Jaký jste typ psavce?

10. prosince 2012 v 22:38 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Kdysi jsem řešila na svém blogu, jestli to, že mě přepadne obraz, sednu a napíšu ho, je vlastně "to pravé psaní". Stále více jsem se setkávala s tvrzením, že to není správné psaní, ale vyprávění, blogování atd. Knihu jen tak někdo z voleje nenapíše, je to dřina, řemeslo. Ano to už vím. Ale také díky kurzu tvůrčího psaní, kde aktuálně probíráme psaní povídky, už znám, že jsou dva druhy psavců. Intuitivní a systematický.


Intuitivní typ začíná přesně tak, jak jsem popsala výše. Prostě ho příběh přepadne. Bez obrazu nic nenapíše. Tak píše většinu kapitol. Systematicky tedy knihu dotvoří až po napsání všeho, co mu hlavou běží. Teprv poté začne pracovat s textem, přehazovat kapitoly, škrtat, dopisovat a sem tam čeká na další obraz, pokud nějaký mu nesedí nebo ho redaktor nakl. vyhodí.

Systematický typ má dopředu vymyšlenou strukturu, postavy, úvod, zápletky i závěr. Podle systému pak jede. Zřejmě je to příjemné, že se má čeho držet. Intuitivní typ jako já vždy propadne panice, že už další kapitolu nenapíše, protože má v hlavě pusto. Nevím, jak je to s únavou u systematického typu, ale sama, když mám plodný týden a jedu jeden text za druhým, mám někdy tak velkou, že vytuhnu u uspávání Matýska v pracovním oblečení a bez večeře atd. Vyčerpáním ze všech emotivních obrazů, které jsem vypsala.

Rozhodně oba typy čeká po dopsání ta ne vždy příjemná práce s textem. Systematika to možná neprudí. Intuivního člověka hodně. Sedět a korigovat text, vyhazovat ty super obrazy, které kdysi přišly a vůbec něco systematicky několik týdnů až měsíců zpracovávat je pro intuitivce pruda. Pokud to nezvládne, tak gólovku v podobě knihy prostě nedá.

Vždy mě potěší, když si přečtu, že i dobrý spisovatel, není ten, co píše osnovu už na začátku práce.

Nedávno jsem četla rozhovor s Petrou Hůlovou nazvaný Stará duše od Marcely Pecháčkové.

Potřebovala vaše aktuální kniha velkou přípravu? Postavy cizinců, nejen Ukrajinců, ukrajinské reálie, ubytovny, kde žijí v Česku? V knize to vypadá hodně autenticky.

No, já nikdy nevím, nakolik sama sebe shazuju, když řeknu otevřeně, že jsem žádný výzkum nedělala. K téhle ani k žádné jiné své knížce. Když hledám, nebo spíš když ke mně přicházejí témata, jsou taková, že o nich už dost vím předem.

Čím začínáte při psaní, když ne přípravou?

Začnu. Jako bych skočila do vody, protože cítím, že hrozně chci a že tam někde ve mně je příběh, který jenom musím vytesat.

Kdybych vám v tuhle chvíli řekla: vyprávějte mi ho...

... tak nemám co. Málokdy vidím dál než pár stránek dopředu. Teď zase nahrávám někomu, kdo může říct, že není divu, že moje knížky nemají striktní kompozici, což je pravda. Příběh roste v procesu psaní. Jen jednou - ve Stanici Tajga - jsem věděla, jaký bude konec, už na začátku.

Mezi jaké psavce se zařadíte?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 eM eM | 10. prosince 2012 v 22:47 | Reagovat

Ahoj, chceš si zasoutěžit na netu? Našla jsem skvělou stránku http://www.soutezplus.cz/s/qfHDGdz6/ . Zaregistruj se a dostaneš se k desítkám aktuálních intrnetových soutěží. Můžeš za nasbírané body vyhrát foťák nebo iPad! Vše je zadarmo a je to velmi jednoduché. Doporučuju, mě už chybí jen pár bodů. :-)

2 Alcië Alcië | 10. prosince 2012 v 22:52 | Reagovat

To je hezký článek :)....Jsem asi kombinace obou typů, ale spíš intuitivní. ;-)

3 Arvari Arvari | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 23:02 | Reagovat

Já bych řekla, že jsem tak trochu mix... Nemůžu začít psát bez toho obrazu, ale vidím trošku dál dopředu. Většinou po začátku docela rychle vymyslím zápletky a závěr (a pak to všechno osmnáctkrát změním,  jelikož Múza je prostě hyperaktivní zmetek s přemírou nápadů), ale nikdy si to nepíšu. Teda, jednou jsem to zkusila, ale dobře to nedopadlo. Měla jsem takovej divnej pocit neohrabanosti, jak jsem se snažila vždycky dostat přesně od bodu k bodu, pěkně podle plánu. Ve finále jsem tu věc nebyla ani schopná dopsat, jak mě to otrávilo. Od tý doby to prostě nedělám. Maximálně si tak zapíšu ve zkratce pár scén, co mě napadnou.
No, ale někdy, u krátkejch věcí, se projevím ještě jako poněkud svérázný třetí typ... Prostě si sednu, v hlavě prázdno, vymyslím první větu a pak už jen čekám, kam to dojde... :-D

4 Colleen Colleen | Web | 10. prosince 2012 v 23:09 | Reagovat

Konec jsem znala ještě před tím, než jsem napsala první písmenko, ze středu mám jen hrubou kostru. Vím čeho se musím držet, abych se ke "svému konci" dostala, ale 90% věcí mě napadá, až při samotném psaní. Když příběh promýšlím, občas mě napadnou konkrétní scénky nebo obrazy, jak ty říkáš :-), ale nejvíc toho vymyslím při samotném datlování. Tak nevím, kam se zařadit :-D

5 pavel pavel | Web | 10. prosince 2012 v 23:26 | Reagovat

Samozřejmě intuitivní, čeho jsem plnej a musí to tím napsáním řešit.
Systematické nemá žádnou jiskru jsou jsou to jen slova. A těch jsou bohužel plné obchody s knihami. ;-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 23:26 | Reagovat

Popisovala jsem už, jak to mám při psaní povídek. Vím o čem budu psát, co se mi v posledních dnech převaluje v hlavě, čeho se to bude týkat a  začnu psát přímo do článku . ,,Jedu", jako bych to někomu vyprávěla. Pak už jen  sama čekám, jaký to vezme konec. Většinou  měním jen slovosled, opakovaná slova změním a pod. Zápletku ponechávám, protože bych to musela pravděpodobně přepsat celé. Takže jaký jsem typ? Ani prozrazovat nemusím, že? ;-)

7 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 4:07 | Reagovat

Henry Miller tvrdil, ze ma v hlave nejaku antenu a on len zapisuje, co mu zvedie do hlavy. Boris Pasternak vedel "pisat" len leziac na gauci a Papa Hemingway po stojacky (co je super metoda, aby jeden nezaspal a zostal aktivny) a nedokocil den, aby nevedel vetu, ktorou rano bude pokracovat. (Tiez vraj mal na kolikoch na pradlo zavesene stranky s textom oznacene "toto musi byt zaplatene!".

Ti systematicki maju vyhodu, lebo spravnou analyzou (pripadne za pomoci viacerych) vytvoria aj Da Vinciho kod a z pisania vyziju... ;-)

Som absolutna vsehochut a ked viem koniec, neviem zaciatok. Ale ked pisem, a neviem koniec, tak nikdy neviem co sa samo napise, co sa z tej prvej vety "vyklube". ;-)

8 Temnářka Temnářka | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 7:09 | Reagovat

Jsem systematik, ale jak už to někdo napsal výše, bez prvotního obrazu nebo dojmu to nejde. Na první obraz se nabalí další a já z nich skládám mozaiku tak dlouho, dokud s příběhem nejsem spokojena, dokud nemám promyšlenou strukturu, motivaci postav atp.

Já myslím, že i systematici se zas zasekávají na tom, že to co napsali není tak dokonalé a fungující jako jejich obraz v hlavě. S tímto způsobem psaní je podle mě často spojeno i jisté hnidopišství. :-)

9 Gabriel The Catalyst Decay Gabriel The Catalyst Decay | Web | 11. prosince 2012 v 11:06 | Reagovat

Já sjem ten první typ. Píšu, píšu, píšu a pak až to dopíšu, začnu upravovat.
Druhý způsob jsem jednou zkusil. Napadl mě příběh, tak jsem vzal tužku a papír a začal do bodů rozepisovat děj, postavy, možné zápletky. Je fakt, že se mi pak psalo líp, přesto, když jsem psal svoje nové krátky příběhy, tak jsem se nevědomky vrátil k prvnímu typu.

10 Lucerna Lucerna | Web | 11. prosince 2012 v 12:51 | Reagovat

Momentalne som zacala pisat jeden scifi pribeh. Viem priblizne dejovu liniu, urcite postavy, myslienku aj konec.. ale nic nezarucuje, ze to bude presne podla toho. Robim si poznamky, aj utrzky.
Neviem vsak o com budem v tej a tej kapitole presne pisat. Mam len tu liniu.. ktora sa formuje spolu s pribudajucimi strankami a myslienkami. Pribeh sa meni a formuje, ale zakladny kamen ostava.
Som len pisalek, ale bavi ma to :).

11 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 16:11 | Reagovat

[5]: Doufám, že nesjou všechny systematici tak hrozný, jak píšeš. Asi bys je nepotěšil.

12 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 16:12 | Reagovat

[7]: Jo, to je možná pravda, že systematici právě patří mezi ty, co si spaním vydělávají:-)

13 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 16:12 | Reagovat

[9]: Přesně tak píšu já.

14 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 16:14 | Reagovat

[8]: Terezo, to je zajímavé. Oba typy mají plusy a minusy. To hnidopišství a možná někdy ža ztrácení se příliš v šedivosti popisů je asi to negativní u systematiků

15 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 17:30 | Reagovat

[14]: Hmm, to asi záleží na stylu konkrétního autora. Já mám třeba popisných scén minimum, pokud si to myslela takto.

Jinak se samozřejmě systematik více kontroluje a v jeho psaní není takový prostor pro okamžité geniální záblesky. Svůj příběh zná a neskýtá pro něj ta překvapení. To může i pro na něj samotného působit šedě, protože ten si ten příběh už několikrát projel celý v hlavě a může mu začít připadat fádní. Ohraný.

Zase ale na intuitivních typech mi občas vadí, že začnou geniální dílo, sérii a v polovině neví, jak dál. To se systematikovi stát v zásadě nemůže, pokud tedy nenajde ve své koncepci závažnou trhlinu a nesekne se na ní. :-)

16 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 17:31 | Reagovat

[12]: Taky bych chtěla vydělávat spaním. :-D :-D :-D

17 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 17:37 | Reagovat

[11]: Já si taky myslím, že rozdělení intuitivní/systematický typ je na základě stylu práce nebo myšlení, na obsahu nesejde.

Statisticky by to bylo asi zajímavé, i když by to podle mě vyšel stejný poměr dobrých a špatných knih u obou skupin.

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 18:19 | Reagovat

Honoré de Balzac psal v nohama v lavoru s vodou. Se divím, že neměl časté čurání.....Ale psal kvůli penězům, podle stránek dostal zaplaceno, tak musel psát a psát a proto má ty knihy tak popisné, tlusté, taky Zola, Dumas to rozdělil- obdoba u nás Jirásek, v Maďarsku Mór Jókai, v Polsku Sinkiewicz, v Rusku Tolstoj, v Anglii Dickens, všude byli spisovatelé a bylo to také dobou a způsobem psaní. Měli také na psaní víc času...

19 KatyRZ KatyRZ | Web | 11. prosince 2012 v 20:26 | Reagovat

Nejspíš jsem z obojího trochu. Většinou píšu intuitivně - napíšu hromadu textu, spoustu scén a pak je spojuji. Tak mě to baví, tak to mám ráda. Vždycky ale vím, jak to skončí. Naopak když píšu systematicky, tolik mě to nebaví, trvá mi to déle, scény nemají ten silný emotivní náboj a je mi jedno, jak příběh dopadne (mám víc možností a dopadne to podle mé momentální nálady v závěru :)).
Když píšu intuitivně - text se líbí spíš ženským, když systematicky - pak spíš chlapům :D.

20 alma-nacida alma-nacida | Web | 11. prosince 2012 v 21:01 | Reagovat

To je zajímavý dotaz, my básnířky jsme intuitivní ;-), taky nám nikdo nic nevydává (kromě nás samotných).

21 Kerria Kerria | Web | 12. prosince 2012 v 8:47 | Reagovat

Jsem spíš intuitivní typ. Knihu pravděpodobně nikdy nevydám i kdybych měla z čeho. Nedokážu nic opravit. Na střední po nás chtěli ke slohovce koncept - pro mě noční můra, protože při opisování jsem v prvním odstavci změnila pár slov, v druhém pár vět a ten třetí jsem napsala úplně jinej s jiným dějem a jinou zápletkou, která už si žila vlastním životem. Prostě z toho nakonec vyšlo něco úplně jiného.

22 Bára Bára | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 13:01 | Reagovat

Pěkné shrnutí :-)
A vůbec úžasné text. U uspávání dcerky jsem teď prolistovala velkou část blogu a tvou knížku si dopisuju do seznamu pro Ježíška...Snad to stihne :-)
Jinak, já sama jsem spíš intuitivní psavec. Systém doplňuju zpětně, je-li to třeba. Ale většinou to kupodivu nějak vyjde... Líbí se mi myšlenka, že všechny příběhy už někde ve vesmíru existují a spisovatelé jsou "jen" citlivý zapisovatelé... Na druhou stranu je to trošku rána pro autorské ego :-)

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 17:45 | Reagovat

Ono záleží na rozsahu textu. Povídky i novely se dají napsat ryze intuitivně, několikasetstránkový román už se bez systematiky úplně neobejde nebo je to aspoň na něm znát. No a protože dávám přednost kratším kouskům, žádné velké rozbory nedělám a nechávám věci plynout :-)

24 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 18:36 | Reagovat

[22]: Báro, děkuji za básničku pro kulíšky. Je moc hezounká a přesně kulíškovská. Dám ji večer na jejich blog i face. Tvůj blogspot si také snad  brzy stihnu pročíst. Jinak nesouhlasím s tím, že všechno už bylo napsáno. Jednou jsem o tom psala i celý článek sem na blog. Jsou témata, která jsou jen dnes a nemohl je nikdo dříve napsat. Vždy je příběh nějak v kontextu doby, takže je tam posun. Má Cesta k matkám je např. poprvé, kdy to u nás napsal někdo z pozice adoptovaného dítěte. Doposavad byly jen knihy z pohledu pěstouna nebo adoptivního rodiče:-)

25 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 18:37 | Reagovat

[21]: Kerrio, mám stejný problém. Opravy mi také nejdou. Chybu nevidím nebo až na podesáté. Nemyslím hrubky, ale stylistické a logické:-)

26 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 18:39 | Reagovat

[23]: Možná, že u tlustého románu už opravdu nějaký systém dopředu musí být. Přesto bude rozdíl, kdo ho bude dělat. Intuitivec určitě jen základní linii. Kdežto systematik bude mít i podbody...

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 18:55 | Reagovat

[26]: V tom případě mám jasno: Jsem intuitivec :-)

28 Bára Bára | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 19:00 | Reagovat

[26]: Edith, jsem ráda, že básnička se líbí :-)
A asi jsem to napsala špatně :-) Taky si nemyslím, že všechny příběhy už byly napsány, to rozhodně ne. Jen, že tam někde nahoře existují, stejně jako třeba obrazy :-) A my si je tak nějak stahujeme a následně zpracováváme a upravujeme :-) Ale to je spíš taková filozofická a nepodložená myšlenka o níž jsem se bavila s jednou mongolskou šamankou, která tu v Čechách učí :-)

29 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 4:27 | Reagovat

[28]: Mozno tak to myslel ten Henry Miller s tou antenou. Tiez si myslim, ze to tak nejak asi je, pisuci clovek je ako hromozvod. (Niekedy potom z toho vyjdu aj hromske blbosti. ;-) )

30 Jane Jane | E-mail | Web | 17. prosince 2012 v 23:00 | Reagovat

Rády bych psala "intuitivně". Bohužel občas nejsem schopná napsat ani to, co mám slovo od slova vymyšlený v hlavě.
Ale vlastně jsem nikdy pořádně nebyla schopná si něco opravdu vymyslet - všechny věci, co píšu, jsou o mně. (Jsem asi moc sebestředná. Nebo prostě jenom píšu o pouze tom, co znám?)

31 Elinor Elinor | Web | 20. prosince 2012 v 23:00 | Reagovat

Jsem výrazně systematický typ. :) To neznamená, že nezačínám s obrazem, ale musím mít předem dané prvky, které následně rozvíjím a rozkomponovávám. Pokud píšu "nadivoko", nemám nad příběhem kontrolu a dříve nebo později se rozdrolí. Stanovení hranic a mantinelů naopak vytyčí plochu, na které se dá pořádně pracovat a rozvíjet jednotlivé myšlenky a možnosti, které námět skrývá. :) Pokud nevím, kdo, co, odkud, kam a s jakým cílem jde, není v zásadě co řešit a proč se o daný námět víc zajímat. Prostě mě to příliš nebaví. (Na druhou stranu, když už si to puzzle jednou v hlavě seskládám, je pro mě těžké se donutit ho narvat do nějaké slohově přijatelné podoby.)
Svého času jsem psala dost intuitivně, nebo spíš v poměru jedna ku jedné, a u systematičnosti jsem zakotvila proto, že intuitivní psaní mi přišlo jako strašná nuda. Na spoustu nejlepších nápadů člověk přijde prostě tím, že studuje, hraje si s jednotlivými střípky, přemýšlí nad nimi a obrací je ze strany na stranu. A klade si "blbé otázky".

[21]: tohle je u konceptů normální :-D baví mě začít s počátečním nápadem, následně ho nechat projít několikerou vivisekcí - výsledek pak zpravidla i vypadá zajímavě. :-P

[19]: jéééé, to máš přesně naopak. :-D  ;-)

32 Vera Vera | Web | 4. září 2013 v 22:05 | Reagovat

Já osobně jsem systematický typ psavce - tím myslím, že mám děj vždy alespoň trochu namyšlený dopředu, abych se mohla čeho držet, kolikrát se  mi už stalo, že jsem musela povídku přepisovat jenom proto, že se mi v tom dělal zmatek, protože jsem si některé věci neujasnila dřív a potom jsem se do toho celá zamotala, že nezbývla jiná možnost, jak z toho ven
Nevím, osobně píšu (nebo se tak alespoň snažím psát) tak, že všechno v povídce má společně nějakou souvislost, že je děj od začátku do konce nějakým způsobem provázaný, že si to pak čtenář na konci poskládá dohromady a dojde mu to. kdybych psala čistě impuslsivně, nikdy by se mi to nepodařilo :)
Hlavně se mi tak stává míň (ale i tak často) že se nezaseknu na mrtvém bodě, že vím, kterým směrem chci, aby se příběh ubíral dál :) ale osnovu nemám pevně danou nikdy, spíš body, kterých bych se chtěla držet a mezi ně vkládám děj, který mě napadne až když se k té urřité části dostanu :) (a předtím jsem je namyšlené neměla)
Je to možná divný způsob, ale je to můj styl a ten mi vyhovuje :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama