Jak dělat dobrý rozhovor

2. prosince 2012 v 12:06 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
V pondělí jsme měli na kurzu tvůrčího psaní praktika - posuzování rozhovorů. Naše autorská ega po dvou měsících kurzu už dostala zabrat. Takže poznámka na teorii o rozhovorech, že největší problém je, že si lidé myslí, že rozhovor umí udělat každý, nás nechala emočně chladnými. Nejspíš to tak bude. Sama jsem se domnívala, že to dokáže každý. I já.
Stihlo se přečíst šest rozhovoru. Za tři praktika jsem přišla na to, že se nejvíce naučím chybami druhých. Není tedy důležité, jestli se čte i můj text. Nejspíš budu mí některé z chyby stejné. Když to vidíte zatrhané na plátně před sebou, tak mi věřte, že už takovou chybu při psaní nikdy neuděláte. Tak jsem se třeba odnaučila začínat věty písmenem A. Poté, co je lektorka ixkrát zazelenila kolegyni u reportáže, už se zastavím pokaždé, když písmenem A začnu. Pokorně pak větu přestylizuji. Jo, práce s textem, to je dřina.


Mnoho z nás blogerů děláme rozhovory s jinými blogery. Samozřejmě emailem. V lepším případě aspoň akčněji po chatu. Podle lektorky se dnes tohle v internetovém světě dělá běžně, v tištěných médiích tak ze 30%. V pérexu to slušné periodikum přizná. Včera jsem měla možnost na vlastní ucho i oko poznat, jaký je v tom rozdíl. Nuda, i přestože to bylo s malířkou, kterou mám ráda a na rozhovor s ní jsem se těšila. V půlce čteného rozhovoru s ní jsem se začala nudit. I když se autorka snažila posílat ještě podotázky, aby to nějak zdynamičtila a aby otázky navazovaly na odpovědi, nebylo to ono. Jednoduše psané odpovědi jsou jiné, než když přepíšete z diktafonu odpovědi dotyčné osoby a tím zachytíte jeho mluvu, styl, slang, emoce,…
Druhý kolega přepsal rozhovor s kamarádem, co běhá maratón. V úvodu jsem si ještě říkala, že to třeba bude zajímavé. Vždyť i Murakami má celou knihu o tom, na co myslí, když běhá. Ouha. Kolega zapomněl, že rozhovor není pinkání si v hospodě s kamarádem, ale je to otázka, odpověď, otázka... Autor rozhovoru také zpovídaného směřuje a poté s textem pracuje, takže to uspořádá, aby nepřeskakoval z tématu k tématu. Poučné. Ne veškerá povídaní s našimi zajímavými přáteli jsou čtivá pro ostatní:-)
Taky si myslíte, že zlaté pravidlo, že se nemají klást sugestivní otázky, neporušujete? Dva kolegové ze šesti je tam měli. To si ani nevšimnete. Tak třeba: Kde berete inspiraci k vašim nádherným obrazům? Nebo měla jste šití po porodu a proboha ještě po operaci?
No, uznejte. Vypovídá to spíše něco o autorovi rozhovoru než o zpovídaném. Krom toho se kolegyně při zpovídání maminky dva dny po porodu sugestivními otázkami dostal tak daleko, že i přes dynamičnost rozhovoru a zajímavé téma, jsme nikdo té zpovídané matce nevěřili. Dnes ráno mi došlo proč. Protože ona chudáka vystrašenou a proti dětem negativně naladěnou "novinářku" vlastně začala přesvědčovat, že porod a všechno po něm je jako slunění se na pláži, narozené zlatíčko si pláčem jen povídá a tak si stále neunavená a dítětem nabitá maminka švitoří s ním, prostě nic není těžkého a klidně si děti pořiď hned. Takže jsme se všichni pobavili. Myslím, že sugestivní otázky si už budu hlídat do smrti.
Nebojte, taky jsem dostala za ucho. Sice ne za styl rozhovoru, ale za velkou empatii s maminkou předčasně narozeného dítěte. Dynamika a otázky v pořádku. Ale už vím, že má empatie sice otvírá 13. komnaty, což je přínos, ale pak jsem zapomněla se zeptat, jestli si matka po špatné péči o sebe v porodnici stěžovala. Nechala jsem ji v pasivní roli dál. Jako případný novinář jsem to měla posunout. Taky jsem se dozvěděla, že pokud jsem krátila odpovědi a tím do nich zasáhla, tak jsem mohla zasáhnout i do stylistiky odpovědí. Ano, krátila. Dostat se z rozhovoru, který trval přes hodinu a měl přes dvacet tisíc znaků, na pouhých devět tisíc max, byla třídenní makačka. Zvlášť když jsem nechtěla ztratit důležité informace.

Nemohu prozradit z teorie "Jak dělat rozhovor" všechno, neb to je lepší si kurz zaplatit nebo si sehnat učebnice. Taky bych prozradila know how lektorky. Proto snad jen některá vtipná pravidla:
  1. Nikdy neukazovat, že máte připravené otázky na papírku. Radši se omluvit na WC a tam se podívat, na co jsem se ještě zapomněla zeptat.
  2. Zpovídaný si může dát k jídlu a pití cokoliv. Autor rozhovoru i kdyby umíral hlady, tak se cpát knedlíky nemůže. Povolen je maximálně zeleninový salát. (Ale nevím, mně by vadilo chroupání. Osobně volím radši malý zákusek. Co vy?)
  3. Neklást sugestivní otázky! Zpovídaný pak vyjde z rozhovoru jako blbec.
Od příštího pondělí končíme s publicistikou a začínáme teorii o psaní literárního textu. Už minule jsme to nakousli. Říkala jsem si, jak jsem si ke všemu musela složitě dojít a ono už to je sepsané:-)
Děsím se úkolu: povídka.

Na blogu Gaia vám přináším rozhovor kolegyně z kurzu tvůrčího psaní, který patřil mezi dobře hodnocené. Patří k druhům, kde autorka vás zavede i do atmosféry při rozhovoru. Zde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gllambition gllambition | Web | 2. prosince 2012 v 12:14 | Reagovat

Ahoj hrozne ale hrozne sa ospravedlňujem ra reklamu sama sa zato hambím ale je jedna sútaž na ktorej mi hrozne záleží a chcela by som ju vyhrať dala by si mi hlas za Mrs.Zoy sem na túto stránku http://ashley-15.blog.cz/1211/1-kolo-velke-prosincove-souteze ak dáš krásne dakujem kludne oplatím aj tisic-krát :-)

2 Japonský dům a rozhovory Japonský dům a rozhovory | Web | 2. prosince 2012 v 12:14 | Reagovat

Jo takový dokonalý rozhovor se mi asi nikdy nepovede udělat.

3 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 2. prosince 2012 v 18:18 | Reagovat

A jaký tvůj názor na dobu návodnou?

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 18:19 | Reagovat

[3]: Nerozumím.

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 3. prosince 2012 v 0:27 | Reagovat

S tym "A", ze nama byt na zaciatkku vety celkom nesuhlasim. Podla mna to dodava zivost a realnost do textu. Alebo si uz pocula niekoho, ze by v zivej reci a par exellence v rozhovore NEZACAL vetu s "A"?
Sem-tam si myslim, ze sa vyucuje aj dokonale "blabla", len aby rec nestala. :-!

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 3. prosince 2012 v 8:56 | Reagovat

[5]: Jo, v přímé řeči je to v pohodě. Ale jinak to opravdu spíše ruší. Zvláště když to kolegyně měla téměř v každém odstavci. Neboj, ale když jsem psala Cestu k mým matkám, myslela jsem si, že "A" na začátku věty oživuju text a dodávám na emocích:-) Jsem ráda, že je redaktorka většinou vymazala a nechala je pouze tam kde opravdu na důrazu dodávají. "A" hotovo:-)

7 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 17:20 | Reagovat

[6]: KLar! Einverstanden. :-D Len sa nenechaj v tom kurze moc ovplyvnovat, never vsetkemu, co tam pocujes. ;-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 20:23 | Reagovat

Jsem zvědavá na  ta pravidla při psaní povídky. Mně bylo řečeno, že moje povídka vyzněla jako vyprávění kamarádce, měla bych ji oživit nějakým napětím a pod.  Mám pocit, že by měl každý psát podle toho, jak to cítí, zná nebo vymýšlí, jde to vlastně jaksi samo a až následně, kdxyž to po sobě čte, zkoumá, co tam má za chyby. Příliš opakuje stejná slova, píše příliš dlouhé věty (to se mi stává a pak to honem dělím). To je snaha honem toho napsat co nejvíce...
Takže, uvidíme, co se dovíte. Doufám, že aspoň něco špitnete, ano?

Jo napsala jsem ještě Bubušku o Letince a chystáme se s Bubuškou  na Matěje a Kubu. Bude to ovšem vymyšlené, myslím, že je to doma u vás jistě jinak. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama