Spisovatelé jsou jenom muži aneb čekání na velký román

[1]: U nás se pořád tohle řeší. I ve velkých denících... Pořád všichni u nás čekají na nějakého českého Dostojevského
Je to zvláštní, u mne jako u čtenáře nehraje to, jestli román napsal muž anebo žena, vůbec žádnou roli. Nečitelný blemc umí napsat jeden i druhý. Osobně jsem přesvědčený, že pokud někdo napíše opravdu "velký román", nikdo si toho nevšimne, protože fakticky nikdo - ani čtenáři, ani kritici - nic takového nehledá a každý si do takového snu projektuje úplně jiné vlastní představy a sny.
Zatím to vypadá, že čtenáři na velkého českého Dostojevského nečekají. Podle komentů na mých blozích Kritici jsou prostě sorta sama pro sebe. Takže podle mě manifest tří spsiovatelů má pravdu. Kritici ať si čekají na co chtějí, stejně, jak už jsou vyhořelí, tak ho ani nepoznají
Nejsem si jistá, jestli můžeme poznat velký román za doby života jeho autora, velké věci podle mě prověřuje až čas. Ten určí, co má trvalejší hodnotu a co bude zapomenuto. Hledání velkých románů současnosti, je hledání prázdných umělých idolů, které mohou být za deset let strženy. Důležité není hledat nadčasové knihy z žabí perspektivy, ale udržovat kulturu, ve které mohou podobná díla vznikat, což se nám částečně daří a částečně ne, protože si většinu nadějných nováčků ušlapeme dřív než se stačí vypsat a napsat něco skutečně kvalitního. A těm vypsaným nedáváme prostor psát moc víc než komerční schématismus.
[4]: Nie som si teraz úplne istá, ako môj komentár vyznel, ale určite sa nestaviam opozitne voči literárnym kritikom. Neviem, ako to vnímaš ty ako autor v Čechách, ale ja niektorých slovenských kritikov úplne chápem. Naozaj je ťažké vyznať sa v tej halde kníh, ktoré sú dobré, ale nie vynikajúce.
Doba velkých románů je podle mne již na odchodu. Kdo z mladých má dnes dobrovolný přehled (tím myslím mimo školní četbu), chuť i čas číst velké romány. Hodně knih bude v elektronické podobě, hodně knih je dosažitelných v knihovnách, snad jen o různé encyklopedie je ještě zájem. I do dopravních prostředků je skladnější útlá knížka za přijatelnou cenu. Rozšířením knižního trhu knihami ze zahraničí, mnohdy i stále snadnější četbou v originále (znalost jazyků) nemá ani možný autor či autorka ,,velkého románu" naději, že kniha nezůstane ležet v knihkupectvích, pokud ji někdo bude ochoten vydat.
Uplne musim suhlasit s Ruzou z Moravy.
Len by som este rad pripomenul, ze dnes je vseto viac nez zrejme kedysi, ked neexistovalo tolko rychlych medii, taky tok informacie, zaplava vnemov, "kseft".
Ženy jako spisovatelky to mají těžké. Buď budou ,,mít ženský styl" nebo budou psát špatně protože vůbec nebudou mít ten ,,ženský styl".
Jsme na to zkrátka stejně jako když sedíme na vysokých postech. Tam jsou taky jen dvě možnosti. Buď mrcha, protože je přísná, nebo měkkota, protože je v,pohodě. Přitom způsob vedení je úplně stejný jako u muže
No jo. Ten kritik co (mimo práci) nečte ženy jen protože jsou to ženy, mě docela naštval
Popravde sa mi zdá čudné, že by dobré autorky museli obhajovať pred profesionálnymi kritikmi svoje pohlavie (povedané v nadnesenj rovine). Na Slovensku nič také nevidím. Dokonca jeden z mojich profesorov uverejnil veľmi zaujímavú tému: "Poézia mužov - či možná/mužná je?" Je tu teda vidieť práve obrat vo vnímaní a tiež je zaujímavá vaša poznámka o tom, že kritici sú prevažne muži. Opäť u nás nič také v literárnych časopisoch nevidím, muži, ženy, od každého by som vedela povedať pár mien. A veľký román? Osobne zastávam názor, že ak je niečo kvalitné môže to mať pokojne aj polstrany. Vždy som si myslela, že literatúra pochopila, že román neznamená kvalitu, v českom prostredí do predsa krásne dokazujú napríklad Hrabalove poviedky. Ten, kto sa do literatúry trochu stará si musí uvedomiť základnú vec, už neexistuje jedno jediné sito, ktoré ukazovalo kvalitu diela - čas, pretože všetko ide rýchlo a všetkého je mnoho, ale nezúfam, je dosť vecí minulých, ktoré som si ešťe neprečítala. :)