Kde by chtěly žít hlavní hrdinky

17. března 2013 v 23:28 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Nejlepší hodinou na kurzu tvůrčího psaní byla pro mě bezpochyby lekce o hlavních postavách v novele a románu. Po teorii, jak se mají postavy chovat, aby čtenáře kniha bavila, jsme dostali pět minut na to, abychom napsali životopis jedné z postav, o které píšeme a představili si ji v každé situaci, která nás napadne. Pak jsme ještě měli popsat, kdy by se naše hrdinka zachovala nějak extrémně. Zareagovala by nějak jinak než by zareagovala většina a tak by vlastně vznikla jedna ze zápletek pro celý román.


Po dopsání na každého z nás lektorka ukázala a položila nečekanou otázku. Co má hlavní hrdinka rád k obědu? A tvoje - co nosí v kapsách? A ta u tebe - kam by jela na dovolenou? Co by udělala, kdyby...
Byla to palba a pořádně jsme se zapotili. Kdo neodpověděl hned, musel se chytnout za nos. Se svou hlavní hrdinkou není natolik provázán, aby o ní hladce psal, aby se do ní dokázal vcítit a nepromítal do ní jen sám sebe. V případě, že máte v knize více důležitých postav, tak je přeci hloupé, aby všichni mysleli, cítili a mluvili jako autor. Každá postava je jiná, něco jiného ji charakterizuje (slang, oblečení, myšlení atd.)

Dnes jsem přemýšlela, na kterém místě bych chtěla žít. Za chvíli jsem začala uvažovat, kde by vlastně chtěly žít tři hrdinky z novely, na které pořád pracuji a v lednu jsem ji poslala do literární soutěže. Které místo by si vybrala vesele oblečená Nikola, která se stala surogátní matkou, odnosila jiné ženě dítě a po porodu jí ho dala? Kde by chtěla žít vystajlovaná Ilona, která nemohla žádné dítě donosit a přijala tedy dítě od Nikoly? A kam by šla Sára jejich společné dítě, které se dozvídá až v dospělosti, že geneticky je rodičů, ale vyvíjela se v děloze jiné ženy? Přiznám se, že nevím.

Včera jsem si do konce sedla a poprvé v životě zjistila, že u rozsáhlejšího díla je opravdu potřeba mít životopis hlavních postav. Připadalo mi to jako ujetá teorie. Než jsem zjistila, že v jedné kapitole otec Nikoly zmizel do zahraničí a v jiné už je mrtvý a byl to despota.

Tak já jdu meditovat a vciťovat se postupně do jedné z těchto žen a napsat si, na kterém místě by jim bylo dobře. A co já? Kromě toho, že si umím představit, že by mi bylo a je vždy dobře tam, kde si udělám na sebe čas, pocítím spojení se sebou, ale zároveň ucítím, že mě něco přesahuje. Zde se potřeby sníží na minimum, emoce, energie je v rovnováze, instinkty v naprostém souladu se sebou, zemí a vesmírem. Takové místo si mohu přivodit kdekoliv, když mám na to čas a sílu. Což je právě to, co i když vím, dokážu jen zřídka. Ale o tom by mohl být další článek. Jedním z míst, kam se těším každý týden je právě pondělní kurz tvůrčího psaní.

Odcházím souznít s hrdinkami...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arvari Arvari | E-mail | Web | 17. března 2013 v 23:46 | Reagovat

Nevím, nakolik je potřeba vědět, co má hrdina rád k obědu, ale něco si je přece jen asi potřeba zapsat. Já nedávno náhodně zjistila, že jeden z hrdinů mojí knížky má vlastně vlasy barvy světle hnědý, a že jsem mu je nadělila hned, jak se poprvé objevil. To jsou věci. :-D Uznávám, že jako čtenáři mi tyhle nesrovnalosti vadí. Třeba když v mojí oblíbené knižní sérii jedna z vedlejších postav mezi díly projde ale naprostou změnou osobnosti a otce hlavního hrdiny zničehonic umučili...

2 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 18. března 2013 v 0:31 | Reagovat

tak rpijemny zazitek preju s devcaty :)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. března 2013 v 0:35 | Reagovat

Znáš můj nepříliš vstřícný vztah ke kurzům tvůrčího psaní, ale tohle, myslím, je docela šikovné cvičení, které může autorovi hodně usnadnit práci, právě v rozsáhlejších dílech.

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. března 2013 v 8:49 | Reagovat

[1]: U delších děl se to stává. Nevěřila jsem tomu, ale našla už jsem takových blbostí a nelogičností v novele dost:-) A ještě najdu:-)

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. března 2013 v 8:50 | Reagovat

[2]: Bohužel stále nevím, na kterém místě by chtěly žít. Ale možná je to jejich podstata, takže ani nevědí:-)

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. března 2013 v 8:53 | Reagovat

[3]: Ano, znám. Ale jako na každé škole nebo kurzu, něco zahodíš za hlavu a jiné tě inspiruje. Něčemu se na hodině vysměješ a pak zjsitíš, že j to přesně to, v čem uděláš chybu o pár týdnů později:-) Opravdu jsem zjistila, že když píšu něco delšího, co už není autobiografie a je tam tedy větší míra fabulace, tak je potřeba si dělat životopisy postav a možná i ten autorský deník. Jinak se pak divím, když si to vytisknu a v tramvaji čtu. Asi u povídky se to nestává, ale pokud to přesáhne třeba padesát stran už to začíná:-)

7 Ozzro Ozzro | Web | 18. března 2013 v 10:10 | Reagovat

Nejlepší je psát to, co člověk chce psát a neřídit se tím, co je v "kurzu." Samozřejmě to musí trochu "vypadat," ale já moc ty kurzy nemám rád, většinou, tedy myslím si, že tam do člověka hustí, jak by měl psát. Každý má však specifický styl psaní a tak by to mělo být.

8 alma-nacida alma-nacida | Web | 18. března 2013 v 10:13 | Reagovat

Tohle je ohromně zajímavý! Je fakt, že všechny hlavní postavy nemůže autor nosit v hlavě a chyba se nutně vloudí. Tomu životopis hlavních postav zabrání. A v průběhu tvůrčího procesu se jistě může změnit... Vyzkouším to. Třeba ten román, co mám deset let rozepsaný, přece jen dopíšu před důchodem! ;-)

9 Lucerna Lucerna | Web | 18. března 2013 v 10:52 | Reagovat

Suhlasim, ze je to velmi uzitocna vec, vediet o hlavnej postave vsetko :)

10 Temnářka Temnářka | E-mail | Web | 18. března 2013 v 11:37 | Reagovat

Zrovna včera jsem nad tím přemýšlela, nad tím, kde by chtěli žít moje postavy a myslím, že ta odpověď není tak úplně jednoduchá. Myslím, z toho hlediska, že i u nás se to občas mění podle nálady. Když je člověk zdeptaný, představuje si chaloupku v lese, když sedí doma znuděný, tak třeba velkoměsto se spoustou ruchu a šumu, když mu chybí sluníčko, pláž. Ale je pravda, že to lze u postavy docela dobře odvodit, podle její povahy a aktuální nálady.

A u svých klíčových postav ti to klidně řeknu z patra.

Obsah kapes a jídlo - to je to samé. Mění se to a já bych byla spíš zaskočená a přemýšlela v jakém okamžiku. Jasně, jsou věci, které jsou neměnné, třeba Zorenina závislost na sladkém a bordel v Atalanových kapsách.A to je asi to, co se na kurzu řešilo.

[7]: Máš pravdu, ale tohle hodně závisí na tom, kdo daný kurz vede a jaký má k tomu přístup. Já se na svých literárních dílnách vždy snažím vyladit na konkrétního člověka a snažit se rozvíjet (chválit), co je mu přirozeně vlastní. Nějaká teorie tu samozřejmě je, ale je na účastnících, aby o tom se mnou diskutovali. No a cvičení jako je třeba to, co popisuje Edith, víceméně rozvíjejí osobitý náhled na věc. (Tedy nevím, jak to konkrétně bere Dočekalová.) Mě by třeba i zajímaly ty tipy na to, co se čtenářům líbí. (Já osobně mám tendenci psát postavy, které jsou kontroverzní, ale ono je fajn znát ten konzumní/obvyklý pohled, aby se člověk mohl vyhranit. :-) )

11 Teeda Teeda | Web | 18. března 2013 v 16:13 | Reagovat

Já také nemám ráda, když se v příběhu některé informace rozchází. Asi je potřeba si dělat poznámky, asi jako při vyšetřování - co víme, kde a jak, s kým a kudy. :-)

12 edithhola edithhola | Web | 18. března 2013 v 16:52 | Reagovat

[10]: Terezo, jen krátce k tomu, co píšeš na konci svého komentáře, že by Tě zajímaly tipy, co se čtenářům líbí. My zrovna bereme televizní scénář. Ten se odvíjí přesně podle sledovanosti. Co je sledované, se zaplatí, protože v průběhu pořadu bude dražší reklama.  Televize u dlouhodobých seriálů sleduje i sledovnaost v každé minutě. A prostě řeken secenáristov. V díle xx nejvíce přepnuli program v sedmé minutě. Společně se podívají, co tam bylo a scenárista se na příště tomu musí vyvarovat. Takže je to podle většinového diváka... A ten rozhodně prý nechce přemýšlet. Paní Dočekalová nám občas řekne z praxe, o co si píší třeba čtenáři novin nebo diváci seriálů. Myslím, že je lepší to nevědět a snít o tom, že minorita náročného čtenáře a diváka není minoritou:-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 18. března 2013 v 21:15 | Reagovat

Psaní by mě zajímalo, ale na kurz bych nešla, necítím se na to a Tebe obdivuji, že jsi měla tu odvahu.
Jsem ráda, že se s námi dělíš o tyto zajímavé věci, protože zrovna nedávno jsem si říkala, jak to ten autor dělá, že v tom nemá guláš

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. března 2013 v 21:39 | Reagovat

Mám takový blok, kde si zapisuji jména- vztahy osob, vzhled, pokud ho vůbec popisuji a pár slovy, co ta postava udělala důležitého- jen takové poznámky, abych nevym+nila náhodou ,,role" jednotlivých postav. Jinak se držím příběhu, snažím se ho gradovat a příliš ,,nedrobit" podrobnými popisy pocitů postav. Dávám to do jejich činů. Ale to je způsob psaní. Jako laik si to mohu snad dovolit a spisovatelkou už nebudu. Jen má paměť a fantazie mi pomáhají. :-)

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. března 2013 v 21:40 | Reagovat

Nevyměnila- pardon. :-(

16 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. března 2013 v 22:00 | Reagovat

[8]: Na Tvou knihu se těším!

17 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. března 2013 v 22:02 | Reagovat

[13]: Mně to ani dříve nenapadalo. Myslela jsem si, že autor píše intuitivně. Vychrlí to ze sebe, korektorka to opraví a je hotovo. Vůbec jsem entušial, že psaní je práce. Přehazování kapitol, přemýšlení nad postavami, psaní si bokem poznámek a mnoho zajímavého. O postavách napíšu určitě více.

18 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. března 2013 v 22:04 | Reagovat

[14]: Tak si vlastně, Ruženko, píšete autorský deník. Asi každý, kdo píše více a díly na pokračování, víceméně k tomu dojde. Někdo díky kurzu to ví dopředu a jiný si to tvrdě vyšlape svou vlastní cestou.

19 Radka Radka | E-mail | Web | 18. března 2013 v 22:12 | Reagovat

[17]:Také jsem sázela na  intuitivní psaní.
Těším se na další informace :-)

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. března 2013 v 22:51 | Reagovat

[18]:Přiznám se, že vím dopředu, jak to dopadne, ale ty cestičky k tomu propracovávám ,,za pochodu". Možná jsem tak vycvičená dlouholetou četbou knih, ona ta léta prožitá asi budou znát.  Můj muž říkává:,„ Já nevím, čím ty na lidi působíš, že se ti tak svěřují." „To bude tím, že to nikomu nevykládám, jsem jako houba- jen  nassávám... jim se uleví a já si to ukládám podvědomě do paměti."
No a dopadá to pak tak, že to „montuji" do svých fantazií. :-)

21 alma-nacida alma-nacida | Web | 19. března 2013 v 11:16 | Reagovat

[16]: No nevím, zrovna mám nějakou chandru..., aby ses vůbec dočkala, a pak, zda je na co se těšit. Procházím škrtáním. Je rozsáhlé. :-)

22 pavel pavel | Web | 20. března 2013 v 22:45 | Reagovat

Tak pozor aby se ti ty návštěvy u lektorky nestaly závislostí. :-D

23 Mstitel Mstitel | E-mail | 25. dubna 2013 v 18:50 | Reagovat

To je zajímavé. Asi bych se měla zamyslet nad svými postavami. Mohlo by to pomoct odstranit takovou tu nevyrovnanost v osobnostech...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama