Srpen 2014

Prosba o pomoc s knihou na neoJIP

29. srpna 2014 v 13:27 | Edith Holá |  POHÁDKY PRO KULÍŠKY
Prosíme o pomoc.

Každý, kdo Nedoklubku daruje alespoň 109 Kč, přispěje částkou na jednu terapeutickou knížku (obálku vidíte na fotografii) a tím udělá radost a zároveň pomůže právě jedné mamince předčasně narozeného kulíška...Na 1000 knížek máme nyní rozpočet přes 100 tisíc korun a posbíráno zatím máme něco přes 70 tisíc (sbírka proběhla na Hithitu na podzim 2013).
Moc prosíme, dáte to s námi společně dohromady?
Účet 252793609/0300 variabilni symbol 201407, do textu pro příjemce napište heslo Terapeuticka knizka... Děkujeme předem! Nedoklubko
Na fotkách vidíte náhled obálky knihy a níže obsahu knihy. Tisk byl pozastaven právě z důvodu, že nechceme v knize články vymazávat, ale doufáme, že potřebnou částku vybereme. Je možnost mít také v knize inzerát, viz ceník na facebooku Pohádek pro kulíšky.
Další informace také na facebooku Nedoklubko
nebo na info@nedoklubko.cz,
Edith.Hola@seznam.cz
Blog pohádek zde

Web Nedoklubka zde

Se zlem je to jako s drogou

3. srpna 2014 v 22:00 | Edith Holá |  Téma týdne
Napsala jsem už mnoho blogových textů na téma zlo a dobro. Dokonce včerejší jsem také k tomuto tématu chtěla přiřadit. Naneštěstí jsem tak neudělala, to už by mě většina rozcupovala a odsoudila za nehorázné věty vůči neplodným lidem v kontextu australského páru, který opustil dítě s Downovým syndromem a zdravé si ze surogátního mateřství ponechal. Téma týden o zlu a dobru se tu na blogu motá od té doby, co bloguji a to už jsou čtyři roky. Tohle téma se motá v životě každého z nás. Ale je tomu opravdu tak? Každého? Každý z nás chce být dobrý? Narozené dítě je automaticky dobré? Nebo se stává životem dobrým? Zlým? V obou mých románech je věta: Každý z nás se na každé křižovatce rozhoduje pro dobro nebo zlo. Někdy je to viditelná křižovatka, někdy se odehrává ve vteřině pouze ve skrytu. V našem svědomí. Věřím tomu, že peklo neexistuje, že před Boží láskou v poslední pidi sekundě přeci jen i zatvrzelý člověk kapituluje. Domnívala jsem se, že je to ta poslední minuta (nebo pár minut) před posledním vydechnutím. Tomu tak není. To už vím. Jsou lidé, nejsou to ti ve vězení, vrazi a kdo ví kdo ještě, ale ti mezi námi, kteří často umírají neusmíření. Plní zloby, vzteku... a prostě se neusmíří ani se sebou, ani se svými blízkými. A to je zlo.

Chceme jen růžové, krásné a zdravé miminko

2. srpna 2014 v 23:07 | Edith Holá |  SOCIÁLNÍ a jiná témata

Během odpoledne mi tři lidé na facu poslali odkaz na článek o rodičích, kteří si od surogátní matky vzali zdravé dítě a druhé s Downovým syndromem jí nechali. Někdy si připadám jako poradce na surogaci u nás. A to jsem napsala o tom jen román. Sama jsem žádné dítě nikomu neodnosila a jakožto plodná žena jsem po nikom tuto službu žádat nemusela.