Odstavné koleje, jídelňáky, tunely

24. března 2013 v 23:30 | Edith Holá |  Téma týdne
Vnitřní obrazy s vlakem jsou zajímavé. Mnoho z nás si myslí, že jede celý život jedním. Ale ono jde si s představami jízdy vlakem pohrát. Máme mnoho životních etap, kdy se vlak může řítit a my nemůžeme nic dělat (řídí ho někdo jiný) nebo nechceme (neumíme přebrat zodpovědnost). Také můžeme z toho svého vystoupit i na dlouhou dobu. Někdy ho třeba ani už nenajdeme a nastoupíme do jiného. Může to být i naší záchranou nalézt jiný, protože ten minulý jede třeba po odstavné koleji. Nebo do konce někam, kde koleje končí. Vidíte, jak se obrazy rozjíždí? Můj mladší syn miloval Tomáše mašinku. Celý rok jsme se dívali jen a jen na díly o Tomášovi a jeho přátelích. Příběhy s nimi vymyslel evangelický farář. Opravdu dobrý pozorovatel lidí. Je zajímavé sledovat, co mašinky udělají, když se dostanou na špatnou kolej, na odstavnou, vykolejí, zajedou až na konec kolejí, protože neposlechli svou intuici (nebo dokonce radu nádražáka). pokr.


Už dlouhou jsem se nevěnovala svému rukopisu Rena a její tygři. Až téma týdne "Vlak života" mi připomnělo, že několik kapitol budou obrazy z vlaku. Před čtrnácti lety jsem zažila intenzivní terapii ve skupině. Měli jsme tam muže, který příběhy ostatních lidí viděl v obrazech. Často tím vymaloval víc, než dotyčný dokázal slovy vysvětlit. Na obraze to najednou bylo jasné. Tak si pamatuji, jak jedna dívka mentální anorektička pořád nebyla schopna nějak jasně vidět svůj příběh od té doby, co se s poruchami příjmu potravin trápila. Tenkrát ji Pavel po několika sezeních řekl, že ji vidí, jak sedí v rychle jedoucím vlaku. Je v něm sama a sedí ještě ke všemu v jídelňáku. Vlak nikdo neřídí. Tenkrát ten obraz u té dívky odstartoval nějaké vnitřní pochopení sebe sama. První prací bylo opuštění jídelňáku. Bohužel tento obraz ještě nemám literárně zachycený.

Tak Vám sem kopíruji obraz, který zase pomohl Reně vylézt z vlaku, kde byl jediný vagon bez elektřiny:

Když šla s Ilonou bylo jí hej. Teď se táhla sama a v těle měla zpřítomnělý hnus ze sebe samé. Cokoliv udělá, je blbě. Nehýbat rukama, nesmát se, neplakat, nic si nemyslet. I myšlenka už je hřích. Všechno, co si myslí, je špatně. Neměla jsem bejt. Měla jsem umřít v břiše. Možná jsem měla zůstat doma. Jako ostatní holky. Vzpomněla si na svou krásnou spolužačku ze základky. Jen se vdala, přestala o sebe dbát. Najednou z ní byla tuctová ženská. Dříve miss celé školy. Měla jsem zůstat u nás na sídlišti. Pronajmout si tam byt. Obrátil se jí žaludek, ale pokračovala v představě bytí na malém městě. Co sem? Za tím tunelem mě stejně nikdo nečeká. Halo, má tady někdo baterku, abych věděla, jak vypadá světlo? Proč jedeme tak dlouho tunelem? Má vůbec konec? Přeci musí mít konec. Tak odpoví mí někdo?
To přeci není možné? Musím se jít aspoň vyčůrat. Někde najdu světlo.

Nééé! Držela se zuby nehty. Zarývala prsty do dřeva.
"Mami. Nech mě v sobě. Nechceš mě kvůli němu. Udělej to pro mě, nechci ven. Tady je bezpečí. Nech mě v sobě umřít."
"Ta ženská hrozně leje. Dělejte něco nebo exne."
"Na tři to dítě vyrazíme," odpoví jiný hlas.
Vlak se prudce naklonil. Upadla na všechny čtyři. Ramenem rozrazila lítačky do druhého vagonu. Ještě uviděla máminy oči. S němou výčitkou ji svými řekla: Proč si mě porodila, když si mě nechtěla.
Z vedlejšího vagonu vykoukl průvodčí.
"Ježíš, myslel jsem, že ve vagonu nikdo není. Kdybych to věděl, přišel bych pro vás s baterkou."

Rena seděla na lavičce. Po tváři jí stékaly slzy. Razily si cestu dolů po krku a studily na prsou.

Tak já jdu zase psát námět filmu na kurz tvůrčího psaní. Vůbec nevím, jestli to, co píšu je námět. Teorii znám, ale nikdy jsem žádný námět nečetla. Píšu ho ke své novele o surogátním mateřství. Ta je také pořád ještě ve stadiu dopilovávání. Rena je bohužel ještě na dlouhou jízdu vlakem s tužkou v ruce a zápisníkem. Asi si sednu do jídelňáku a dám si k tomu jasmínový čaj jako Rena. Nebojte, ale jen na chvíli:-)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tee-l tee-l | Web | 25. března 2013 v 7:21 | Reagovat

moc pěkné :-)  :-)

2 zapomenuta zapomenuta | E-mail | Web | 25. března 2013 v 10:12 | Reagovat

zajímavé, že dříve veškeré mé sny se odehrávaly v čistě vlakovém prostředí (doháněla jsem vlak, jela jsem jím, honila mě tam zrůda, neustále jsem přestupovala, vlak mi ujel... ) Ve sbírce esejí z knihy Krajina zevnitř jeden autor při popisování krajiny porovnával zkušenost z vlaku- kdy nám krajina ubíhá v jednom zarámovaném okně a jaký je to rozdíl- až neuchopitelný!- když z vlaku vystoupíte a tou samou krajinou kráčíte.

3 pavel pavel | Web | 25. března 2013 v 10:40 | Reagovat

Taky mám s vlakem život spojený jak jsem psal v Z tunelu do světla. Dokonce moje nerození má co dělat s nádražím. :-D

4 alma-nacida alma-nacida | Web | 25. března 2013 v 10:55 | Reagovat

Jaks psala o vlaku, který se řítí, nevím kam, a nelze vystoupit, to je moje noční můra od raného dětství. Až po dlouhých letech jsem zjistila, že to souvisí se ŠOA, s transporty. A pak že generační paměť neexistuje.

5 Helena Helena | Web | 25. března 2013 v 11:40 | Reagovat

Zaujalo mě to vidění muže ve skupině v obrazech.Nádhera,jak něco takového může pomoct z trápení ven. :-)
Mám takové prožití s vlakem z Vídně,kde jsou čtyři nádraží:východní,západní,severní a jižní.Potřebovala jsem se dostat ze severního na západní.Když jsem tam dorazila,uslyšela jsem hlášení o odjezdu vlaku do Insbruku.Nepřemýšlela jsem,naskočila do vlaku a jela.Nebyl to ten vlak,kterým jsem měla jet,ale jela jsem správným směrem.V Insbruku jsem vystoupila a musela jsem se pár stanic vracet.Je to taky takový příklad do života. ;-)

6 edithhola edithhola | Web | 25. března 2013 v 14:04 | Reagovat

[5]: Jeho obrazy opravdu pomáhali všem na skupině. Škoda že si nepamatuji všechny. A zapsané je také nemám:-( Asi ho budu muset k dopsání rukopisu pozvat:-)
Někdy jedee správným směrem, ale to ještě není všechno:-) těch pár stanc zpět byl daroaný čas:-)

7 edithhola edithhola | Web | 25. března 2013 v 14:06 | Reagovat

[2]: Sbírku neznám. Poohlédnu se po ní. Sny o vlacíh přesně odpovídají stavu, ve kterém se člověk nachází. je dobré si je při bdělém stavu projlédnout. Co Ti ujíždělo, co nebo kdo Tě strašil atd.  A sny v autě jsou také vnitřním obrazem pro aktuální stav. Ty mám také ráda. Někdy si tak pomáhám ujasnit, co prožívám. Takže je to také snová představa při plném vědomí:-)

8 edithhola edithhola | Web | 25. března 2013 v 14:07 | Reagovat

[4]: K tomu není co dodat. Existuje. Duše si pamatuje.

9 edithhola edithhola | Web | 25. března 2013 v 14:08 | Reagovat

[4]: V Reně budou také sny z druhé světové, kterou jsem ale fyzicky nezažila.

10 Radka Radka | E-mail | Web | 25. března 2013 v 21:48 | Reagovat

Oprvadu moc se těším na Renu, tuším tam opět obrovskou sílu jako v CKMM. Už teď z toho kousku mi běhala husí kůže po těle.
Tvou povídku o surogátním mateřství jsem si stáhla v pdf a šířila odkazy dál, protože za to stojí.
O paměti duše vím své, občas napíšu povídku, co něco málo prozradí.

11 pavel pavel | Web | 26. března 2013 v 1:37 | Reagovat

Takhle jsme se Edith nedomluvili, vyhoď mne prosím odtamtud i s těmi komentáři Mohla jsi mne na to aspoň upozornit. :-)

12 Kamila Kamila | Web | 26. března 2013 v 8:56 | Reagovat

Super :D

13 edithhola edithhola | Web | 26. března 2013 v 12:56 | Reagovat

[11]: Jo, Ty mslíš z textu? :-) Ne, to Tě nevyhodím. A prozradil ses sám:-)

14 pavel pavel | Web | 26. března 2013 v 23:12 | Reagovat

[13]: Nemám se čím prozrazovat, ale když jsi něco napsala o mně nesprávně a proti mé vůli a zařadila mne mezi rentiéry které mají problémy a nesouhlasím s tím, je tvoje povinnost ten článek o mně odstranit.

15 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 27. března 2013 v 9:16 | Reagovat

[14]: Aha, já myslela, že sis dělal srandu z toho, že v tomto článku je použito jméno Pavel. Ok. Napíšu Standovi, aby Tě vymazal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama