Když jsem dnes jela metrem domů, přistoupili dva chlapíci v maskáčové uniformě se samopaly a postavili se ke dveřím. Byl to zvláštní pocit být ve vagónu se samopaly. Metro jelo dál. Asi po třech stanicích jeden z nich udělal jen takový náznak, že zadním koncem samopalu vyrazí sklo ve dveřích. Oba vojáci se zasmáli. Najednou jsem si představila, že jednou mí dva synové budou dospělí. A třeba jeden z nich přesně takovýhle chlap. Uff. Budou mít vousy, kníra nebo se budou holit. Balit holky, mít za sebou zklamání nebo si naopak budou dělat zářezy, kolik jich bylo... Třeba budou patřit mezi muže, kterým nerozumím. Budou mít bezduchý výraz jako ten muž naproti. Budou mít zábavu, která se mi nebude líbit. Třeba najednou budou mít pocit, že já jsem mimo a přestanou se se mnou bavit. Nebudou mít své něžné obličejíky a bezstarostné úsměvy ... a poprvé v životě se mi nechtělo jít dál.
Nechci jet dál
2. září 2012 v 12:41 | Edith Holá | Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřstvíKomentáře
Tak jak to napsala Ruža, život jde dál, ale já nevěřím, že by z Tvých synů vyrostli lidé, za které by ses musela stydět. Ta investovaná láska určitě nepřijde vniveč. Já jsem si to nikdy nepřipouštěla a jsem na své děti pyšná. Vystudovaly, jsou milí, hodní, ochotní a mají zlaté děti, kteří určitě půjdou také v jejich šlépějích. Proč bys to měla mít jinak? Ne, na to raději nemysli. Nenásilnou formou to určitě půjde samo. 
Chceš si zahrát blog/povídkovou- hru?
http://mystery-game.blog.cz/
Takhle to nedopadne, neboj se. Čeká vás ještě dlouhá cesta plná lásky, nějakých těch nedorozumění a hádek, ale v tvých synech je i obrovská část tebe samé na to, abyste se takovýmto způsobem odcizili. :) Budeš na ně jednou ještě moc hrdá.
To jsou bohužel věci které rodič podle mě nedokáže stoprocentně ohlídat, ať se snaží sebevíc. Ne všichni "zvláštní" lidé mají špatné rodiče.
Ale neviděla bych to tak černě, přece jen, máš to pořád v rukách, maminka jsi aktivní, v mnoha ohledech vzorová. A není to podle mě čistě jen o výchově ale i o vrozeném charakteru, a od tebe mají přece základ dobrý ne?
To je stoprocentní jistota, že tví synové jednou budou dospělí a nebudou mít dětské obličejíčky. Ono by to taky vypadalo divně.
Je též jistota, že v pubertě budou mít bezduchý výraz často. Chvílemi však budeš za ten bezduchý výraz i vděčná, protože bude příjemnější než trhavé pohyby ramen, mumlavé nesrozumitelné odsekávání a výrazná mimika obličeje, doprovázená častým obracením očí v sloup, které budou jejich pubertu doprovázet.
Ten bezduchý výraz je však s odchodem puberty opustí. U tvých synů totiž není žádný předpoklad, že by jim ty bezduché obličeje měly zůstat. 
Můj syn, jinak abnormálně hodné a poslušné dítě mě vytočil jednou v pubertě tak, že jsem dostala hysterický záchvat, chytla ho začala jsem s ním vší silou lomcovat a ječet na něj. On se na mě podíval takovým výrazem, jako že jsem totálně selhala a mně bylo z toho týden špatně. Od té doby jsem už na něj ruku nevztáhla a radši jsem, když začal provokovat, odešla.
Myslím, že z něho vyrostl velice dobrý člověk. Pokud budou mít tvoji synové dobrou výchovu, nevidím důvod, proč by z nich nevyrostli lidé, na které budeš hrdá.
Asi si tím budeš muset projít. Držkováním, grimasami, hubacením. Ale kluci mají dobrý základ a až je ten puberťácký záchvat pomine, myslím, že z nich budou normální príma kluci.
Ale docela chápu tvé obavy. Tihle vojáci se samopaly a s netečnými obličeji taky mohli být kdysi roztomilými chlapečky. 
Anebo třeba ne. Třeba byli násilničtí už jako kluci a mají to v sobě.
Myslím, že u tvých dětí to nehrozí...
[1]: Doufám, že z nich nic podobného nevyroste. To rámě je dobrý tip. Musím si zapamatovat.
[4]: Doufám, že něco ze mě je vždycky trkne k dobrému
[5]: kdo ví, co si táhneme v genech...
[6]: Tvůj humor je někdy nezbytný. Zabírá jako lék!! Dík.
[8]: Já si osobně myslím, že pohled na ty vojáky je poněkud zkreslený tím vaším ženským vrozeným pacifismem. Ti vojáci jsou jen chlapi jako tisíce jiných chlapů. Je to jejich zaměstnání, které někdo musí vykonávat. Stejně tak tam mohli stát muži v popelářských kombinézách, nebo stavební dělníci v montérkách. Někteří s bezduchými obličeji a někteří třeba i s oduševnělými.
suse | 
Doufej, že kluci nebudou typy jako Leo Dicaprio, ten dětský obličej na muži vypadá divně
Ale chápu, jak se cítíš.. je to hrozný, jak rychle dospíváme a měníme se..
Puberta s dětmi někdy hodně zamává, ale možná je to dobře, protože díky těm jejich "náladám" je dokážeme pustit ze své péče. Až to náročné období pomine, tak většina z nich najde to, co jsme do nich v dětství vložili.
David Pavel Bachmann | Já myslím, že kromě výchovy sem vstupuje ještě genetika, vliv okolí, televize a později internetu. Moje teta vychovávala 5 dětí. Jedna je inženýrka a šéfka berňáku, druhá spokojeně vdaná pohodářka, třetí hypochondr lítající po psychiatriích, první syn je rozvedený, vypatlaný alkoholik a druhý k tomu směřuje taky. Teta sama tvrdí, že vychovávala všechny stejně a nemám důvod jí to nevěřit. Člověk může dát dětem nějaký dobrý základ a pak už se jen modlit, aby se ho v životě držely!
Ber to pozitivně, kočko...
Moje kamarádka má syna:
dnes 20let -student ČVUT v Praze.
Balí holky, kouří a chodí na pivo... Bezduchý výraz nemá,ale za to se prý tváří často doslova ,,jako idiot".
Vzpomínám na něj před 15ti lety -bystrý hodný modrooký klučina, který chtěl být ,,sestřičkou" -jako jeho teta -já :o))
Dnes je z něj ,,dvoumetrový" chlap.
Bere svou maminu do divadla,do kavárny, na oběd...
Nikdy nezapomene pochválit její nový účes nebo šaty...
Je dospělý a ona je svobodná...
Zastávám názor, že děti máme jen půjčené. Milují nás, ale nežijí pro nás...
Q. Which is the longest word in the dictionary?
http://www.writewatches.com/
Simply want to say your article is as tonishing. The clearness in your post is simply spectacular and i can assume you are an expert on this subject. Well with your permission allow me to grab your rss feed to keep up to date with forthcoming post. Thanks a million and please keep up the gratifying work.
http://www.shoesfloor.com/site/watches
S tím je nutno počítat, že z roztomilých chlapečků, kteří se věší na maminku a dožadují se mazlení se stanou nejprve ,,zrající" samostatní kluci, kdy od nich uslyšíte hodně často: ,,Ale mami!!!"Pak se budou hlavně před lidmi stydět za každý dotyk (nelze je před lidmi tak ztrapňovat, že se jich dotknete) - v tom případě je naučte co nejdříve nabídnout vám pomocné rámě, pak to berou jako pomoc vám a ne svoji degradaci na malého kluka. Nemusí z nich však vyrůst výše popsané týpky, každý to nemá v povaze. Život jde dál, ať to chceme nebo nechceme...