Petra Vrtbovská o pěstounství a velkorodinách aj.

9. července 2012 v 22:21 | Edith Holá |  SOCIÁLNÍ a jiná témata
Tento článek jsem s dovolením okopírovala z MF Dnes a jejího dnešního týdeníku Ona Dnes. Ředitelka Natamy v něm mluví o tématech, kterými se zabývám. Zvláště říká to, co si také myslím o pěstounských a adoptivních velkorodinách. Jdou zapotřeby svěřených dětí. Také její přirovnání, že romské dítě je v bílé rodině jako kdyby kočíčí rodina přijala pumu. Pokud z pumy budou dělat kotě, tak to dopadne oboustranně špatně. Ano, i tuto zkušenost mám na vlastní kůži z velkorodiny. Článek jsem zde uveřejnila, neb mě zajímá, co si o něm myslí lidé, kteří četli první půlku Cesty k mým matkám na blogu a často čtete mé další texty k této problematice. Článek jsem zkrátila.


Celý ho najdete zde, ale není to rozhovor, jen ukázky z něj. Možná ho dají on-line až zítra.

Ona dnes 9.7.2012
Petra Vrtbovská založila před devíti lety občanské sdružení Natama - Institut náhradní rodinné péče a bojuje za to, aby u nás nekončily malé děti v kojeneckých ústavech a uchytilo se pěstounství na přechodnou dobu.
Petra Vrtbovská | foto: Petra Pikkelová
Někteří lidé ji označují za extremistickou. Ona tvrdí, že jí jde jen o dobro dětí. Kritizuje český systém, kdy malé děti končí v ústavech nebo na dlouhé roky v pěstounských rodinách.

Vizitka:

Petra Vrtbovská se narodila před 47 lety v Praze jako mladší jednovaječné dvojče.
Vystudovala pedagogickou fakultu a absolvovala doktorandské postgraduální studium. Studovala aplikovanou psychologii v Irsku na University College Cork.
Po odchodu ze školství pracovala na Úřadu vlády jako vrchní rada pro problematiku drog. Pro britské velvyslanectví pracovala jako odborník na problematiku Romů, drog a péče o děti.
V roce 2003 založila Institut náhradní rodinné péče Natama.
Je autorkou dvou knih zaměřených na psychoterapii raného traumatu. Měla několik výstav svých olejomaleb.
Je zasnoubená.
"Devadesát procent dětí, které jsou nyní dlouhodobě u pěstounů, by mělo být adoptováno. Takhle když povyrostou, dobře ví, že jsou "jen" v pěstounské péči, že pěstouni na ně berou peníze a někde běhá jejich máma a táta, kteří je nechtějí. Přijde puberta a najednou to rupne. Každý totiž potřebuje vědět, že někam patří. To pouto v pěstounské rodině je často tak slabé, že pěstouni přestanou děti zvládat, nechtějí s nimi dál žít. A tak je vracejí do ústavů," vysvětluje.
Nelíbí se jí ani, když si pěstouni pořizují rodiny o osmi, deseti dětech. Podle ní jsou to zmenšené dětskédomovy. "Ty děti nepotřebují velkou tlupu. Zažily si svoje, jsou traumatizované a pomůže jim jen to, když jim věnujete obrovské množství pozornosti a objevíte jejich opravdovou duši," říká.
"To se u pěstounů s osmi dětmi stane těžko. Znám dost takových velkých rodin a jsou to obvykle fajn lidé. Ale řada dětí se po trápení u nich vrátila do ústavů nebo šly na psychiatrii. V pěstounské péči by neměly být víc než dvě děti, výjimkou je situace, kdy jde o sourozence," vysvětluje vystudovaná pedagožka a psycholožka, která se u nás snaží prosadit pěstounství na přechodnou dobu.
Děti by byly u náhradních rodičů jen do doby, kdy bude jasné, zda se o ně biologičtí rodiče jsou schopní postarat, či ne. Pokud nastane druhá varianta, děti by měly být adoptovány.
v pondělí

Rozhovor s Petrou Vrtbovskou najdete v pondělním magazínu Ona DNES 9.12.2012

Zdroj:http://ona.idnes.cz/petra-vrtbovska-natama-077-/spolecnost.aspx?c=A120703_162123_spolecnost_job

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mami Mami | Web | 9. července 2012 v 23:31 | Reagovat

Souhlasím s názorem, že dítě potřebuje vědět kam patří a pokud je nějakým způsobem traumatizované, potřebuje samozřejmě obrovskou dávku pozornosti, aby se mohlo pouto důvěry a jistoty vytvořit. V chaosu 8-10 různorodých dětí si to nedovedu představit.

2 helena helena | Web | 10. července 2012 v 9:58 | Reagovat

Nepise mi to carky ani hacky,to je tak,kdyz pocitac spi.
Osobne jsem taky toho nazoru,ze kdyz pestouni maji osm deti,tak jim nezbyva hodne casu na popovidani si,byt u hrani nebo psani ukolu,predcitat nejakou knihu atd..
Myslim,ze je i hodne pestounu,kteri to delaji kvuli financim a o deti jim jde velice malo.Cela situace je velmi tezka a chce to hodne tolerance,aby se obe strany citily skutecne tak,jak to ma byt.Hodne velkou ulohu hraje stejnorodost,kdyz si pestouni a dite rozumi tak,ze je vybudovan krasny vztah,ktery pak asi konci take adopci.
Prechodne pestounstvi je dobra idea,protoze jak deti tak pestouni muzou z tohoto vztahu vystoupit,pokud neustale vznikaji problemy a obe strany trpi.Takze se priklanim k pani Vrtbovske.

3 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 10. července 2012 v 11:09 | Reagovat

Tak jsem si pozorně přečetla celý článek a nesouhlasím s P. Vrtbovskou pouze v jedné věci a to, že by se mohly stát pěstouny i homosexuální páry. Nějak si nedovedu představit, jak  dítě ve škole  vypráví o dvou tatíncích bez mámy nebo jak?

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 10. července 2012 v 17:07 | Reagovat

To jsem ráda, že máte stejné názory na velkorodiny. Prostě nechtěné dítě by mělo mít vykompenzováno trauma v dalším životě tím, že na něj budou mít noví "rodiče" čas a budou ho mít rádi.

5 edithhola edithhola | E-mail | Web | 10. července 2012 v 17:10 | Reagovat

[3]: Nemám to ujasněné. Pořád lepší milující tatínkové, než děcák nebo sice táta+máma, ale kteří zase nemají rádi, nemají čas, řeší si přes děti své problémy, ... Ale orpavdu na naší spoelčnosti by se aztím vlemi špatně vysvětlovalo, že mám doma dva tatínky. Kupodivu u žen to nevadí. Lidé se domnívají, že je druhá podnájmenice. Znám takový případ. Jedna byla maminka - ta, co porodila a druhé říkali křestním jménem. Dnes už jsou to dospělí synové a mají své holky, takže maminka lesbického zaměření je rozhodně nijak sexuálně neovlivnila.

6 Robka Robka | Web | 10. července 2012 v 22:20 | Reagovat

Přijmout "cizí" dítě je dost těžké. Přijmout více dětí a dát jim to, co potřebují v citové oblasti, je nemožné. Vždyť i normální rodiny mají většinou dvě děti a mají se co ohánět, aby je vychovaly. A teď si představím rodinu, kde je osm nějak poškozených tvorečků. Nemyslitelné.
U homosexuálů si taky nejsem jistá, jestli by to bylo vhodné. Společnost na to není připravená a navíc - i mi se příčí představa dvou tatínků (to je s prominutím totéž, jako by dva volové vychovávali tele.) Četla jsem i diskusi pod článkem a docela mě šokovaly názory některých lidí. Jako třeba jeden, který tvrdil, že ústavní výchova je dobrá věc. Nevím, možná v některých případech je pro dítě lepší ústav, než špatní pěstouni. Ale zase nepocítí to, že někam patří, že někomu na nich záleží, že jsou milované. Je to těžké.

7 sandals sandals | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:24 | Reagovat

A. Because he wasn't very hungry.
http://www.shoesgreat.com/

8 bridesmaid dresses bridesmaid dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:41 | Reagovat

Your website includes a really cool blueprint. That getting stated the factsbelow is totally free and is of high-superiority. Im subscribing to your feed right now.
http://www.threedress.net/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama