, který opustil dítě s Downovým syndromem a zdravé si ze surogátního mateřství ponechal. Téma týden o zlu a dobru se tu na blogu motá od té doby, co bloguji a to už jsou čtyři roky. Tohle téma se motá v životě každého z nás. Ale je tomu opravdu tak? Každého? Každý z nás chce být dobrý? Narozené dítě je automaticky dobré? Nebo se stává životem dobrým? Zlým? V obou mých románech je věta: Každý z nás se na každé křižovatce rozhoduje pro dobro nebo zlo. Někdy je to viditelná křižovatka, někdy se odehrává ve vteřině pouze ve skrytu. V našem svědomí. Věřím tomu, že peklo neexistuje, že před Boží láskou v poslední pidi sekundě přeci jen i zatvrzelý člověk kapituluje. Domnívala jsem se, že je to ta poslední minuta (nebo pár minut) před posledním vydechnutím. Tomu tak není. To už vím. Jsou lidé, nejsou to ti ve vězení, vrazi a kdo ví kdo ještě, ale ti mezi námi, kteří často umírají neusmíření. Plní zloby, vzteku... a prostě se neusmíří ani se sebou, ani se svými blízkými. A to je zlo.


Neusmíření se, neodpuštění sobě. Bez toho není možné odpustit druhým. Zkuste to. Opravdu to nejde. Mojí vírou je, že dostanou šanci ještě po posledním vydechnutí. Dobro je odpouštění a usmíření se. Zlo je opak. Když jsem kdysi četla od Scotta Pecka, že existují lidé, kteří dojdou po cestě zla tak daleko, že není návratu, zatrnulo mi. Rozumově jsem si však říkala, že to není možné, že i takový člověk se musí zastavit, obrátit a v srdci najít poslední kapičku pro návrat k dobrému. Dnes už vím, že zřejmě umírají lidé, kteří dostávají šanci znovu a znovu, ale odmítnou se vrátit. Trpí, ale neudělají to. Nemohou? Těch lží co v životě udělali a kdyby je přiznali, zbořil by se jím celý opravdu celý důmyslně vystavěné přežití. Zlo se dá poznávat podle obětí, symptomem zla jsou lži... A ty nejhorší lži jsou k sobě, k dětem a pro dobro. Dobro poznávám v JASných hranicích a v pravdivosti vůči sobě a tím i druhým. Žádná tabu, žádné milosrdné lži, žádné dělám to pro jejich dobro, pro tvé dobro... to je cesta do pekel.

Právě jsem viděla český film Jako nikdy. A v něm umíral muž, který se nesmířil. Umřel zlý. Po něm zůstali lidé, kteří tolik čekali na to, že se jim omluví, že se smíří a budou se muset smířit. A nenastalo to. Jsou to oběti zla, které čeká dlouhá cesta, jak se z toho dostat, protože i oběti mají bohužel nakročeno k té cestě, ze které není návratu. Znáte to, děti, které si v dětství přísahají, že nebudou dělat to, co matka (nebo otec) a pak...? Před pár dny jsem viděla zase film Philomena, kde mě nejvíce zaujalo kromě hlavní hrdinky hledající svého ztraceného syna i jeptiška, která se spolupodílela na kradení dětí svobodných matek a na jejich utrpení a tvrdé práci, aby si takzvaně odpykaly hřích. Okradená matka ji odpouští. I to, že díky ní se minula podruhé se svým synem, když i on jí hledal a umřel pak s vědomím, že matka ho opustila. Obelhali i jeho. Dávno po tom, co už se padlé ženy do kláštera nezavíraly a jejich děti se neprodávaly. Judi Dench stála nad tou jeptiškou a odpustila jí.
Řádová sestra s trpkým výrazem ani nemrkla. Ostatní v klášteře, kteří už ty dávné hrůzy ani nepamatovaly ho ale podporovaly. Lhaly dál hledajícím matkám a hledajícím potomkům. Lež je symptom zla.

Se lží je to jako s jakoukoliv drogou. Dáte si první a nevíte, co to roztočí.

P.S. K australskému páru, který opustil své dítě s postižením: Co myslíte, řeknou jeho sestřičce časem, že byla odnosena thajskou matkou, že má někde v Thajsku bratra s handicapem... nebo budou žít v mlčení (lhaní) k jejímu a jejich příběhu? Jeslti se to jednou ta dívka dozví, co si jakožto zdravý jedinec (pokud bude zdravá i nadále, to se nikdy neví) pomyslí? Bude spokojená s tím, že nic nevěděla, že jí lhali, že ho opustili a ona ani oni ho neznají? Pro čí dobro se vykonal tento skutek?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 friv 5 friv 5 | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 5:18 | Reagovat

Přečetl jsem váš článek a ustanovení týkající se dobra a zla, tam je mnoho zajímavých věcí, a tyto body lze využít v pořádku? Mluvte pokud opravdu m, chci dělat.

2 friv 4 friv 4 | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 5:27 | Reagovat

To co píšeš je skutečný a že můžeme pochopit, co je to, co přináší nejrealističtější.

3 Kerria Kerria | Web | 4. srpna 2014 v 10:03 | Reagovat

Dobro a zlo není tak jednoznačné. Co je pro jednoho dobré, může být pro jiného zlé a naopak. Záleží na úhlu pohledu a zkušenostech.
Stejné je to i s pravdou a lží. Když člověk věří lži, tak pro něj je to pravda. Nejkrásněji je to vidět na víře v Boha. Pro věřícího je Bůh pravda pro nevěřícího lež. Kdo z nich má pravdu? Většinou ten, kdo má v ruce větší a těžší klacek (obrazně řečeno), protože nikdo třetí v tom sporu není.

Nevěřím, že lidi jsou zlí, protože chtějí. Většina lidí chce být dobrých a chce dobro šířit. Ale neumějí to. Stejně jako ty - chceš šířit dobro a napíšeš zlej článek (nemyslím zrovna tento, ale pár jich tu bylo). Ve jménu dobra vyšleš zlo a to se ti pak vrací, cítíš se nepochopená a ukřivděná... Stejné je to i s mojí matkou, možná i s tou tvojí...

Mnoho zlého bylo napácháno pro něčí dobro a naopak mnoho zlého se nakonec ukázalo jako dobré.

4 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 4. srpna 2014 v 10:26 | Reagovat

jestli smím, zanechám zde pár slovních stop..
Tohle mě docela zaujalo. Nebudu se vyjadřovat k vrozeně postiženým dětem ze svého úhlu pohledu (mám možná společensky poněkud hůře stravitelné názory, zvlášť co se lidí týče), stejně si nejspíš nedokážu ani představit, co se odehrává v hlavách "krkavčích" matek či odložených dětí.. jestli výčitky, bolest, pocity křivdy, hněv, nebo jen lhostejnost.. netuším a jsem ráda, že nemusím. Každopádně jsem toho názoru (myslím, že celkem odpovídá duchu článku), že lidi by si neměli lhát, protože nikdy dopředu nelze odhadnout, jak daleko to proroste do života člověka, který lhal/byl obelhán. A lež sice nemá tak krátké nohy, aby si je zlámala hned na první překážce, ale dřív či později se stejně proflákne a zasáhla-li mezitím už tkáně v okolí duše, tak i z prvotně malé a nevinné lži může být ve vteřině nevyléčitelná krvácející trhlina.. hnus. (na druhou stranu - z vlastní zkušenosti vím, jak nesnadné je napravovat lži z minulosti, jak snadné je raději zatloukat dál).
No - sama jsem docela zatloukač, nebo spíš nesdělovač, takže to raději rozpatlávat nebudu; ale chtěla bych naťuknout otázku, která mě neustále žere (ráda si stěžuju na lidstvo) - co jsme to za "společnost", jak si můžeme říkat "civilizace", když jsme akorát smečka zasr* xenofobů?! Když příjde na svět postižené dítě - tak co jako? No holt ani Matka Příroda není všemocná, a co je Downův syndrom? Nic než jeden blbý chromozom navíc.. no a co? To je důvod toho tvora odkopnout? Vždyť dokáže cítit emoce, i když jim možná my "jakože normální, jakože zdraví" nerozumíme - o co jsme lepší? O co jsme lepší než jakýkoliv postižený, "nedokonalý" či dokonce "divný" člověk? O co? O to, že se na základě jakés takés "normality" semkneme v bezcitnou a blbou smečku, která tyhle "chudáky", které sama zplodila, roztrhá za to, že jsou jiní?! Co jsme to za hnusnou parodii na živočichy, když jsme se svévolně vzepřeli přírodním zákonům a nárokujeme si její práva?! Odsuzovat jedince za to, že nemá nohu / že je plešatý / že má jinou barvu kůže / že a že a že.. kdo nám dává právo?!
No - nebudu se dál rozohňovat, asi to stejně vyzní nesrozumitelně. Zkrátit to lze na "lidstvo mě sere a myslím si, že by nebylo od věci, aby se VŠICHNI rodili postižení - aspoň by si sakra začali toho života vážit!"
..hm.. omlouvám se za ten výlev. Jako chápu, že je těžké žít s postiženým dítětem, ale na to měli rodiče krucinál myslet, když na sebe lezli. Vlastníma hnátama by něco tak dokonalého nestvořili, ba nevytvořili by ani jedinou buňku správně, ale remcat nad tím, že se tam připletla jedna drobná chybka, na jejíž existenci celých 9 měsíců s prominutím bohorovně srali, to by jim šlo. Tak dopr* - když si nechávám udělat dítě, tak holt musím počítat s tím, že se nemusí všechno povést podle nejrůžovějších snů, ne? Pokud to nejsem schopna akceptovat, OK, druhá možnost je nechat si vzít potenciálně postižený plod dřív, než tím bude moct trpět, nebo si nechat vzít reprodukční orgány. Nemám téměř nic proti eutanazii, potratům ani sterilizaci, zato z představy, že rodič takhle dojebe vlastnímu děcku život (tím, že ho "vyrobí" postižené - do spárů téhle dementní společnosti, která mu to postižení dá náležitě sežrat) a jediné, co s tím udělá, je, že ho zastrčí pod židli a tiše zmizne, z toho se mi chce vážně blít.
Ještě raz - sorry, ale tohle nikdy nedokážu držet v sobě.

5 edithhola edithhola | 4. srpna 2014 v 12:44 | Reagovat

[3]: Mluvím především o lži uvnitř. Intuitivně víš a ve svém svědomí, co Tě vede k tomu, co jsi udělala, řekla, napsala... Co za pohnutky a potřeby tě k tomu vedou. A pokud svou potřebu zahaluješ do slov o dobru hlavně pro druhého, tak je to zlo. Protože člověk navíc, co je pro druhého dobré. Ví jen, co je dobré pro něj. Pokud je však vychován zlým člověkem, manipulativním, tak to často má hodně v sobě zahrabané a trvá dlouhou než se prokope k tomu, co je pro něj dobré a odhalí všechny lži. Ale to je velmi tvrdá a bolestná práce na sobě.
A spojení Boha a klacku bych vůbec nespojovala s dobrem.
K Tvému osobnímu příběhu se nebudu vyjadřovat, nelíbí se mi, když se vyjadřuješ k mému (jako někteří další blogeři pod mnoha mými články), takže to nebudu dělat Tobě.

6 edithhola edithhola | 4. srpna 2014 v 12:47 | Reagovat

[4]: Tvůj názor, že snadnější zatloukat je velmi pravdivý. Člověk musí dospět do stadia, kdy už ví, jak moc dlouho a s bolestí trvá napravit lži. Lži předešlé generace, lži svoje atd. a proto se většinou už předem lži vyvaruje a zuby nehty se brání nějakou udělat nebo v nich žít, pokud ji tak nastolují druzí a berou ji za normu. Naučí se chránit, říká Scott Peck ve své Lidé lži.

7 Kerria Kerria | Web | 4. srpna 2014 v 15:35 | Reagovat

[5]: Myslím, že si nerozumíme. Z článku vyzařuje tvůj (možná od někoho převzatý) názor, že se člověk vědomě rozhoduje pro některou z cest (dobro a zlo) z nějakých vlastních pohnutek. Svým způsobem máš pravdu, ale nevěřím, že se člověk sobecky rozhoduje schválně pro zlo. Alespoň ne většina lidí. To spíš hledá důvody dodatečně, aby se sám před sebou mohl ospravedlnit, že v dané chvíli nezvolil tu správnou cestu.

"Bůh a klacek" je metafora, jako literárně činný člověk bys to mohla poznat. Stejně bych mohla použít jakékoliv jiné kontroverzní téma (eutanazie, potrat, homosexualita...). Pravda a dobro (ani lež a zlo) nejsou na ničí straně, ale pokud se včas nepřestanou hádat, dojde na klacky ;-)

Za tu osobní poznámku se omlouvám, netušila jsem, že se tě těch pár nevinných slov tak dotkne. Bylo to míněno v dobrém, bez jakýchkoliv postranních sobeckých úmyslů.

8 děda tik tak děda tik tak | Web | 4. srpna 2014 v 15:59 | Reagovat

"Ze všech věd, které člověk může a musí znát, tou hlavní je umět žít tak, aby spáchal co nejméně zla a způsobil co nejvíc dobra" :-)

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 16:42 | Reagovat

Často se o dobru a zlu mluví tak, jako kdyby mezi nimi byla ostrá hranice, vyplývá to ostatně i z tvé věty o rozhodování se pro dobro či pro zlo na každé křižovatce. Tak to ale podle mne není. Dobro a zlo mohou být dvěma tvářemi téhož, při různých úhlech pohledu může převažovat ta či ona; to prostě není přehledný dvojkový systém s nulami a jedničkami. Kdyby to tak bylo, byl by svět poměrně přehledné a snadno vysvětlitelné místo a do toho má daleko.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 23:01 | Reagovat

Mám tu zkušenost, že čím víc člověk přemýšlí o tom co zlého se mu stalo, co zlého komu provedl, byť mnohdy nevědomky, ,,hrabe se" ve svém nitru, tím je méně spokojený. Mezi lidmi je hodně zla a je lepší vybírat si od nich ty lepší, snesitelnější stránky. Zlý člověk je vlastně nešťastný člověk, protože jeho pohled na svět je příliš kritický. Lhát se nemá, ale když už je to nutné, raději o něčem mlčet. Ono to pak toho druhého bolí. Ovšem o původu člověka nelhat v žádném případě.

11 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 16:50 | Reagovat

Co jsem se z knih a příběhů naučila je, že dobro a zlo dokážou být mnohdy relativní pojmy. Když však člověk zapátrá až k samým kořenům, pozná, jak to doopravdy je... A nakonec naše odhady mohou dopadnou úplně jinak.

A s těmi lži naprosto souhlasím. Jenomže v tomto světě na nás křičí ze všech stran....

12 alma-nacida alma-nacida | Web | 1. září 2014 v 14:43 | Reagovat

Před dvěma dny jsem dočetla Tvou knihu O ženách a o lásce a předně Ti chci za ni moc poděkovat. Hodně mě zasáhla, stejně jako Tvá první kniha, ale jinak a jinde. Těžko se mi o tom mluví, a jak se blížím věkem k mgické 50., čím dál víc se utvrzuji v tom, že říkat pravdu je nakonec nejjednodušší a přinese to nejmíň problémů v budoucnu. Někdy to otevře problém dnes, ale ten bývá podle mě řešitelnější, než kdyby roky kvasil v temnotě nevyřčeného.

13 edithhola edithhola | E-mail | Web | 1. září 2014 v 22:06 | Reagovat

[12]: Děkuji moc za krásné řádky. Také si myslím, že říci pravdu je lepší a snažím se tím v druhé půlce života řídit. Už nepolykat, ale vše říkat, pojmenovávat, netajit. Děkuji a pokud napíšeš k mé knize recenzi, budu moc ráda. Tvé řádky jsem nasdílela na facebook o mých knihách https://www.facebook.com/pages/Rom%C3%A1ny-Edith-Hol%C3%A9-s-t%C3%A9maty-surog%C3%A1tn%C3%AD-mate%C5%99stv%C3%AD-a-adopce/778489072184634?ref=hl
Díky moc.

14 alma-nacida alma-nacida | Web | 2. září 2014 v 15:16 | Reagovat

[13]: Recenzi napíšu ráda, kam a jak? Na mail? Stačí to o víkendu? Nějak nestíhám :-).

15 edithhola edithhola | E-mail | Web | 2. září 2014 v 19:38 | Reagovat

[14]: Klidně na svůj blog a pak mi sem hoď odkaz. děkuju a těším se!!!!

16 alma-nacida alma-nacida | Web | 4. září 2014 v 21:34 | Reagovat

[15]: :-) Dobře, napíšu a odkážu :-), snad to bude ke čtení. :-)

17 alma-nacida alma-nacida | Web | 6. září 2014 v 14:47 | Reagovat

Ahoj při slunečném víkendu! Hlásím, že mám zrecenzováno: http://alma-nacida.blog.cz/1409/smireni
Pěkný den! :-)

18 lunacys lunacys | Web | 22. června 2015 v 4:38 | Reagovat

online pujcka štětí ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama