Vesnický život idyla nebo úzkost

18. září 2013 v 11:08 | Edith Holá |  Téma týdne
Vesnice. "Ty má milovaná vesnice, dědinko, vísko, vesničko!" chtělo by se mi zvolat a hned se mi vybavilo jiné krásné zvolání: "Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku..." Na vesnici jsem prožila téměř osmnáct let. Pak jsem natrvalo odešla do Prahy. Předtím jsem ale už čtyři roky trávila na pražském intru a o víkendech zpět na vesnici. Moje vzpomínky na vesnický život nikdo z mysli ani těla nevymaže.

Mé zvolání by mohlo vypadat takto: "Ty má milovaná vesnice, dědinko, vísko, jak je mi s tebou úzko."

Pamatuji si mnohá krizová období mezi 20 až 26 lety, kdy mým snem bylo z Prahy utéci na vesnici. Po vzoru intelektuálky Mileny Jesenské, která toužila pást krávy na místo debat a lásek s městskými ztroskotanci, jsem si vysnívala, že život na vsi plynoucí jiným časem by mi pomohl.
I přes mizernou zkušenost jsem ten sen v sobě měla. O čem vlastně je? Jakto že popře i to, že na vesnici jsem prožila léta osamocení, nudy, nekulturnosti a snů o tom, že musím utéci, abych se nezbláznila? Nepotkala jsem v naší vesnici žádného inspirujícícho člověka. A později bylo hůř. Lidé, co pijí z nudy a skepse, že je to bída žít na vesnici, jó to vám Pražákům, vám je hej. Holky co od šestnácti se válí po zábavách a v křoví s kdekým, kdo po nich vzdechne. Čekání v mrazech na jediný autobus do školy, co stejně nepřijel. Sousedé, co záviděli každou věc, co si druhý koupil a hned to museli mít také. Koukání druhým do talířů opravdu nikdy nebylo mé hobby a díky tomu o to radši mám anonymitu města. Ve městě si mohu zvolit, kdo bude mým přítelem, s kým budu trávit čas a s kým půjdu na kafe a do jaké kavárny. Jakému lékaři budu dávat třicet korun a své body, ...

Ráda si čtu vaše články o hospodaření a bylinkaření na zahrádkách, ale moje úzkostné zkušenosti z jedné vesnice v horách vymazat nelze. Je fajn, že je mnoho lidí, kteří na vesnicích zůstávají, stěhují se do ní z měst, dokážou tam přinést kulturu a vrátit smysl a přirozenost. Jinak by zůstaly vylidněné a města přeplněná.

O víkendu jsem psala pasáž, kde idylickou představu mých mladistvých let, sdílí i jedna z hrdinek, o které bude příští román. Netušila jsem, že od pondělí bude tématem týdne na tomto portálu "vesnice":-)
Malý úryvek, který ale není definitivní verzí. Rukopis s redaktorkou pilujeme:
Světla lamp v uličce svítila rozmazaně. Městské hvězdy, které nahrazovaly ty nad pouští, kam toužila za Bohem jít. Jindy se chtěla pro klid duše odstěhovat na vesnici. I nad nimi je obloha plná hvězd... a mohla by se modlit. V Praze nikdy nebyla tma jako tma. Neustále svítily na ulici lampy. Na chvíli se musela zastavit, jinak by agresí začala dupat, jak ji štval pomalý krok.
V Sářine představě byla vesnice místem, kde žijí moudří lidé, procházejí se po pěšinách, z luk je slyšet kravské zvonce. To je Sářina vesnice, kterou miluje a v ní by našla sama sebe, klid a duchovní život. Jednou dokáže Kunderovi, že kdo sjede z dálnic a silnic a vydá se pěšinou, nemusí nutně zahynout. Najde ten stav. Půjde za ním do vnitřních houštin a lesů a nezemře. Pocítila adrenalin až v hlavě. Vzpomínka na Kunderovy romány ji pokaždé dokázala vytočit.
Ale bylo by tomu tak? Našla by na vesnici, co postrádala? Nehledala spíše ten stav duše lidí, kteří se umí zastavit a zpomalit, ať jsou kdekoliv?
Opět se vrátila ke kontrolované chůzi. Šla chvíli po špičkách, aby tělo a mysl z té zemitosti pookřálo. Nádech, výdech, pokládání, zvedání, … Pojmenovávala ty miniaturní činnosti, které její tělo vyprodukovávalo a myšlenky samovolně odcházely... Znovu jí bylo nádherně. Ben na ni čekal u vchodu do vestibulu. Do metra vbíhali ruku v ruce a se smíchem. Přijíždělo poslední.

Nakonec žiju v pražské čtvrti, kde jsou řadové pididomky s hobitími zahrádkami. Někteří sousedé jsou přesně takoví, jak jsem zažila na vesnici. Ty jenom zdravím. Ale v uličce žijí i ti, co jsou isnpirující, moudří, krásní... S nimi se znám blíže a vzájemně si "povesnicku" pomáháme. Tohle jsem v naší vsi nezažila:-( Díky Bohu za naši pražskou čtrť domků s lucerničkami, hroznovou révou, smrky ale i stromky jako v jižních zemích...
Na konci ulice už mi jen chybí výhled na moře:-(
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Allys Allys | Web | 18. září 2013 v 11:23 | Reagovat

tak takovou čtvrť ti závidím =)

2 Kavalír Kavalír | Web | 18. září 2013 v 11:42 | Reagovat

Jak tak pročítám ty různé články, tak musím říct, že tohle téma není o městě nebo o vesnici, ale o lidech, kteří tato místa tvoří. Na lidech záleží a lidé jsou stejní jak ve městě tak na vesnici. Jen z důvodu, že se někdo přestěhuje jinam a nebo od narození bydlí ve městě a nebo na vesnici nepřestane být závistivcem, drbnou nebo namyšleným intelektuálem a nebo přátelským člověkem
Já osobně si nemyslím, že místo bydliště má vliv na vlastnosti člověka.

3 edithhola edithhola | E-mail | Web | 18. září 2013 v 12:35 | Reagovat

[2]: Na vlastnosti asi méně, spíše na kulturnost:-) a možnosti vzdělání, což se ale na vlastnostech může zpětně odrazit...

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. září 2013 v 14:55 | Reagovat

Jsem z města, bydlím ve městě, a nechtěla bych bydlet na vsi. Docela jsi mne v tom znovu utvrdila. Samozřejmě vše dělají lidé, co tam bydlí.

5 edithhola edithhola | E-mail | Web | 18. září 2013 v 15:32 | Reagovat

[4]: No, až si článek přečtou blogeři ze vsi, ty nám dají:-)

6 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. září 2013 v 15:43 | Reagovat

[5]: Proč dají? Každý je rád jinde a nedá na své místo dopustit. Vše má své pro i proti. :-)

7 Kerria Kerria | Web | 18. září 2013 v 16:03 | Reagovat

Je zvláštní, že spousta lidí si myslí, že změna prostředí by je mohla změnit k lepšímu nebo učinit jejich život šťastnější. Bohužel to nefunguje. Ani město ani vesnice ti nedá nic víc, než co si sama přineseš a vytvoříš.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. září 2013 v 17:31 | Reagovat

Lidé jsou typově na vesnici i ve městě stejní. Ale život na vesnici, myslím, víc záleží na tom, s kým ho sdílíme. Jsou-li to skvělí lidé může jít o ráj na zemi. Jsou-li "méně skvělí", je těžší se jim vyhnout. Mně vyhovuje větší porce anonymity, nejsem zrovna "komunitní typ", takže upřednostňuji město. Ale od té doby, co jsem si připustil, že si o mně každý může myslet a říkat, co se mu zlíbí, a přestal jsem mít ambici mínění lidí o sobě řídit, můžu žít, myslím, i na malém městě i na vesnici :-).

9 Kavalír Kavalír | Web | 18. září 2013 v 19:23 | Reagovat

[3]: Nevím jak to myslíš tou kulturností a možností vzdělání...

Jen k jedné věci mám výhradu.
Ten tvůj názor máš bez urážky podpořen vlastní zkušeností?

"Holky co od šestnácti se válí po zábavách a v křoví s kdekým, kdo po nich vzdechne."

10 Edith Holá Edith Holá | Web | 18. září 2013 v 20:36 | Reagovat

[8]: Na vesnici si nemůžeš vybírat. A pokud tam není nikdo, kdo by byl něčím blízký, tak není. Ve městě vždy najdeš své blízké... Jsem také městský typ a na vsi jsem trpěla. Zřejmě bych trpěla znovu, i když stárnu a vyhledávám jiný životní styl než ve dvacet. Přesto bych svůj životní styl na vsi nenašla a musela bych za ním dojíždět. Takže já městským typem zůstanu do smrti.

11 edithhola edithhola | Web | 18. září 2013 v 20:42 | Reagovat

[9]: Jsme poněkud starší, tkaže mluvím o letech minus dvacet pět let. A takhle to dřív na vsi bylo. Na zábavy se chodilo do 14 let. Už tento druh kulturních akcí mně nevyhovoval. Lépe řečeno pohrdala jsem jím, ale nic jiného nebylo. A často dodnes na vesnicích není. Ano, holky u nás chodily s "kdekým"... My jsme se ségrou byly vedeny doma přísně, na zábavy jsem směla ojediněle od 16 let a musela jsem být doma do půlnoci. Otec nám chodil naproti.
Ke kulturnosti na vsích: Obávám se, že lidé se tam dívají jen na TV. Do kina nejezdí, do divadla zřejmě vůbec ne. Místní hospody, diskotéky, hasičské bály a zábavy je vrcholem kultury. V podstatě si myslím, že na vsích je pořád Hoří, má panenko a to by mě zabilo, kdybych tam žila. Jsme ráda, že jsem dospělá a mohla jsem ze vsi utéci.

12 Kerria Kerria | Web | 18. září 2013 v 21:08 | Reagovat

[11]: Víš, znám pár lidí, kteří by kvůli kulturním a jiným možnostem nikdy nevyměnili město za vesnici. Ale stejně nikam nechodí a veškerou kulturu jim zprostředkovává TV.
Záleží na konkrétních lidech. Pokud je zájem, je na vesnici i kultura. Když tam nikdo nechodí, tak se přestanou kulturní programy dělat, protože jsou pro organizátory prodělečné.

13 Kavalír Kavalír | Web | 18. září 2013 v 21:26 | Reagovat

[11]: když se na to díváš takhle, tak je zbytečné cokoliv dodávat. ;-)

[12]: Znám několik velkoměstských chalupářů a když se jich zeptám, co je nového, jaké kulturní akce, co divadlo a nebo kino, na co by stálo za to zajet, je odpověď udivující. My na takové věci moc nejsme. Tak asi tak nějak...

14 Koník Koník | E-mail | Web | 19. září 2013 v 13:37 | Reagovat

Nekrásnějším městem či vesnicí pro život je samota. Po dnu plném lidí se vracívám domů, do ulice Za hřbitovem a je mi tam moc krásně. Chleba tam máme také jen o dvou kůrkách, ale ti klidní a spokojení sousedé!!! K nezaplacení :-D

15 Edith Holá Edith Holá | Web | 19. září 2013 v 13:54 | Reagovat

[14]: Jop:-)

16 Koník Koník | E-mail | Web | 19. září 2013 v 14:14 | Reagovat

JOP???    Myšleno jako jednotné obslužné pracoviště? Druh definovaného rozhraní mezi železničním zabezpečovacím zařízením a výpravčím?

Něco mi asi uniklo?!  Jako mírně věkem pokročilý mívám u těhle "rychlých zkratek" pocit, že už bych si měl pomalu tu cestu do krematoria v Pelhřimově začít plánovat! :-D

17 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 19. září 2013 v 16:35 | Reagovat

Já bydlím v menším městě a jsem docela spokojená, protože penduluju mezi takovými dvěma městy stejné rozlohy. Příroda a klid se najde a inspirující lidé taky :)
Někdy je sice obojího nedostatek na úkor toho druhého, ale je to více méně vyrovnané :)))

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. září 2013 v 21:07 | Reagovat

Tak nevím, zpívávala jsem s bratrem s kapelou z vedlejší vesnice. Jezdili jsme po okolí, jak po vesnicích, tak i městech. Maximálně okresním, nebyli jsme zase tak slavní. Musím říci, že nikde jsem nezažila zábavu pod úroveň nebo na roveň té jmenované Hoří, má... Naopak. Od moderních melodií až po lidové. Nakonec i společný zpěv, veselí. Děvčata většinou sedávala jen kousek od svých rodičů, protože tam se zůčastňovaly většinou celé rodiny a nějaké válení nepřicházelo v úvahu. Všichni se tam znali a přespolní chlapce, kteří tam jezdívali si pěkně hlídali. A do 18 tam mladým nenalili. I my, ač 20 a 22 let jsme pili jen sodovku. Muzikanti dostávali víno , aby zahráli nějakou oblíbenou a my zpívali.(Jednou jsem musela zpívat Včera neděle byla asi 4x za večer). Ono záleží opravdu na lidech a drbny jsou i v malých a větších městech. Nudit se nemusí nikdo, zábavu jsme si našli, hodně se četlo, scházelo na dědině(to mi vyprávěl manžel- pochází z vesnice na Slovensku) zpívalo, povídalo, koukalo po děvčatech. ;-)

19 bábina bábina | 20. září 2013 v 21:35 | Reagovat

[5]:Ne, vůbec nedají. Je to věc názoru, věc tolerance, idealizování. Vzdělání je o něčem jiném. Inteligentní člověk vůbec nemusí být vzdělaný, zrovna tak vzdělaný člověk nemusí být inteligentní, může to být hrubec velkého kalibru...

20 JM JM | 21. září 2013 v 0:33 | Reagovat

[5]:
Jsem z vesnice a na vesnici bydlím. Proto o životě ve městě nemoho mluvit. Ale myslím si,že velké domy a široké ulice z nikoho ještě neudělaly kulturního člověka. Každá návštěva třeba divadla je samozřejmě snažší, já za ní jezdím do Prahy 200 km. Potřebuji k tomu víc času i peněz.
Myslím si, že by každý měl bydlet podle toho, co jej uspokojuje a kde se cítí dobře. Bez zahrádky kolem domu bych být nechtěla.

21 Taychi Taychi | E-mail | Web | 21. září 2013 v 11:56 | Reagovat

Já jsem tedy městské dítě, ale žijeme a žili jsme v městské části, která je nazývaná rekreační. Před pěti lety se tu ještě nestavěli bytovky, pro nedostatek bydlení. Naše řada paneláků byla poslední, pak jen krajina, pár chatek, rybník a další městská část, která připomíná vesničku. U nás taky bylo přes silnic plno chatek a nebo rodinných domů. Největším ruchem byly na Silvestra a ohňostroje, to samé v létě, když byly u nás tak oblíbené slavnosti ohňostrojů, kam se sjíždí snad polovina Evropy, aby se předvedli. No a každý víkend do svých osmi let jsem jezdívala s tátou k babičce na víkend, mnohdy jsem tam byla nechána na celé prázdniny, abych nebývala moc sama doma(i když během šk. roku to nikomu nevadilo). A babička bydlela na vesnici. Tehdy jsem se tam kopala nudou do zadku, i když si tam nakonec člověk něco našel. Až s každým dalším rokem mého života si uvědomuji, co bych za takové víkendy dala. Protože můj koníček focení, by se tam pořádně vyřádil. A někdy bych tam chtěla vzít svoji přátele. Užít si klidu a procházek. Bez internetu. Kdoví, jestli mi to někdy vyjde. Hlavně bych tam chtěla konečně za tátou, dlouho jsem ho neviděla :-). Vesnice je krásná. Já bych ji určitě navštěvovala mnohem více, vzhledem k tomu, že po několika dnech v uspěchaném druhém největším městě republiky si člověk opravdu potřebuje dáchnout. :-) Moc se mi líbil tvůj článek a připomněl mi to krásné, i když samozřejmě by se našlo pořád plno záporů. Ne na tvém článku, ale na vzpomínkách.

22 Hanako Hanako | 21. září 2013 v 21:54 | Reagovat

[20]:Mám stejnou zkušenost, jsem také vesničanka. Kulturní vyžití není za rohem, ale musí se zkrátka někam dojet. Bez auta je to těžké, ale kdo chce, tak si zábavu i poučení najde. Články na téma týdne mne dost nemile překvapily, nevěděla jsem, že lidé z města ještě v dnešní době tak vesničany pohrdají. Možná leckterá vesnická paní přečetla víc knih a shlédla víc divadelních představení než městská intelektuálka. ;-)  :-)

23 edithhola edithhola | Web | 22. září 2013 v 9:58 | Reagovat

[22]: Hanako, já sama psala o zkušenosti velmi staré. Byla však tak těžká, že nerada vůbec jezdím do vesnic... Ale věřím, že jsou tam dobří lidé, chytří, ti, co opravu i přečtou více než mi blazeovaní měšťáci a městské naplavenin. Bohužel Vás asi není vidět. S Vámi se člověk zná přes blogy, facebook atd. Ale když člověk jede na vesnici, tak spíše zažije ty zábavy a štamgasty v hospodách. A filmy vesnicím také moc nelichotí. Vybrala jsem si život na půl cesty. Téměř vesnickou čtvrť v Praze. Něco z té idyly sousedského života a přitom městské možnosti anonymitou počínaje, když člověk... až po kulturní a alternativní možnosti.

24 Hanako Hanako | 22. září 2013 v 13:28 | Reagovat

[2]:Zcela souhlasím s Kavalírovým názorem. I na "Hoštické" vesnici se jednotlivec musí rozhodnout, zda zapadne do proudu, nebo bude mít své kulturní záliby. Někdy je to za cenu nepochopení ostatních, ale zvyknou si, pokud zůstane člověkem vlídným, a komunikuje se svými sousedy bez vytahování. :-)

25 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. září 2013 v 17:32 | Reagovat

[23]:Filmy o kterémkoliv prostředí se musí brát s nadsázkou. Vše se přehání, kvůli vtipu. On ten život na vesnici je poněkud jiný než se ve filmech ukazuje. :-)

26 Zoey Zoey | Web | 23. září 2013 v 16:11 | Reagovat

Nebydlím na vesnici (bohužel) ale skutečně bych moc chtěla, tak třebas někdy v budoucnu...i když město také není špatné. :-)

27 Kavalír Kavalír | Web | 23. září 2013 v 19:14 | Reagovat

Za největší problém vesnice považuji to, že o ni píší ti, co o ni nic nevědí...
Tuhle jsem sledoval tu výměnu manželek, ta měscká paní jak neměla 6 hodit televize za den tak z toho byla hotová. A není to tak dávno, co ta jiná paní z města, která si nedokázala představit život bez minimálně 8 hodin na sociální síti.
Doporučoval bych někdy sledovat programy nejen na ČT ve stylu týden v regionech a podobné nebo zajet na jízdu králu a podobné akce.
Tuhle bylo jak v Praze mají ty zahrádky z vaků naplněných hlínou a při pěstování utužují sousedské vztahy.

28 hacienda-ve-stredohori hacienda-ve-stredohori | E-mail | Web | 23. září 2013 v 19:32 | Reagovat

Pocházím z jihomoravské vsi o 700 obyvatelích. Můžu podepsat to, co napsala Edith výše do puntíku. Proto jsem v 19 utekla pryč, studovat, rozhlížet se po světě bez věčné kontroly od všech tetek, od omezených spolužáků a jejich omezených rodin. Je to smutný, čím dál víc si to uvědomuju (už se tam 13 let vracím jen občas a nemám si s většinou lidí co říct).
ALE: Po letech ve větších či menších městech jsem se vrátila opět na vesnici, stejně velkou, jen o 350 km jinde. Bez svázanosti tetiček, rodinných příslušníků, kteří to vše (kdo co o kom či o nás říká)tolik řeší, protože v tom musejí žít a nedokážou jinak - začínáme znovu, děláme si věci po svém a já se čím dál víc přikláním k názoru Edith, ale s tím rozdílem, že i přes to, že se tu s většinou lidí nedá mluvit, tady chci žít. Chci mít zvířata, chci mít zahradu, hrabat se v létě v hlíně a v zimě v uhlí :-D
A opravdu i v této vsi zjišťuju, že mluvit se tu dá hlavně s "naplaveninami" různých věkových kategorií - ale s usedlíky (a je otázkou, zda se na vysídleném severu Čech v dříve německé vesnici dá mluvit o usedlících) moc ne. A přesto tu chci žít a věřit, že se všichni vzájemným poznáváním a obrušováním obrousíme do milé kooperace a nových přátelství...

29 edithhola edithhola | Web | 23. září 2013 v 21:33 | Reagovat

[27]: Jízdu králů jsme kdysi pár let po sobě pořádala na Hradčanech na živých velbloudech. Dodnes se každoročně pořádá. Televizi vůbec nesleduji. Na sociální síti jsem, ale už delší dobu si hlídám časy a důvody, proč na ni zrovna jsem a komunikuji. Bloguji, protože mě to baví a je to pro mě tvořivá záležitost a také trénink v psaní. Kdykoliv jsem zajela na venkov (před třemi roky každý třetí víkend) sedělo se jenom u televize. V hospodě lidé nadávali na politiku, vzpomínali na časy za reálného socialismu. Úzkost mě přepadala už cestou v autobuse. Jsem městský typ. I ve městě si hledám své lidi, své okruhy, své zájmy... Vesnice by mi tohle neposkytla. Žila bych tam život, který by nebyl můj.

30 edithhola edithhola | Web | 23. září 2013 v 21:38 | Reagovat

[28]: Ano, tohle si umím představit, že se člověk vědomě vrátí nebo vědomě odstěhuje z města, ale žije dál svůj život a nenechá se vtáhnout do marasmu určitého stereotypu vesnice. Občas slýchávám, že "městské" naplaveniny do vesnic ji oživí, jsou to často lidé, kteří jsou aktivní a s těmi, co ještě nerezignovali na vesnici dělají různé akce. Občas si říkám, jestli by mi život na vesnici nepomohl k většímu klidu zvláště na psaní. Ale vím, že nepomohl. U mě je to o tom, že se ani vědomě nemohu přestěhovat na vesnici. U mě je to o stavu, který ale musím najít ve městě. neuměla bych na vesnici žít ani dnes.

31 edithhola edithhola | Web | 23. září 2013 v 21:40 | Reagovat

[25]: To "gro" je ale pravdivé.

32 edithhola edithhola | Web | 23. září 2013 v 21:45 | Reagovat

[24]: Podle mě to nejde. Zčásti ano, ale vždy bude ten člověk jiný, i když bude vlídný. Ale hlavně jde o to (aspoň pro mě), že tam k sobě nenajde to, co ve městě (další spřízněné duše, možnosti rozvíjení svého životního stylu a názoru),... Zůstane osamocen. Vlastně vesnice je komunita, kde ale člověk, když vybočí zůstává sám. Ve městě si můžeš komunitu vytvořit ze spřízněných duší. To je ten hlavní důvod rozdílu mezi vesnicí a městem. V komunitě, kde si lidé vidí do talíře, být sám, děkuji, Zažila jsem. Už nechci. Naše vesnice měla i s okolními okolo 1000 lidí. Jenom ta naše středisková 400. To je docela dost a přesto tma nebyl nikdo, kdo by mi byl blízký.

33 Amia Amia | Web | 28. října 2013 v 1:25 | Reagovat

Vypadá to, že jsem žila byla v úplně jiných (nebo možná větších?), vesnicích. Nikdy jsem si nevšimla nutnosti bavit se s někým jen proto, že bydlel nejblíž, mládež se válící po hospodách z nedostaku jiné zábavy...
A tak. A pak taky věřím, že ta závist je jen vysněná, jako když vidíme něco, co vidět chceme, A PROTO to vidíme :-)

34 Pohoda Pohoda | 2. ledna 2014 v 17:41 | Reagovat

Myslím, že podstatou životního stylu na vesnici je "samota" a "práce". Nemůžeme tam hledat kulturu, společenský život, různorodost zážitků, pohodlí nebo luxus. Pro výjimečné lidi může být kulturní život na vesnici jako na Havlovým Hrádečku. Život na vesnici je prostě vesnický život – vše jiné jsou pouze iluze.

35 Jarek Jarek | 14. června 2014 v 12:50 | Reagovat

Moc chytrá, celej život žiju v Brně,
ale už není jak dřív. Když jedu do práce chodím městem a zakopávám o studenty povalující se u hospod. Houmlesáci a jiné organizace mě neustále otravují. V jednu hod ráno mi studenti nad hlavou stěhují nábytek, bydlím totiž v jejich ideální čtvrti Žabovřesky. Vedle ukrajinec s rodinou v jednu ráno začíná žít. Cesta do Slatiny mi trvá sockou 45min. Mladej týneger od sousedky tedy občas pořádá párty o deseti s dum dum.
Naštěstí se mi podařilo dobře prodat a koupit barák nový luxus s bazénem a prostě se stěhuji na ves odkud pochází žena a máme tam dceru s vnukem. S dojížděním neřeším, máme o 800m vedle ještě jeden takový byt :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama