Osm dní s Renatou Štulcovou - den sedmý

29. července 2013 v 20:10 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Toto uteklo. Osm dní povídání s Renatou Štulcovou se téměř chýlí ke konci. Dnes den sedmý bude o tajemstvích Luny, o tajemstvích učitelky a o Rafaelce jako fenoménu...

Zítra Vás čeká poslední den povídání s inspirující ženou a autorkou už jedenácti knih. Bude možné i zasoutěžit si o její aktuální třetí díl Rafaelovy školy - Rohy faunů.


Často píšeš na svém blogu o Luně. Paní Albou ji nazýváš v knize Rafaelova škola. Kde čerpáš všechny tyhle tajemné informace o Luně?

Když o tom přemýšlím, asi to bude určitě tím, že mi odmalička, ať už jsem bydlela kdekoli, Luna koukala a kouká do pokoje. Asi budou vědět i ostatní čtenáři, že je zvláštní, když se jde spát a pokoj i přes závěsy či žaluzie osvětluje to jemné stříbrné světlo. Když jsem byla ještě v předškolním věku, zdálo se mi, že v pokoji někdo bílý stojí, nedokázala jsem usnout, ani jsem nedutala a číhala, jestli se to pohne nebo ne. A když se přišla do pokoje mamka podívat, aby zkontrolovala, zda spím, našla mě bdící. Říkala jsem jí, že u závěsu někdo stojí. Mamka třepala závěsem a ukazovala mi, že tam nikdo není, ale hned jak odešla, moje dětská představivost už zase tu paní v bílém viděla. A já jen ležela a zírala.

Později jsem zjistila, že se mi v tom světle vlastně dobře spí, zatímco mnozí nemůžou zabrat. Uvědomila jsem si, že lunární světlo nevnímám jako studené, ale naopak hřejivé. Připadalo mi úžasné pozorovat, jaký má Luna ve svých fázích vliv na přírodu, na vodu, na rostliny, zvířata i člověka. Studovala jsem přírodní vědy, takže jsem to vše pozorovala rozumem a zároveň nevědecky srdcem, protože mám k Luně ten dávný vztah. Na pozorování Luny nemusíme být nakonec vůbec studovaní, naši předkové jí rozuměli více než my dnes. Důležité je odhodit ten hloupý strach, který do lidí pořád někdo po tisíce let zasévá. Ne sama Luna, ale lidé, kteří chtěli zastřít její moc, z ní udělali strašáka.

Co cítíš, když je úplněk? Prý nás velmi ovlivňuje. Často špatně spíme a teprve zpětně se dozvíme, že byl úplněk. Co s námi tedy dělá Luna, když září jako stříbrný kotouč? Máme vůbec chodit spát nebo provádět nějaké rituály? Velmi mě inspiroval úkol, který dostali za úkol studenti Rafaelky, že mají s Lunou meditovat každou noc a zapisovat si to.

Nejsem sice ani upír ani vlkodlak, ale přesto mám úplněk ráda. Pod vlivem úplňku jsem se kdysi narodila. Za úplňku přijde na svět hodně dětí. Minulý týden to byl i malý princ George, syn Kate a Williama a tisíce dalších dětí. Luna v úplňku svou silou všechno táhne k sobě. Nahoru, ven. O vlivu na příliv a odliv snad ani psát nemusím. Je dobré si uvědomit, že když za sebou Luna táhne ty mořské masy vody celého světa, je opravdu silná. Když se tedy kulatí, táhne v rostlinách mízu nahoru, do květů. V tu dobu přesazované rostliny špatně zakořeňují. I v nás táhne vodu nahoru, tělo vodu zadržuje. Já mívám takový pocit, že by se ve světle z Luny snad dalo i vznášet.

Všechno na Zemi na Lunu reaguje, lidé z přírody to ví, jen my ve městech jsme se před ní více méně schovali. A pak se divíme, co s námi dělá, protože jí prostě neunikneme.


Ty víš přesně, kdy má být úplněk? Díváš se do kalendáře nebo to hlídáš z jinýc zdrojů? Nebo úplně jinak:-)... Ráda bych se inspirovala.

Když je jasno, dá se poznat, že se Luna zakulacuje i že je dokonale kulatá. Ale já mám to grafické geometrické oko. Když je zataženo, vnímám to nejen na sobě, ale i v noci v tichu na balkoně. Příroda jinak zní, když Luna ubývá a přibývá, ale to se musí vypozorovat. Asi proto že bydlíme pořád na konci města, pozoruju přírodu neplánovaně.
ALe samozřejmě, že mám i kalendář, abych věděla, v jakém znamení Luna právě je. To je důležité kvůli různým projevům těla. Často kolegyně plaší, že je najednou bolí třeba chodidla, už by letěly k doktorovi a tak je upozorním, že je Luna v Rybách, že za dva dny je to přejde. Kdyby nepřešlo, je to vážnější. A jdou k lékaři atd.

Četla jsem část knihy, když ještě vycházela na blogu, chytila mě, ale na můj vkus byla trochu jednodušší, infantilnější. Tomu odpovídá i obal - nedostáváte za to kritiku? Na jednu stranu je kniha krásně jemná, vílí, ale na stranu druhou může některým lidem připadat opravdu jen pro děti

Rafaelova škola je míněna jako cesta hrdinky, jako objevování našeho světa a světa, který mnozí nevnímají. Hrdinka se vyvíjí od 12leté školačky v dospělou maturantku. Jak stárne, objevuje vážnější a hlubší části světa. Kniha není samozřejmě pro každého, žádná kniha není pro všechny čtenáře. Já to beru tak, že buď se čtenář v knize najde nebo ne.
Když jsem dopsala Mojmíra - Cestu pravého krále, byla jsem z vážného tématu tak vyždímaná, že jsem se s radostí vrhla do odpočinkové Rafaelovy školy.
A jak je to s obaly? O obalech rozhoduje nakladatelství, snažili se, aby se nepodobal jiným knihám, aby nesplynul s dalšími fantasy knihami, kterých se produkují mraky. Musím přiznat, že jsem měla svou představu, ale ta by opravdu zapadla, protože to, co jsem si já naivně představovala, je v posledním roce úplné obálkové klišé fantasy knih. Jinak obal je tématický podle ročníku, v kterém Marina studuje, a vnitřní ilustrace jsou dělané tuší. V domácnostech to, jak vím z mailů čtenářů, funguje často tak, že knihu dostane dcerka, pak ji čte maminka a nakonec i babičky. To už pak dětská obálka vůbec nevadí. :-)

Jsi učitelka? Jaký máš názor na současné školství? Já osobně si myslím, že je dost v úpadku. Hodně lidí se drtí teorii zpaměti jako básničku, aniž by se obtěžovalo pochopit, co se v těch scriptech/učebnicích vlastně píše, úkoly se dělají pomocí ctrl+c a ctrl+v na wiki, hodně lidí se učí 10 let anglicky a potom nedovedou dát dohromady ani jednu větu. Lidi, co úspěšně složili státnice dělají gramatické chyby na Facebooku... Přeháním, nebo je opravdu něco špatně na dnešním modelu výuky?
Kdysi po roce 1989 jsem četla článek profesora Vopěnky o tom, jak nás jednou dostihne "falešná humanita", kterou začali po revoluci razit určití lidé. O co jde? Není totiž pravda, že každý se naučí všechno, na co pomyslí. Že jsme všichni stejně geniální a že chyba je jen v metodách. A tak se naše školství začalo potácet. Aby všichni měli maturitu a zvýšili jsme počet vysokoškoláků, museli jsme snížit nároky. Jinak by lidi v takovém kvantu neodmaturovali a neodstátnicovali. Když čtu občas něčí diplomovou práci, která připomíná spíše seminárku na získání zápočtu, je to smutné. A když se občas objeví vyučující, který chce po lidech výkon nebo je nutí přemýšlet, je špatný. Mládež dokonce preferuje to, že učitel nadiktuje zápis a oni se ho zpaměti nadrčí a pak ho vyplivnou do testu. A teď si představ, že učím matematiku a anglický jazyk. V obou se musí přemýšlet, motivuju děti, vysvětluju, procvičujeme, ale děti jsou mnohdy otrávené, že musí v hodině makat, a mnohé mně za ta léta samy řekly, že je to sice u mě baví, ale taky je štve, že se u mě musí pracovat a přemýšlet. Ony by prý radši seděly a spaly s otevřenýma očima a doma se učily zpaměti zápisy... Téma školství je na týdny diskuzí. Jenže v těch současných diskuzích, které se na různých úrovních vedou, nediskutují pedagogové, ale všelijací teoretici, slaboduší "nadupaní" sociologové a psychologové bez praxe, kterých se za poslední léta vyrojila z těch zjednodušených vysokých škol hejna, apod. Naše republika navíc na školství šíleně šetří, když se srovnají náklady v procentech se světem a Evropou, takže co dodat? Falešná humanita nás dostihla.

Rafaelka je občas přirovnávána k Harrymu Potterovi. Já osobně tam zas až tolik podobností nevidím (kromě té školy, možná, a struktuře jeden díl je jeden rok). Jak se k tomu stavíš ty? Myslíš, že je možné v dnešní době napsat knihu o čarodějnické škole tak, aby se autor mohl vyhnout srovnávání s tímto fenoménem?

Máš pravdu, to přirovnání není moc vhodné, proto jsem také dlouho otálela s psaním knihy ze školního prostředí. Bohužel knižní trh tak rád škatulkuje. Harry Potter měl z knih, co v současnosti vycházely, nejdražší reklamu na světě i u nás. Dozvuky té milionové reklamy, kterou jste vy, někteří čtenáři zaplatili v ceně těch předražených knih, budou teď pronásledovat všechny autory, kteří začnou psát cokoli o škole, a zvláště pokud ta škola nebude úplně běžná škola. Počítala jsem s tím, to je pravda, ale přesto mě to mrzí, protože takové škatulkování Rafaelově škole příliš nepomáhá, hrdinka Marina Fialková je originál se vším všudy, žádná kopie Harryho Pottera, ačkoli to tak může ze škatulkování vyplynout.

Přijela bys na besedu do Brna? Mám chuť něco spáchat.

Kdyby byl někdy zájem, tak bych přijela, jen se musím ohlížet na termíny prázdnin, protože během školního roku jsem v práci docela uvázaná. Teď v nejbližší době potřebuju dopsat Kazi a čeká mě výlet na Velehrad na tu slavnou bitvu. :-) Tam budu i besedovat. Kdo bydlíte nedaleko, přijďte se podívat a ptát.

Více o Kaziině příběhu prozradí autorka zítra , i když je to tajné, aby jí nikdo nemohl téma vzít. Český trh je malý... Zítra Vás tedy čeká poslední den povídání s Renatou. Bude možné i zasoutěžit si o její aktuální třetí díl Rafaelovy školy - Rohy faunů.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dana Dana | 30. července 2013 v 13:59 | Reagovat

Školství...a pak mě hrozně "baví", když (a s tím jsem se bohužel setkala!!)taková "spisovatelka" v zájmu spisovnosti prošpikuje svou knížku samými BY JSEM apod. ...
No a když jsem v jedné knížce našla  skvost PŘYKRÝVKA...  Co dodat?!! ;-)

2 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 30. července 2013 v 14:14 | Reagovat

[1]: Nedávno jsem si půjčila knížku v knihovně a hned na první stránce uprostřed bylo červenou propiskou opraveno i na y. Asi to někdo už nevydržel. Ani se mu nedivím. :-?

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. července 2013 v 15:00 | Reagovat

Jakpak se vám píše třeba přes world. Tam totiž mnohá slova podtrhnou jako chybná, protože je prostě ta mašinka nezná. Zvláště ta vymyšlená, třeba názvy postaviček. To se mi stalo při psaní pohádek, spíš tedy při jejich úpravě následně. Proto raději píši přímo do správy blogu- nový článek, tam si za pravopis mohu sama, nikdo mi ho neopravuje.

4 winx-charmix winx-charmix | E-mail | Web | 30. července 2013 v 18:09 | Reagovat

mám otázku: Chtěla bych se taky stát spisovatelkou, ale občas mi přijde, že je docela zbytečné vystudovat gymnázium a potom ještě vysokou školu. Vím, že vy jste učitelka a psaní máte spíše něco jako koníček jestli jsem to správně pochopila. Můžete mě a samozřejmě i ostatním, kteří se chtějí stát spisovateli nějaký tip?

5 edithhola edithhola | Web | 30. července 2013 v 23:08 | Reagovat
6 Teia Teia | Web | 31. července 2013 v 1:17 | Reagovat

Tak já teda když se koukám na zářící Měsíc, nejsem schopná ho doopravdy vidět jako měsíc. Vnímám jen světlo Slunce, které jím prochází. Proto mi Sluníčko svítí ve dne v noci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama