Leden 2013

Jeden Den produkční v life-stylu

31. ledna 2013 v 19:50 | Edith Holá |  Pohledy z produkční práce
Vypadalo to, že na zítřejší fashion story je vše v pořádku. Převozy kostýmů ze dvou mimopražských divadel v bednách zařízeny. Zítra ráno na sedmou doputují na místo focení. Všechno k divadelním kostýmům údajně v bednách. Kurýři po inscenacích přichystáni je odvézt. To ještě po desáté večer musím telefonicky zkontrolovat.

Les Houbeles aneb vzpomínka na babí léto

27. ledna 2013 v 8:56 | Edith Holá |  Něco a nic
Taky už je vám taková zima! Mně včera cestou do jednoho obchůdku málem umrzly ruce, protože jsem zapomněla rukavice. A i kdybych je měla, tak bych je možná byla líná vytáhnout. Nemám je moc ráda.

Změna je vždycky k horšímu

26. ledna 2013 v 16:22 | Edith Holá |  Téma týdne
Změna je vždycky k horšímu. Věta z jedné slavné knihy. Často mi ji říkávala moje bývalá kolegyně. Nikdy jsem s tou větou nesouhlasila. Dnes s ní souhlasím. Jeden knedlajs se stane naším prezidentem. Pro mě to bude ale jen knedlajs. Všichni, co ho volili, chtěli toho svého lidového prezidenta. Je jeden z nás, on nám rozumí, znělo od jeho voličů. Na pět let máme tedy změnu nejvyšší persony. Post, který má přinášet noblesu, naději, morální principy,... To by člověk zaplakal. Ale slzy jsou vzácné, nechám si je pro jiné lidi a pro sebe.

Myslím, že Češi vedou v rakovině střev. Myslím, že také mají prvenství v alkoholismu. Změna tedy bude jen v té osobě. Zeman za Klause. Nic víc, nic míň.

Styděla jsem se za Klause, ale když nebyl arogantní, když moc nemluvil, tak vypadal aspoň elegantně. Nevím, co si knedlíci myslí, že pro ně Zeman chystá ze lepší zítřky. Žádné. Určitě ani to pivo nezlevní, junior a tlačenka bude také jistě za stejný peníz. A že by třeba doporučil pojišťovnám, aby hradila terapii 55 až 56 procentům, to asi sotva. Na terapii většinou skuteční blázni nedorazí. Jen jejich oběti.



Volím Therese jako první dámu

23. ledna 2013 v 8:47 | Edith Holá |  SOCIÁLNÍ a jiná témata
Prezidentem jsem nechtěla ani jednoho z kandidátů, kteří se dostali do druhého kola. Chtěla jsem opravdu změnu. Vyjití z ponuré, hádavé, uštěpačné, bolavé, zasmrádlé politiky, která se u nás vede. Politiku, která je převážně v rukou mužů. Změnu jsem viděla v tom, že by se prezidentkou stala Zuzana Roithová. Byla o proti Táně Fischerové více přijatelná pro národ, protože je rozumovější. Hlas jsem dala jí. Srdcem a světonázorem spíše tíhnu k Táně Fischerové.

Často starší muži v mém okolí říkají, že manželství a rodina je výsledkem ženy. Přijde mi to na hlavu, protože v tom cítím vzdání se zodpovědnosti a přenesení všeho na ženu. I toho teploučkého krbu, u kterého muž tak rád sedí, nejlépe se ženou na klíně, ale i toho, jak bude vypadat bydlení, jak se vychovávají děti atd. Čím víc stárnu, tak zjišťuji, že to tak prostě je a něco na tom je. Pokud je to však prosté manipulace z obou stran!

Takže mi nezbývá, než dokopu-li se k volbám a budu volit mezi dvěma muži, které jsem nechtěla, podívat se na jejich ženy. Co kdo z kandidátů udělal špatně, co kdo nablblého řekl, je denně v novinách i na facu. Takže tento článek je o intuici. Muži tudíž nečtěte:-) Je to dojmologie. Ale to je i v novinách. Vždyť se dělají od stolu zrovna jako tento článek.

Paní Zemanová zjevně nechce být první dámou. Chce mít spíše klid. Vztah mezi nimi je dávno vyhaslý. Není divu, když si představím, že bych doma měla muže, který smrdí jako popelník a k tomu ještě denně přiopilý a možná pozdě v noci ožralý, tak bych dávno si vybudovala svůj život. Vzhledem k tomu, že manžel netrefil do vchodu, je jasné, jak na tom jejich vztah je. První dámou by byla dcera otce Miloše. Na mě příliš hrr slečna. Netřeba o ní více slov.

Paní Schwarzenbergová. Stará dáma, která vystudovala medicínu a dokázala ji skloubit s alternativou. Věnovala se také homeopatii. Tak za to klobouk dolů. Dobrý lékař propojuje. Jde mu o celého člověka, ne jen o jeho nohu, vaječník, oko, srdce,... Pak zažila ochrnutí. Takový mezní zážitek, člověka buď srazí do pekel apatie nebo zlosti. Ona se z toho vyhrabala a dokonce odešla pomáhat. Začala se věnovat ženám s ženskou obřízkou. Vybudovala v Keni nemocnici, sama v ní pracovala. To není jen dobrá tetka sousedka, ale silná žena, která má srdce na pravém místě a umí budovat.

Mně to pomohlo vyjít z bludného kruhu, že volím menší zlo. Které nesnáším. Žila jsem v něm a nechci volit menší zlo. I když eticky je samozřejmě jasné, že se hodně často musíme rozhodovat a dělat kompromisy. Ne však být nucena dělat menší zlo.

Náš národ si volí muže - docela nemocné. Oba. Je to zřejmě obraz naší společnosti. Ještě nechceme uzdravení. Přesto si myslím, že kníže má body navíc. Má srdce. Ale pumpou je jeho žena, která nebude sedět v dozorčích radách jako Livie a objíždět děcáky s černými skly a tak akorát hladit dětičky po hlavičkách. Nebude dělat nějaké rádoby pomáhání jako Dagmar. Tahle žena poznala život z velmi těžkých dní při ochrnutí, nejen viděla, ale prožívala utrpení žen a uměla jim pomoci. Proto volím za první dámu ji. Tudíž dám hlas jejímu muži.

P.S. A to že se vytahují na ni, že tatínek byl nacista. Myslím, že paní Therese je přesně ten potomek, který životem odpouští a snaží se vymanit z toho, co do jejího příběhu přinesli rodiče.


Foto: web LN, Tomáš Krist

Dva sny - CKMM

20. ledna 2013 v 23:22 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Tak ani nevím, jestli na svůj blog ještě psát něco velmi niterného. Snad.
Od nalezení mamky a dopsání CKMM mi přestaly sny, které v knize jsou. Kdo jste četl, víte. Už nemám ve snech hady, ani kočky. Neztrácím doklady a nejezdím splašeným autobusem. Proto mě za poslední měsíc dva sny o mé adoptivní mámě překvapily. Druhý jsem bohužel zapomněla, i když jsem si myslela, že něco tak silného a hrozného zapomenout nemůžu. Ráno jsem se probudila celá zchromlá jako kdysi.

Kuba oslavil sedmé narozeniny

20. ledna 2013 v 12:08 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Více na závoďáckém blogu mých synů pod názvem Kubových sedm magických let

Hračka z dětství aneb úklid

19. ledna 2013 v 21:19 | Edith Holá |  Něco a nic
Nevím, jestli na mě má tak veliký vliv to, že čtu knížku Rychle a bezbolestně, kde se lidé střetávají se sebou samými po podepsání smlovy za splnění jejich přání (viz článek zde.) Nebo to, že se nebudeme stěhovat do velkého bytu, developer nám samozřejmě nevrátí zálohu a pár dalších desítek tisíc si ponechal i za to, co jsme si do bytu už koupili a nechali nainstalovat. Možná potřebuji setsakramentsky pořádnou očistu. V hobitíně zůstáváme a jednou snad ho přestavíme na větší. Bude to znamenat vystěhování se, hlídání stavby...

Rychle a bezbolestně

18. ledna 2013 v 22:08 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Rychle a bezbolestně je název knihy, kterou právě čtu. Má tak šílené téma, že se s vámi o něj podělím dříve, než dočtu a napíšu recenzi.

Autorský deník

14. ledna 2013 v 23:00 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Na kurzu jsem se dnes dozvěděla o tom, že existuje cosi jako Autorský deník. Vzhledem k tomu, kolik je hodin, tak jen stručně. Vedle rozepsaného románu máte ještě jeden wordový šuplík s názvem Autorský deník. A do něj si zapisujete třeba nápady k románu, sny, zápletky,...

V povídkách jsme pohořeli

13. ledna 2013 v 19:30 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
O tom, že povídka je nejtěžší žánr, jsme se všichni na kurzu tvůrčího psaní přesvědčili. Nikdo neuspěl. Žádný povídkář z našeho kurzu nevzejde. V loňském byl prý dobrý jen jeden.


Čtvrté narozeniny

11. ledna 2013 v 23:55 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Před čtyřmi lety se za úplňkové neděle vykulil náš Matěj. O nedělňátkách se říká, že jsou štastní. A co když jsou k tomu ještě za úplňku? Pak takový rozhovor na procházce může vypadat následovně:

více na závoďáckém blogu mých synů zde

Historické volby za mnou

11. ledna 2013 v 18:35 | Edith Holá |  Něco a nic
Nějak cítím, že přímá volba prezidenta vyburcovala český lid aspoň z blbé nálady. Včera prý sledovalo dvouhodinovou Super debatu s kandidáty na ČT téměř dva miliony lidí. Dokonce i já, i když už přes dva roky televizi nepouštím. Takže díky tomu jsem do blbé nálady z politiky nespadla. Přesto jsem cítila, že už dávno si žiju svůj život a je mi jedno, co pilitikové (ne)dělají. O to více se bojím, že budu prezidentem, který vyhraje, zklamaná a zase zapluji do svého světa, abych mohla vytěsnit pocit studu za naši zem. Na druhou stranu nemůžeme roli prezidenta přeceňovat. Život půjde dál, ať je tam kdokoliv. Jak? To už je další otázka.

NEVOLTE Zemana, nevolte Fischera

8. ledna 2013 v 17:46 | Edith Holá |  Svět blogu
Facebook je plný reakcí proti zvýšení preferenci Zemana a Fischera na psot prezidenta. Dnes to vypadá, že druhé kolo bude boj mezi nimi.
Nechci vypitého žvanila Zemana. Nechci nečitelného Fischera. Proboha, kdo jim dává hlasy, že mají nejvyšší preference? Lidi, domluvme se na člověku, který dává vize, naději, je slušný, energický, repezentuje naději a morálku...
Vyšvihněme někoho, kdo má nejméně procent. Přestaňme si dělat srandu z prezidenta už dopředu, z prezidentských voleb, ať se nemusíme další roky stydět. Kdo nás bude reprezentovat bude vizitkou náš všech.

Stydíme se za politiky, to se budeme stydět dál i za prezdenta, když máme šanci to změnit?

Kdo z těch dalších kanditátů by připadal v úvahu? (Franze prosím, nejmenujte. To je absurdní. ) Pojďme se domluvit na někom, za koho se nebudeme stydět. Můžeme to pak přes facebook rozjet.

Co Roithová?




Na PO ještě někdy odplouvám

6. ledna 2013 v 22:42 | Edith Holá |  Téma týdne
Na pustý ostrov ještě někdy odplouvám. Byly doby, kdy jsem se na něm ocitla snad každý měsíc a kdysi jsem na něm žila i dlouhá období. Zásadně si s sebou beru jen své černé myšlenky. Žádné ušlechtilé věci, ani povznášející Bibli, odmítám jakéhokoliv Pátka, všechno zvládám, nikoho nepotřebuji. Běda tomu, kdo se rozhodne mě zachránit. V té chvíli zapomenu na melancholii, splíny a všechny křivdy, rozlítí mě běsy a nedovolím dotyčnému ani nohu z loďky vytáhnout.

Bohužel běda když se o to nikdo nepokusí, o to déle tam setrvám. Obraz o blízkých dávno potemnělý ještě přimaluji barvami kamenů, chaluh a bláta. Hýčkám si křivdy a rány staré nechám otevřít. Ostrov hlídají tygři, co nevpustí na jeho půdu nikoho, ani když spím.


Nikdy dopředu nevím, na který pustý ostrov v oceánu emocí narazím. Bude horký a palmy na něm růst? Pak se brzy ohřeju, vyspím se a po spánku, co vždy předělem mezi starým a novým je, naberu síly a s tygry se vracím zpět a vidím všechno jako téměř růžový svět.

Jenže někdy bouře pocitů mě zaveze na ostrov bez slunce a naděje. Chci zemřít na tomto pustém ostrově. Pak nezbývá než přiznat si, že blbě mi je, všechny pocity před očima si předestřít, vyzvat je na světlo, byť to bolí, dovolit si nezvládat a některého z Pátků zavolat.
Foceno na Krétě.

Zahájil nový rok někdo líp?

6. ledna 2013 v 12:13 | Edith Holá |  Něco a nic
Právě jsem založila od naší fotografického programu rok 2013 a rubriku leden. Nahrála nové fotky. Stejně jako nás nový rok i fotky začínají neštovicemi. Kuba se osypal 2. ledna. Zahájil snad někdo nový rok líp? Samozřejmě prvního měl vysoké horečky a benjamínek rovněž.

Pišme povídku on-line

2. ledna 2013 v 9:30 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Můžeme to zkusit, jak jsem psala včera. Nic moc jsem za pravidla nevymyslela, neb mají kluci vysoké horečky a Kuba snad i neštovice. Jedu s nimi za chvíli k doktorce. Tak jsem si řekla, že povídka on-line bude dobrá.

Cílem povídky je, že hlavní hrdinka Ilona se rozhodne, že než adopci, tak raději najde ženu, která jí odnosí ve vlastní děloze dítě. O tom je moje novela, kterou jsem poslala do soutěže. Když se začíná literární text, má autor o hlavních hrdinech vědět všechno. Dávám tedy v plén, že Ilona z mé novely je kostýmková žena z marketingu nebo spíše z inzertního oddělení. Má svou produkční, pracovní obědy s bohatými mecenáši několika jejich médií. Nosí většinou kostýmky. Emoce má pod kontrolou. Je to od narození Pražačka.

Začátek povídky byl původně takto:
Seděla naproti svému doktorovi.
"Paní Ilono, z celého srdce bych vám doporučoval adopci."
Ilona se snažila udržet emoce v klidu.
"I o této možnosti s manželem hovoříme. Nedošli jsme zatím k žádnému závěru. Pokaždé jsme doufali, že … nepotratím." Málem se jí zlomil hlas. Okamžitě si vybavila, jak ji pokaždé krev složila do klubíčka zoufalství. A dost. Víc už říkat nebudu.
"Osm potratů stačilo. Žádné dítě ke mně nechce, tak už o dítěti nechci ani slyšet."
"Je mi to líto. Opravdu. Tak dlouho se známe. Moc bych vám dítě přál, ale vaše děloha prostě dítě nepřijímá. Zase plod odešel v sedmém týdnu a my nevíme proč. To je pro vás zakletý týden. Další umělé oplodnění už byste si musela hradit sama. Paní Ilono, odpočiňte si. Hodnota ženy přeci není pouze v tom, jestli má dítě. Nemyslete na to. Dejte si jako po každém potratu šest měsíců zákaz myslet na dítě. Vždycky jste rozkvetla..."
Skočila mu do řeči. "Protože jsem měla naději." Pokusila se usmát. Zároveň se zvedala ze židle a natáhla ruku na rozloučenou. Dala najevo, že už o tom nechce dál mluvit. Pevně jí oběma rukama stisknul tu její.


Do kurzu tvůrčího psaní jsem úvod (první dějství povídky) zkrátila na těch 5% celého textu, který mám 7. ledna odevzdat. My si ale můžeme dovolit delší povídku. Ne pouhých 3600 znaků, ale třeba okolo 5000 znaků.

Červená věta je něco, co v takovém stavu ženu většinou vypíchne udělat opak. V poslední době se hovoří i o tom, že žena má právo na dítě. Je to absurdní a mohlo by se to nějak filosoficko-eticky objevit v povídce. Co vy na to?

Text tedy může na začátku být i takhle zkrácený:
Seděla naproti svému doktorovi.
"Paní Ilono, z celého srdce bych vám doporučoval adopci."
"I o této možnosti s manželem hovoříme, ale manžel nechce cizí dítě." Snažila se o sebejistý tón. "Osm potratů stačilo. Žádné dítě ke mně nechce, tak už o dítěti nechci ani slyšet."
"Je mi to líto, paní Ilono. Vaše děloha dítě nepřijímá a nevíme proč. Nemyslete na to a odpočiňte si. Hodnota ženy přeci není pouze v tom, jestli má dítě. Dejte si jako po každém potratu šest měsíců zákaz myslet na dítě. Vždycky jste rozkvetla..."
Rázovala ...


JAK CHCETE POKRAČOVAT VY po slovese rozkvetla...?

Články oblíbených blogerů

1. ledna 2013 v 20:19 | Edith Holá |  Svět blogu
Milí blogeři, nejrpve vám musím sdělit, že jsem z Bloglovinu, který všem poradila Arvari asi den poté, co jsme kvůli novému designu Blog.cz ztratili možnost vidět nové články svých oblíbenců, nadšená. Mám úplně pocit, že začala tím moje nová závislost na blogování a oblíbencích:-) Také jsem zadáváním adres oblíbenců zjistila, že se rozšířila řada mých oblíbených blogerů z blogspotu. Bloglovin funguje daleko líp než bývalá titulka zdejšího portálu, takže adios smutku po ní.

Na Blogosvětu se nás Kerria ptá, jak hledáme články svých oblíbených blogerů? http://blogosvet.blog.cz/1301/jak-najit-clanky-oblibencu Tak já to mám Bloglovinem vyřešené. Komentáře mi zase padají rovnou na email.

A to druhé. Zvažuji, že bych zkusila napsat povídku na kurz tvůrčího psaní s vámi on-line. Schválně kam by se ubírala. Takže to ještě při uspávání Matýska dovymyslím a napíšu. Začátek povídky na konci ranního článku zde.

Psaní povídek - kurz TP

1. ledna 2013 v 12:28 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Doufám, že nebudu ceký rok psát povídky.