Září 2012

Pocity z Cesty k mým matkám od Mňoukly

29. září 2012 v 12:25 | Edith Holá a Mňoukla |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
I přes svůj útlý věk zvládla Mňoukla přečíst mou knihu Cesta k mým matkám. Mňouklu ráda čtu. Mám ji v oblíbených blogerech. Je to skvělá vypravěčka pohádek nejen pro kulíšky. Kuba má její pohádky rád. A Matěj jednu z posledních o příšeře z Václaváku také (Plyšové dobrodružství). Různě mu ji obměňuji, ale základ je Mňoukly.
Když mi Mňoukla na chatu položila otázku, od kdy doporučuji číst CKMM, tak mě dostala.

Rowlingová je jako já

28. září 2012 v 22:03 | Edith Holá |  Něco a nic
Tak mi včera ujelo všechno, co mohlo. Jednou za čas odjíždím na regresi mimo Prahu. Cestou tam mi ujel navazující autobus, takže Evička pro mě musela dojet. Když jsme skončily, tak to bylo jen pár minut poté, co odjel přímý spoj z Týnce do Prahy. Na zastávce mě lidi ukecali, že klidně mohu odjet autobusem do Benešova s nimi, že tam jezdí na Prahu něco každou chvíli. Moc jsem tomu nevěřila, ale jela jsem.

Přiletěla k nám víla

25. září 2012 v 23:19 | Edith Holá |  Svět blogu
Dneska jsem přicházela domů a ještě za chůze četla další vytištěné nedělní články k TT o vílách. Už jsem chtěla zazvonit... (Zvoním, protože kluci mají rádi rituál, že mi chodí otevřít a přivítají mě.) Když v tom jsem si všimla chmýří, které viselo na zvonku. Víla! Zazvonila jsem na kluky a hned jsem je tahala ven podívat se na vílu. Jenže nemáme kouzelný prášek, takže se nám víla nenarodila. Tak kdybyste někdo měl, pošlete. Na zvonku se nám utábořil zárodek víly.

Žebříček k TT o vílách je na tema.blog.cz. Finito. Haleluja. Jsem polomrtvá. Víly vidím všude, už vím, že existuje celý národ nazlobených víl a vím, že mám k vílám a sirénám nejblíže skrze tanec, stejné bolesti a taky jsem často nazlobená. Sama jsem napsala k TT "Já věřím na víly..." tři články a ještě jeden mám v rozepsaných. Ve včerejším snu jsem byla žárlivou vílou z Petra Pana a žárlila jsem na milenku jednoho muže. Ta milenka byla taky víla, ale jmenovala se Popelka a vlasy měla žluté až na zem jako Amálka. Chápete, jak jsem na tom po TT o vílách, že?

Prsaté a zadečkové víly

24. září 2012 v 7:45 | Edith Holá |  Téma týdne
Tak já tedy nevím, jestli opravdu víly ve vašich obrazech vypadají jako z pohádky ze studia Disneye. Poté, co jsem už na sebe práskla, že jsme si v pátek půjčili Petra Pana tak ještě Zvonilku. Pohádka o Zvonilce je příjemná. Jen mě od začátku zaráželo, že každá víla byla jak sexbomba. Viditelná prsa, vosí pasy a kulaté zadečky. Pořád někdo píše o tom, jak modeling holky přivádí k anorexii, ale zapomíná se, že jsou tu pohádky, kde ženy mají víc než dokonalé parametry a děti je vidí třebas už jako batolata.
Překvapilo mě, že i moje kamarádka, která je jazzová zpěvačka a je spíše intelektuální, už toto ani nevnímá. Byla velmi překvapená, když jsem se nad tímto jevem ve Zvonilce pozastavila. Její sedmiletá holčička má samozřejmě Disneyovky ráda. U nás to běží také. Ale přeci jen ty dívčí doputovaly k nám, až teď když má Matěj období princezen a víl.

Jsem víla, siréna nebo faun?

23. září 2012 v 16:02 | Edith Holá |  TANEC, HUDBA, FILM
Už je tomu pár měsíců, co jsem dočetla další z knih Renaty Štulcové. Tentokrát první díl šestidílné Rafaelovy školy. Třetí díl píše Renata na blog Rafaelky. Druhý vyjde už snad každým podzimním dnem (článek zde). Její Marina se ve dvanácti dozvídá, že je vílou. Maminka ji opustila, když jí byl rok. Jednoho dne se ztratila. Zanechala po sobě jen prosbu, aby Marinu dali do Rafaelovy školy. Marinina metamorfóza do vílího těla však začala probíhat již dříve, ale nikdo to nerozpoznal, nevěděl o tom. Lékaři si nevěděli rady. Silné bolesti páteře neuměli řešit, jen tlumit léky.





První mužská recenze na CKMM

19. září 2012 v 20:38 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Cením si toho, když mou knihu "Cesta k mým matkám" přečte i muž. Nechci zde rozebírat, proč tomu tak je, že muži málokdy čtou něco od žen. Nepíše přeci každá žena automaticky limonády a sračky. Chápu, že tomu tak je a název knihy ji automaticky zařadil mezi ženskou literaturu pro ženy. Naštěstí ne do regálů s červenou literaturou.

Gabriel si ji přečetl a dokonce napsal recenzi, která mi naprosto sedí. Má kniha není jen o těžkém osudu, smutném příběhu dětí, hledání ženství až na dřeň, o adopci a pěstounství, ale především o hledání dobra a zla v každém z nás.

Díky, Gabrieli! Recenzi si můžete přečíst zde Cestou necestou - Kráčím přes trní
Co jí říkáte?

Koho zajímá problemaitka okolo toho, že Klaus vetoval novelu zákona o profesinálních pěstounech, může si přečíst můj komentář pod peticí, kterou nepodpořím, byť si také přeji, aby kojenecké ústavy skončily.
Petice s komentáři pod ní zde

Hlasy víl

18. září 2012 v 9:05 | Edith Holá |  Téma týdne
"Nechala bych ji za ten pitomej hlas spadnout", přistihla jsem se, jak polohlasně komentuji nešťastné padání víly Mii na Minimaxu. Víla Mia právě na drakovi statečně prchala před čarodějnicí, ale ta spoutala drakovi nohy, takže Mia se řítila k zemi, než ji zachránili kamarádi elfové. Matýskova oblíbená ranní episoda o víle Mie, než odejdeme do školky.

Když chceme, změníme se

17. září 2012 v 9:14 | Edith Holá |  Téma týdne
Charakter člověka může člověk sám změnit když chce. Temperament ne, je dědičný. Charakter člověka je ovlivněn prostředím. Všichni neřádi mohou zajásat. Mají alibi. Za jejich špatný charakter může rodina, škola, společnost, kamarádi, kultura, média, reklama, politici atd. Genetický vliv na charakter je minimální. Dědíme temperament. Geny tedy ovlivňují, jak jsme schopni VYHLEDÁVAT NOVÉ (zkoumat okolí, hledat nové situace, naši náladu, ...), VYHYBAT SE POŠKOZENÍ (geny ovlivní, jak se umíme nebo neumíme vyhýbat špatným podnětům a špatným lidem), ZÁVISLOST NA ODMĚNĚ (jak moc něco dělám pro ocenění od druhých, pochválení ... při velké závislosti mohu ztratit až sám sebe), VYTRVALOST (mám geneticky dáno, zda činnost dodělám nebo přebíhám, tzn. zda dám golovky nebo ne).
dále klik na celý článek

Žákovská knížka - povinná četba

11. září 2012 v 21:26 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Kuba začal chodit do přípravné školy. Tzv. nultá třída. Ale to většina mých čtenářů ví. Všichni v práci se mě ptají, tak co přípravka? Říkám dobrý. Kuba je spokojený. Je jich pouze dvanáct dětí, takže paní učitelka se jim stíhá věnovat. Kuba jí má rád i družinářku. A kámen ze srdce nám spadl, když jsme první den zjistili, že tam je i jeho kamarád ze školky. Přípravka výborná věc. Žádné úkoly na doma. Chodí během dopoledne každý den ven. Kuba zvládá velkou budovu i čip na oběd.
"Tak to je pohoda, ne?" odpovídají tak nějak všichni. Pohoda. Jen ranní režim je zcela stejný s celou školou. V sedm padesát tam musí všichni být. To není jako ve školce, kde jsme mohli být do devíti.
Dneska jsem zjistila, že je to přípravka na první třídu i pro nás rodiče. Štěstí že je to nultá třída a všechno se můžeme v klidu naučit.

Ilustrace v CKMM od Idy Novotné

11. září 2012 v 20:03 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Nakladatelství Jota ilustrace v knihách nemá. U mé knihy "Cesta k mým matkám" učinili výjimku. Poprosila jsem o intuitivní kresbu Idu Novotnou, která je jednou z dvorních ilustrátorek knihy Pohádky pro kulíšky. Tato kniha a omalovánky Kulíškovánky se pyšní obálkou od ní.
Viz dále celý článek


Reakce na knihu Cesta k mým matkám

9. září 2012 v 19:37 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Na blogu Gaia spisovatelka Alena Vorlíčková dala do společného čtení na září mou knihu Cesta k mým matkám. Budeme Vám vděčné za jakoukoliv reakci na knihu na můj blog, face nebo právě pod zářijové společné čtení knihy.
Dnes vám přináším některé reakce, které mi už přišly. Další přidám příště. A jeden dopis vyjde v Lidovkách. To vám včas dám vědět.

Pokřtili jsme Cestu k mým matkám

8. září 2012 v 20:36 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Vůbec nevím, co o včerejším křtu psát. Mám zcela prázdnou hlavu a nejradši bych spala a spala. Moc jsem toho nenaspala. V kavárně u Řehoře Samsy jsme byli do čtvrt na dvanáct, i přestože oficiální zavíračka měla být v devět:-). Povídalo se a povídalo, mohlo by se povídat dál a dál, jak už to bývá mezi lidmi, co píší. S Temnářkou a Miselle jsem pak jela domů, neb u nás holky přespávaly. Kecaly jsme téměř do dvou a holky mají můk obdiv, že dokáží intelektuálně a velmi náročně mluvit i takhle pozdě v noci. V té chvíli mi došlo, že opravdu jsem téměř o generaci starší a jako správná matka jsem odešla spát dřív. Spánek však nepřicházel. V hlavě jsem měla všechno ze křtu pořád dokola. Co jsem řekla já, co jiní, naspeedovaná energií všech. Od sedmi už nepřicházely ani mikrospánky. Holky spaly. Ani příprava kafe je nevzbudila. Měla jsem chuť napsat na face nebo na blog, jak Temnářka s Miselle sladce spí a já už píšu. Když je děti před osmou vzbudili, tak jsem se dozvěděla, že usnuli okolo šesté ranní:-)

Cesta k mým zombíkům

6. září 2012 v 20:20 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Ne nadarmo má Punerank ráda vítr. Ona je vítr. Zřejmě jako první napsala recenzi na mou knihu Cesta k mým matkám. Krásnou a dojemnou. Jmenuje se Jak dospívají knihy.
Milá Punerank, moc ti děkuji za zakoupení knihy, za její přečtení i za slova k ní na tvém blogu.
Zítra se na vás všechny těším na křtu.
Kdo o něm ještě neví, pište na email: Edith.Hola@lidovky.cz

A že nevíte, kdo přejmenoval mou knihu na Cestu k mým zombíkům? No, jasně. Kuba. Ale je to pořád lepší, než kdyby použil své oblíbené slovo na p. Dnes cestou ze školy mi radostně hlásil, že už našel ve třídě kamaráda, který je taky sprosťák:-) Poté jsme odjeli koupit dárky tátovi k narozkám. A co Kuba vybral? Kuchařku "Morbidní muffiny".
Smál se obrázkům celou cestu domů. Takže o víkendu mě možná už čeká nějaký muffin vzkříšení zombie, useknutá hlava, hřbitovní muffin etc...

My jsme rodina.

Šíleně dospělá Marta v roce vetřelce

5. září 2012 v 21:01 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Když jsem přečetla první povídku z oceněné knihy "Zmizet" Petry Soukupové, měla jsem pocit, že už nenapíšu nikdy ani čárku, protože něco tak dobře psychologicky propracovaného stejně nezvládnu. Na obálce knihy mě také zaujalo, že její styl čtou i muži. Proto jsem si s radostí zakoupila i další její knihu "Marta v roce vetřelce", na níž už jsou kontroverzní recenze. Od oceněné autorky někdo čekal víc a jiný zase pěl chválu i na její druhou knihu o dospívání Marty. Pustila jsem se do čtení. Petra Soukupová zvolila příběh dvacetileté holky. Autorce nemohu upřít, že opět píše čtivě, nedalo se odtrhnout a hlavně dokáže to, co jinak patří do dívčích románků, povýšit na hodnotnou literaturu.

Módní Esprit LN

4. září 2012 v 21:41 | Edith Holá |  Pohledy z produkční práce
Můj kocour šestým instinktem kočičím ví, co skrývá módní číslo Espritu LN, které vyjde v Lidovkách zítra (tj. první středu v září). Módní trendy podzimu jsou takřka čarodějné, gotické, ... Krajkové černé šaty, delší černé nebo červené kabáty, ... Tváře modelek už dávno nejsou usměvavé, ale tvářící se vážně až pochmurně. Podzim jak má být. Tak si nenechte naše fotky ujít. Fotili jsme na krásných místech a máme pro vás i ochutnávku toho, co bude na podzimních fashion weekends v Praze.

A jako obvykle mám pro vás hádací otázku. Prvnímu, kdo uhodne, mohu zaslat módní Esprit. Odpovědi do středeční páté ranní:-)


Fungování na úsporný režim

2. září 2012 v 18:40 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
NECHCI ŠKOLNÍ ROK!!!!! CHCI POŘÁD PRÁZDNINY. NECHCI ZASE HONIČKY, NECHCI VOZIT NA KROUŽKY ANI DĚLAT ÚKOLY, NECHCI VYZVEDÁVAT ZE DRUŽINY ANI ZE ŠKOLKY. UDĚLEJTE NĚKDO NĚCO, MATKY!!!


Nechci jet dál

2. září 2012 v 12:41 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Když jsem dnes jela metrem domů, přistoupili dva chlapíci v maskáčové uniformě se samopaly a postavili se ke dveřím. Byl to zvláštní pocit být ve vagónu se samopaly. Metro jelo dál. Asi po třech stanicích jeden z nich udělal jen takový náznak, že zadním koncem samopalu vyrazí sklo ve dveřích. Oba vojáci se zasmáli. Najednou jsem si představila, že jednou mí dva synové budou dospělí. A třeba jeden z nich přesně takovýhle chlap. Uff. Budou mít vousy, kníra nebo se budou holit. Balit holky, mít za sebou zklamání nebo si naopak budou dělat zářezy, kolik jich bylo... Třeba budou patřit mezi muže, kterým nerozumím. Budou mít bezduchý výraz jako ten muž naproti. Budou mít zábavu, která se mi nebude líbit. Třeba najednou budou mít pocit, že já jsem mimo a přestanou se se mnou bavit. Nebudou mít své něžné obličejíky a bezstarostné úsměvy ... a poprvé v životě se mi nechtělo jít dál.