Psaní povídek - kurz TP

1. ledna 2013 v 12:28 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Doufám, že nebudu ceký rok psát povídky.


Pár lidí mi psalo, že se těší, až napíšu poznámky z kurzu tvůrčího spaní k literárnímu žánru: povídka. Mnoho blogerů má v menu rubriku: Povídky. Zdánlivě to tedy vypadá, že povídku může psát téměř každý. Asi to bude stejný jako když si mnoho lidí myslí, že rozhovor přeci zvládne každý. My na kurzu jsme se přesvědčili, že tomu tak není. O tom už jsem psala zde. Stejně tomu je u povídek. Pohořela většina. Zatím byly snad jen dvě dobré. Sama jsem si vzala nejzazší termín odevzdání a to až 7. ledna. Dnes si uvědomuji, že je to panebože už za šest dní.
Povídka je nejtěžší literární žánr.

Tak si i sama pro sebe zrekapituluji trochu teorie, co jsem si zapamatovala, protože se mi nechtějí hledat poznámky. Povídka může být mikropovídka (900 znaků, maximálně 1800 znaků), krátká povídka (max. asi 9000 znaků) a knižní povídka (v knize dvě dlouhé nebo více krátkých povídek). My jsem dostali za úkol maximálně 3600 znaků. Bída přišla na kozáka, neb já zásadně píšu všechno delší a pak hodiny až dny krátím. Schválně si zkuste, kolik je 1800 znaků ve wordu. Je to pouhé půl strany. Takže mikropovídku vzdávám.

Kolik postav?
V krátké povídce mohou být maximálně dvě postavy. A pozor postavou se chápe i zvíře nebo nejmenovaná tetička, kterou pouze zmíníte, že jste ji poslali email. Nejvíce postav může být pět. A to i v povídce dlouhé třeba o 60 stranách. Pravidlo, které je dobré si zapamatovat, neb se jinak povídka nerozpadne.

Dalším důležitým momentem je pro nás blogery to, že začátek povídky, tzv. situace může být maximálně 5% celého textu. Asi křičíte, že je to blbost, ale bohužel jsme se při čtení povídkových úkolů na plátně před námi přesvědčili, že není. Jakmile měl někdo úvod k povídce delší, bylo to znát. Nesedělo to a v závěru mu něco chybělo, když se nacpal do 3600 znaků. Takže moment jdu to spočítat. Moje situace může mít pouhých 180 znaků. Děs. Začátek povídky by měl zaujmout, aby se vůbec čtenář začetl. Třeba tím, že začnu v zajímavém okamžiku hlavního hrdiny. Rovnou se začne něco dít.

Po situace je tzv. konflikt. Normálně řečeno to hlavní a nosné. Postavy rozjedou příběh pomocí zápletky. Ta je vždy nejdelší. Může být vnitřní. Hrdina se pere sám se sebou. Nebo vnější, rozehrává se mezi dvě subjekty (mezi dvěma lidmi, mezi jedincem a společností, mezi jedincem a přírodou atd.)

Kolik zápletek?
Zápletky mohou být: u mikropovídky jedna, u krátké povídky je lepší také pouze jedna (max. dvě), u dlouhé povídky rovněž maximálně dvě, jinak se čtenář otráví, unaví a přestane číst.

Závěr se nazývá rozuzlení. U povídek může být otevřený konec. Dokonce toto třetí dějství může zcela chybět. O to víc, ale musí druhé dějství končit silným dojmem. Tzv. efekt "aha" by neměl chybět. Prostě povídka není jen vyprávění nebo psaní emailů, ale musí mít přidanou hodnotu, jak říká lektorka. Nesmíte na konci litovat, že jste ji četli, že to byla nuda atd. Na konci musíte mít pocit, že vám něco dala. Buď jste se zasmáli nebo poučili. Výborné povídky ve vás zůstanou. Text musí nezbytně mít nějakou nadstavbu, něco, co pošle dál.

Jediné, co mohu doporučit všem milovníkům psaní povídek na blogu. Napište ji. Vypište nápad. Nechte to pak den dva odležet a následně si pohrajte s textem podle pravidel psaní povídek. Uvidíte, jaký dostane říz.

Tempo textu
K tempu textu. Přímé řeči text zrychlují, takže u povídek jsou vítány. Vzpomínky nejvíce zpomalují a popisy také zpomalují.

Povídky mohou být se silným dějem. Ty známe všichni a většina píšeme právě tyto. Postavy mají nějaký důvod k nějaké zápletce. Postavu musím ve své mysli znát, vědět o ni všechno. Její příběh nám musí čtenář uvěřit.
U povídky rezonanční není téměř děj. Jde spíše o zachycení atmosféry, emocí hrdiny, náznaky, symbolika a k tomu text obsahovat metafory. Pokud toto neobsahuje, tak jste napsali jen celkem nezajímavou povídku. Víc o tom nevím, musím si sama nějaké rezonanční najít, abych pochopila, čím je jiná.

Milovníkům psaní povídek doporučuji nějaký intenzivní víkendový workshop. Budete se divit stejně jako já, jak se píše dobrá povídka a pak to vyzkoušíte na těch svých.

Pokud vás teorie povídky zaujala, můžu některé body rozebrat více v dalším článku. Já jdu psát tu svou. Uff. Zvolila jsem, že jednu kapitolu z novely o surogaci, kterou jsem poslala do soutěže udělám povídku o těch max. 3600 znacích. Nevím, jestli je to dobrý nápad, ale jiný nemám a 7. ledna za dveřmi.

Ale říkám si, že úvod je pro čtenáře povídek snad dost zajímavý a čtivý? Nebo ne?

Seděla naproti svému doktorovi.
"Paní Ilono, z celého srdce bych vám doporučoval adopci."
Ilona se snažila udržet emoce v klidu.
"I o této možnosti s manželem hovoříme. Nedošli jsme zatím k žádnému závěru. Pokaždé jsme doufali, že … nepotratím." Málem se jí zlomil hlas. Okamžitě si vybavila, jak ji pokaždé krev složila do klubíčka zoufalství. A dost. Víc už říkat nebudu.
"Osm potratů stačilo. Žádné dítě ke mně nechce, tak už o dítěti nechci ani slyšet."

Obávám se, že jsem ale už přečerpala těch 5%:-(
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Matthias Matthias | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 12:47 | Reagovat

Psaní není matematika. Ty číselné hodnoty (procenta, počet znaků) je orientační a lektorka je pravděpodobně nemyslela doslova, ale spíše, že to tak bývá +-

Rozhodně neplatí, že když přetáhneš úvod o 25 znaků, že každý hned povídku znechuceně odloží.

To platí i pro počet postav. Snažila se spíše naznačit, že je lepší v povídce menší počet postav a menší počet zápletek a číslo jako "2 až 5" jsem takový odhad a doporučení. Opět neplatí, že když si dáš 6 postav, automaticky je to, co píšeš špatné a nikdo to nebude číst a vlastně to nebude ani literárně možné považovat za povídku.

Také jsem tyto hodnoty prvně brával doslovně a přesně, ale časem jsem pochopil, že tohle řešit je spíše na škodu a malicherným dodržováním nějakých daných hodnot vznikne spíše špatná povídka, protože se zapomene na všechno ostatní.

2 Otavínka Otavínka | Web | 1. ledna 2013 v 13:50 | Reagovat

Milá Edith, přeji jen to nej v Novém roce, aby písmenka poslouchala a slova se rodila lehčeji než praví teorie. :-)

3 Adelaine Adelaine | Web | 1. ledna 2013 v 13:52 | Reagovat

K smrti mě děsí, když mám něco psát na počet znaků nebo stran. Přijde mi, že každým rokem píšu delší a delší věci. Jak články, tak příběhy. Jsem schopná napsat článek o pár věcech přes celou stárnku dlouhý, ani nevmí, jak to dělám, takže když mám nějaké zadání, tak jsem z toho úplně v háji, konec vždycky mažu, přepisuju a je to pak hrozně useknuté. Brr..

4 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 1. ledna 2013 v 13:54 | Reagovat

Koukám, že nejlepší je být samoukem.
Zajímalo by mne, jestli mistr povídek Edgar A. Poe počítel znaky.

5 maly-introvert maly-introvert | Web | 1. ledna 2013 v 14:14 | Reagovat

Pekne poučný článok, naučila som sa vďaka tomu niečo nové, ale myslím, že ma to príliš v tvorbe neovplyvní, pretože akonáhle si dávam hranice, mám pocit, že to už nie je o mne a mojej tvorbe, ale len o dodržiavaní niečoho, čo si pár ľudí vymyslelo a vzalo to za pravdu a vzor.

Prajem pekný deň :-)

6 Arvari Arvari | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 14:23 | Reagovat

Díky za připomenutí, proč Markétu Dočekalovou vážně nemusím. Ty její přísně vědecký metody psaní, brrr. Na tohle mě neužije. A nějaký vmačkávání se do limitů... Dokážu napsat povídku pod dvě normostrany, ale nesmím si říkat, že má bejt pod dvě normostrany. Jak si dám limit, je i pět normostran málo, a to tak dlouhý věci normálně nepíšu...

7 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 15:38 | Reagovat

[1]: Mate a [6]: Arvari, to jsem přesně věděla, že to sem někdo napíše. Jasně, že psaní není matika. Ale když se člověk zapíše na kurz, hranice se musí naučit. Překračování hranic je dobré, až když si to můžeš dovolit:-) Arvari, my jsme dokonce paní Dočekalovou poprosili, aby byla přísnější:-)
Určitě mohu těch pět% malinko přetáhnout. Do 3600 znaků se ale musím vejít. Je to prostě jako, když v redakci nebo nakladatelství máš něco odevzdat. Taky Ti nepovolí víc, než co zadali. Tak jsem ráda, že se to naučím. Rozvolňovat mohu na blogu nebo až mě nakl. bude brát jako hvězdu, které to projde:-):-)

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 15:43 | Reagovat

[4]: Nevím, jestli Poe počítal. Ono je to často o intuici. Dobrý autor to stejně odhadne, že první dějství musí být tak dlouhé, aby neotrávilo čtenáře nebo nepůsobilo divně vzhledem k celku. Pokud to človek neumí odhadnout, je dobré vědět, že norma je 5% pro začátek povídky. Samouk jsem bylaa dále jsem taky. Teď už jsem ráda, že určité zásady mi pomohou se v psaní více uvolnit a nebloumat nad něčím, co je dávno dané. Někdy se mi bohužel na blogu stává, že čtu něčí povídku a říkám si, škoda, že některé psací zásady neví, kdyby tohle zkrátil a tohle vypíchnul nebo sem dal přímou řeč, byl by to skvělý text:-)

9 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 15:48 | Reagovat

[5]: To je někdy zásadní problém autorského ega. Když mě někdo zvenčí omezí, už to nejsem já, ten úžasný autor:-) Znám to. Vždy se také při každém omezení nejdříve rozzuřím. Když to pak ale vezmu jako hru, tak se nestačím divit, kolik možností a hravosti vyleze z dlouhé povídky na pět stran. Najednou je z ní jedna kratší s někola možnými závěry. Vůbec mě fascinuje hraní si s textem, zkracování a tak. Ale vždy je nutný chvilkový odstup. Po prvním napsání má autor pocit, že napsal to nejlepší. Za dva dny změní pár slov a vyškrtne dvě předtím skvělé věty a text je ještě lepší.

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 15:49 | Reagovat

[3]: Adelaine, asi bych k Tobě psala to samé, co v 9. komentáři:-)

11 Bára Bára | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 16:10 | Reagovat

Od paní Dočekalové mám doma knížky o tvůrčím psaní. Přečetla jsem je jedním dechem. A určitě mě zase posunuly.
Ale u psaní jsem prostě víc intuitivní a někdy to vyjde, jindy ne. Poslední povídka, kterou jsem napsala překvapila i mě samotnou :-)
Takže znaky nepočítám, i když vlastně souhlasím s tím, že ty základní normy je dobré dodržovat kvůli dynamice textu a udržení pozornosti čtenáře.
Každopádně je to skvělé shrnutí na téma řemeslné zvládnutí povídky :-)

12 Matthias Matthias | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 16:40 | Reagovat

[7]: Pokud musíš dodržet počet znaků, proč ne...

Já spíše než ty počty znaků myslel ty hranice, odkud pokud začíná úvod (nebo první dějství).

Když Paní Dočekalová řekne, že to může být jen 180 znaků čili nějakých 5%, je naprosto zbytečné to chápat tak, že když povídka bude mít úvod dlouhý 215, což bude dělat třeba 5,5% z povídky, tak tím povídka přestane být automaticky dobrá či kvalitní.

Bohužel problémem lidí, co se psaním zabývají už strašně moc dlouho je, že na těch pravidlech začnou příliš lpět a začnou je brát čím dál víc jako dogmata a někdy to trochu přehánět. Takže já tyto rady beru spíše jako doporučení než jako dogma ;)

13 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 1. ledna 2013 v 16:56 | Reagovat

[8]:
Otázka je, jestli ten text, co čteš, zaškatulkuješ do žánru a pak se naň snažíš aplikovat ona pravidla.
Povídka dosáhla rozmachu díky novinám a časopisům; podle odtud plyne to omezení rozsahem a zestručněním dějové zápletky.
Blog tě, myslím, limituje 40.000 znaků, takže román tu může být jenom na pokračování.

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 19:36 | Reagovat

Jsem naprostý amatér a píši víc podle toho, co chci sdělit. Nepočítala jsem nikdy, kolik mám znaků. Spíš se snažím dělat odstavce a ty si přibližně spočítám, jestli to nemám moc dlouhé.  
Dokonce  mi pár známých říkalo, že je lepší, když je pohádka nebo povídka kratší , lépe se děj vysleduje. Vím to podle sebe. V tisku to je jinak, ale pokud mé povídky někdo čte, asi se dají číst. Řady spisovatelů nerozšířím určitě. ;-)  :-D

15 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 1. ledna 2013 v 22:06 | Reagovat

Edith, nerada to říkám, ale tenhle článek mi navozuje dost depresivní náladu...
Sladká nevědomost, vážně...

16 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 4:15 | Reagovat

[13]: Roman na pokracovanie, to je ono! Kazdy chvilku taha pilku. Hlavne, keby ten pokracovatel necital predlohu. Zacinam: Roman bol moj osobny lekar. Ale prestahoval som sa a byva pre mna zbytocne daleko. Pokracuje teraz pan Frei, ktory vyzera ako cernovlasy anjelicek s tymi jeho kudrlinkami. Byva ani nie kilometer...Pokracuje?

Citatel je asi nadseny. Uvod s minimalnym poctom znakov, ale budi strasne napätie a robi dychtivym na pokracovanie-vysvetlenie. :-P

17 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 3. ledna 2013 v 6:11 | Reagovat

[16]: Vidim, ze nepokracuje. Desiateho januara mam u neho termin, tak sa ho osobne spytam, ci pokracuje! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama