Dva sny - CKMM

20. ledna 2013 v 23:22 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Tak ani nevím, jestli na svůj blog ještě psát něco velmi niterného. Snad.
Od nalezení mamky a dopsání CKMM mi přestaly sny, které v knize jsou. Kdo jste četl, víte. Už nemám ve snech hady, ani kočky. Neztrácím doklady a nejezdím splašeným autobusem. Proto mě za poslední měsíc dva sny o mé adoptivní mámě překvapily. Druhý jsem bohužel zapomněla, i když jsem si myslela, že něco tak silného a hrozného zapomenout nemůžu. Ráno jsem se probudila celá zchromlá jako kdysi.


První sen vím. Jela jsem autem. Někdo jiný řídil. Asi taxi. Chtěla jsem, aby mě zavezl do obchůdku pro nějaké určité věci. Cestou jsem se prostřihem dostala jakoby do budoucnosti a v obchůdku už jsem byla a vybírala si nějakou věc (asi menší obraz) s purpurovými barvami a tu samou s fialovými. Věděla jsem přesně, že je koupím obě. Jednu pro sebe a jednu pro mámu, která mě vychovávala. Jen jsem nevěděla, kterou barvu jí a kterou sobě. Nakonec jsem jakoby věděla, že mám pro ni koupit něco s Pannou Marií.

Vtom jsem zase byla v autě a řidičovi jsem řekla, že jsem si to rozmyslela, že už to nepotřebuji a on autor obrátil.

Když jsem jela po druhém snu o ní, zdál se mi asi po týdnu, tak jsem v tramvaji si vzpomněla na ten první. Měla jsme dojem, že nějak navazují. A vtom mi začaly téct slzy. To se mi také nestalo ix měsíců.

Štve mě, že si nepamatuji ten druhý, že jsem si ho hned nazapsala. Kdy já se naučím si to zapisovat!!

Jo, už vím. Šla jsem za manželem, jestli si náhodou nevzpomíná, o čem byl sen, protože jsem mu ráno něco z něj vyprávěla, jelikož mě musel namasírovat, jak moc jsme byla z něj zatuhlá. Dali jsem to dohromady. Máma si přečetla knihu CKMM. Ve snu jsem se to dozvěděla prostřednictvím nějakého ženského časopisu, kde byla vyfocená se dvěmi dnes už dospělými dětmi a bohužel s jednou mou kamarádkou, které jsem věřila. Dnes ji nevídám, tka vůbec envím, proč se do snu dostala na tuto stranu. Celý příběh byl v časopise o tom, jak jsem zlá od malička. Dívala jsem se na tu dvojstránku fotek a písmenek až jsem se probudila s migrénou a s trapézy jedna velká tvrdá zatuhlina. V tom snu jsem na chvíli řešila, že to musím napravit. Zavolat do časáku a říci jim, že to není tak...

V tramvaji do práce mi při těch slzách došlo, že nemusím. Že vím, že to tak není. Postupně mě pustila migréna, na kterou ani prášek nezabral.

Nevím, proč se to takhle dvakrát vrátilo. A ten první byl s nějakým poselstvím a já nařídila jet na druhou stranu. Správně nebo jsem měla dojet pro ty věci?

Od toho druhého snu se stále necítím v pohodě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 21. ledna 2013 v 0:32 | Reagovat

kočička je rozkošná ... :)

2 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 21. ledna 2013 v 5:52 | Reagovat

Tohle chce víc než nohy v teple...
Hlavně, že víš, že nejsi taková, NEJSI!

3 alma-nacida alma-nacida | Web | 21. ledna 2013 v 9:14 | Reagovat

Já myslím, že v tom snu s autem je touha uniknout, neřešit to, ale i řešení a odvaha, proto je tam tan posun v čase. Na mě to tak působí.
Když jsem četla tenhle článek, vzpomněla jsem si na E. Dickinson:
Neslyším slovo UNIKNOUT,
aniž mi zrychlí tep,
probudí náhlou touhu,
myšlenku na útěk.
Neslyším o zdech věznice
zbořených palbou děl,
aniž rvu dětsky za svou mříž -
a padnu v beznaděj.

4 Helena Helena | Web | 21. ledna 2013 v 9:46 | Reagovat

Ahoj Edith,můžeš se podívat do tohohle snáře:
http://medo.cz/jaromir/kniha_snar/index.html

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. ledna 2013 v 14:56 | Reagovat

[4]: Ale je Ti dufam jasne, ze podla snaru vykladat sny je hovadina? Ked nevies udalosti predosleho dna alebo dni, tak je to cele len pre tu kocicku, co sa vystrkuje na fotke. ;-)

Potom, ked to mas nejako "sporadane", potom moze zacat asociativna praca so snom, kde vzorky a porekadla zo "snaru" nepomozu.

6 Pac a pusu Pac a pusu | Web | 21. ledna 2013 v 15:18 | Reagovat

Ahoj. Hlasuj prosím pro mého psa Denny na http://www.nejlepsipes.cz/karta-psa/11963-denny-petra-merglova. Klikni na HLASUJ ZDE a opiš černý text.. děkuju

7 Helena Helena | Web | 21. ledna 2013 v 16:20 | Reagovat

[5]:Ono je to jak kdy,někdy přímo víme,co sen znamená a někdy je dobré nahlédnout.
Nikomu  nic nevnucuji,napsala jsem MŮŽEŠ,to taky znamená,že nemusí. :-)

8 Kerria Kerria | Web | 21. ledna 2013 v 17:18 | Reagovat

Edith, sny vykládat neumím, ale věřím, že některými se nám snaží naše podvědomí něco říct. V tomto případě nejspíš to, že vztah se svojí adoptivní mámou stále ještě nemáš sama v sobě vyřešený a že tě to stále trápí. Možná v tom hrají svou roli i nedávné narozeniny kluků. Nebylo ti třebas líto, že je nevidí vyrůstat?
Mě ten první sen připadá, jako touha se usmířit, ale strach tě otočil zpět.
Ten druhý je taky o vztazích, ale podle mě se dá vyložit více způsoby.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 21. ledna 2013 v 21:16 | Reagovat

Také si dovolím svůj názor. Ty obrazy, odstín fialové, pro mě symbolizují duchovno, podle snáře smrt ega. Asi Tvá touha něco pro adoptivní matku udělat v oblasti "osobního růstu", Panna Marie je pro mě symbol především matky a přímluvy. Mohla by pomoci ona?
Ztratila jsi nakonec odvahu, že jsi odjela jinam?
Podle mě vztah s AM nemáš dořešený, vztahy se usazují v oblasti zad, o tom bych mohla vyprávět, co se mi tam kdysi vše pousazovalo. A ta migréna? Koho by z té situace nerozbolela hlava?
Knihu jsem četla. Prošla sis nelehkou cestou a přesto chceš něco pro ni udělat. Jenže jak, aby to přijala?
Mě osobně pomáhá, když si přeji, ať mi přijde znamení nebo nápověda (tak abych to poznala) a ono to funguje. Sen, který si zapamatuješ nebo znamení, které pochopíš. Za zkoušku nic nedáš.  
Držím palce :-)

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. ledna 2013 v 21:23 | Reagovat

[3]: To je zvláštní báseň. Ještě si ji budu msuet několikrát přečíst. To, co píšeš o smyslu posunu v čase je zajíamvé. Asi jsem si tu odvahu v čase odžila. V realitě není možná. V tom snu jsem to kraťounce pocítila, že nemá smysl to koupit, není správný čas, nebylo by to pochopeno... Snad

11 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. ledna 2013 v 21:25 | Reagovat

[4]: Heleno, děkuji za odkaz. Mrknu, ale snáře beru tak nejěka spíše jako "srandu". Nevěřím, že je možné se na situaci dívat univerzálně. Každý předmět, každá situace a člověk ve snu jsou klíčové pro toho, komu se to zdá. Radši sny, které mi připadají, že mi něco říkají, enchávm si v halvě dozrávat. Mně něco mají říci.

12 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. ledna 2013 v 21:31 | Reagovat

[9]: Spíše touha udělat nějaký krok ke smíření, k vyčištění našeho vztahu. Zřejmě není ale možná. Ještě asi nenastal ten čas. Proto se možná ve mně něco v tom snu obrátilo na vyšší moc, na Marii, matku, ženu,... Zřejmě se mi to zase nějak vrací, co by se s tím dalo dělat.
Druhý sen hnus. Můj starý problém. Který se posouvá po mravenčích krůčcích. Vždy je to velký propad, vylezení o něco lepší, více s uvědoměním, kdo jsem a že jsem i navzdory.
Odvahu jsem neztratila, bylo to spíše o kraťoučkém pocitu, že by to nemělo smysl, nepochopila by to. Není to v mé moci. Možná to v té hcvíli chtělo i potlačení ega. Neodjížděla jsem poražená, ale prostě smířená, ež to ještě nejde.

13 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 21. ledna 2013 v 21:33 | Reagovat

[8]: Asi ty narozky v tom vlastně sehrály roli. Klukům přišly pohledy a mně to bylo velmi líto. Pálily mě přitom v očích slzy.

14 Radka Radka | E-mail | Web | 21. ledna 2013 v 21:38 | Reagovat

[12]:Mám z toho husí kůži - znamení pravdy. Možná to někomu bude znít naivně, ale požádat vyšší moc o pomoc, aby druhý pochopil, se mi vyplatilo.
Já prosím onu vyšší moc i o vyčištění vztahu, když cítím, že osobně to nejde. Nebo když vím, že opakovat si v duchu, že tomu někomu odpouštím, je málo.

15 punerank punerank | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 0:37 | Reagovat

Mně ten první sen zase přijde jako setrvačnost bojovat, zavděčit se a ta otočka jako úleva, žže to nemusíš řešit zase všechno znovu a dokola... Když to chápeš u druhého snu, že nemusíš nic napravovat, proč to nevidíš v tom prvním?
Možná se ti prostě ještě bude pár snů zdát, jako dozvuk toho všeho...

16 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 4:02 | Reagovat

[7]:Vsak ani ja som nekritizoval, len skromne upozornil, ze snar je sice dobra zabava a da sa casto citovat ako vtip a podobne, ale pre samotnu psychiatricku praxis nema vyznam, cize jeden by sa nemal nechat ovplyvnit precitanym. (Lenze ako niekedy u horoskopu, clovek si to precita a sugescia moze zotrvavat. Preto su nastastie vsetky horoskopy drzane v pozitivnom duchu. Pozitivna sugescia neskodi.) ;-)

17 alma-nacida alma-nacida | Web | 22. ledna 2013 v 13:56 | Reagovat

[10]: Asi jsem ji taky trošku zkomolila, E. Dickinson je moje srdeční záležitost, některé její básně znám a opakuju je jako modlitbičky nějakých 28let (hrůza! a furt ty berličky potřebuju) a časem si je nevědomky "upravím". Když buděš mít chuť a čas, koukni u mě do rubriky CIZÍ TŘESKY, tam jsou většinou básně E. Dickinson, konkrétně UNIKNOUT je zde: http://alma-nacida.blog.cz/1005/blizke-setkani.

18 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 20:47 | Reagovat

[15]: Punerank, třeba to opravdu je takhle jednoduché. Dík, Tvá rada si určitě sedne. zatím mě spíše překvapila.

19 jana-janishka jana-janishka | Web | 23. ledna 2013 v 6:35 | Reagovat

Ahoj,dáš mi prosím hlas pro jana-janishka?
Tady: karinka28.blog.cz/1301/soutez-o-sperk-kdo-se-stane-vitezem
Předem mockrát děkuju a hlas ti klidně oplatím!
A promiň za reklamu!
PS:Máš pěkný blog!

20 Dave Dave | Web | 24. ledna 2013 v 10:44 | Reagovat

Čau, super článek! O_O
Jestli budeš mít čas, koukni se na můj web:
www.daverehulka.blogspot.cz
Díky! ;-)

21 verinka verinka | E-mail | 1. února 2013 v 21:47 | Reagovat

Dobrý den,
nevím, pod který čánek mám napsat svůj komentář, tak zkusím třeba tady. Dnes jsem si koupila Vaši knihu CKMM. Nečetla jsem na ni ani jednu recenzi, ale zkusila jsem to. Četla jsem ji asi tři hodiny v kuse, nevím, protože jsem se dostala úplně mimo čas a prostor. Je úžasná. Tolik toho ke mně z ní promlouvalo.. děkuju. nevím, co napsat, aby to vystihlo pocit, jaký jsem z ní měla.

22 ve-ru-ka ve-ru-ka | E-mail | 3. února 2013 v 18:01 | Reagovat

Dobrý den.
po strašně dlouhé době jsem opět navštívila knihovnu- hledala jsem nějakou odbornou literaturu k oboru, který jsem se rozholdla dálkově dělat...beletrii jsem naposledy četla snad nějak po dvacátém roce...prostě už ani nepamatuji...( letos mi bude asi 36, nebo 37- budu si to muset spočítat)...protože jsem se hledala,začala číst jedině literaturu naučnou..různá psychotémata :-) ...no ale vrátím se ke čtvrtku k té knihovně...jak jsem šla od počítače, padl mě zrak na knihu, která byla v poličce vedle řádku knih ve stojánku...a po letmém nahlédnutí jsem ji s nadšením šoupla do koše...dnes mi zbývá dočíst jen pár stránek....nechávám si mezi čtením pauzy, abych to mohla správě spracovat...kamarádka má vlastní matku co je farářkou, a má s ní v 35 nedořešené vztahy - je jiná než by si matka se sestrou přály...dokonce ani na prázdniny k ní na faru nemůže jet-že by to tam nevydžela - jediný kontakt přijatelný je pro ní setkání někde na půl cesty...v současné době bydlí každá na opačném konci republiky...taky je jejím snem nechat si udělat afro ;-)
takže to jen tak na okraj...:-) mě váš příběh moc inspiruje, a taky posouvá...neuvěřitelné je, že já svého času milovala Dvojí život Veroniky ( to když jsem se více hledala - svoje já, svoji identitu)...a taky jsem chtěla být fotografkou( samozřejmě tajně protože i já i škola mě považovali za hloupou - a čtyřka z matiky to dotvrzovala, že je to pravda o mém iQ :-)....takže jsem si nějakým záhadným způsobem získala 150kč na ruskou "Smenu" ..a fotila jsem jak ďas..poprvé oficiálně v páté třídě na výletě do "Babiččina údolí" a pak Zoo...já byla tak natěšená na ten zázrak, že jsem hned na cestě domů v autobusu kontolovala kinofilm proti oknu,jestli mám na něm vše náležitě zvěčněno..:-)....byla jsem v roce adoptovaná 40 -ti letou matkou, otec alkoholik...jsem jedináček...teď matka dvou dětí...chápu, že někteří biologičtí rodiče jsou rodiči i bez výrazných morálních kvalit...takže to, že někteří adoptivní rodiče nejsou zralé osobnosti zkušené sociální pracovnice povětšinou chápou jako podružné...já si vždycky myslela že je tato zkouška součástí nějakého bohulibého Božího úradku jehož logiku a smysluplnost se mi nedařilo dlouhá léta rozklíčovat..:-) 8-O

23 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 3. února 2013 v 18:45 | Reagovat

[21]: Také dobrý den, moc Vám děkuji za zpětnou vazbu na mou knihu. Jsem vždy velmi ráda, když osloví. Moc jsem si přála, aby oslovila ženy, i když mají příběh jiný. Aby čtenáře vedla k pocitu, že mohou změnit i to, co jim třeba těžkého bylo osudem naděleno a bylo zdánlivě nezměnitelné. Cestou je však změna uvnitř a cesta ke kořenům, která přináší mnoho nástrah, dobrodružství i hezkého poznání. Jako v Pánu prstenů:-)
Edith Holá

24 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 3. února 2013 v 20:54 | Reagovat

[22]: Dobrý den, to je od Vás takový milý komentář s tím vším, co je stejné jako v mém příběhu. Nakonec ta katolická církev dělá dobře, když kněží jsou v celibátu. Zřejmě být farářkou a mít děti, nebo farářem a mít děti u evangelíků, je vždy problém. To jsou často zřejmě lidé, kteří umí krásně mluvit o lásce a mít široké srdce, bohužel nezvládají lásku k nejbližším prakticky denodenně:-(
Doufám, že aspoň Vaše adoptivní máma je k Vám dobrá. Přeji ať se Vám s vaší rodinou a dvěma dětmi daří. Já už jsem si i Dvojí život Veroniky sehnala na DVD, ale najednou nemám odvahu si ho pustit. Možná patřil opravdu k období hledání identity. Moc děkuji za všechna slova k mé knize.

25 ve-ru-ka ve-ru-ka | E-mail | 3. února 2013 v 23:02 | Reagovat

Knihu jsem dočetla, mimo jiné mne dostala i svou poetikou...
Na jedno nadechnutí se mi vše nepodařilo vylíčit...
S hledánícm svých kořenů jsem se zasekla v 19-ti, kdy jsem si zajela na kole kousek přes hranice na slovensko na matriku...ženské za přepážkou na mě civěly jako bych spadla z višně...cestou domů jsem v sobě bojovala s tím kdo teda jsem - v čechách jsem se jako doma necítila...(taky se ráda dívám na slovenskou "poštu domů", kde mi vyhovuje ta emocionalita jiná - na české se nedívám, ten český formát mě dráždí- nemá pro mě drive..:-))...ale slovenská "zkůsenosť" je taky už jiná...jsem už nasáklá tou více racionální mentalitou...ale když dojedu do Trenčína,nebo stačí přejít hranice - a cítím se jako někdo jiný--:-) autentičtější..:-)...dětství byla jedna velká převýchova od knížek k motyce...naši si mě koupili a pak s problémami jsem si připadala doslova jako vadný kus...a celý život jsem hledala např. u sousedů, že se pokusí naším vysvětlit,že nejsem špatná, hledala jsem nějaké prostředníky, kteří by naše dva tábory dokázáli k sobě přiblížit...a hodně mě bolelo, že se to nějak nedařilo - nebyla vůle aby se někdo ujal této role - a to jsem ještě nevěděla, že taková funkce " přibližovatele" asi mediatora, existuje...:-)
vždy to zůstalo jen u jakési kritiky rodičů,( nebo lidi našich zase kritizovali mě) ale snaha o smíření dvou špatně pochopených stran zůstala nenaplněna- za nepochopení našima mohl vyšší věk, nedostatek odborné rady, atp.( v 15-ti letech jsem vyhledala s žádostí o pomoc svou dětskou lékařku, která k nám za vajíčka když jsem byla nemocná celé dětství dojížděla( a něco do kapsy..,i její jméno figuruje v mamčiných poznámkách komu kolik zaplatila, než jsem se do rodiny dostala..)..chtěla jsem aby si s našima promluvila,...o tom, že je to u nás na "figu borovů" věděla celá vesnice,doktorka mou zoufalou prosbu smetla se stolu.vůbec mě nechtěla pochopit, co jí říkám..-přístup odborníků je tristní..taky jsem nabyla takového pocitu že si myslí, že můžu být ráda že jsem v rodině a mám držet hubu a krok..:-) :-( své " bio" rodiče jsem pak nehledala, potřebovala jsem něco vědět v těch dvaceti kvůli identitě, ale dál už jsem se ze strachu nepouštěla, kvůli nedozrálé osobnosti - bála jsem se, že pravdu neunesu..:-) zatím to bylo otevřené téma do ztracena, ale díky vaší knížce se patrně rychleji posunu od zvědavosti k akci..:-))
Jinak tá paní farářka zůstala opuštěná od partnera, a tak to bylo na ni silné kafe dvě děti bez muže - a pak tlak- co čemu řeknou lidi..ale zatím mi to ukazuje, že nevlastní děti mají větší touhu mít to s mámou dobrý než ty ublížené vlastní...nás asi žene tá existenciální zkušenost té bazalní ztráty...

26 ve-ru-ka ve-ru-ka | E-mail | 4. února 2013 v 0:08 | Reagovat

Já totiž vnímala svou mámu vždycky jako svoji maminku...až přišli v první třídě zlí jazykové, co tvrdili, že moje maminka není moje maminka....takže jsem nacvičovala jakési skoky do prázdna...ale když přemýšlím nad máti....ta chtěla pěkný barák, mět na mramorové schody...a slušné děcko, dědice, za kterého by se nemusela stydět...a najednou se jím před očima začál vyloupávat takový blbeček, jenom na ostudu...nikdy si nepřipustili,že by oni nějak postupovali špatně - vždycky jsem žila s pocitem, že za problémi ( víceméně spojené se šikanou  ve škole) mohou moje geny..
nevím jestli je to tím, že je matka blíženec, ale vnímala jsem v ní vždycky dvě polohy...jedna byla sladkost sama a druhá byla " na  zabití"...dodnes mívám někdy schýzu z komunikace s ní...už už mívám pocit, že mne vnímá, že mne chápe...celou šířku mé duše...a pak dostanu pecku, když mi 11 letá dcera řekne, že mne matka s otcem před ní haněli když jsem odešla (např. dcera má u nich zakázané číst knížky - protože je pak jak mama..řekl jí děda...
My vnímáme matku jako matku, vztahujeme se kní jako k mamince...ale ony nás asi do smrti budou vnímat jako "cizí krev" neschopnou vštípení,převýchovy... - to jsou nerovné šance...vlastní matka se tak nemusí bít s případnou jinakostí svého dítěte když ví, že byla u jeho porodu :-).., nemá takovou nutkavou potřebu, aby se s ní to její dítě ztotožňovalo i za cenu ztráty vlastní autonomie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama