Červen 2013

Jsme z vysvědčení na větvi

30. června 2013 v 15:57 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Víte, jak vypadá vysvědčení v nulté třídě? Pochvalný list jsem pro vás nafotila.

Jak voní Afrika? Zuzana Beranová a Ludmila Vítovcová

27. června 2013 v 12:52 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
"Afrika vás buď posílí, nebo zabije," tak na tom se shodly všechny čtyři účastnice besedy a křtu v Paláci Luxor 26. 6. 2013. Vypadá to, že to není až tak horké, když všechny čtyři přežily... Nebo?

Soutěžíte o knihu Filipa Topola

27. června 2013 v 9:05 | Edith Holá |  Téma týdne
"Ani vetešník nemůže se tvářit, že se ho nedotkl odchod Filipa Topola," píše v dnešních LN Martin C. Putna. Nu, ani autor neví, jak moc je vzdálen realitě. Možná je to ke štěstí autora článku, že nezná svět Blog.cz.
"Kdo to je?" zní nejčastější otázka k tématu týdne, které je věnováné památce náhle zesnulého umělce Filipa Topola. Nebo také texty o jedné větě typu: "Vím, že nic nevím o tom týpkovi."


Soutěž o knihu Filipa Topola

26. června 2013 v 21:30 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
"Ani vetešník nemůže se tvářit, že se ho nedotkl odchod Filipa Topola," píše v dnešních LN Martin C. Putna. Nu, ani autor neví, jak moc je vzdálen realitě. Možná je to ke štěstí autora článku, že nezná svět Blog.cz.

Když ho neznáte...

24. června 2013 v 19:56 | Edith Holá |  Téma týdne
K tématu týdne na Blog.cz, které je "Filip Topol". Přečetla jsem si pár dnešních článků a zvedl se mi žaludek. Buď ho autoři neznají (a ani si nesnaží ho pustit na youtube, než něco sesmolí), nebo jsou to články, ze kterých musí bolet Filipa Topola duše. Bože, proč je to téma týdne? Filip Topol už chtěl klid.

Prosím, pokud ho neznáte, nevyjadřujte se k němu. Je to naprostá neúcta, co za články publikujete.


Modlitba pro kulíška a Kamilu

21. června 2013 v 21:49 | Edith Holá |  POHÁDKY PRO KULÍŠKY
Dneska jsem jela do Brna do nakladatelství Jota. V autobuse jsem si uvědomila, co všechno se za víc jak dva roky, kdy jsem tam byla poprvé, změnilo a událo. Měla jsem se také sejít s redaktorkou, která mě doprovázela při dopsání "Cesty k mým matkám". Před pár dny odešla natěšeně na mateřskou, takže mě u druhé knihy bude doprovázet nová redaktorka. Včera večer mě však dostihla zpráva, že setkání nebude možné, její děťátko se dere na svět. Dnes v pět patnáct ráno by mělo mít dovyvinuté plíce. Vždycky žasnu, co dnešní medicína umí. Má spočítáno na minuty dozrání plic po kortikoidové stimulaci k jejich rychlejšímu dozrání.

Co člověk může dělat, když druhý leží na infuzích pod neustálou kontrolou a bojí se o své dítě? Tak jsem začala psát pro Kamilu a jejího kulíška první větu. Vznikla z toho taková maminkovská modlitba. Držte se oba!!!

Modlitba pro kulíška a jeho maminku Kamilu

Miluji tě, moje dítě,
ať jsi, jaké jsi.
Dříve nebo pozdě narozené,
růžovoučké nebo ještě ne
miluje tě srdce mé.

Čekám na tě u domečku,
těším se,
až tě vezmu k sobě do pelíšku.
Budeme se hřát a mazlit,
jako koťátko tě budu mlíčkem živit.

Klokankou na dlouho stanu se,
v kapse tě budu pořád mít.
Přišel jsi, můj malý guru,
životu "teď a tady" mámu naučit.

Filip Topol na kole

20. června 2013 v 11:19 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Rozervané srdce potřebuje ticho. Bolest se nedá přehlušit ničím. Kdo zná, ví, o čem píši. Nechce se mi už ani napsat znova jméno básníka života, který včera zemřel. Mám pocit, že bych mu tím už narušila to ticho, které konečně našel. Jeho odchod mě zabolel, i když jsem ho osobně znala jen z jednoho setkání. Jenže jeho duše se mě dotýkaka srkze jeho texty, zpěv, hudbu...

Včera dopoledne ke mně doputovala informace, že vyšla kniha jeho tří dosud nepublikovaných povídek. Večer na stejné sociální síti mě doběhla zpráva, že jejich autor odešel.

Kdysi jsem ho poznala na Letní filmové škole. Doprovázel na piano němý film Upír z Nosferatu. Odpoledne jsme se náhodně potkali před druhým kinem. Popíjeli jsme a povídali si. Byl jemný, kultivovaný. Já jsem pak odešla na další film a zanechala ho s mou sestrou. Líbila se mu. Tehdy vypadala jako dívka z filmu Jireše Valerie a sedm divů. Havranní vlasy až po pás, jasné modré oči, jejichž modř by nedokázaly lépe ani barevné čočky a sluníčkem jí vyskákalo mnoho pih. Skončil film a oni dva si pořád ještě povídali.

Poté se Filip rozjel na kole a předváděl účastníkům LFŠ sedícím v teple na trávě, jak umí holubčiku. Žasla jsem, stejně jako u jeho večenrího koncertu, kdy hrál na piano i nohama. Na tom kole jsme ho nafotily. Bohužel analog nám potom dodal zcela mázlou fotku, přes kterou ještě ve fotolabu udělali čáru. My jsme stejně obě vždy hrdě ukazovaly, že je to Filip Topol na kole.

Tady je ukázka z knihy Jako pes, kterou měl dnes pokřtít. Je stažena z Ihned.cz

Měl jsem pocit, že se začínám vznášet. Opřel jsem Depresi, která začínala usínat, o zeď a po špičkách, velmi pomalu, jsem stoupal po schodech a pak, dávaje pozor, abych nevrazil do jedné z temnot, jsem vstoupil dovnitř. Zalila mne ta úžasná melodie, objala mne, něžně mne hladila, vzala mne za ruku a vedla mne doprostřed chrámu, kde mne zastavila a otočila tváří k varhanám.
Zůstal jsem tam stát, s hlavou zvrácenou na kůr, zalit chabým měsíčním světlem, které se mísilo s Mozartovými slzami tónů a obestíralo celý prostor kostela jemnou pavučinou neskutečné nádhery. Cítil jsem se odpoután od celého Světa, přestal jsem vnímat svoji existenci a poddal jsem se tomu úžasnému snu, té hudbě, která mne prostoupila a stala se mnou nebo já jí.

S Tichem už se prolnul....

Ze Star Wars Superstar

17. června 2013 v 21:18 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
To se vám tak blíží konec pracovní doby a vy se už těšíte, jak nasednete do MHD a odfrčíte domů. Vtom vám zavolá manžel, že Kuba potkal kamaráda, který zrovna jede do Bontonlandu na Chodově a Kuba tam chce jít s ním. Mám rozepsaný email, tak na půl ucha zaslechnu něco na s a ar, a tak si vzhledem k obzorům svých synů představím nějakou zase soutěžní aktivitu pro děti s jejich oblíbenými Star wars. Nechápu proč tam manžel nechce s nimi zajet, proč to nabízí mně, když je to pro kluky. No nic. Pojedu já, když si myslí, že tam bude moc lidí.

Také se vám stává, že si někdy myslíte, že jedete na to a to a teprve na místě zjistíte, že všechno je jinak? Sic jsem cestou nerozuměla tomu, co Kuba vykládá. Prostě mi to nezapálilo. Jela jsem na Star wars a hotovo.

Další fotky z akce na blogu synů zde.

Nedonošená paterčata a anticiganismus

12. června 2013 v 19:40 | Edith Holá |  Téma týdne
Těhotná žena je krásná. Mnohé ženy se v tomto období cítí jako královny, bohyně,… Ne nadarmo se mu říká požehnaný stav. Těhotné ženy jsou obdarovány životem ve svém lůně. Porod je zázrak. Nevím, o žádné kultuře, která by brala těhotnou ženu jinak, která by si nevážila rodící ženy a po porodu by jí atakovala. Až na českou kulturu. Stačí, že porodila žena, která není bílá. Maminka paterčat má zřejmě v občance národnost romskou. Na fotkách a v televizních zprávách to před porodem snad ani nikdo nepoznal. Usměvavá černovláska s božským břichem, které jsem ji alespoň já záviděla.

Pak se to nějak po porodu proláklo. Snad tím, že otec dítěte se objevil na obrazovce a u něj už bylo podle vizáže jasnější, k jaké národnosti patří. Rodiče pěti zázraků, malých nedonošených miminek, kteří zatím bojují o život, dostali pro ně mnoho darů. Za ně platí vlnou odporu a závisti mnoha lidí. V době šestinedělí, kdy žena má být hájena! Aktuálně ji zase přišla výzva na odkoupení dítěte. Saša Kiňová začíná mít nervy na dranc. Děti už veřejnosti nechce ukazovat.

My jsme pronárod. Kvůli anticiganismu jsme kulturou, která zaútočí proti ženě po porodu. Slova jsou také zbraní. A dost hnusnou a zákeřnou.



Máma má sexy prndy

10. června 2013 v 22:35 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Mít doma tři chlapi je velmi náročné. Řekla bych, že někdy až obtěžující. Nejenže jsem musela přežít obodbí pindíkománie, dky pindík bylo všechny a všichni. Pak přišla zadkománice. Sexy zadeček mají podle svého mínění všichni tři. A nejhezčí sexy zadeček má maminka. Nechápou, že mě takové řeči fakt neberou, ba nopak. Jsem intelektuálka.

Máma mi nedává lásku

5. června 2013 v 9:50 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Na blog svých synů jsem vložila pár fotek z pražské Palmovky, kde bylo možné vidět labutě téměř u chodníku. Dokonce prý pondělní ráno po vylití řeky chodily po silnici.
Článek je o tom, jak jsem byla zlá na Matýska... Tak si přečtěte jak moc.