Babičky online na Srdci blogu

4. března 2013 v 15:56 | Edith Holá |  Svět blogu
Na Srdci blogu vyšel první díl seriálu, který vám už nějakou dobu slibuji. Se Standou jsme se dohodli na formě, kterou má. Malý úvod, krátké představení jednoho staršího blogera (60plus) a poté na určité téma na stejnou otázku různé odpovědi těch, co se zúčastnili. Pokud se ještě nějaký bloger ozve, ráda mu dotazník a miniotázečky pošlu. Některé seniorky, byť jsou na tomto portále známé, mi neodpověděly.


Ve svém životě mám babičky jako takové styčné majáky. Možná to úplně není běžné, ale moudré dámy potkávám a mnohé z nich jsem si adoptovala opravdu jako babičky. A ony mne jako vnučku. Stejně to tak mají i mé děti. Jelikož nemáme v Praze příbuzné, musela jsem najít chůvu. A co myslíte? Poslali mi z agenturu studentku? Ne, profi chůvu, ale omlouvali se za její věk. Já však zajásala a babička k nám chodí dodnes. Kluci ji oslovují babi nebo babičko. Dáváme si dárky, občas zajdeme i na návštěvu mimo hlídání.

Aktivní staří lidé mě fascinují a inspirují . A doufám, že i já své oblíbenkyně v důchodu nezapřu.

Při blogování je skvělé, že často ani nevíte, kolik dotyčnému blogerovi je. Někdy se dozvíte až po roce, že vaší oblíbenkyni je teprve 14. A jindy se teprve z komentářů dozvíte, že ten a ten má vnoučata. Takže neberte seriál jako nějaké vypíchnutí určitého věku. Je to jen a jen má obliba babiček:-) Více na Srdci blogu i o dalších dílech.

Tady už jen intuitivní obraz malířky a blogerky Idy Novotné, která se pokusila vystihnout ostravskou blogerku Evu, jejíž první profil najdete v Babičkách on-line. Spojuje je pouze virtuální přátelství, naživo se neviděly. Ida Novotná je autorkou mnoha kreseb v knize Pohádky pro kulíšky a dvou ilustrací v mé knize Cesta k mým matkám. Název mé knihy vlastně tak nějak pokračuje i seriálem o babičkách. Cesta k matkám může být myšlena až k pramáti... Teď mi právě došlo, že se jmenovala také Eva:-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dedatiktak dedatiktak | Web | 4. března 2013 v 20:11 | Reagovat

Na Srdci blogu jsem již dnes byl, a  první díl tohoto seriálu se mi moc líbí. Výstižná charakteristika uváděných blogů přímo láká k nahlédnutí i když většinu těchto blogů navštěvuji. Jejich obsah pobaví, poučí, pozná nové a snad i natrvalo nové virtuálně známé. Rád navštěvuji i takové, které kde jsou fotografie jejich kraje,a v mnoha případech zjišťuji i určité mezery v poznání  naši krásné přírody. :-)

2 Radka Radka | E-mail | Web | 4. března 2013 v 20:30 | Reagovat

Je to bezva nápad, ráda se dozvím něco nového o známých i neznámých. K "babičkám" chodím moc ráda, ten klid a pohoda z jejich blogů vyzařuje.
Jednu babičku jsme si v reálném životě také "adoptovaly", protože jsem ani jednu vlastní nepozala. Ta jejich energie prostě do života patří. :-)

3 Eva Lipinová Eva Lipinová | 4. března 2013 v 21:00 | Reagovat

Tak to jsem se pousmála, jak fiškuntálsky to Iduška vyřešila. Ano, celá já, jen pár kilogramů přidat . :-) A delfínci, to nemá chybu. Děkuji moc. S dovolením sdílím a propojuji. :-)

4 David David | E-mail | Web | 4. března 2013 v 22:32 | Reagovat

Ten první článek se ti povedl, jsem zvědavý na další. ;-)

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 4. března 2013 v 22:38 | Reagovat

[1]: Opravdu se všichni mezi s sebou znáte, jak jsem zjistila. Ráda bych objevila blogujícího seniora, kterého neznáte:-)

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 4. března 2013 v 22:41 | Reagovat

[2]: Asi se to stává lidem, kteří babičky nemají nebo špatné. Pka si je hledají. Nebo babičky hledají je:-) Opravdu ta jinová energie je moc potřeba. Strašně jsem trpěla za syny, že ji nepoznají. Když se objevila chůva - babi - tak mi spadl kámen ze srdce. A dnes mají i mou biologickou mamku, ke které jednou za měsíc jezdíme. Takže další objevená babička.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 4. března 2013 v 23:08 | Reagovat

[6]: Babiček není nikdy dost a mám husí kůži, jak čtu o babi - prostě k vám patří a je fajn, že jste se našli :-)

8 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 5. března 2013 v 10:11 | Reagovat

Hezky jsem si početla, je dobře,že jsi tohle téma otevřela. Jsem zvědavá na další díly. :-)

9 signoraa signoraa | Web | 5. března 2013 v 13:14 | Reagovat

O článku na Srdci blogu se dozvídám až ted', díky tvému emailu. Hned jak dopíšu, jdu si ho přečíst. :-D
Babičky - zejména ty moje, mě životem provázejí dodnes a já na ně stále s láskou vzpomínám. Někdy přemýšlím nad tím, jak budou jednou vzpomínat ta moje vnoučata.

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. března 2013 v 14:16 | Reagovat

Uvědomila jsem si, že jsem vůbec osobně neznala maminčinu matku.  Prvního půl roku jsem ještě nevnímala, pak jsme se odstěhovali do Zruče nad Sázavou a tam za námi ze Slovenska přijela jen jednou teta Anka, mladší sestra maminky.  Maminka byla nejstarší, vdávala se v 18 letech, takže zřejmě její maminka měla ještě na starosti 4 další sourozence, dědeček už v té době nežil.  Teď už jsem sama babička, tak ... :-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. března 2013 v 14:52 | Reagovat

Mám rád lidi, kteří jsou aktivní, ať už je jim 14 nebo 80, i proto si články rád přečtu. A rád bych připomněl i další význam babiček pro běh světa, který kdysi pěkně formuloval pan Horníček: "Měli bychom si uvědomit, že každý máme ve skutečnosti dvě babičky, takže je na světě dvakrát víc babiček, než lidí!" :-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. března 2013 v 19:29 | Reagovat

[11]: To zní hrozně. Tolik bab-iček. Vnoučat je ale taky dost, ne? Vždyť to má růst geometrickou řadou. Jsem babička 4 vnoučat, na ta čtyři vnoučata jsme vlastně jen 3 babičky, protože od dalšího z rodičů  už zemřeli oba rodiče. Takže se to logicky srovná...Nebojte se babičky se nepřemnoží. :-D

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. března 2013 v 19:30 | Reagovat

Pěkně jsem to zamotala, nedopočítáte se, co? ;-)  :-D

14 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 6. března 2013 v 3:47 | Reagovat

[13]:Ja budem mat zachvilu pät vnucat. Pretoze kazde zazivam uplne inac mam podozrenie, ze oni musia mat dojem, ze maju pät (rozlicnych) dedackov. Zacinam teda mysliet logicky a pokusam sa pocitat. Jedine, co si ale z vyssej matematiky pamätam je, ze pätkrat pät je dvadsatpät. Tolko "nas" zase dedackov v jednej osobe nie je!

(Chudera babicka, staci, ked ma docinenia s piatimi starcami, ktori ju obtazuju, ci som sa nejak prepocital? )(Asi ano!)

Tak to asi vobec nejde, Hornicka neprekonam! :-D

PS To je vobec asi nasledok toho, ze nevnimam svet okolo: "Chces tiez?", pytal sa ma prave vcera najstarsi vnuk. "Chcem, " povedal som trochu nerozmyslene. A uz mi dvaja ochotni asistenti montovali boxerske rukavice.
Zasah na hlavu ma prekvapil a protestujem: "Ako sa ti to podarilo, ako to, ze dociahnes?!?" a naraz sa mi rozjasnuje - ten chlap zaznamenava na meracom rame dveri 174cm, ved on uz je len o tucet centimetrov mensi, nez ten jeho dedek! Cas sa posuva smerom k scvrknutiu... ;-)

Niektori z nas sa zmrstuju a vysychaju, ti druhi sa nafukuju, nabobtnavaju. Suvisi asi predsa s tou matematikou a fyzikou! (Zakon zachovania energie a hmoty :-( )

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. března 2013 v 8:04 | Reagovat

Zdravím, já jsem to už vzdala s tím měřením. Jsem nejmenší v rodině a basta. Dědečkové jsou také jen 3, další zemřeli dříve než babičky. ;-)

16 Jitka Jitka | E-mail | 6. března 2013 v 13:47 | Reagovat

Překvapilo mně,že ještě tolik mladých lidí má rádo naši starší generaci.Vždyť se denodenně setkáváme spíše s opakem,ať už v televizi,či u lékaře,v dopravních prostředcích.Nezřídka si za to můžeme sami (to musím sebekriticky přiznat),já sama za sebe se snažím být neviditelná,ale i tak mám mladé lidi moc ráda a ráda si s nimi povídám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama