Chceme jen růžové, krásné a zdravé miminko

2. srpna 2014 v 23:07 | Edith Holá |  SOCIÁLNÍ a jiná témata

Během odpoledne mi tři lidé na facu poslali odkaz na článek o rodičích, kteří si od surogátní matky vzali zdravé dítě a druhé s Downovým syndromem jí nechali. Někdy si připadám jako poradce na surogaci u nás. A to jsem napsala o tom jen román. Sama jsem žádné dítě nikomu neodnosila a jakožto plodná žena jsem po nikom tuto službu žádat nemusela.


Mezi námi jsou ženy, které opravdu dokáží odnosit dítě jinému páru. Nechají si v pravit do svého těla cizí vajíčko oplodněné cizím mužem. V některých zemích je to zakázáno, v jiných se z toho stala surogátní turistika. Bílým ženám nosí ženy s tmavou pletí v domech pro to určené. Děti své nosičky nikdy neuvidí. Domov na devět měsíců jako by nebyl.
Možná má slova budou krutá, ale lidé, kteří spolu nemohou mít dítě, k sobě nepatří. Buď se s tím smíří nebo jdou od sebe. Ženy, které nemají ženské orgány v pořádku a kvůli tomu nemohou mít dítě, nemají mít děti. Lidé, kteří si dítě mohou vybrat, až když je narozené (adopce, pěstounská péče, surogátní mateřství) podle mě tíhnou k selekci. Kdo by si dobrovolně koupil nehezkou housku, rozměklé rajče, žampiony s plísní? Když si můžete něco vybrat, jak si vyberete? Ještě vědomě to nějak zpracujete, ale podvědomě? Domnívám se, že ženy (i muži), kteří nemají vlastní dítě mohou tíhnout k převýchově. Ne k výchově. Mít ho tak jako by byl po mně.
Kdysi jsem také bojovala s neplodností. Vím jaké to je každý měsíc se hroutit, že matka příroda je zase silnější. Nikdy jsem však nesáhla po jiné metodě než přírodní. Jsem si jistá, že kdyby selhaly a zůstala bych bezdětná, tak bych žádnou umělou metodu nepodstoupila. Neodsuzuji tyto neplodné ženy. WHO od roku 1977 vidí neplodnost jako nemoc a každý má právo na léčbu nemoci všemi dostupnými prostředky. Umělé oplodnění nám umožnilo z ženy udělat živý inkubátor. Ten jev tu je a není možné před ním zavírat oči nebo ho dokonce zakazovat. Lidem, kterým jednoho dne spadne do náruče dítě a žena ho nenosila ve svém těle, jim bych doporučila přípravu, sebezkušenostní výcviky... Jde jim přeci o potřeby dítěte a nejen o vlastní: já chci dítě zdravé, krásné, růžové...

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Reinette Reinette | 3. srpna 2014 v 0:26 | Reagovat

To nemůžete myslet vážně, že ne? Jenom proto, že spolu dva nemůžou mít děti, tak by spolu vůbec neměli být? Vy si snad děláte srandu. Já fakt nechápu, co je na tom za problém, že si třeba nějaké dítě adoptují. Což si - mimochodem - rozhodně nevybírají sami podle toho, jak se jim to dítě líbí/nelíbí.
A abych vás ocitovala - možná má slova budou krutá - ale já bych si na krk také  postižené dítě nevzala. A to z toho důvodu, že bych věděla, že se prostě o něj nedokázala postarat a nedokázala bych mu dát tu lásku, kterou si zaslouží.

A mimochodem, na to, že jste spisovatelka, tak si po sobě asi články nečtete, co? "Během odpoledne MY..." O překlepech nemluvě, že. Bože, když už jednou něco někam vybliju, aspoň koukám, jestli v tom článku nemám nějaké chyby, ne?

Tak. A sežerte mě :)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 4:08 | Reagovat

Ano, říkáš to natvrdo a náš k tomu jistě řadu důvodů a mnoho informací a zkušeností, které já nemám. Přesto s tebou nesouhlasím. Znám řadu párů, které spolu nemohou mít děti, nesmířili se s tím, udělají všechno proto, aby je mít mohli a já budu v tomhle vždycky na jejich straně. Pokud jsme dostali možnosti některé věci měnit i proti jejich přirozenosti, jistě tomu tak  není bez důvodu a je správné takových možností odpovědně využívat.

3 mengano mengano | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 8:42 | Reagovat

Nesouhlasím s tvými názory. Je poněkud hloupé tvrdit, že pár, který spolu nemůže mít dítě, k sobě nepatří. V dnešní době, kdy velká spousta žen nemůže otěhotněť (pravděpodobně z civilizačních příčin), je požehnáním, že lékaři dokáží pomoci. Nevidím na umělém oplodnění nic zavrženíhodného. Naopak, spoustě žen to přinese vytoužené mateřství.
Rozhodně bych si ani nedvolila kritizovat institut náhradní matky. Je to privátní záležitost neplodného páru a ženy, která se rozhodne dítě pro někoho jiného "odnosit".

Článek, který tě zřejmě inspiroval, jsem četla. Bylo v něm zmíněno, že náhradní matka věděla předem, že jeden z plodů je poškozený. Kvůi své víře odmítla přerušní těhotenství. Ale tím se už dostáváme k jiné otázce - přivést či nepřivést vědomě na svět postižené dítě.

4 Arvari Arvari | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 10:07 | Reagovat

No, Edith, tímhle jsi mě docela dostala. A upřímně bych do tebe teda neřekla, že budeš mít zrovna takovej názor... A upřímně to vážně nechápu.
Dnešní doba je holt taková, že spousta párů děti nemůže mít. A i když chápu, že asi není dobře, když se dvojice roky a roky žene jen za dalšími pokusy o umělé oplodnění a ničím jiným nežijí, asi to není úplně dobře, ale nikdy by mě nenapadlo říct, že k sobě pár nepatří jen proto, že nemůže mít dítě. Nemůžu si pomoct, ale to je prostě... příšerně kruté.
Jinak... No, máš asi pravdu v tom, že většina lidí, když se rozhodnou třeba pro adopci, chce spíš dítě dokonalé, ale to se dá na jednu stranu pochopit. Ne každý má prostě sílu na to, aby vychovával dítě, o kterém předem může tušit, že s ním bude mít jen spoustu starostí...

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 12:37 | Reagovat

Souhlasím s tím, že rodičovství vyžaduje zodpovědnost a přípravu. Ale dle mého je úplně jedno, jestli jde o děti vlastní nebo ne.

A to je tak celé, s čím souhlasím.

Zajímalo by mě, jaký máš názor na homosexuální páry, které jaksi vlastní děti nemohou mít celkem automaticky, ač jsou plodní nebo ne. Neměli by spolu být?

Vztah přece není jenom o vychovávání (vlastních) dětí! Pokud to tak bereš, pokud je pro tebe partnerství výrobna dětí a nic víc, tak hluboce lituji jak tebe tak tvého partnera.

Osobně doufám, že to, co jsi napsala, jsi pouze hrubě nedomyslela nebo ve víru emocí špatně formulovala.

Pro své vyhraněné názory máš jistě své důvody, každopádně mám pocit, že při tvorbě svých článků dáváš v první řadě na dojmologii a emoce, až v druhé řadě na fakta. Nepíšeš své články s nadhledem. A to se mi nelíbí.

Možná by to chtělo více pochopení pro druhou stranu.

6 edithhola edithhola | Web | 3. srpna 2014 v 12:58 | Reagovat

Každá těhotná žena pokud je zodpovědná se připravuje na to, že své dítě má přijmout bez podmínek. žádná těhotná žena neví i přes všechny testy, jestli její dítě bude zdravé. Může se stát cokoliv při porodu, v těhotenství, testy nejsou stoprocentní. Takže podle některých z vás genetická matka má právo se zříci svého dítěte s Downovým syndromem jen proto, protože surogátní matka nešla na potrat? Tím potratem by nejspíše zabila i to druhé zdravé. Rodiče, kteří si nechávají odnosit dítě nebo ho adoptují si mohou vybírat a o tom je můj článek. Je v tom druh nezodpovědnosti, který výběr umožňuje.  Já bych dítě s postižením pryč nedala, už v těhotenství jsem musela přijmout fakt, že své dítě bude milovat, ať se narodí jakékoliv. V australském případě tomu tak nebylo. Jak to že ti lidé si donesli jen to zdravé? Sebrali sourozence dvojčeti? Nevěřím, že tito lidé budou vychovávat dobře. Se špinavým svědomím nemohou vychovávat dobře. Neřekla jsme ani nenapsal, že jsem proti surogaci,  adopci a pěstounství. Ale tito rodiče by měli být připravováni na lásku bez podmínek. A to nejsou. Možná to ani není možná, jak vidno u genetických rodičů v Austrálii. Můj názor, že lidé, kteří spolu nemohou mít děti, nemají být spolu nebo když zůstanou, tak by se s tím měli smířit a ne jít proti zdi umělými způsoby, je na úrovni zkušeností. Není to rozumová dedukce ani pouze emoční.

7 edithhola edithhola | Web | 3. srpna 2014 v 13:04 | Reagovat

[2]: Čerfe, na běžné úrovni při nich stojím také. Mám je i okolo sebe. Některé jejich pocity i věty jsou v knize. Hluboce s nimi soucítím, když se roky snaží, trpí... Na hlubší úrovni ale vidím, jak se trápí a jako nezávislé oko vidím, proč to nejde. Některým se to okolo mně nedaří ani po umělým oplodnění. Často změnou partnera - ejhle a díte jde. Když spolu zůstávají, obdivuji je za to, že se s tím usmíří, že to prostě nejde. Obdivuji je víc, než ty, co se nahrnou do surogace nebo adopcí. Mně osobně by zajímalo, kdyby se vyzpovídali lidé, kteří jdou do adopce, pěstounství či si nechají donosit dítě, co je zatím. Třeba to jendou někdo udělá. Hellinger to udělal ve své konstelaci jednou a bylo to zajímavé, co z těch lidí na hluboké úrovni lezlo. Obdivovala bych lidi, kteří by se vyléčili ze svých traumat a pak teprve šli do adopce, pěstounství a surogace. Někteří by možná už tu potřebu neměli a ty, co by měli i nadále, tak to jsou ti, co by byli skutečně dobrými náhradními rodiči.

8 edithhola edithhola | Web | 3. srpna 2014 v 13:09 | Reagovat

[5]: Terezo, já už vstupuji do druhé půlky života a nebudu sama sobě lhát. Napsala jsem to, co jsem chtěla napsat. Výše v komentářích píšu, co si o tom myslím více.  Nevím, proč sem pleteš homosexuály. Lesbické ženy to mají jednodušší, jedna prostě se nechá oplodnit a je to. U mužů souhlasím s adopcí, ale opakuji to, co píšu v předešlém komentáři. Lidé, kteří chtějí adoptovat, tak by měli prozkoumat své pohnutky a zaléčit svá traumata. Se surogaci u homosexuálů nesouhlasím. A nesouhlasí s tím ani samotné surogátní matky. Pro homosexuály by to neudělaly. Jen pro ženy, které trpí neplodností.

9 edithhola edithhola | Web | 3. srpna 2014 v 13:12 | Reagovat

[1]: Omlouvám se za hrubou chybu i překlepy. Naštěstí u knih mám redaktorku a  jazykovou korekturu. Takže Vy byste své dítě také nechala druhé ženě jen proto, že má Downův syndrom? Tak Vám moc přeji, aby Vaše děti byly zdravé a pokud už je máte zdravé, tak velice děkujte...

10 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 13:24 | Reagovat

[8]: Já si osobně myslím, že všichni lidé, kteří chtějí mít děti, by si měli první vyléčit svá traumata. To, že je někdo plodný, neznamená automaticky, že je dobrý rodič. Důkazy vidíme dnes a denně.

Dle mého dáváš až přílišný důraz na biologickou stránku věci a na těhotenství jako takové. Vždycky záleží v první řadě na povaze lidí, kterým dítě přijde do rukou.

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 13:52 | Reagovat

Nemohu s tímto souhlasit. Dnešní civilizovaná doba se svými negativními dopady ve formě špatného ovzduší a látek, které do našeho těla nepatří, zapříčinila, že spousta žen a mužů děti mít nemohou. Říkat o nich, že k sobě nepatří, nebo ať se s tím smíří, není zrovna moc empatické.

12 edithhola edithhola | Web | 3. srpna 2014 v 14:03 | Reagovat

[11]: Janinko, surogace je eticky a lékařsky zatím víceméně přípustné jen v případě, že žena má vrozenou vadu ženských orgánů nebo má trvalé poškození, které se jí stalo. Není to jen proto, že je to neplodná žena z důvodu překyselení organismu či pomalých spermií u muže. Říká se, že neplodnost je daň za civilizaci. je to civilizační choroba. Na civilizační choroby zabírají právě přírodní metody a přirozenost. někdy to, že změníš partnera, jindy to, že se oba radikálně vyčistíte. Chce to ale odvahu ke změně a pokud ji nepodstoupí jako bezdětní, tak ji nepodstoupí ani s vymodleným dítětem

13 edithhola edithhola | Web | 3. srpna 2014 v 14:08 | Reagovat

[10]: Možná.
v tomto případě, ale biologičtí selhali. Opustili dítě s postižením. Měli mít dopředu smlouvou jasně stanoveno, kdo se bude starat o dítě, které se narodí "jiné". A také měli mít dopředu jasno, zda nosička půjde na potrat. Pokud se surogace v Austrálii dělá bez smluv jako u nás, tak je to bordel. A odnesou to jen a jen děti. Potom znovu opakuji, že genetičtí rodiče chtějí dítě za každou cenu a protože jsou neplodní, tak si jen tak vyberou jako v supermarketu. Druhé vrátí, je vadné nebo co? Jsou tedy dál civilizačně nemocní, jen konzumenti, spotřebitelé... Takoví nezodpovědní lidé nemají právo mít dítě a příroda to ukazovala.

14 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 14:32 | Reagovat

[13]: O tom australském případu vím jen od tebe, takže si nedovoluji soudit. A i tak se necítím na to, že bych měla právo někoho soudit pro to, že si nechce vzít do péče postižené dítě. Nevím, jak bych se na jejich místě zachovala. Nechci to vědět. Každá žena chce mít v první řadě zdravé a šťastné dítě.

Pořád se tu oháníš přírodou a tím, že ona ukáže, kdo děti mít může a kdo ne. Být to na přírodě, tak postižené děti v 90 % zemřou. Příroda, to je drsná škola, souboj na život a na smrt, ne laskavá náruč plná hlubokého duchovního pochopení. Každý druh se snaží najít způsob, jak přežít. Pokud lidé jako živočichové zlepšují efektivitu svého rozmnožování uměle, je to jen strategie přežití, nevidím v tom nic protipřírodního. A ano, tato strategie má své plus a mínus, jako všechno.

Z civilizačního hlediska je to nutné ošetřit jasnými zákony, s tím souhlasím.

Konkrétní mezilidské vztahy jsou vždycky složité a zde rozhodně nemíním generalizovat a tvá ostrá a bezohledná kritika neplodných rodičů mě zvedá ze židle jako už dlouho nic. :-|

15 Jorika Jorika | Web | 3. srpna 2014 v 18:39 | Reagovat

Ten článek jsem dneska četla v bulváru...
Já bych nikomu dítě neodnosila vůbec si to neumím představit a pokud bych byla neplodná a chtěla dítě, asi bych to řešila adopcí. Holt každej jsme nějakej a já kdybych dítě někomu vynosila a porodila, už bych se ho potom nedokázala vzdát.

Že si ti manželé vzali zdravé mimi a nemocné jí nechali je dost kruté, určitě to nejsou žádní chudáci a tak bych čekala, že se postarají aspoň po finanční stránce o to nemocné dítě. Vždyť je to bratr jejich dcery.

16 edithhola edithhola | Web | 3. srpna 2014 v 20:22 | Reagovat

[14]: Terezo, věř mi, že i mě v Tvých letech zvedaly ze židle podobné myšlenky. Nechtěla jsem věřit tomu, že dva lidé, kteří spolu nemohou mít dítě, k sobě nepatří. Dokonce jsme slyšela i názor, že i po potratu lidé k sobě nepatří. To je na intuitivní rovině. Tenkrát se mi z toho zvedl žaludek. Dnes vím, že strachy. Byla jsem ve věku kdy jsem začínala chtít dítě a co kdybych zrovna já byla s partnerem, se kterým to nepůjde a musela bych to "řešit". Za tím vším, co nás zvedá ze židle je spousta emocí. Rodiče, kteří opouští své dítě a vybírají si jen to "zdravé" zase zvedají  adrenalin mně a je zatím "pouze" bolestná zkušenost, že i mě opustili. Lidé, kteří jsou neplodní tak ti hloubavější a pravdivější sami k sobě ti často svěří, že intuitivně vědí, že nemají být spolu, ale jsou... Je to jejich rozhodnutí. Tak to prostě je. Proč se toho bojíš?

Příroda je krutá. Spousta dětí by nepřežilo bez lékařské vědy. Ani já ne. Nepřežilo by 90% s postižením, ale ani malinké, hubené atd. Medicína je dokonalá a umožňuje do nedávna nemožné. Pokud mluvíš za přírodu, tak potom ani genetičtí australští rodiče by neměli dítě, kdyby to bylo pouze na ní. Pokud mluvíš za vědu, tak kde je to civilizační etické na vyšší úrovni v nás. Jak to že se ještě zbavujeme dětí s postižením? Takže zase si vybíráme jen to, co se nám hodí? Surogaci ano, ale jen když je jedinec zdravý? Co si (ne)eticky vybereme za pár let? Holčičku nebo kluka už v těhotenství? Nebo po narození se rozmyslíme, kterého potomka chceme a druhého odložíme? Co když ti rodiče z Austrálie to prostě "měli" za úkol naučit se žít s Downíkem?

17 edithhola edithhola | Web | 3. srpna 2014 v 20:26 | Reagovat

[15]: Chudáci to určitě nejsou. Thajka sice říká, že dostala hodně peněz za odnošení dětí, ale pokud vím, tak lidé z bohatých zemí si nechávají odnosit dítě v Indii, Thajsku právě proto, aby nemuseli dávat vysoké sumy. Doufejme, že je vlna, která se zvedla proti nim je za opuštění dítěte, dokope k tomu, aby ho aspoň vídali, posílali na něj peníze a on mohl svou sestru vídat.

18 K. K. | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 22:42 | Reagovat

A já s tebou, Edith, docela souhlasím.

Celkově moc nemusím, když se jde proti přírodě (přijde mi třeba na hlavu držet někoho při životě na přístrojích za každou cenu, i když se ví, že se už nikdy neprobudí a i kdyby, bude z něho akorát mrzák, který o sobě neví...) - jsem asi krutá, hnusná a já nevím co všechno, je mi to jedno, ale jak říkáš, pokud žena děti mít nemůže, tak by je mít prostě neměla. Uznávám adopci, protože je mi těch odložených dětí líto a myslím, že si zaslouží rodinu.

Vzpomněla jsem si na tenhle článek: http://chudobka1970.blog.cz/1403/dite-za-kazdou-cenu ...

Ale tak možná tak kecám teď - je mi 22, vlastní děti nějak neplánuju, navíc je mít asi ani nemůžu, takže jsem s tím tak nějak smířená, ale kdo ví, jak začnu bláznit za 10-15 let, že...

19 Kerria Kerria | Web | 4. srpna 2014 v 9:32 | Reagovat

Edith, ono je taky možné, že ti neplodní lidé neměli vůbec být na světě a jsou tu jen díky moderní medicíně. Možná máš pravdu v tom, že ti lidé z nějakého důvodu skutečně vlastní děti mít nemají. Stejně jako by neměly žít děti, které po narození nejsou schopné přežít bez přístrojů - příroda (nebo Bůh) pro to jistě měli nějaký důvod.

Já stále tvrdím, že moderní medicína je zhoubou lidstva. Nebude to moc dlouho trvat a lidstvo na to šeredně doplatí.

Co se týče toho článku: Tam to prostě mělo být pořádně ošetřené smlouvou. Ani ty nevíš nic o Božích úmyslech. Co když úkolem toho chlapečka je právě upozornit na celou problematiku a spustit nějaké další události?

20 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 12:52 | Reagovat

[16]: Docela dost dobře se asi neztotožňuji s tvou osobní filozofií, Edith, jsem na tebe moc velký materialista a nejsem věřící. Nechápu, proč lidé mají potřebu zdůvodňovat svá rozhodnutí božím úmyslem, úmyslem přírody, tím, že to měli napsáno ve hvězdách. Přijde mi to jako čistý alibismus.

Pokud se mi má narodit dítě s Downovým syndromem, je jenom na mě a mém partnerovi, jak se s tím srovnáme. A řešit, jestli nás někdo zaúkoloval, abychom se starali o postižené dítě, je podle mě hloupost. Stejně tak nás mohl zaúkolovat, abychom si to dítě nenechávali a abychom se pokusili o dítě zdravé. Nemáme šanci, jak to zjistit, proto to nemá cenu řešit a je jen na nás, jak se rozhodneme.

A to, že by spolu neměli lidé zůstávat poté, co žena potratila, je ještě větší pitomost. Potrat nijak nesouvisí s tím, jestli si lidi rozumí. Je to biologie, může se to stát komukoliv.

Já se nebojím ničeho, jenom zaslepenosti a tmářství. Se zbytkem se člověk vždycky může poprat a vyhrát nebo prohrát, na tom není nic děsivého.

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 8:18 | Reagovat

[19]: Moderní medicína je jen analogií nemoderní medicíny. Umím si dobře představit, že když poprvé někoho napadlo žvýkat kůru léčivých stromů, existovala v té době nějaká PraKerria, která sýčkovala podobně, protože něco takového je přece proti přírodě, nikdy předtím to nikdo nedělal a jednou se to všechno šeredně nevyplatí.

Pokud nám příroda (nebo jakákoli jiná instituce) dala rozum k používání, a to se dá velmi obtížně vyvrátit, pak to tedy beru tak, že poznatky získané jeho užíváním jsou stejně dobře v souladu s přírodou jako to, co je moderní za tzv. přírodní považovat. Vím, vypadá to jako diametrálně odlišné věci, ale podle mne jsou "uvnitř" založené na úplně stejném principu a jsou úplně stejně legitimní.

22 Peťa Peťa | 6. srpna 2014 v 18:07 | Reagovat

[12]:" Chce to ale odvahu ke změně a pokud ji nepodstoupí jako bezdětní, tak ji nepodstoupí ani s vymodleným dítětem"

Jak jste na tohle přišla????

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 23:21 | Reagovat

Je to možná tím, že jsme neměli potíže počít dítě a na štěstí jsou všichni tři normálně zdraví. Prodělali si také nějaké nemoci, které se ale daly vyléčit, takže ten strach známe. Možná takové to -oni se museli brát, protože čekali dítě, nebylo od věci. Jedna moje známá byla lékařem informována, že asi nebude moci mít dítě. Tak to s milým vyřešili tak, že spolu chodili a vzali se, až zjistila, že je v jiném stavu. Bylo to od ní odpovědné z toho důvodu, že nechtěla milého vystavovat nejistotě.
Adopce mnohdy vyřešila i to, že přestali ti lidé myslet na to, že nemohou mít spolu dítě a najednou žena do jiného stavu přišla. Také manželé, kteří nemohli mít spolu dítě se nakonec rozvedli, protože muž - nevěrník čekal dítě s jinou ženou. Jeho bývalá  se nakonec  vdala a měli také děti- dva kluky. Jsou různé případy mezi lidmi a nakonec, proč odsuzovat, když spolu zůstanou a děti nemají. Mají se prostě rádi. Několik párů takových znám a žili spolu až do smrti...

24 Jana Jana | 3. listopadu 2014 v 10:21 | Reagovat

Paní, vůbec nemáte ponění, o čem píšete. Nemáte právo komukoliv říkat, zda se k sobě hodí nebo ne, zda má mít dítě nebo ne! Naštěstí o tom nerozhodujete.
Čtvrtina párů dnes má problémy s početím, takže by podle vás čtvrtina rodin měla být bezdětných? Jste normální? Nedokážete si představit, co neplodný pár prožívá. Jsou to úplně stejní lidé, jako vy, jen si vytáhli černého petra v podobě neplodnosti. Což je mimochodem nemoc, takže byste i nemocným lidem řekla, že se nemají léčit? Opravdu o tom vůbec nic nevíte. Mluvila byste stejně, pokud by měla problémy vaše dcera?
A co se týká surogátního mateřství, ženy, které nemají dělohu, nepřenáší tuto vadu dál, je to vrozená vývojová vada, ne genetická. Jejich synové i dcery budou moci mít v pohodě svoje děti. Vývojová vada vznikla při nitrodeložním vývoji, když např. jejich matka jedla málo kys. listové. Další skupinou, které to podstupují, jsou ženy, které např. měly nějaký úraz a proto nemohou dítě v poškozené děloze donosit. To kvůli úrazu mají zůstat celý život bezdětné, ačkoliv jejich děti by byly úplně v pohodě?
Jste zcela neempatická, napřed si nastudujte, o čem chcete psát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama