Labyrinty

31. srpna 2012 v 23:35 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Téma "cest" mě pořád provází. Vybrala jsem dva výlety a na místě prvního jsem zjistila, že safari je v překladu cesta. Druhý výlet - třídenní výlet na zámek Loučeň, kde je mnoho labyrintů - jsem už vybírala pro lásku syna k labyrintům a pro jejich duchovní rozměr, o kterém často čtu. Kuba oblibuje úkoly s labyrintem tak asi od dvou a půl let. Vždycky jsem obdivovala, že se mrknul na nakreslený labyrint a okamžitě viděl cestu. To snad je nějaký dar. Já jsem si to poctivě musela projet prstem a i přesto jsem dokázala uhnout a musela se zase vrátit. A to přiznávám, že někdy jsem jela od konce, protože jsem cestu nenašla nebo jsem na ni neměla trpělivost. V knize "Super bludiště - gymnastika pro tvůj mozek" jsou některé fakt na palici. Pak jsem ale padla na "Knihu lásky" novinářky Kathleen McGowan a zjistila, že labyrinty jsou určeny ke ztišení, modlitbě a uprostřed člověk dojde poznání.


V Loučni jsou labyrinty přenádherné a kouzelné. Jde o hravý výlet, který je díky nim jedinečný. Netuším, zda se v nich dá modlit, protože se dvěmi dětmi je "realita modlitbou". A také je v nich stále nějaký ten další návštěvník. Přemýšlela jsem, jak je zvláštní, že děti, co tam byly, v nich šťastně běžely a kroužily k cíli. Zvenku to vypadalo, že je to pár kruhů dokola a už jste uprostřed, ale jakmile se člověk vydal cestičkou, tak jsem zjistila, že je to pořádně dlouhé. Párkrát jsem si i myslela, že už jsem tudyma i šla, ale Kuba mě ubezpečil že ne. Čím to, že dětem nevadí jít tak dlouhými cestami do cíle a dospělý by nejraději přeskákal? Někteří tak i činili. Děti mají před sebou celý život a my už jen pár let, a tak jdeme zkratkami nebo jsme více netrpěliví?

Na závoďáckém blogu fotky z výletu. Tady dávám jednu se zajímavou popiskou. Škoda že v Loučni nemají z popisků knihu. Hned bych si ji koupila. V infocentru bohužel ani netušili, odkud byly informaceny k labyrintům čerpány.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kopytnateček Kopytnateček | Web | 1. září 2012 v 13:11 | Reagovat

Tak mě by labyrint ke ztišení a modlitbě určitě nedovedl. Jednou jsem byla v takovém tom proskleném a když jsem po hodině bloudění a narážení do skla zjistila, že už nevím ani kde je začátek natož pak konec, přepadla mě tak trošku panika :-D Nutno říci že na konec jsem stejně nedošla, ven jsem se na konec dostala zase vchodem :-)

2 Brabikate Brabikate | Web | 1. září 2012 v 13:17 | Reagovat

Labyrinty jsem také měla vždycky ráda. Ať už ty na papíře nebo ty trojrozměrné. :-)

Dnes ráno, když jsem otevřela víkendovou přílohu MF Dnes, tak na mě na stránce o knihách vykoukla Cesta k mým matkám, jako jedna ze čtyř doporučených knih pro tento týden. Ani vlastně nevím proč, ale měla jsem z toho radost. :-) Už se těším, až si knihu budu moci přečíst.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. září 2012 v 14:39 | Reagovat

Labyrint je zajímavá ,,zábava", u dětí je opravdu ten smysl zřejmě lepší než u dospělých.
Ta kniha CKMM bude určitě dost prodávaná. :-)

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 1. září 2012 v 18:38 | Reagovat

[2]: Jé, děkuji, to jsem netušila. Tak si běžím MF koupit.

5 Vendy Vendy | Web | 2. září 2012 v 14:30 | Reagovat

V labyrintu bych asi šílela. Pocitem, že jsem ztracená... nitě sebou totiž běžně nenosím... :-D
Máš šikovné kluky, že se takhle vyznají. Asi mají orientační nesmysl. Teda, smysl.
A zaujala mě poznámka, proč my chceme tak rychle krátit cestu, zatímco dětem delší trasa nevadí. Víš, že na tom něco je?
Musel to být prima výlet. :-)

6 giraffe print dress giraffe print dress | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 7:40 | Reagovat

A. Because it makes you break out!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama