Prosinec 2012

Fejetony o Vánocích

31. prosince 2012 v 14:33 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Kdžy jsem viděla před pár dny, že novým tématem týdne je Štědrý den, tak jsem si hned vzpomněla, jak tato všeobecná témata jsou na psaní ta nejhorší. Na začátku prosince jsme na kurzu tvůrčího psaní měli odevzdat fejetony (na stránku a půl, tj. 3600 znaků max). Pro mě třeba to byl první v životě vědomě napsaný fejeton. Nebyla jsem tehdy sama, koho napadlo, že by mohl být na téma Vánoce. V druhém pořadí nám vytanulo na myslích, že když ne Vánoce tak o tom, jak je těžké psát fejeton.

Psaní je slast zvláště o Vánocích

30. prosince 2012 v 11:40 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Letošní Štědrý den byl u nás poněkud zvláštní jako celé Vánoce, dva týdny před nimi a týden po nich.

Darovanému koni na zuby nekoukej

28. prosince 2012 v 22:43 | Edith Holá |  Svět blogu
Protál Blog.cz nám nadělil vánoční dárek v podobě nového designu a změny titulní strany. Když loni můj prvorozený nedostal na Štědrý den od Ježíška, co si přál, prohlásil, že Ježíšek je podvod. Naštěstí letos Ježíšek vyšel jeho přáním vstříc a Kuba měl radost. Doufejme, že se tak stane i příští rok k Vánocům na tomto portálu. Možná jsme si špatně přáli. Loni se to naopak povedlo. Mnoho z nás se na loňském dárku přičinilo a díky Blog.cz jsme si mohli zakoupit knihu Pohádky pro kulíšky.

Vzhledem k tomu, že tento portál svým novým designem zrušil možnost vidět na první stránce články oblíbených blogerů, které si každý sám ukládal, tak se mnoho blogerů rozčílilo. Sama jsem si nadělila blogový dáreček a konečně do menu vlevo dala možnost Odběru novinek. Pokud tedy chcete, aby Vám zmého blogu email avízoval, že jsem něco nového napsala, máte možnost.

Doufám, že většina mých oblíbenců už si možnost Odběru novinek dala na svůj blog. Postupně ke všem zavítám a přihlásím se k odběru jejich článků.

Také už jsem se na radu Arvari registrovala na Bloglovin.com. Více o tom sama Arvari zde. Slibuji si od toho, že aspoň uvidím články svých oblíbenců nejen z tohoto portálu.

Toť vše k vánočnímu dárku od Blog.cz. Naštěstí za designy mých osobních blogů si stojím. Ostatní mi nepřísluší kritizovat:-) Každý strůjcem svého vkusu:-)

Odběr novinek přidám i na blogu Pohádek pro kulíšky, na blogu Gaia a i na závoďáckém blogu.

Takže přátelé, snad je lepší darovanému koni na zuby nekoukat a s dárkem naložit po svém:-)

Pohádkové Vánoce

23. prosince 2012 v 22:42 | Edith Holá |  Svět blogu
Užijte si zítřejší Štědrý den!

PF za sebe a blog mých závoďáků

Za projekt Pohádky pro kulíšky (grafika Labanda)

Za redakční blog Gaia (grafika Labanda)

Vize o AK

18. prosince 2012 v 19:52 | Edith Holá |  Svět blogu
Moji milí čtenáři,
i já patřím ke skupině těch, co si myslí, že by v AK měli být tvořiví a chytří lidé. K tomu dobře píšící nebo mající originální tvorbu. Doba se točí jinak.


Jaký máte rituál ke psaní?

17. prosince 2012 v 22:18 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
V metru jsem se dnes po kurzu tvůrčího psaní rozpomněla, jak jsem před dvěma roky oznamovala na blogu i sebemenší pauzu. Jaký to byl zvláštní pocit pár dní nepsat. Zastesklo se mi potom pocitu "závislosti" na blogování. Uvědomila jsem si, že to bylo tenkrát spojené se zodpovědností vůči vytvářející se "komunitě" kolem mě, ale také kolem těch, co jsem pravidelně četla. Kdeže ty loňské sněhy jsou? Stýská se mi. Bylo to vůbec na reálném podkladě? Možná na blogování ulítne každý z nás. A časem to přejde. Stane se z toho jeden článek za týden. Chybí mi to a zároveň se nemohu pocitu, že už to není jako dřív, zbavit. Přitom texty mi v hlavě jedou stejně. Svět kolem zcyničtěl a já též? Nebo je to únava? Možná bych potřebovala na psaní dovolenou. Všechno vypsat a nenosit to v sobě.

Dnes jsem se po kurzu tvůrčího psaní dozvěděla od kolegyně, že v knize ke kurzu TP jsou ke konci zajímavé rady. Každý by si měl najít nějaký rituál k psaní. Takový, aby on sám i okolí věděl: POZOR teď píšu, nerušit. Tak třeba někdo si bere na sebe pokaždé stejné tričko. Tak zvané spisovatelské. Jiný si pokaždé navleče teplé ponožky. Většina má pravidelný čas, takže rodina už ví, že v té a v té době nerušit, neb okolo autora lítají múzy.

Já nemám zatím žádný. Možná podle toho to taky vypadá. Píšu kdekoliv. S tužkou v ruce a sešitem v MHD. Mám různé zápisníky všude kolem sebe. Pouvažuji o jasném signále pro sebe a ostatní. Tak třeba ...

Jaký rituál máte vy, že všichni okolo vás vědí, že teď píšete? A hlavně vy samotní si tím navodíte pocit psavců a přivábíte literární múzy?

Jaký jste typ psavce?

10. prosince 2012 v 22:38 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
Kdysi jsem řešila na svém blogu, jestli to, že mě přepadne obraz, sednu a napíšu ho, je vlastně "to pravé psaní". Stále více jsem se setkávala s tvrzením, že to není správné psaní, ale vyprávění, blogování atd. Knihu jen tak někdo z voleje nenapíše, je to dřina, řemeslo. Ano to už vím. Ale také díky kurzu tvůrčího psaní, kde aktuálně probíráme psaní povídky, už znám, že jsou dva druhy psavců. Intuitivní a systematický.

Jiří Peňás aneb proč píší ženy

7. prosince 2012 v 18:05 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Jiří Peňás napsal do Orientace LN prvního prosince článek o ženské literatuře. Vzbudil docela dost ohlasů. Včera se článek i po téměř šesti dnech probíral na party Evy Zaoralové. Padaly výrazy jako machistický, prasácký, ... jak si to mohl dovolit v naší době...
Tak například z článku vyplynulo, že ženy autorky si psaním nezvyšuji sexuální přitažlivost, kdežto u mužů tomu tak vždy bylo. Goethe měl milenky ještě v osmdesáti, připomíná kritik LN. Nevím, jak pro vás, ale pro mě byl literát nebo filozof vždy spíše člověkem, kterému čouhá houska z kapsy, je mimoň a to se odráží ve všech oblastech jeho života (sex nevyjímaje). Pravda romantikové vždy najdou v červené knihovně nějakého básníka, co mu dívky padají k nohám. Radši nebudu jmenovat, ale Jiří Peňás je určitě zná.
Autor článku "Pavoučí žena a tlustá mrcha" uvedl důvody, proč píší muži. Když to obrátím, tak ženy nepíší pro tyto důvody: vnější puzení k psaní, že by chtěly psaním něčeho dosáhnout (třeba klidu, pohodlí, výdělku jako muži). Pro ženy to není řemeslo, profese. Nejsou pozorovatelé a zapisovači. Nechtějí textem něco vyjádřit, někoho zaujmout, pobavit či naštvat, někoho o něčem přesvědčit.

Shrnu-li to, ženy píšu kvůli vnitřnímu puzení, intuici, mystice. Jsou to čarodějnice (moje slova), které jsou možná jedinými nadšenými čtenáři vlastních textů a mužské čtenáře svým psaním ne pro něco, ale pro "psaní se" pouze zavádejí do labyritnů svých vnitřních světů.

Jeden z dalších vtipů byl postřeh, že spisovatel muž si chce vždy psaním vydělat na živobytí. A žena ne? Asi ne, protože ona píše jen protože cítí, že musí psát. Dámy, kolik z vás by chtělo přestat psát po nocích a živit se psaním? Já vím, že všechny. V ČR se však uživí psaním maximálně deset spisovatelů.

Mně ten článek nepřišel ani machistický, ani prasácký.
Četla jsem ho v metru a bavila jsem se. Milé dámy spisovatelky, nepoužívejte ve svých dílech tolik bludniček. Svedli jste poutníka Peňáse z rozumných cest.
Cítila jsem (pardon za ženské cítění:-) z myšlenek autora, že muži už dávno hledají sami sebe, literární trh válcují ženy,... z článku vyznívá touha po starých časech... jenže ty se nevrátí, tak se muži - autoři začněte snažit dnešní svět uchopovat tak, aby jste konkurovaly Rowlingové a Steelové... (Byly zmíněné v článku jako ty, co se zorientovaly a psaním vydělávají).

Chcete-li se pobavit blouděním Jiřího Peňáse, přečtěte si jeho dlouhý článek o píšících ženách. Ženy autorky, napříště uberte nebo přidejte, podle toho kam vás intuice vede, zda zavést čtenáře muže jen na kraj lesa nebo do močálů našeho senzitivního cítění.

Nebo také můžete zabloudit na můj dva roky starý zřejmě žensky blouznivý článek Píšící a čtoucí ženy jsou sexy:-)

P.S. Dodatek: Knihu Cestu k mým matkám jsem napsala z důvodu, že změní systém pěstounské péče u nás. Předtím na blog jsem ji začala psát z určitého přetlaku, ale knihu už pro jasný důvod. Stejně tak povídkou o surogátním mateřství, kterou aktuálně předělávám v novelu, jsem chtěla upozornit na jev, který se u nás děje tajně. A co vy, milé autorky knih? Píšete jen pro vypsání se nebo také píšete "pro něco"?

Fota stažena z netu. Obraz je od Gerard ter Borch

S.O.S pro pohádkové autory

5. prosince 2012 v 8:36 | Edith Holá |  POHÁDKY PRO KULÍŠKY
Některé děti s jinakostí už nám odrůstají. Přišly do škola a školek. Vztah k jinakosti je v lidech animální. V dospělosti mnoho z nás umí pocity vůči lidem a dětem s... nějak formovat. Někdo více, další méně a mnoho vůbec.

Zdá se, že děti v Kubově přípravce jsou už v dalším krůčku šikany. Mají mezi sebou kluka s autismem. Nejdříve se vypořádávali s tím, že Filip by měl být po obědě doma, že pro svou hyperaktivitu je po čtyřech hodinách školy nesnesitelný. Rodiče si to nemohou dovolit. Musí pracovat. Příbuzné v Praze nemají a mají syny dva.

Dneska ráno Kuba třídil sušenky pro koho do školy jo a pro koho ne. Podivili jsme se, proč u Filipa váhá. "Protože by se mi smáli."

Přemluvili jsme ho, ať zkusí být hrdina. Nakonec jsme udělali kompromis, že vezme sušenky pro všechny a tím to vyřeší. Tvrdil, že moc ne, že Filipovi nikdo nesmí nic dávat, jinak se mu všichni smějí. Nakonec z něj vyopadlo, že Filipa svlékají donaha a děsná legrace. Za vším stojí jeho "kamarád" David, o kterém mám rozepsaný článek, co vše jakoby z legrace dělá Kubovi a ostatním, se stává kápem třídy.

Mám z toho šok. Manžel promluví s učitelkou, o čem ví a o čem ne, až Kubu bude vyzvedávat.

Proti šikaně je jediný boj: ze všech stran vysvětlování a postavit děti do role hrdinů, když brání toho, kdo je zesměšňován. Oznámení doma a učitelce.

Volám Bubušku, jiné víly, skřítky a anděly, které pomáhají dětem v projektu Pohádky pro kulíšky, poraďte. Budu to číst Kubovi a předám paní učitelce. Pojďte vymyslet pohádky a příběhy pro novou rubriku třeba Pohádky pro statečné děti? Nebo Pohádky proti šikaně?

Na čerty pošlu dinosaury

3. prosince 2012 v 8:43 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Na Mikuláše s čerty jsme včera vyrazili parní lokomotivou. Více zde.

Jak dělat dobrý rozhovor

2. prosince 2012 v 12:06 | Edith Holá |  Kurz tvůrčího psaní
V pondělí jsme měli na kurzu tvůrčího psaní praktika - posuzování rozhovorů. Naše autorská ega po dvou měsících kurzu už dostala zabrat. Takže poznámka na teorii o rozhovorech, že největší problém je, že si lidé myslí, že rozhovor umí udělat každý, nás nechala emočně chladnými. Nejspíš to tak bude. Sama jsem se domnívala, že to dokáže každý. I já.
Stihlo se přečíst šest rozhovoru. Za tři praktika jsem přišla na to, že se nejvíce naučím chybami druhých. Není tedy důležité, jestli se čte i můj text. Nejspíš budu mí některé z chyby stejné. Když to vidíte zatrhané na plátně před sebou, tak mi věřte, že už takovou chybu při psaní nikdy neuděláte. Tak jsem se třeba odnaučila začínat věty písmenem A. Poté, co je lektorka ixkrát zazelenila kolegyni u reportáže, už se zastavím pokaždé, když písmenem A začnu. Pokorně pak větu přestylizuji. Jo, práce s textem, to je dřina.