Hořící keř vede k sebereflexi

23. ledna 2014 v 23:33 | Edith Holá |  SOCIÁLNÍ a jiná témata
Hořící keř získal 14 nominací na výroční ceny Český lev. Kdo ho neviděl, se dnes u nás v práci okamžitě zapsal do pořádníku na zapůjčení DVD od jednoho kolegy. Já ho viděla před dvěma měsíci. Dopředu mi bylo jasné, že film od Agnieszky Holland nebude čajíček...
Nakonec jsem zvládla jen první díl, i přestože režisérku miluji a film je výborný. Už ke konci jsem měla pocit, že jsem zpět v normalizaci, ulice pusté, žádný neon,... a já žiji v té velké šedivé zóně. V nevědomosti, s pocitem, že všechno vidí Sauronovo oko... Tohoto pocitu jsem se zbavila až druhý den. Byla jsem vděčná za každou barvu na ulici... za to, že nemusím držet hubu a krok a nemusím mít shrbená záda a chodit patolízalsky v předklonu, nemusím nadávat jen po hospodách, nemusím řešit každý dne, zda lhát či mluvit pravdu, zda volit mezi menším zlem nebo zlem... Dnes jsem v Lidovkách četla rozhovor s režisérkou. Říká, že Češi dobu normalizace nedokážou pořád ještě reflektovat. Většinou jen legrací a tím, že začnou říkat, že ta doba měla i své dobré atd.. Necítí stud.

Zbytek článku si můžete dočíst na mém novém blogu na iDnes
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 24. ledna 2014 v 0:33 | Reagovat

Na hořící keř se chystám už velmi dlouho, dost mě tahle tématika bere. :) Sama jsem nezažila ani minutu z minulého režimu, za což jsem jen a jen ráda, ale od vlastních rodičů vím aspoň zprostředkovaně o tom pocitu, kdy se člověk nemůže zbavit dojmu, že je sledovaný..fuj! Nechápu, že lidská paměť může být tak krátká...Nebo je to snad nedostatek informací, že se tam lidi chcou vrátit? :-(  :-?

2 signoraa signoraa | Web | 24. ledna 2014 v 11:00 | Reagovat

Patřím také k těm, kteří film zatím neviděli, i když jsem o něm četla. Prožila jsem větší část svého života v minulém režimu a díky bohu neztrácím pamět' tak, jako někteří. Měla jsem tu obrovskou čest poznat osobně Karla Kryla, který v té době, kdy se Jan Palach upálil, mluvil svými texty za nás ostatní.
Vzpomínám si, jak bylo mnohdy těžké vysvětlit dětem, že nesmí nikdy říkat to, o čem mluvíme doma. Dnes jsem št'astná, že můžu kdekoliv a kdykoliv vyslovit svůj názor, aniž bych se muselá obávat, že mě někdo "práskne". I když se mi občas stává, že se svým názorem narazím zejména u těch, kteří už zapoměli, jaké to tady bylo.

3 edithhola edithhola | 24. ledna 2014 v 15:46 | Reagovat

[2]: také se mi stává, že narážím u těch, co už zapomněli. Pro ilustraci se stačí podívat na komentáře pod článkem na iDnes. Materiálně ani duchovně se nestrádalo, dnes je lepší děti ničím zdřívějška nezatěžovat... Přítomnost je dobrá i tím, že pročišťujeme minulost. Když děláme, že neexistuje, je to všechno dost na vodě...

4 edithhola edithhola | 24. ledna 2014 v 15:50 | Reagovat

[1]: Jo, Šákro, asi to musí být zvláštní vyrůstat už nepoznamenaná totu dobou. Ve svobodě se možná také dost často rozhdoujeme o tom, co už je nesvoboda a co je ještě v pohodě. V totalitě je to ostřejší srážka, za to zase jasnější, viditelnější. Hrdina, kolaborant, šedivá zóna... V každé době si myslíme, že člvoěk nemá být pasiv, ale ptát se sám sebe, kdo je, s čím souhlasí, s čím ne, za co bude bojovat atd. Šedá zóna se často jen veze, ať je jakákoliv doba.

5 Amia Amia | Web | 12. března 2014 v 23:52 | Reagovat

Taky jsem nedávno konečně koukla na první díl. A líto mi přišly úplně jiné věci než ty plánované, alespoň myslím  .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama