Jsem těhotná díky své hrdince

22. července 2013 v 16:51 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Tohle vás určitě pobaví. Jak jsem psala ve dvou článcích, že autor musí se svými postavami žít, tak jsem netušila jak moc.

U autobiografie "Cesta k mým matkám" to bylo jasné. Občas mi bylo z textu smutno, občas blbě, někdy mě po více kapitolách bolely žalem nohy, sem tam jsem se rozpadla, abych se konečně se svým osudem prostřednictvím vypsání se usmířila a příběh své duše očistila. Novou knihu však píšu o jiných lidech.

Akutálně piluji část, která je o plodné ženě milující těhotenství a porod. Nakl. Jota jsem měla odevzdat první téměř půlku rukopisu dopilovanou v pátek. Což není ale konec práce na něm. Takže sem tam připojím nový odstavec, nový pocit, novou myšlenku.

Včera už mi to nedalo a začala jsem se věnovat tomu, že mě už dva dny zvláštně ťuká v břiše. Zvažovala jsem, zda to může být zánět. Přeci při zánětu pulsuje místo, kde zánět je? Nakonec jsem musela požádat manžela, jestli také cítí, že mi v břiše něco ťuká. Ani nemusel mi na něj přiložit ruku. Vleže to začalo být i viditelné.

Dnes ráno jsem měla pocit, že umřu smrady z toho, že navlhčenou universal utěrkou z DM drogerii setřel parapet a já seděla v blízkosti. Uvědomila jsem si, že citlivost na jakýkoliv zápach se mi už po několik dní zhoršuje. Že by něco se žaludkem? Bože. Nakonec mi manžel říká: Ty a nejsi těhotná?

Nakonec mám dojem, že moje schopnost psychosomaticky reagovat na jakékoliv slovo (viz jedna kapitola v Cestě k mým matkám), prostě po intenzivním psaní a žití s hlavní hrdinkou - těhotnou Nikolou - navozuje u mě falešné těhotenské pocity. V břiše mi plavé šmrdola, který se ozývá poklepáváním do břišní stěny a všechno mi smrdí. Paráda. Budu muset hodně přemýšlet, až budu mít příběh na třetí knihu, jaké postavy do něj zasadím...


Zde starší články o psaní postav:
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 22. července 2013 v 17:56 | Reagovat

silný článek :)

2 Kerria Kerria | Web | 22. července 2013 v 23:50 | Reagovat

A co když jsi skutečně těhotná?

3 Edith Holá Edith Holá | Web | 23. července 2013 v 9:06 | Reagovat

[2]: Ne, nejsem, Kerrio...

4 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 23. července 2013 v 9:10 | Reagovat

To je velice úsměvné, já tedy příběhy svých postav prožívám ve snech, ale tohle je opravdu něco :) Prosím jen nepřiváděj svým postavám žádné zdravotní/ životní katastrofy...

5 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 23. července 2013 v 10:46 | Reagovat

To je hezké, že se umíš takhle sžít se svými postavami. Myslím ale, že dokud jsi "jen" těhotná, tak je to fajn. Horší by bylo, kdybys "trpěla nenmocemi" ne?

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. července 2013 v 23:32 | Reagovat

Já bych to tak kategoricky netvrdila, že ne. Byla jste u lékaře? Já jsem totiž měla třetího syna ve 40 letech a také mě to docela překvapilo. Stejně jsme si ho celá rodina docela užili, bylo mnohem méně problémů a starostí, než když byli malí ti starší dva.   prodloužili jsme si ,,mládí", nebyli jsme tak brzy sami jako  většina ostatních vrstevníků. :-)

7 Livien Livien | Web | 29. července 2013 v 10:31 | Reagovat

Dobře, tak tohle mě vážně pobavilo. Aneb - ať žije síla sugesce. (Pokud nějaký ten potomek čistě náhodou váážně není na cestě. :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama