Osm dní s Renatou Štulcovou - den první

23. července 2013 v 22:21 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
S některými lidmi bych si mohla povídat každý den. K nim patří i spisovatelka Renata Štulcová. Tak si s ní občas píšu, abych aspoň trochu toho, co "ví", načerpala. Z tohoto emailového a chatového povídání jsme sestavily pro vás rozhovor, který ještě budu aktualizovat, když mě něco napadne jako právě nyní:-).

Začínáme akčně. Jak se cítíte, když si s Vámi budeme osm dní povídat?

Dobře. Ráda si totiž s lidmi povídám. Proto ráda jezdím na besedy. A když to vždy nejde, abych si mohla povídat s lidmi po celé republice přímo z očí do očí, tak nastoupí internet. :-)

Zřejmě nejznámější kniha Renaty Štulcové zejména na Blog.cz je Rafaelova škola (má zde stejnojmenný blog). Aktuálně je v knihkupectvích třetí díl Rafaelovy školy - Rohy faunů.
Rafaelka bude mít osm dílů. Díky tomu jsem měla nápad na osm dní s Renatou Štulcovou. Každý den si s ní můžeme u mě na blogu povídat. O čem? O tom, na co jsem se zeptala já, nebo se můžete autorky zeptat v komentářích i vy.
Tento rozhovor bude od druhé půlky zaměřen trochu netypicky. Na základě otázek o hlavní hrdince Marině z Rafaelovy školy bych se chtěla pídit po dospívání, ženství a tématech s tím spojených a tudíž se dostat blíže i k samotné autorce, která pro nás napsala již pořádnou řádku historických knih s prvky mytologie.

Prvních dvanáct otázek níže:

Opravdu se můžeme těšit na osm dílů Rafaelky? Nezanevřete na čtenáře, kteří si raději knihu půjčují, než kupují a tím pádem je stále méně nakladatelů, kteří chtějí vydávat knihy? Jaký to je pocit mít před sebou takový závazek? Napsat ještě pět dílů?

Opravdu napíšu všech osm dílů, tedy pokud to osud dovolí, jsou věci, o kterých my nerozhodujeme. Čtenáře knihoven mám ráda, nevadí mi, že si knihy nekupují, ale půjčují. Protože když si knihu budou hodně půjčovat, knihovna pak koupí další exemplář. Ale na druhou stranu mě mrzí, když vidím, že si lidé běžně koupí béčkovou zahraniční knihu a tu českou si jen půjčí. Ale to je nemoc českého nejen knižního trhu. Kéž by se nedotkla vydávání Rafaelovy školy. Jinak - psaní Rafaelovy školy mě baví. Vím, co v těch dalších bude, jak to skončí atd., takže jediné, co potřebuju, je čas na psaní. Jsem v klidu. Asi je to proto, že vím, že to, co jsem si předsevzala, není nad mé síly. :-) Takže, jak říkám, pokud osud dá, oktalogii dokončím, i kdyby měla vycházet jen na blogu.

Jste spisovatelka s mnoha cenami, která bloguje. To se v literárním světě moc nevidí. Psala jste první až třetí díl Rafaelovy školy před zraky čtenářů. Co na to čtenáři, co na to kritika?

Psát knihu v přímém přenosu na internetu jsem se rozhodla ve chvíli, kdy knižní trh válcovali upíři, a já chtěla psát o našem světě, ve kterém vystoupí do popředí dávná evropská mytologie. Do takové tematiky jsem přimíchala ekologii a léčitelství a vše zasadila napůl do naší doby a napůl do světa elementálních bytostí. Hlavní hrdinka je napůl víla a napůl člověk, hledá matku, sebe a nakonec svou lásku. Vrhla jsem se na psaní pro blog, které mi připomíná psaní pro sobotní vydání nějakého deníku. Abych udržela čtenáře, musím kapitolu končit pokaždé tzv. cliffhangerem, který čtenáře napne a nepustí, donutí ho přijít na blog zase příště. Když si čtenáři v komentářích "zoufají", že to zase skončilo v nejlepším a nejnapínavějším, prozrazuji jim, že přesně takhle psal Alexander Dumas pro noviny Tři mušketýry.
Psaní na blog má i další výhodu. Ihned se dozvím, jak lidé na kapitolu reagují. Občas mě překvapí, jak zrovna určitou třeba nepatrnou věc berou vážně, ačkoli já ji třeba nepovažovala za tak důležitou.
Ohledně kritiků - zareagovali ti, kteří také sami blogují a reagovali pozitivně. Ostatní kritici, jak mám o nich zprávy z literárního zákulisí, o blogu a knize vědí, ale reagovat nebudou, protože v České republice se kniha ponížila na zboží a každá recenze, kritika je brána jako reklama, za kterou se musí zaplatit.

Koho nám můžete doporučit?
Navštěvuji blogy těchto tří spisovatelů: Jonathan Pinnock, Kate Moss a blog Barbary Erskine

Vypadá to, že se literární svět bude muset proměnit. Už není spisovatel polobůh, ale polobohem je čtenář. Blogování a psaní knih on-line, ale i texty o tom: "Jak píšu", mohou rozšířit okruh Vašich čtenářů. Je tomu tak?

Určitě. Dneska jsou lidé velmi často naložení na internetu, tak proč ho nevyužít k propagaci knih? Kromě rubrik s kapitolami příběhu, jsem zařadila rubriku právě pro začínající spisovatele, kterých je hlavně mezi mladými lidmi velmi mnoho. Taková rubrika "O psaní" vznikla poté, když jsem projížděla blogy zahraničních spisovatelů, abych se inspirovala tím, co oni na svých stránkách nabízejí. Vlastních praktických zkušeností ze psaní mám za těch 12 let ažaž, tak proč se o ně nepodělit s druhými.
Potom jsem si ještě vymyslela rubriky na téma ekologie a dalších aktivit kolem Rafaelovy školy. Seznamuju v nich čtenáře hlouběji s některými jevy, které se v příběhu objeví. V samotném příběhu by takové vysvětlování zdržovalo, tady na blogu představují jakési bonusy ke knize.

Nedávno jsem četla na facu, že čím dál více nakladatelé budou vydávat pouze knihy jen takové, které čtenáři kupují. Obávám se, že ale poptávka je po průměrných knihách a limonádách. U mužů sci-fi a detektivky. Takhle reagovaly noviny, že píší tak, aby to lidé kupovali. Takže se to často nedá ani číst. Co si o tom myslíte?

To je tragédie. Neviditelná ruka trhu zlikvidovala naše hospodářství a ještě zlikviduje naše hlavy. Jestli to takhle dopadne, je to cesta do pekel. Pořád doufám, že se lidé nenechají donekonečna otupovat. Jenže já jsem nenapravitelný optimista. :-)

Renato, už při čtení Růže a krokvice (příběh o králi Václavu II. a svatém meči) jsem si říkala, že mi připomínáš J. K Rowling a že je škoda, že nepíšete anglicky. Nejdříve jsem jako druhou knihu začala číst Mojmíra - Cesta pravého krále díky blogu Gaia (zde), ale náhle jsem přeskočila na první díl Rafaelovy školy. Pochopila jsem, že její téma se mě úzce dotýká, a proto jsem si ji chtěla přečíst rychleji než Mojmíra. Proč Vás nakladatelství nepřeloží do angličtiny a nezkusí vydat v zahraničí?

Aby se mohla česká kniha ucházet o vydání v zahraničí, musí být nejdříve přeložena a pak mít nějakého zástupce, agenta, redaktora, který věnuje čas a peníze tomu, že ji bude nabízet. Ministerstvo kultury sice nějaké peníze dává na překlady, ale jen určité skupině autorů, do které prostě nepatřím. Zatím jsem neobjevila nikoho, kdo by do takového běhu na dlouhou trať u nás chtěl investovat. Možná i proto, že zatím píšu knihy, které jsou výsostně české. Tedy dotýkají se české minulosti a české mytologie. Nakonec i Kaziin příběh (beletrie pro dospělé) píšu o nás. Češích.
Ale jedna kniha mi už v cizině vyšla. Ne anglicky, ale rusky. V Rusku mi vyšla na podzim 2011 kniha, která se jmenuje Strážci sedmi divů světa. Ta však byla přímo psána na objednávku pro nakladatele, který se vývozem rukopisů zabývá, a kniha zase nevyšla u nás.
Ale úplně čerstvá a i pro mě těžko uvěřitelná zpráva je, že bude přeložena Růže a krokvice. Jako zázrakem se zalíbila bulharské bohemistce a sofijskému nakladatelství a už mám podepsanou smlouvu. Až kniha v Bulharsku vyjde, samozřejmě dám na blogu vědět.

Právě u Rafaelky se nabízí, aby se objevila v anglicky mluvících zemích. Já si myslím, že by tam měla úspěch? Renato, co Vy na to? Kdy Vás vlastně napadla Rafaelova škola?

Asi budu vypadat neskromně, ale jak znám a sleduju anglický trh (pro vysvětlení - angličtinu jsem vystudovala na VŠ), kniha by úspěch měla.
Rafaelova škola mě poprvé napadla někdy mezi Růží a krokvicí a Mojmírem. Celý ten nápad se rodil pomalu. Nitky k němu se sbíhaly z mnoha stran. Příběh jsem více jak rok promýšlela a vlastně v druhé polovině práce na Mojmírovi jsem začala Rafaelovu školu psát na blog.

Já si to myslím také. Nezbývá než to přeložit sama (nebo někdo ze známých) a dát jako e-book a prodávat za eura. O čem je kniha vydaná v Rusku?

Kniha Strážci sedmi divů světa je detektivní příběh, v němž mladý Pierre pomáhá otci egyptologovi objasnit záhadnou vraždu, která se odehrála před Sfingou. Stejně jako je tajemná vražda, vystupují v příběhu i tajemní průvodci - dávní strážci sedmi divů světa. Ať už je to stavitel Imhotep, či strážce majáku, sochař Feidiás, který vytvořil sochu boha Dia v Olympii, a další. Kniha nese důležité poselství a k němu dojde hrdina se čtenářem až v Babylóně uvnitř slavné babylonské věže, kde jeho cesta končí a zase začíná...

Vaše knihy jsou objemných rozměrů - rozhodně ne na čtení v MHD. Krom toho mají ilustrace na křídovém papíře. Co tím chcete dnešnímu čtenáři sdělit?

Tradici krásných knížek, které v nakladatelství vznikají z mých rukopisů, začala vlastně Růže a krokvice. To je kniha vyprávějící o grálu v naší České kotlině. A jelikož jedním z hrdinů jsou také král Karel IV. a jeho patnáctiletý syn Václav, kniha nakonec evokuje vzhledem Bibli Václava IV.


Poté vznikl Mojmír s podtitulem Cesta pravého krále. Tato kniha je vybavena nejen divokými barevnými ilustracemi, nýbrž také téměř stovkou černobílých skic z fiktivního deníku jednoho z hrdinů, Jaroslava Šternberka. Ten deník při čtení neuvěřitelně spojí čtenáře právě s Jaroslavem, překlene se doba téměř osmi stovek let. Náhle máte dojem, že vám Jaroslav ten příběh vlastně vypráví. Uvědomíte si, že tenkrát to byli také jenom lidé, kteří putovali na opačný konec Země, aby Mojmíra zachránili.

A nakonec výzdoba Rafaelovy školy vznikla jako tuší kreslený herbář ve stylu slavného Mathioliho herbáře. Nápad na herbář jsem dostala díky středověkým Hodinkám Anny Bretanské. V tomto úžasném díle jsem našla inspiraci k úvodu každé kapitoly Rafaelovy školy. Díky právě těm Hodinkám začíná každá kapitola zvláštním moudrem, které se týká určité rostliny, zvířete či kamene. I kapitoly tím pádem dostávají záhadné názvy právě podle těchto květin. A paní ilustrátorka Marešová podle těch mouder vytváří tuší neobvyklé herbářové ilustrace.

Dvorní ilustrátorkou Vašich knih je další Renata. Její ilustrace mají ducha dávných obrazů. Hledala jste někoho, kdo ilustracemi přináší podobné poselství?

To bylo v době, kdy jsem pracovala na Růži a krokvici. Tehdy jsem si říkala, že hledání grálu v České kotlině v roce 1375 je sice krásné, ale mnohým čtenářům bude tak vzdálené. Z gotiky nám mnoho nezbylo. A tehdy jsem viděla práce Renáty Fučíkové. Napadlo mě, že ona maluje přesně ten typ ilustrací, který se k Růži a krokvici hodí. Oslovila jsem ji, zda by do toho vůbec šla. Kývla. A pak kývlo i nakladatelství. A tak vznikla kniha pro všechny generace, v které si můžete nejen číst, ale i dlouho prohlížet a objevovat ukryté symboly toho, co naši předkové Kelti nazývali grálem.

Knihy máte řazeny v knihovnách v oddělení "pro mládež nad deset let". Jsou rozpůjčeny a pořadníky na ně. Musela jsem si je koupit a nelituji toho. Dostanou se vůbec k dospělému čtenáři, když i v knihkupectvích jsou v regálech pro mládež?
Jsem moc ráda, že se knihy půjčují, to je sen každého spisovatele, aby na jeho knihy nesedal prach na policích knihoven. Je pravda, že ty moje knihy nejsou jen pro děti, že nejsou psané tím dětinským způsobem, který mi jako dítěti kdysi lezl na nervy, takže jsem od slabikáře skočila rovnou na verneovky. Knihy primárně psané pro začínající čtenáře jsem odmítla číst. Naštěstí v mnohých knihovnách jsou moudré knihovnice a zakupují moje knihy i do oddělení beletrie pro dospělé. A pak dostávám mailem ohlasy od dospělých čtenářů, takže vím, že třeba Růži a krokvici a Mojmíra čtou muži i ženy všech věkových skupin a Rafaelovu školu také maminky a babičky mladých slečen.

Jakou máte zpětnou vazbu od těchto dospělých čtenářů? Měla by být vytvořena kategorie jako u společenských her, že je kniha určena "od 10 do 99 let".

I dospělí mi píšou své postřehy v mailech, a mě tak vlastní knihy překvapují. Přemýšlím pokaždé, jak asi musely zapůsobit na čtenáře, když nelenil, vyhledal si moje stránky a napsal mi mail.
Souhlasím, že by určitě mohla být ustanovena kategorie knih pro všechny generace. Ačkoli teď píšu Kaziin příběh, který je opravdu jen pro dospělé, a pořád všude tento fakt zdůrazňuju. Aby náhodou někoho nenapadlo jej koupit dítěti nebo do dětského oddělení knihovny.

Už dlouhá léta učíte na ZŠ. Jsou Vaše knihy doporučenou četbou?
Dneska už děti nedostávají doporučené knihy, ale tematické okruhy a samy si hledají vhodné tituly. Jak se díky mailům a internetu dovídám, často si do čtenářských deníků zapisují moje knihy a jejich paní učitelky si je pak od nich ze zvědavosti půjčují a čtou je také. Několik pedagogů dokonce na nákup a společné čtení mých knih získalo granty. Mě pak pozvaly tyto školy na besedy, které byly asi nejúžasnější ze všech, co jsem absolvovala. Děti totiž se mnou o přečtených knihách diskutovaly, sdělovaly mi své zážitky, postřehy.

Literární múza Vás políbila při čtení Starých pověstí českých, když Vám bylo sedm. Tehdy jste si slíbila, že budete jednou psát. To se Ti splnilo. Máte za sebou deset knih, tři ocenění. Píšete historické knihy s mytologickými prvky. Takže se Vám splnil sen ze sedmi let. Četla jsem ty samé pověsti a nic. Mytologické prvky ke mně nepřišly.

Když se Isaaca Newtona zeptali, jak to udělal, že přišel na tajemství pohybu planet, na gravitaci, atd., řekl, že když nad něčím člověk přemýšlí dvacet let, prostě na to přijde. Myslím, že má pravdu. Já jsem po dvaceti třech letech kladení otázek sedla a začala s prvním příběhem, který jsem nazvala Nemetonburk. A v něm jsem část otázek o naší minulosti zpracovala. Ale ten proces objevování nekončí. Nosím v hlavě Kaziin příběh. Je hotový a přitom stále dozrává. Dneska při jízdě domů z Prahy jsem pozorovala krajinu a kladla si další otázky. Můj recept na objevování je to vnitřní kladení otázek. Vždy mi na ně přijdou z podvědomí odpovědi, někdy téměř ihned, jindy to trochu trvá. Někdy se dokonce stane, že odpověď nepřijde z mého podvědomí, ale zvnějšku. Před několika lety jsem spěchala kolem knihkupectví a za výlohou jsem spatřila knihu s určitým obrazem na obálce. Ten obraz byl odpovědí na jednu z otázek, nasměroval mě tam, kam bych se sama nevydala pátrat, protože tam bych odpovědi nečekala.
Někdy si při těch svých otázkách opakuji název jedné z kapitol Tolkienova Hobita: Riddles in the dark - Hádanky ve tmě. Tak mně připadá to vytahování odpovědí na otázky z naší pradávné minulosti.

Mám ráda knihy, které mě už při čtení nutí hledat si informace. To jsem občas musela u Rowling a také píšící novinářky McGowan, která odhaluje pozadí Marie Magdaleny a rozprášeného katarského hnutí. Hned po přečtení půlky prvního dílu Rafaelky jsem se šla mrknout na net na obrazy Rafaela Santiho. Jak jsem si tak při vyhledání všimla, byl Santi posedlý madonami. Proč jste pro název osmidílné ságy zvolila křestní jméno malíře?

Kdysi (asi tak dvacet let zpátky) mě napadlo otázka, jak je možné, že se v jednu dobu setkali neuvěřitelní malíři s ještě neuvěřitelnějšími jmény: Rafael, Michelangelo, Leonardo. První dva jsou vlastně archandělé, jméno třetího znamená silný jako lev. A také je to jméno skrývající různé mytické symboly.
Poté jsem se náhodně seznámila s životopisem malíře Rafaela Santiho. Také s jeho obrazy a madonami, které jsou v Evropě náhražkou dávných bohyní. Na Rafaelovi mě zaujalo, jak ho popisovali jeho pamětníci. Jeho neuvěřitelně šlechetné chování k druhým, jeho charitativní činnost, atd.
Říkala jsem si, že se v něm snad musel nějak odrazit sám archanděl. Kdoví?
A pak už byl jen krůček k tomu, že se v Rafaelově škole stal sám Rafael Santi zakladatelem právě této starobylé léčitelské školy.


Milí čtenáři, v komentářích se můžete ptát Renaty na to, co zase napadá Vás. Nebo Vás v odpovědích zaujalo. Zítra bude pokračovat rozhovor především o Rafaelce, hlavní hrdince Marině, o poselství této ságy a mytologii kolem Renaty Štulcové...
Na základě rozhovoru připravíme osmý den soutěž o třetí díl Rafaelovy školy.


spisovatelka Renata Štulcová (*1969) - web zde
Má řadu ocenění: The White Raven Award 2010, Cenu Noci s Andersenem, Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství, Cenu knihovníků, nominaci na Zlatou stuhu.

Recenzi na první díl Rafaelovy školy - Vílí křídla jsem napsala minulý rok Jsem víla, siréna nebo faun?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 24. července 2013 v 11:17 | Reagovat

Občas jsem u ní na blog zavítal, ale už jsem mládež trochu víc nad deset, takže mám trochu jiný čtenářský zájem. :-)

2 Lúmenn Lúmenn | Web | 24. července 2013 v 11:19 | Reagovat

Vynikající a zajímavý rozhovor:)

Ráda bych se paní spisovatelky zeptala na několik otázek také:

1) Kniha se odehrává ve světě elementárních bytostí - věříte na víly, skřítky? Zajímáte se aktivně o duchovno?
2) Kniha se také odehrává ve škole a vy jste učitelka, pochopila-li jsem to správně, zužitkovala jste v příbězích něco ze své praxe?
3) Jaké to bylo, když vám nabídli vydání knihy? Šok, radost? Jste ráda, že kniha vyšla, píše se to lépe, než na blogu?
4) Četla jsem část knihy, když ještě vycházela na blogu, chytila mě, ale na můj vkus byla trochu jednodušší, infantilnější. Tomu odpovídá i obal - nedostáváte za to kritiku?Na jednu stranu je kniha krásně jemná, vílí, ale na stranu druhou může některým lidem připadat oparvdu jen pro děti
5) Na jak dlouho vidíte psaní knihy?:) Dočkáme se brzy, nebo po vzoru G.R.R.Martina budete čtenáře napínat roky?:)

Přeji hodně úspěchů ve psaní!:)

3 Matthias Matthias | E-mail | Web | 24. července 2013 v 11:24 | Reagovat

Snad nevadí, že budu Renatě tykat, jelikož jsme si tykali myslím už v Praze, takže pohoda :)
Mám na Renatu pár otázek:

1) Nepřipadáš si podceňovaná? Na mě působíš jako docela profesionální spisovatel, který už má za sebou celkem slušný počet knih a přitom o tobě není moc slyšet. Hodně lidí kolem mě tě třeba nezná. Napadlo tě někdy investovat třeba do nějakého druhu propagace? Viewegh má myslím nějakého marketingového producenta :)

2) Často píšeš o historii... Snažíš se být spíše přesná a psát "jak to fakticky bylo", nebo si to různě přikrášluješ?

3) S tím souvisí i má další otázka. Někdy se některé historické události ve školách velice idealizují a z nějakého krále se třeba udělá málem polobůh a pak se objeví alternativní názor, že ten král byl ve skutečnosti líný, krutý et cetera...
Myslíš, že je lepší ta idealizace nebo "alternativní pohled za každou cenu" ? Jak celou problematiku vidíš?

4)Jsi učitelka? Jaký máš názor na současné školství? Já osobně si myslím, že je dost v úpadku. Hodně lidí se drtí teorii zpaměti jako básničku, aniž by se obtěžovalo pochopit, co se v těch scriptech/učebnicích vlastně píše, úkoly se dělají pomocí ctrl+c a ctrl+v na wiki, hodně lidí se učí 10 let anglicky a potom nedovedou dát dohromady ani jednu větu. Lidi, co úspěšně složili státnice dělají gramatické chyby na Facebooku... Přeháním, nebo je opravdu něco špatně na dnešním modelu výuky?

5) Co ty a e-booky? Razíš názor "že není nad pravou papírovou knihu", nebo vidíš v e-boocích a e-book readerech výhodu? Plánuješ, že v budoucnu budeš kromě fyzických knih také vydávat e-booky?

Děkuju za odpověď...:)

4 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 24. července 2013 v 12:07 | Reagovat

Tohle vypadá dobře, jde se na to. :-)

1.) Tvé knihy jsou plné historie a historických osobností, na druhou stranu se zde objevují postavy naprosto smyšlené. Každá postava musí mít svou osobnost, své dobré a špatné vlastnosti. Co je pro tebe těžší? Domýšlet se, jaký asi byl ten a ten kníže/král v soukromí, když už něco víš o jeho činech, nebo tvořit postavu vlastní tak, aby působila věrohodně a čtenáři uvěřili, že ten člověk tenkrát skutečně mohl žít?

2. Na blogu Vilmy Kadlečkové jsem nedávno četla článek o psaní historických románů. Je jasné, že mentalita lidí ve středověku byla odlišná než je dnes. Jejich myšlení, vnímání času a obecných souvislostí by nám mohlo být cizí a čtenář by mohl mít problém se do postavy vcítit. Naopak ale nemůže literární postava ze středověku myslet stejně jako člověk dnešní. Jak se s tímto vypořádáváš? Kde nacházíš onen kompromis?

3.) Vím, že čteš spoustu odborných knih (nejenom) o naší historii. Jaké knihy bys doporučila člověku, který by se chtěl dozvědět relevantní informace? (Já osobně mám ráda knihy Dušana Třeštíka.)

4.) Kdysi jsem kdesi četla, že u psaní piješ zelený(?) čaj. Jaký zelený čaj to konkrétně je? Jaký ti chutná a který tě dokáže nejvíc nakopnout? (Já zatím jedu na zeleném s jasmínem a bílé pivoňce, ale ráda bych nějakou změnu, tak si nechám poradit.)

5.) Jaké máš další psací rituály? Potřebuješ mít klid a vlastní pracovnu, nebo zvládáš psát za běžného provozu?

6.) Rafaelka je občas přirovnávána k Harrymu Potterovi. Já osobně tam zas až tolik podobností nevidím (kromě té školy, možná, a struktuře jeden díl je jeden rok). Jak se k tomu stavíš ty? Myslíš, že je možné v dnešní době napsat knihu o čarodějnické škole tak, aby se autor mohl vyhnout srovnávání s tímto fenoménem?

7.) Přijela bys na besedu do Brna? Mám chuť něco spáchat. :-)

Budu se těšit na odpovědi. :-)

5 Polgara Polgara | Web | 24. července 2013 v 15:28 | Reagovat

Pokud nevadí, zůstanu u tykání. :-)
Nedávno jsme konečně dostala do rukoutykání  první díl Rafaelovy školy, bohužel jen půjčený z knihovny, ale chci si všechny knížky časem dokoupit.
Nicméně kromě tohoto díla píšeš i historické romány a mě by zajímalo:
1) Jak postupuješ při psaní historického románu, který se drží skutečných událostí. Musí to být strašně moc práce zjistit si všechna fakt, a pak je dát do jednoho celku. Je hodně těžké držet se historie aniž by tě pak tě pak historici ukamenovali? (Není to kritika, jen zvědavost)
2) Přiznám se, že jsem si na začátku myslela, že Rafaelova škola bude mít jen tři díly, za což se dodatečně omlouvám. Moc se mi líbí ilustrace v tvých knížkách, které hodně vystihují to, co se v dané části řeší. Třebas u Rafaelky máš bylinky, kterážto tvoje znalost se projevuje i v příběhu. Jak dlouho sis tyto vědomosti musela získávat a co tě k tomu vedlo?
3) Vzhledem k tomu, že kromě psaní i učíš, tak se nabízí otázka zda-li jsi některé zážitky použila v knížce anebo ses inspirovala skutečnými osobami?
4) Máš nějaký sen, který se týká tvé dráhy spisovatelky?

Předem děkuji za odpovědi. :-)

6 Alena V. Alena V. | Web | 24. července 2013 v 21:42 | Reagovat

Ahoj Renatko,

mě zajímá, co děláš jako učitelka o prázdninách :-)

7 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 24. července 2013 v 23:19 | Reagovat

Na odpovědích makám. :-)

8 Martina diabetička Martina diabetička | E-mail | 25. července 2013 v 10:00 | Reagovat

Ahoj chci se zeptat jestli taky někdy pořádáte takové ty charitativní akce či autogramiádu. Velice ráda bych si chtěla koupit Vaší knihu a tu mít podepsanou od samotné autorky.
Předem díky za odpověd :-D

9 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 25. července 2013 v 16:40 | Reagovat

[8]: A odkud jste?

10 Martina Diabetička Martina Diabetička | E-mail | 25. července 2013 v 17:19 | Reagovat

Jsem z Prahy 4

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama