Čím začíná román?

11. února 2013 v 22:27 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Dneska je mi po kurzu tvůrčího psaní neuvěřitelně smutně. Říkám si, že jsem si vybrala ten nejnevděčnější koníček na světě. Celý víkend jsem pilovala odevzdání prvních třecha kapitol románu. Úkol zněl přesně: přinést prvních 9000 znaků románu nebo novely. Vybrala jsem si "Renu a její tygři", kterou mám dlouho rozepsanou. Prvních pár kapitol bylo a možná i je na blogu. Zbytek píšu do šuplíku. Mám přes 150 tisíc znaků, tj. asi 80 až 90 stran A5. O víkendu jsem to četla snad stokrát. Přepisovala, tiskla upravené, četla nahlas, opravila, vytiskla, znovu četla a tak pořád dokola. Samozřejmě za běhu domácnosti. Díky Bohu že moje rodina byla tolerantní, protože úkol do "školy" se udělat musí a to pořádně. Stylistické chyby beru. Ale to že jsem začala blbě nemohu přežvejkat. Až tak že mě to po návratu donutilo podívat se, čím začínají mí oblíbení současní autoři. Možná jsem jen přecitlivělá z únavy. Psaní je dřina.


Měla jsem začít přímou řečí a ne obrazem holky, co se v noci rozhodla, že svého partnera definitivně opustí:
Nemohla spát. Propadání se do mikrospánků a zase vyplouvání. Krk měla zabalený do šály, aby ji žádný ani zdánlivý chlad nezatuhnul svaly ještě víc. Již ale věděla, že její bolesti nejsou z průvanu, ale studeného závanu v ní a...
Vedle ní ležel muž, kterého se rozhodla ráno opustit. Nemohla mu to říci, protože by to nedokázala ani na potřetí. Říká se potřetí a dost. Teď už to bude muset dokázat. Nebýt s ním a nevrátit se. Držel ji ve spaní za ruku. Netušila, že celý život na tohle bude vzpomínat i na ten křížek, co si dávali na čelo při každém odchodu z bytu. Tomuto vztahu věřila. Když poprvé vešel k ní do kanceláře, bylo to jakoby vešlo slunce. Mělo jí to varovat. Lásky jako z románu a ty pracovní se nedoporučují. Měla je pro sebe jako tabu, přesto vydržela odolávat jen pár týdnů.

Měla bych román začít až tím, co mám později:
V kapse jí zazvonil mobil. On-on zářil na displeji.
"Reníku, nechala sis tady klíče. Přijdu ti naproti."
Kristepane, on nic nepochopil. Sbalených věcí si nevšiml.
"Jedu k Nikole. Už nepřijdu."

Chápu současný apel na to, že kniha musí zaujmout od první věty, aby si ji vůbec někdo koupil. U nás se nejvíce prodává Monyová. Nikdy jsem si ji nekoupila a četla jsem po její smrti jeden a půl stránky. Nejsem Monyová a vůbec není mou metou. Ale je mi z toho smutno. Možná budu do smrti psát pro pár lidí. A tím pádem to nikdo nebude chtít vydat.

Jak začínají vaši oblíbení autoři, které si zaručeně koupíte?

Od Olgy Tokarczukové kupuji vše, co vyšlo a vyjde.
Například její kniha Hra na spoustu bubínků začala větami: Tu knihu si C. koupila, protože ji zaujal obrázek na obálce.

A dál popisuje, co ji zaujalo a přechází dokonce do vzpomínky, proč si kupovala Agathu Christie. Vůbec nic akčního. Obraz ženy dívající se na obálku a popisující, co vidí a vzpomínající.

Paul Coelho - 11 minut: Byla jednou jedna prostitutka Maria. Počkat, takhle by asi neměl začínat román, zní to jako pohádka...

Paul Coelho: Valkýry
Řídil už skoro šest hodin. Po sté se ptal ženy vedle sebe, jestli jedou správně. Po sté se podívala na mapu. Ano, jeli dobře.

Celkem nuda. Přesto jeho knihy čtu jedním dechem.

Scott Peck: Postel u okna
Paní Batesová seděla na zadním sedadle stejšnu a s odporem sledovala špinavé brázdy únorového sněhu podél okrajů silnice číslo 83. Její syn Kenneth řídil. Její snacha Marlene seděla na předním sedadle vedle něj. Rovná středozápadní pole... blablabla.
Výborný psychologický román začínající přece příšerně.

Napsala bych více začátků svých oblíbenců, ale mám je u postele a nechci vzbudit Matýska.

Jsem z toho blázen, smutná, ... jdu se pokusit to zaspat. Možná bych se měla začít věnovat něčemu jinému než psaní. Nechci ani vědět, čím začínají ty Fifty shadows, když je kupuje tolik lidí na celém světě.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 11. února 2013 v 22:43 | Reagovat

divergence začíná, myslím, tím, že se holka dívá do zrcadla nebo tak něco... (to mě teď napadlo, jak si říkala něco neakčního) a je fakt, že v poslední době hodně knih začíná přímou řečí
já si lámu hlavu už dlouho, jak začít - protože to je to nejtěžší, konečně jednou začít
ale nemyslím, že by na to první strana nebo dokonce první strana - jestli použiješ přímou řeči či ne - měla nějaký vliv
knihu odkládam nejdřív po první až druhé kapitole... i když já se vždycky snažím vydržet, protože už se mi kolirát stalo, že mě kniha začala bavit až třeba po sto stranách (ale tak by toa si fakt vypadat nemělo, hlavně kdyby to byla vyžle)

2 Lomeril Lomeril | Web | 11. února 2013 v 22:45 | Reagovat

Mně ten začátek přijde dobrý. Jsou příběhy, které prostě nemůžou začínat akcí. Ano, nejsme v devatenáctém století, kde prvních sto stran byl popis hrdiny, jeho rodiny, jeho plínek z dětství a tak dále. Ale proč nutně začínat přímou řečí nebo akcí? Rowlingová začala Harryho Pottera s popisem ultra-normálních manželů. V prvním odstavci mluví o firmě na vrtačky. Já jsem naopak ráda, když to občas začne nějakým bylo-nebylo.

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. února 2013 v 22:50 | Reagovat

[1]: Mně to přijde divné začínat přímou řečí. Schválně zítra zkusím nějakou takovou najít.

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. února 2013 v 22:50 | Reagovat

[2]: Jéé, tos mě potěšila, pokud i Rowling začala nudně, tak není co řešit:-). Do ní jsem zapomněla mrknout.

5 Lomeril Lomeril | Web | 11. února 2013 v 22:56 | Reagovat

[4]: Nezačala nudně. Začala popisem. To jsou dvě různé věci. :-)

6 Brabikate Brabikate | Web | 11. února 2013 v 23:03 | Reagovat

Není nutné začít přímou řečí, to je taková podivná a poslední dobou čím dál se rozšiřující poučka, která ale nemá moc opodstatněný. Někdy dokáže pěkně napsaný popis vtáhnout víc než jakýkoli rozhovor. A naopak - některé dialogy bývají příšerně nudné! ;-) Nenech se tím omezovat, ani odradit. Sama nejlépe poznáš, čím tvůj příběh potřebuje začít. ;-)

7 Bára Bára | E-mail | Web | 11. února 2013 v 23:03 | Reagovat

Edith, o přestávání ani neuvažuj :-) Stejně je nejdůležitější psát pro sebe, a i když je vydání knížky úžasná meta, myslím si, že by to nemělo být to hlavní. Je v tom často kalkul. Ale když člověk píše kvůli tomu, že musí, vnitřnímu přetlaku a touze vyprávět příběhy, je to to nejkrásnější! :-)

A to ti řekla Dočekalová, že máš špatný začátek?
Je fakt, že mě by se tvůj začátek líbil. Nepotřebovala bych tam mít hned přímou řeč, i když to dnešní uspěchané době a současným čtenářům vychází víc vstříc. Ale přijde mi trochu stylisticky neobratný...a kostrbatý. Ta scéna je zajímavá, ale mě nějak pořádně nesedí ta forma, nečte se mi to plynule. Promiň, že to takhle píšu, sama nejse žádný znalec.

Co se obecně začátků knih týče, popravdě řečeno u mě první věty o následné četbě přímo nerozhodují (pokud nejsou vysloveně stupidní :-), vliv na pokračování v četbě mají první stránky... :-) Ale možná jsem výjimka :-)

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. února 2013 v 23:13 | Reagovat

[5]: Jasně. Rowlingovou miluju. Popis ale je možná dnes čímd ál víc brán jako nuďo.

9 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 11. února 2013 v 23:15 | Reagovat

ja bych to pojal jako multischizma realit a hrdinka by proplouvala mezi realitami, nemohouce se trefit do te prave :)

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. února 2013 v 23:18 | Reagovat

[7]: Ano, vynechala by celou první kapitolu a začala by tím dialogem po telefonu, kdy si on nevšimnul, že u něj doma zůstaly klíče. To jí přišlo jako, že by si čtenář řekl, aha  to je zajímavé, to si musím přečíst dál, proč to tam nechala a proč on nezaregistorval, že odešla. Možná máš pravdu, že byhc mohla ho ještě víc učesat. Někdy ty věty střihám až moc. Můj styl:-)
Tak si ymlsím stejně jako Nel-ly, že záleží na celé knize. Tedy doufám! Moje kniha je o vztahu jen jako úvod k pochopení, proč ta holka nastoupila tříměsíční terapii. Pak už vztah nehraje roli. Jo, jenže nakladatel možná také čte jen první kapitolu a podle toho řekne, zda vydá nebo nevydá. Já nevím. Mně přišla celá moje první kapitola napínavá a inspirující:-) Asi jsem divná. Ještě pokračovala takto:iše oddychoval. Milovala ho. Neuměla odejít a přeci musela. Krk se jí stahoval bolestí. Neurotickou. Nikdy by ji nenapadlo, že to může tolik bolet. Stejně jako močák. Už tolikrát spolu trávili poslední víkendy na pohotovosti. Pokaždé nic nenašli. Všichni doktoři končili otázkou, jestli nemá nějaké trápení. Ne, ne, ne ... a trpěla dál, že se nemohla ani vyčůrat. Nakonec jí dali neurol. Mohla se vyčůrat a mohla začít hýbat krkem. Na neurolu skončit nechtěla. 
    Klinická psycholožka byla kupodivu v pohodě. Alternativní stejně jako Rena. Vzájemně si sedly. Kdyby před pár lety byla v Riapsu stejně dobrá, už nemusela mít další blbý vztah. Blbý? Stáhlo se v ní pláčem všechno. Stiskla jeho ruku ještě víc.
    Vzpomněla si na obrázky, které dnes měla při testech popsat. Prý pozitivní kresby. Na všech viděla různá rozježděná zvířata. Krev, hnis,... Pak ještě nakreslila strom, který psycholožka okomentovala slovy, že je téměř mrtvý. Na přijímacích testech na grofologii před pouhými dvěma roky nakreslila krásný strom. Zelená koruna a v něm jablíčka. Avšak s ním pohořela a nevzali ji. Se suchým smutným stromem uspěla. Za týden nastupuje, ale ne na grafo. Na cestu k sobě. Ještě tam dnes kreslila, jak si představuje svého partnera. Mělo to být nekonkrétní. Oproti stromu měl však detaily. Třeba se tomu bude jednou smát. Dnes ne. Přitulila se. Kdyby to tak mohlo zůstat na pořád.

Začínat klíčema a dialogem po telefonu by mi přišlo fádní:-)
Já nevím :-(

11 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. února 2013 v 23:20 | Reagovat

[6]: Fakt si také myslíš, že je to trend? Já snad zítra zajdu do knihkupectví a projedu novinky.

12 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. února 2013 v 23:23 | Reagovat

Pro zajímavost jsem četla první tři kapitoly z rubriky: http://edithhola.blog.cz/rubrika/rena-a-jeji-tygri
Ale hodně stylisticky upravené. Přeci jen díky kurzu líp vychytávám stylistiku, opakující se slova atd.

13 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. února 2013 v 23:24 | Reagovat

[9]: To se nemohla. Až terapie ji postaví na nohy a do reality:-)

14 Bára Bára | E-mail | 11. února 2013 v 23:29 | Reagovat

[10]:To pokračování se mi moc líbí! :-)
Taky mám ráda krátké věty, ale přijde mi, že oproti tomu pokračování, které jsi sem dala je ten úplný začátek takový neučesaný, no...
Hned ta druhá věta "Propadání se do mikrospánků a zase vyplouvání" Nesedí mi tam to "zase". Možná "Propadání se do mikrospánků a opětovné vyplouvání"... ale třeba je to jen můj subjektivní dojem. Jen jsem tím chtěla říct, že mi nevadí ty krátké věty, ale tu plynulost mi narušují některá sousloví...

Já si Dočekalové vážím za to, jakou šíří "psací osvětu", ale mně její styl a způsob uvažování o psaní přijde takový podbízivý, nebo jak to říct. Na druhou stranu má zkušenosti a holt ví, co si trh žádá... A jak se říká, psaní je z velké části škrtání a obětovávání těžce vypocených slov, odstavců i celých kapitol :-)

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. února 2013 v 23:32 | Reagovat

Víš, Edith, myslím, že neexistuje žádný "spávný začátek románu". To je jen výmluva netrpělivých - autorů, redaktorů a někdy i čtenářů. Když ty sama budeš svému textu věřit na stopadesát procent a dáš do něj to nejlepší, co umíš, nebudeš se muset ptát na to, co chtějí čtenáři slyšet. Ty jako autor bys měla určovat svá pravidla a ne útrpně přejímat cizí poučky. A pokud bude od začátku textu tohle tvoje autorské sebevědomí znát v řádkách i mezi řádky, bude úplně fuk, jakou větou tvůj román začne. A pokud naopak bude chybět, ani nejlepší úvodní věta přesně podle příručky to nezachrání :-).

16 Radka Radka | E-mail | Web | 11. února 2013 v 23:55 | Reagovat

Souhlasím s Bárou, že v té větě něco málo drhne, ale jinak se mi ten začátek líbí. Raději popis. Jsi to Ty, tohle je Tvůj styl. Možná jiné věci líp prodávají, ale jde snad v první řadě o to?
Jinak knihy Paula Coelha mám ráda, i když je třeba vybírat. Mám pocit, že je poznat kdy mu "ruku někdo vedl" a kdy psal sám. V každé se dá najít ponaučení, Valkýry mě vyloženě překvapily tím, co jsem v nich našla...
I v Tvé knize jsem našla, tak se nenech odradit a piš dál srdcem :-)

17 pavel pavel | Web | 12. února 2013 v 0:43 | Reagovat

Román začíná slove

18 pavel pavel | Web | 12. února 2013 v 0:51 | Reagovat

Román začíná slovem a je docela jedno jakým. Já bych to neřešil. Podstatné je, se odhodlat k tomu slovu a pak to jde jako po másle, ty další věty jdou samy od sebe.  Nezlob se, ale myslím že moc rozumuješ. :-D
Podívej jak třeba začínal Faulkner: "Clonou větví.. pozoroval Popeye muže jak pije." Ten se s tím nezabýval. Měl obraz v hlavě a tak ho prostě dal na papír a tím i ten román začal. :-)

19 mengano mengano | E-mail | Web | 12. února 2013 v 7:15 | Reagovat

Souhlasím s Bárou, Čerfem i Pavlem. Podle mne je celkem jedno, jak začneš. Dialogem nebo popisem děje. Ale už od první věty by měl být čtenář určitým způsobem "lapen".
Bára má pravdu, ty první věty jsou takové maličko kostrbaté. Ale stačí to trochu  "učesat" a je to :-)

20 Babe Babe | Web | 12. února 2013 v 7:50 | Reagovat

Fifty shades of grey začíná tím, že se 'hrdinka' dívá do zrcadla a říká si, jak vypadá strašně ;).

Začátek není všechno :). Myslím si, že je lepší klidný začátek a stupňující se děj, než napínavý začátek a zbytek knihy nuda :).

21 Cervenej_cudlik Cervenej_cudlik | E-mail | Web | 12. února 2013 v 8:54 | Reagovat

No upřímně, když si kupuji knihu, málokdy   si hned čtu začátek. Je to asi zvláštní, ale čtu si hlavně popis knihy na zadní straně a vybírám podle obalu. Což je hrozné, ale já to přiznám :-D U oblíbených spisovatelů, však nekoukám na nic. Prostě je beru :-) A například Eragona jsem po prvních stránkách uklidila, protože mě nebavil. Když jsem ho pak za dobu zase vytáhla, už jsem ho nedala z ruky do konce knihy :-) Prostě si taktéž myslím, že začátek rozhodně neovlivňuje celou knihu a ačkoliv by měl být určitě svým způsobem poutavý, každý tu poutavost vidí trochu jinak. Někoho skutečně zaujme přímá řeč a někoho naopak ten původní začátek. Mělo by to být napsané hlavně srdcem autora a ne jen radami z kurzu.

22 Kerria Kerria | Web | 12. února 2013 v 8:56 | Reagovat

Mě by spíš zaujala ta přímá řeč na začátku. Přesně jak píšeš, vyskočily mi na mysli otázky: Co a proč se stalo?
Ale asi bych si po chvíli připadala zrazená. To, co jsem četla tady na blogu  (16 kapitol) je celé ve stejném stylu jako TVŮJ začátek. A stále jsem se ještě nedozvěděla, proč od něj odešla.

Myslím, že v případě začátku hodně záleží kam chceš román směřovat. Pokud chceš v románu řešit vztahy muž-žena je ta přímá řeč určitě lepším  začátkem. Pokud řešíš něco jiného, tak bys tomu měla uzpůsobit i začátek.

PS: Přímou řeč můžeš použít i v případě tvého začátku:
"Naše poslední noc. Ráno odejdu a už ho víckrát neuvidím." Pomyslela si a podívala se na muže, který ležel vedle ní. I ve spánku ji držel za ruku. Ona sama spát nemohla....

23 pavel pavel | Web | 12. února 2013 v 9:38 | Reagovat

[21]: Taky jsem se nikdy při výběru knihy nedíval na první větu. Obvykle jsem už napřed věděl o jakou knihu jde a od koho je a pokud jsem ji přesto otevřel, tak to bylo uprostřed. :-D

24 adaluter adaluter | E-mail | Web | 12. února 2013 v 11:16 | Reagovat

I když mi současný knižní trh už nic neříká, protože moje vášeň pro čtení mě (bohužel) z neznámého důvodu před lety opustila a většinou si vystačím s naší domácí knihovnou, nikdy jsem knihu neposuzovala podle prvních vět, vlastně jsem na první stránku nikdy nekoukla.
Vždycky jsem ji otevřela na několika různých místech, a to, na co jsem koukala, byl hlavně jazyk, styl vyjadřování, který by mi byl nějakým způsobem blízký a "nevzpíral" se mojí snaze ho číst.
Když prošlo tohle, málo kdy se stalo, že bych knihu odložila nedočtenou.
Na straně druhé, knihy sebevíc doporučované a vychvalované, kde jsem v každé druhé větě cítila skřípání a v duchu měla tendenci ji předělávat, jsem odložila s úlevou, protože to bylo pro mě neúnosné.
Síla příběhu, kvalita zápletky, poutavost děje to jsou věci, které se z několika vět stejně nedají poznat a jakákoliv šablonovitost mi připadá na nic, piš tak, jak to cítíš ty, je to tvoje duševní dílo a na to se nevztahují normy jako na pečení rohlíků.
V zásadě má každá kniha své čtenáře i své odpůrce, rozdílný je jen jejich vzájemný poměr. :-)

25 Helena Helena | Web | 12. února 2013 v 11:20 | Reagovat

Já bych začala - Vedle ní ležel muž, kterého se rozhodla ráno opustit. Nemohla mu to říci, protože by to nedokázala ani na potřetí. Říká se potřetí a dost. Teď už to bude muset dokázat. Nebýt s ním a nevrátit se. Držel ji ve spaní za ruku.Nemohla spát.Krk měla zabalený do šály, aby ji žádný ani zdánlivý chlad nezatuhnul svaly ještě víc. Již ale věděla, že její bolesti nejsou z průvanu, ale studeného závanu v ní a... Netušila, že celý život na tohle bude vzpomínat i na ten křížek, co si dávali na čelo při každém odchodu z bytu. Tomuto vztahu věřila. Když poprvé vešel k ní do kanceláře, bylo to jakoby vešlo slunce. Mělo jí to varovat. Lásky jako z románu a ty pracovní se nedoporučují. Měla je pro sebe jako tabu, přesto vydržela odolávat jen pár týdnů.
Jednoduše bych to prohodila.Na druhou stranu musím říct,že píšeš poutavě a začátek knihy nemusí být rozhodující.Alespoń u mně tomu tak není.
První co je,se dívám o čem knížka je.
Jedno musím napsat,kdyby vyšla další kniha od Tebe,určitě si ji koupím. :-)

26 Vlasta Vlasta | E-mail | 12. února 2013 v 12:13 | Reagovat

Nedá mi to, abych také nepřipsala svou poznámku.
Přesně jako Edith mi dělá problém rozpoznat, nebo určit? co je a co není správný začátek...
Zmiňovala jsi Monyovou. Netvrdím, že ona je pro mě "meta",ale psát uměla a její knihy jsou do dneška velmi prodávané.
Ukázky:
Ačkoliv od dětství patřím do nepříliš přitažlivé škatulky hodná holka, nejsem právě romantická duše. Červená knihovna mě nedojímá a snadněji než u dokonale vygradovaného šťastného konce amerického filmu se rozbrečím u zprávy na internetu, kde se dočtu, jak pohřešovaný pětiletý Australan byl po usilovném pátrání nalezen v břiše krokodýla...
Toto je úvodní kapitola knihy Hříšný kanec od S. Monyové. Uvedenou přímou řeč poprvé použije až na konci druhé stránky a to pouze jedna věta - co jí řekl před 4 měsíci její přítel.
Považuji to za pěkné seznámení s hlavní postavou a velmi brzo zjistím,jaká je a co můžu čekat...
I v některých jejích dalších knihách je úvod popisem a seznámením s prostředím a postavou či postavami. Nic to ale neubírá na zajímavosti, ba právě naopak. :-)
Ještě doplním : 3. díl Fifty Shades:Freed nyní čtu v angličtině. Česky ještě nevyšla. Má hezký prolog a první kapitola začíná opět popisem situace: Zírám mezerou slunečníku na nejmodřejší oblohu, letně modrou, Středozemně modrou. Christian je vedle mě, natažen na lehátku. Můj manžel! Můj úžasný nádherný manžel, bez trička jen v ustřižených džínách si čte ....
Celá první strana je popisem pocitů a štěstí.
Proč ne? Podle mě je popis štěstí i smutku důležitý a proč by nebyl zajímavý? Určitě souvisí s tím, co bude pak... Přece nemusím jen "žvanit". Nehledě na to, že pocity a vnitřní napětí se mnohdy nedá popsat v dialogu...
Nezoufej, piš jak Ti velí tvůj rozum. Také se snažím psát jako Vlasta. Nejsem žádná Monyová, ani nikdo jiný.A ani nebudu.

27 Drakalexan Drakalexan | Web | 12. února 2013 v 16:14 | Reagovat

Já si myslím, že by sis měla spíš vypěstovat nějaké to zdravé sebevědomí... Nemůžeš pořád dokola přepisovat začátek a dumat nad tím, jak by to někdo udělal jinak. Jistě, když si budeš moc věřit, nikdy už se nezlepšíš... Ale všeho s mírou. ;-)

28 KatyRZ KatyRZ | E-mail | 12. února 2013 v 17:23 | Reagovat

Tohle mi přijde prostě směšné. Pokud máš co říct, tak si své čtenáře najdeš, ať začneš jak začneš. A pokud nemáš co říct, tak ti žádné kurzy ani poučky nepomůžou... Do které kategorie patříš? Vykašli se na chytráky, co učí rybu plavat ;).

Mimochodem. Možná, že Padesát odstínů začalo přímou řečí... nevím. Ale rozhodně vím, že prvních pár stránek bylo nudných.

29 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. února 2013 v 23:06 | Reagovat

[14]: Báro, opravdu první odstavec je blbý. Za dalšími větami si už stojím. Čtu obě knihy paní Dočekalové. Má vždy zajímavé téma a velmi vytříbený styl psaní. Nechci tím napsat, ež dokonalý, rptože dokonalsot je nuda. Její knihy nejsou nudené a sem tam se nějaká chybka anjde. Má ale úplně jiný styl. Pro mě bez obrazů a málo vnitřního světa. I když psychologické jsou obě knihy. Takže jsme rozdílné, i když obě píšeme psychologické texty. Ona možná nerozumí mým obrazům vnitřního světa a já si zas u jejích pasáží někdy říkám, sakra tady by měl být obraz a ne jen věta, že ji bolí duše :-D Je ale pravda, že dialogů má hodně a dobrých. Takže její tempo je zdravé.

30 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. února 2013 v 23:09 | Reagovat

[15]: Já jsem tomu věřila až moc, proto mě tolik zasáhlo, že se to lektorce zdálo dobré až po první kapitole. Já tu první kapitolu miluju. Až na ten první odstavec. Možná že je v něm opravdu nějaký zádrhel, neplyne.

31 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. února 2013 v 23:11 | Reagovat

[16]: Děkuju. Coelho mě trochu zklamal Alefem. Nemohu se do něj začíst. To se mi u něj stalo poprvé. Teď vyšla novinka, tak hned pro ni poběžím.
O tom stylu je to pravda. Cítím, že mám svůj styl. Možná se časem bude měnit, tím, že se víc a víc vypíšu, ale určitě něčím budu vždy stejná.

32 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. února 2013 v 23:13 | Reagovat

[18]: Já vím. Jsem typ, co myslí:-) Faulkner už je mrtvej. Dnes je opravdu jiné tempo psaní.

33 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. února 2013 v 23:15 | Reagovat

[19]: Asi, jo od první věty, i když mám dojem, že já sama koukám na různá místa v knize jako Adaluter, než si knihu koupím nebo půjčím. Někdy si ji půjčím jen kvůli jedinému skvlěému odstavci v celé knize:-) Prostě mi padne na něj zrak a je geniální. Podívám se na jinou stránku a nic moc, ale já chci si přečíst v klidu doma ten obraz, který mi přišel výborně vystižen.

34 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. února 2013 v 23:20 | Reagovat

[21]: Souhlasím se vším, co jsi napsala. Uvědomuji si, že mě jako čtenáře by možná přímá řeč jako rpvní věta nezaujala. Také se koukám na obálku a čtu si, o čem to je a pak si i čtu o autorovi. Někdy dokonce sázím jen na intuici, že mě něco chytne a tu knihu si koupím a doma zjistím, že byla ta pravá. Některé knihy mají svůj čas. Také se mi už stalo, že jsem nějakou odložila a za pár let jsem zjistila, že je úžasná a že nechápu, proč jsem ji odložila.

35 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. února 2013 v 23:24 | Reagovat

[22]: Přesně těch asi 14 kapitol je před nástupem na terapii. Je to čekání na ni, předzvěst změny, která se uděje a ona ani neví, že se uděje. Dopředu nevíš, co je to terapie.
Vím, že tě to nezaujalo.
Terapií se bude měnit i tempo knihy a styl vyprávění. To je můj záměr, aby čtenář zažil také určitou změnu spolu s hlavní hrdinkou. Už jsem to ale na blog nedávala. Tohle se on-line nedalo číst. Protože jsem nedokázala psát každý den a tím pádem by nebyla pro čtenáře ta návaznost, ta chuť to dočíst, i když jsou čtyři ráno:-)

36 Radka Radka | E-mail | Web | 12. února 2013 v 23:25 | Reagovat

[31]:Alefa jsem ani nekoupila, četla jsem recenze těch, co četli a mají ho rádi, ale byli zklamaní. Nahlídka jsem v knihkupectví a nic. Například Čarodějka z Portobella - z té mi vyloženě naskakovala husí kůže.
Proč psát jako jiní? Máš svůj styl a to je dobře :-)

37 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. února 2013 v 23:26 | Reagovat

Ostatním odpovím ráno. Matýsek se vzbudil a během dne jsem měli náročné celodenní focení, takže jsem se dostala k počítači až v noci a teď musím za Matějem.

38 Aňa Aňa | Web | 13. února 2013 v 0:42 | Reagovat

Kvalitní literatura se pozná (mimo jiné) podle toho, že ji většinová populace nečte, tudíž vydělávat se s tím nedá. Zní to jako snobismus, ale asi na tom něco bude. Ale zase psát čtivě je taky umění a člověk na to musí mít talent. Akademici můžou kritizovat koho chtějí, ale řekněme si to na rovinu: který autor, pokud umí psát, chce žít v chudobě? Něčím se živit musí, tak proč nepsat odlehčeně - vždyť nad psaním takového mnohovrstevnatého románu, kde vymýšlí třeba i různé styly vyprávění nebo všemožné vychytávky, se vyčerpá i ten nejlepší spisovatel. Taky musí někdy odpočívat, ne? :)
Psaní je úžasná věc, určitě se ho držte, pokud vás baví. Vždyť můžete psát "tak i tak". Já se k tomuto způsobu taky uchyluji :)

39 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 13. února 2013 v 3:57 | Reagovat

Trochu, trochu poriadne(!) som z toho vedla. Tu snad len Cerf a Pavel maju podobny nazor na vec, ako ja. Ziadna poucka nie je dobra, len brzdi. Jeden tip ale mam (a autorovi jeho vynalez nesmierne zavidim):
"NECITAJTE TUTO VETU!" - a kazdy je chyteny.

PS Idem sa napriek pokrocilej nocnej a prilis skorej rannej hodine vrhnut na studium prvych viet! Momentalne si totiz ani jednu jedinu spomenut neviem. Knih mam napriek tomu doma - ked povalu a pivnicu nepocitam, lebo tam su na hromade - minimalne 4.5m x 2.4m x 2 plus priblizne dva kubiky plus bordel knih porozhadzovanych po stoloch, kreslach a dokonca aj na zemi a v aute. Na zachode zasadne necitam, ale aj tam lezi aspon ucebnica talianciny.

Nezufaj, nehladaj a pis! Si autor! (Vcera v interview pocul: "Som autor, ale nemam 'auto', som potom len 'R'?", tiez dobra vstupna veta pre neustale pod drogami stojaceho muzikanta, nie?)

PPS V jednom lezis urcite spravne: je to priam fyzicka drina, hlavne pred tym povestnym "Gut zum Druck!". A clovek je nesmierne sam...

40 Kerria Kerria | Web | 13. února 2013 v 7:52 | Reagovat

[35]: Mě to zaujalo. Téma jako takové je zajímavé. Ale něco mi na tom příběhu nesedí. Možná ten styl psaní, ty duševní obrazy... Nějak se v tom ztrácím, nerozumím jim. Při čtení mě napadá mnoho otázek, na které nedostávám odpovědi.
To však neznamená, že píšeš špatně. Jen to některým lidem nevyhovuje.

41 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 8:37 | Reagovat

[28]: Směšné je docela silné slovo. Lektorka má agenturu, se kteoru doporučuje rukopsiy k vydání a mají úspechy. Zřejmě víc, co který nakladatel opravdu vydá. Nebrala bych ejjí doporučení jako směšné nebo na lehkou váhu. Ale je jasné, že všichni nemůžeme ani nechceme psát jako ostatní, co je někdo vydá. Podle mě je dobré helda nějaký střed, kompromis. Psát si do šuplíku je jedna věc, vydávat pro přátele vlastním nákladem nebo u nějakého nakladatele, co se věnuje nízkonákladovým... Já bych přeci jen radši nakladatele velkého, ale neztratit svůj styl... ten ale může být i to, že si nechám poradit a hledám, která rada je dobrá a která není pro mě.
Vím, že máš ráda FS, tak jsem se trochu obávala, že se Tě to dotkne...

42 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 8:42 | Reagovat

[24]: Mám to tak nějak podobně. takés e dívám v knize na víc míst. Také si myslím, že psaní není pečení rohlíků. Krom toho dobré rohlíky často enjsou vůbec stejné:-)
Já myslím, že je to proces, kdy se psavec hledá a nechává si poradit, která rada mu sedne a která ne. Já pořád cítím to, že na pochybách člověk roste:-) že se na nich tříbí, co je přesně jeho cesta:-)

43 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 8:42 | Reagovat

[36]: Čarodějku miluju:-)

44 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 8:45 | Reagovat

[24]: Jo, jiné to mám v tom, že pár měsíců už čtu nové knihy. Současných českých autorů. Hledám, jak píší, kteří mi sedí a kteří ne. Některé rovnou odkládám (třeba Topola, toho vůbec nejsme schopná číst:-(). Momentálně se chystám na zakoupení debutu Nonstop Eufrat. Prý je to výborné a možná i v něčem mě podobné. Ale kdo ví:-) Taky mě azjímá, čím je to tak jiné, že se mělo recenzi v novinách, i když je to debut a ještě ženský.

45 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 8:46 | Reagovat

[27]: Jojo, zdravé sebevědomí hledám vyvažováním pochyb a sebestřednosti:-)

46 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 8:48 | Reagovat

[25]: Taky mě to už napadlo, že možná tou větou by to bylo lepší a vlastně pro čtenáře na první dobrou zajímavé:-) děkuju za radu i rezervaci mé rozepsnaé knihy:-) je to pořádný závazek!

47 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 8:52 | Reagovat

[26]: Vlasto, určitě. Mně to přišlo na kurzu moc kategorické, že prostě přímou řečí a jinak je to tedy nuďo. Kategorizace mě vždycky semele. Zvlášť když tápu a opravdu bych si přála nepsat další knihy do šuplíku, ale aby to opravdu někdo vydal. Já si snad FS of G opravdu koupím. Nasáknu a napíšu české odstíny černobílé:-) Ani jsem nevěděla, že v druhém díle už je její manžel:-(

48 alma-nacida alma-nacida | Web | 13. února 2013 v 8:54 | Reagovat

Odskakuji od ceonočního bdění nad marodícími dětmi, tak prosím o prominutí překlepů apod. :-) Já myslím, že lektorka radí v takové obecně uznávané rovině, já, pokud bych si byla jistá, bych si stála za svým, případně doložila svůj názor jako Ty citací začátků knih jiných autorů. Těžko asi někdo může se ctí říct, že je Coelho nudný...Nebo nemoderní. Co pak třeba Haruki Murakami? V 1Q84 začíná: Z rádia v taxíku se linulo vysílání vážné hudby na VKV. Hráli Janáčkovu Sinfoniettu. Což není zrovna skladba, kterou byste si přáli slyšet v taxíku uvázlém v zácpě.
První přímá řeč je až za 1,5 stránky, a to jeden řádek. Přesto není nic nudného na ani na tom, že někdo sedí uvázlý v zácpě a přemýšlí...
Odvahu! A nepřestávej, to by byla VELKÁ škoda! :-)

49 Marek Marek | 13. února 2013 v 8:58 | Reagovat

Mně na té první větě vadí ta neurčitost. Je to o ní? Takže "Propadala se..." atd. A myslím, že první věta je důležitější, než si diskutéři tadymyslí. Nejen pro čtenáře, ale i pro autora.

50 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 9:03 | Reagovat

[49]: To je zajímavý postřeh, že by měla být dobrá i pro autora. Já vím, že v CKMM je výborná první věta i celý první odstavec. Vím, že radaktorka Joty si jí byla jistá okamžitě. Asi je to tedy opravdu nějaká téměř alfa omega. Možná mě napadá, že první odstaveček by měl být vamazlený:-) Je tedy jedno, jestli je to přímá řeč nebo popis... Markéta D. je scenáristka, u ní je možná přímá řeč stěžejní a má na ni dar. Pro mě je podružná u sebe i u slavných spisovatelů. Často čtu knihy, kde vůbec přímá řeč není nebo minimálně.
A propo, kde se dá přečíst (nebo vidět) hra, za kterou budeš oceněn?

51 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 9:07 | Reagovat

[48]: [48]: No, právě, ale tímto: Což není zrovna skladba, kterou byste si přáli slyšet v taxíku uvázlém v zácpě.
četnáře zaujal. Čtenář si řekne, co je to za cvoka, že v taxíku hrají tohle. To si musím přečíst:-)
První věty musí čtenáře dostat.
Přeji brzké uzdravení dětí a konečně vyspání se! My jsem měli nco bohužel taky nic moc. Matýsek si namohl při cvičení záda, takže celou noc vzdychal. Zřejmě bude ten chlap, co když je rýmička, tak umírá:-) Ráno jsem ho před školkou musela namazat levandulkou, protože si stěžoval, že záda má určitě zlomená:-)

52 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 9:09 | Reagovat

[39]: Kingu, tak kolik začátků jsi našel, kde to začínalo přímou řečí?
Máš pravdu, že psaní je ddřina a člověk je u toho sám. Ten víkend s 9000 znaky mě fakt vyčerpal a emočně uzoufal.

53 KatyRZ KatyRZ | 13. února 2013 v 10:33 | Reagovat

[41]:Já neříkám, že je směšný celý ten kurs a snaha se zlepšit a posunout (to jinak než nasloucháním ostatním a tříděním toho, co je pro mé psaní dobré, neuděláš). Kdo z nás se o to nesnaží, ustrne a nikam to nedotáhne. Mně přijde směšná tahle poučka. Osobně na mě mnohem víc působí ten úvod, který jsi použila ty než ten, který by použila lektorka. V tom tvém úvodu je zřejmý tvůj rukopis, to že se něčím odlišuješ od tuctů dalších a dává čtenáři naději, že drží v ruce něco, co už před tím nečetl nespočetněkrát.

A co se týče FS :). To není o téhle konkrétní knize. Já mám ráda romantickou literaturu a vadí mi všeobecné zesměšňování jejích čtenářek, což je velmi častá praxe v některých literárních kruzích. Mnohdy nemůžu pochopit, proč romantický příběh kritizuje člověk (proč ho vůbec čte), kterému to nic neříká. Tyhle knihy mají vyvolat emoce v ženských (a to jen u určitého druhu), to je jejich účel (to chlap vážně kritizovat nemůže). No a pak jsou tu knihy jako Stmívání a FS, které jsou cílem kritiky prostě proto, že mají fanynky (a ty mají ne pro svou literární kvalitu, ale pro svou schopnost vyvolat silné emoce v romantických duších) a to i od lidí, které je ani nečetli...

54 Aňa Aňa | Web | 13. února 2013 v 11:49 | Reagovat

[53]: Ráda vám osvětlím, proč se v literárním/akademickém prostředí tolik nosí zesměšňování romantických příběhů. Je to proto, že oceňovány jsou témata naprosto opačná: cynismus, nechuťárny, složitá struktura příběhu, existencialismus, složitá symbolika. Stmívání nebo Padesát odstínů šedi jsou jednoduché, přímočaré, žádná hluboká myšlenka tam (asi) není a navíc nejsou příliš řemeslně dobře odvedené. Proto ten výsměch. Za sebe musím říct, že ač tyto romány taky nemám v oblibě a celé jsem je nepřečetla, tak ten výsměch je čistě snobská záležitost. Ať si každý čte, co chce. Pochybuju, že když si normální pracující člověk chce něco přečíst, tak raději sáhne po něčem lehčím, vtipném nebo romantickém, je-li to jeho gusto, a nebude unavenej z práce a momentálně znechucený životem číst třeba McCarthyho, kterej je skvělej, ale pěkně depresivní.

55 Bára Bára | E-mail | Web | 13. února 2013 v 14:14 | Reagovat

[53]: Taky mám ráda romantickou literaturu a ta její devalvace mě štve. Problém ovšem je, že si za to často může sama.
Když sahám po romantice, čtu ji pro příběh. Proto, že si chci vychutnat ty nuance romantického vztahu mezi hrdiny, které člověk běžně neprožívá :-) A zpravidla mi nevadí, že odhadnu hned po prvních stránkách, jak to skončí. Je to pro mě příjemná oddechová četba. A nestydím se za to.
Ale problém nastává, když se u těchto knih člověk zaměří na zpracování, stylistiku...to často značně pokulhává :-) O to raději jsem, najdu-li knížku jak úžasnou romantickým příběhem ta po stránce stylistické :-)

56 KatyRZ KatyRZ | 13. února 2013 v 15:31 | Reagovat

[54]:Možná nejsou řemeslně dobře odvedené, ale jsou v nich emoce, které romantiky chtivá čtenářka evidentně nikde jinde nenašla. Je to ukázka toho, že řemeslníci se můžou plácat po ramínku, ale když nemají co říct...

[55]: Skvěle zpracovaná a stylisticky vypiplaná záležitost, která mě jako čtenáře nevtáhne mi nikdy nebude sympatičtější, než ta "špatně napsaná", která přesto dokáže pohltit - těžko říct, jestli má ta první varianta vůbec nějakou hodnotu (a je mi jedno o jakém žánru se budeme bavit). Řekla bych, že je skvělé když člověk narazí na kombinaci obého, ale dodnes si pamatuji své nadšení, když jsem po letech sucha narazila na Stmívání - někdy musí být člověk rád za to, co dostal, když to jinak nejde ;) (mimochodem, aby bylo jasno - nejsem primárně čtenářka romantické literatury ;)).

Ale drobet jsme odbočily od tématu ;).

57 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 13. února 2013 v 22:08 | Reagovat

Dámy, odbočily jste trochu od tématu:-) Já si myslím, že i romantika má být napsaná dobře. Četla jsem pár ukázek  z Fifty shad. a pokaždé jsem se úplně zhrozila. Proto se do toho nechci pouštět. Nekritizuju to jen proto, že je to pro ženušky. Stejně jako noviny dnes píší pro průměrného čtenáře a tím mě úplně odrazují, tak stejně tak mě dráždí přihlouple napsané romány. Taky si občas dám něco sladkobolného, ale vždycky to musí mít aspoň nějakou noblesu nebo hloubku. Taky mi vadí markering kolem FS. Že je prvoplánovaně přihlouplý. Dělá z žen jen pitomé samičky na mateřské dovolené, co z nudy mají sexuální fantazie. Myslím si, že psaní pro ženy může být i dobré, chytré a přesto emoční. Dneska jsem viděla v metru, jak to čte hodně zajímavá ženská. Vypadala intelektuálně a byla téměř na konci knihy. Nestačila jsem se jí zeptat, jaké to je:-)

58 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. února 2013 v 1:00 | Reagovat

[15]:Chtěla jsem napsat, jak to vidím já, ale lépe bych to nenapsala. Ještě mám takový pocit, když musí někdo pracně psát , hledat slova, není to na škodu věci? Podle mne román nebo povídka nemusí ,,nějak" začínat. Snad každý člověk přečte aspoň pár vět a pokud je zatažen do děje krátkým popisem, nic se neděje špatného, kdo určuje jak se doopravdy má psát? Nic by se nemělo přehánět. Četla jse  hodně románů, povídek, básní, dramat za život a mohu říci, že přílišné popisy jsem jen rychle ,,přehrkla", ale mnohdy mne  spád děje tak zaujal, že jsem ani nevnímala střídání popisů, či přímé mluvy. Jindy  všemožné pitvání nitra a popisy pocitů různých postav mne odrazovaly. Jsem asi příliš realistická, city se dají popsat i krátce, spíš náznakem. Lidé jsou chápaví a kdo ne, pro toho je škoda přemýšlet nad obsahem byť jen jediné stránky, jestli je napsána správně.

59 pavel pavel | Web | 15. února 2013 v 22:48 | Reagovat

[32]: Já bych to historicky nebral. Spíše kvalitou spisovatele. :-D

60 Elinor Elinor | Web | 16. února 2013 v 13:07 | Reagovat

Nechci se hádat s vaší lektorkou, ale kritizovat tohle mi přijde poněkud... komické. Především je důležité se zamyslet nad tím, proč se to s tou přímou řečí prosazuje - protože je to zpravidla nejjednodušší způsob, jak zaujmout pozornost a kopnout čtenáře přímo do děje. A, samozřejmě, co nastartuje zájem. Že napsat dobrý začátek s háčkem JINAK je o poznání těžší, neznamená, že to nejde. Spíš je to autorská sázka na nejistotu, protože když to vyjde, může vzniknout podstatně silnější a sugestivnější úvod - a ten kousek z Reny na mě působí dojmem, že to vyšlo. ;-)  :-D Respektive ta první verze první kapitoly se mi neuvěřitelně moc líbí. :-)

61 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 17. února 2013 v 19:19 | Reagovat

[52]:(Text mi zmizol) Este nic moc, ale vela takych "priamych mysleni", lenze bez uvodzoviek. Ale pokracujem v "studiu"...
dobry start do noveho tyzdna, ahoj L. ;-)

62 Dragita Dragita | Web | 3. března 2013 v 11:21 | Reagovat

mě se ten úvod líbil, zaujalo mě to;) většina knih, co jsem teď přečetla, nezačínala přímou řečí a přesto mě dokázaly vtáhnout do sebe;)

63 Lúthien Lúthien | Web | 6. března 2013 v 15:25 | Reagovat

Já jsem v tomhle hrozná...myslím si, že člověk má psát od srdce, tak jak to cítí, má si zachovat svobodu a ne se nechat svazovat poučkami. Možná,že s tímhle přístupem nikdy nic nenapíšu ani mi nic nevyjde :D Ale stejně, čím víc nad tím člověk medituje, tím je to horší. Tolkien byl prý takový hnidopich, že nechtěl vydat nic a nikdy nebyl s tím co napsal spokojený - no a teď ho zná celý svět :D

64 Matthias Matthias | E-mail | Web | 12. března 2013 v 16:56 | Reagovat

Mám pocit, že se v knížkách o tvůrčím psaní spíše DOPORUČUJE
1) u povídky první větou
2) u románu prvním odstavcem

Je možné, že si různí lektoři tvůrčího psaní přetvořují tohle pravidla podle sebe a svého osobního vkusu.

Taky je třeba brát v potaz, že většina pravidel tvůrčího psaní pochází z USA, kde jsou tato pravidla brána mnohem více vážně, pohlíží se na ně mnohem více přísně, jenže také tam lidé přemýšlí jinak a trh se chová jinak...

Některé poučky jsou v českým poměrech hůře aplikovatelné...

I já osobně mám mezi nejoblíbenějšími romány ty, co mě třeba prvních 20 stran moc nebavily... Většina knih je stejně nejzábavnější až na konci, kdy se děj rozjede, postavy se mi už vryjí pod kůže et cetera.

Ale abych se pravidla i trochu zastal. Lepší zajímavý začátek než nezajímavý. Asi bych to nehnal do extrému ve stylu "první věta musí být šokující, nebo rovnou obsahovat dialog", ale něco na tom zkrátka bude. Někteří čtenáři se podle toho jistě orientují.

A vzpomínám si na dokument o spisovateli Charlesi Bukowském. Jeho vydavatel tam vyprávěl, že mu řekl "napiš mi nějaký román" a Bukowský na to "Já píšu jen povídky!" a vydavatel
"Aspoň to zkus."
No a asi za tři týdny mu Bukowský volá:
"Tak mám hotovo?"
"Co jako?"
"No, ten román. Mám ho dopsaný."
"Za tři týdny??"
"No jo..."
"Tak ho přines."

A následně zmínil, že ho překvapilo, že je Bukowsky takový dobrý románopisech. Prý román začínal větou "Mohlo by se zdát, že to bude vážný problém..."
Vydavatel řekl, že si tuhle větu vryl do paměti, protože se po ní zeptal "A co by mohl být vážný problém?" a následně si řekl "Musím číst dál, abych se to dozvěděl..."

takže asi tak!

65 Matthias Matthias | E-mail | Web | 12. března 2013 v 16:57 | Reagovat

*zaujmout čtenáře

vynechal jsem za slovem DOPORUČUJE

66 Ronnie Ronnie | Web | 5. září 2013 v 3:08 | Reagovat

Jo, fifty shades... Nad tím, jak se může tato trilogie tolik prodávat, si lámu hlavu již několik měsíců. Četla jsem první díl, který byl poměrně čtivý a díky jistému "bourání tabu" i zajímavý. Dala jsem se tedy i do druhého dílu a zhruba v půlce knihu z čtečky vymazala, protože už to začala být nuda. Nulová myšlenka a přeci jen na sexu na každé druhé stránce se může postavit jedna kniha, dvě(natož pak tři) těžko. Když se nad tím zpětně zamyslím, vlastně jsem první díl přelouskala asi jen díky tomu, že to pro mě bylo něco nového, ale s odstupem času musím říct, že tak velké peníze bych do toho nikdy nevrazila a jsem ráda, že jsem tak neučinila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama