Cestovali byste rádi zpět do dětství?

20. června 2012 v 22:39 | Edith Holá |  Téma týdne
Už pár týdnů přemýšlím nad otázkou, zda více lidí by raději cestovalo zpět do dětství nebo naopak jsou rádi, že stárnou. Cestují tak za cílem moudrosti, klidu, prostě ke druhému břehu. Můj blog se jmenuje "Cesta ke kořenům", takže mě otázky duševního cestování stále nějak ve vědomí straší.

Mám na vás prosbu o zamyšlení se k určitému tématu. Když jsem před rokem a půl psala Cestu k mým matkám, tak jste mi komentáři často pomáhali posunout kapitolu a tím můj osobní příběh. Tak snad dnes už nepůjde o posunutí mého života ale opravdu pouze kapitoly v Reně.

Patřím k lidem, kteří vždy s úžasem poslouchají věty, jak by se někdo vrátil do dětství či dospívání. Někdo říká: to byly zlaté časy, jak mi bylo krásně, jak já bych zase chodil do školy, .... atd.
Zjistila jsem, že jsem za život potkala jen jednu osobu, která ráda stárne (plus ještě Květa Fialová, ale tu neznám osobně jen pracovně z telefonu). Všichni by se nejradši vrátili.
Já jsem to měla vždy opačně a neopouští mě to ani dnes, i když podívám-li se na svůj život, jsem spokojená.

Chtěla bych do Reny dostat jednu úvahu právě o tom, že ráda stárne. A nechápe, že to mají lidé jinak. Možná dokonce většina lidí to má tak, že by se vrátila do dětství. Proto bych ráda od vás, kteří to máte jinak než já se dozvěděla proč. Ale ne jen tak, že tam byla maminka a hezky jsme si hráli a nemuseli se o nic starat. Ale opravdu zamyšlení, co vám na období nezletilosti připadá hezčího, že by jste se tam vrátili a znovu si vše zopákli.

Dávám k tomu náměty slov, které mě napadají, ale samozřejmě můžete napsat jen své vlastní pocity a myšlenky proč.


Vylíhnutí, rodící se X scházení, odcházející
čerstvoučké X rozpadající se, hnijící, sesychající
nedospělé X dospělé
růst, rostoucí, rozvíjejíce se X ukončené, rozpadající se
malinkaté (miminko, mláďátko) X velké (stařena, stařec)
všechno je možné X marnost
hledající, nevědomost, nevinnost X moudrost
bezstarostnost X už vím/nevím

Slovo marnost, používáte vůbec někdo někdy? V jakém spojení, při jaké emoci?

Tak, snad jsem to napsala tak, že je pochopitelné, o co mi jde. Pokud o tom napíšete i něco delšího než komentář, dejte mi link na svůj text. děkuji.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | E-mail | Web | 20. června 2012 v 22:48 | Reagovat

já bych se vrátit nechtěla,,,není kam,,,nikdy bych to už nechtěla,,,kdybys znala můj život ,věděla bys

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 20. června 2012 v 22:59 | Reagovat

Já bych se vrátit nechtěl! Samozřejmě, že na některé zážitky vzpomínám s nostalgií, ale už také vím, že lidská paměť si umí vzpomínky idealizovat a do značné míry vytěsňuje to negativní. Myslím si, že úkolem člověka je v životě všestranně růst. Růst - to znamená, že půjdu někam dopředu, že budu sbírat zkušenosti, uzrávat a zhodnocovat to, co už jsem prožil! Jako všichni mám tendenci chválit ty staré, dobré časy. Snažím se ale vědomě si to zakazovat, protože vrátit se stejně není možné a ohlížet se stále někam není konstruktivní. Jsem odpůrcem všech těch rádoby psychoterapií, analýz a regresí, protože jediným jejich výsledkem je, že se namísto přítomnosti začneš soustředit na minulost, na které stejně prd změníš. Nejsem rád, že stárnu, ale uniknout tomu procesu stejně nemůžu. Tak snad už mám aspoň víc rozumu, než třeba ve dvaceti.

3 Anett Anett | E-mail | Web | 20. června 2012 v 23:06 | Reagovat

co vidim na obrázku?ja jelikoz jsem asi uvnitr temny clovek tak u me prevlada ta temna cast fotky tzn odvracena tvar

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 20. června 2012 v 23:06 | Reagovat

[2]: No, právě. Já ráda stárnu. Žádnou nostalgii necítím k ničemu zpět. Kromě období těhotenství:-) A ani do něj bych se nevrátila. To byl spíše vtip, protože o něm vždy píšu pozitivně. Píšeš: jako všichni mám tendenci chválit ty staré časy... co to tedy je? Protože já to neznám. Dětství je nezralost, máš rád uzrávání... To si odporuje.

5 edithhola edithhola | E-mail | Web | 20. června 2012 v 23:07 | Reagovat

[3]: Jestli vidíš odvrácenou, s tím nosíkem dozadu, tak to je mladá tvář. To jsi na tom pozitivně? :-)

6 world-sucks world-sucks | 20. června 2012 v 23:19 | Reagovat

Já bych se vrátila. Hrozně ráda. Do dětství - protože mi přijde, že jsem všechno udělala špatně. Do té doby, kdy ještě vůbec nic není rozhodnuté, kdy se formuje, kdo jsem. Dávala bych si pozor, jak bych se rozhodla, kdybych věděla, jak všechno může takové malé rozhodnutí někde ve školce změnit. Taky bych tolik nepospíchala s dospělostí. To je problém mé ztracené generace - pořád někam pospícháme, těšíme se. Neprožijeme to co máme prožít, kdy to máme prožít. Cigaretu bych té jedenáctileté holce vytrhla z ruky, a o rok později bych jí kocovině nepředstavila. Chybí mi ta nevinnost, ta doba, kdy je všechno otevřené, protože když jsem to měla, propásla jsem to.
Hlavně bych se vrátila kvůli všemu, čeho lituju.

7 edithhola edithhola | E-mail | Web | 20. června 2012 v 23:26 | Reagovat

[6]: Kdyby tohle šlo, tak by to bylo zajímavé, jestli by se člověk opravdu rozhodoval jinak a tím pádem by méně později litoval. Já teprve právě od dospělosti žiji tak, abych nelitovala a právě si myslím, že stářím máme více a více "zbraní" (vědomostí a zkušností) to všechno řídit líp, aby nebylo tolik lítosti a promarněnosti? Anebo třeba jen to, že si mohu říci, že příště to udělám líp. Nojo, ale ti lidé, co se chtějí vrátit, podle mě milují na dětství něco jiného než to, že by něco opravovali.

8 Anett Anett | E-mail | Web | 21. června 2012 v 1:13 | Reagovat

pozitivně jo,,,fiiiha vidis to

9 King Rucola King Rucola | Web | 21. června 2012 v 1:44 | Reagovat

Ja si neuvedomujem moj vek a to vedie k poriadnym problemom. ;-) Ale jeden mudry pan, casto dost zle ilustrovany, nas ucil, ze minulost neexistuje a buducnost sa stava minulostou v okamihu, kedy do nej vstupime. (Paradox?) Preto ma clovek zit len pre okamih, pre teraz. Nieze by som nepocitoval niekedy urcitu nostalgiu, niekedy aj zlost, co som vsetko v zivote zmrvil, ale potom len myknem ramenami, ktore uz pomaly ani nemam.
Ked vsak zabudnem na toto ucenie, tak si poviem len, ze keby som este raz mohol zacat, tak by som sa neucil nic ineho, nez reci. Ale uz pri tom pomysleni si skutocne poviem - pouzivam velmi casto! - marnost nad marnost. :-(  ;-)

10 Robka Robka | Web | 21. června 2012 v 5:51 | Reagovat

Já bych se nevracela. Jak říká King Rucola, že si neuvědomuje svůj věk - tak to dělám taky. Věk chápu jen jako číslo. Skutečnost, že stárnu, vidím jen na svých dětech. Tam se to přehlédnout nedá.
Myslím, že návrat do dětství by nic nezměnil. Člověk má žít teď a tady a ne se ohlížet zpátky. Pokud něco zmrší, tak by se měl umět s tím vyrovnat. Druhou šanci na opakování od života nedostaneme, žít nanečisto taky nejde, takže se musíme snažit žít co nejlíp právě teď. Myslím, že momentálně zažívám celkem šťastné období, alespoň to tedy tak cítím.
A u tebe, Edith, je vidět, že nástupem do práce jsi získala větší vyrovnanost a připadáš mi sebevědomější a spokojenější. To je ten pozitivní posun v životě.

11 Lady Diabolus Lady Diabolus | Web | 21. června 2012 v 9:42 | Reagovat

Já vlastně nevím, jestli bych se chtěla vrátit. Na jednu stranu chtěla, hlavně kvůli trochu fatálnímu nástupu na gymnázium. A na druhou stranu ne, takto jsem asi nejspokojenější. Hlavně sama. :D

12 F(r)auW F(r)auW | Web | 21. června 2012 v 10:17 | Reagovat

Já si na dětství stále ráda vzpomenu, pak i na dospívání. Někdy mám sto chutí kdyby to bylo možné se vrátit, ale s vědomím toho, co vím dnes. Napravit chyby, pokusit se neublížit, jak jsem tenkrát ublížila, některé věci udělat tak, aby na mne rodiče mohli být ještě pyšnější, napravit některé velké omyly ve svém dospělém životě....Jenže vím že to není možné a tak se prostě snažím se svým dalším životem a tudíž i stárnutím srovnat jak se jen dá. Jen mne děsí konec. Jsem tak ráda na světě!

14 Hanako Hanako | 21. června 2012 v 11:52 | Reagovat

Chtěla bych se vrátit na chvíli do puberty, měla bych už trochu rozumu a chtěla bych si pohovořit s otcem o jeho názorech na život. V době studií jsme se s otcem trochu míjeli(jsem pozdní dítě). Zemřel v 64 letech a nestačila jsem se na spoustu věcí zeptat. Byl to mírný a veselý člověk, mnoho toho nenamluvil, ale jeho postřehy byly přesné. Měli jsme se rádi, od spolupracovníků a známých jsem slyšela jen to nejlepší a všicni na něj rádi vzpomínali. :-)

15 Hanako Hanako | 21. června 2012 v 11:59 | Reagovat

Nechtěla bych být znovu dítětem a žít nějaký opravený život. Z malérů se snažím vzít poučení. Trvalé pitvání příčin by mne oslabovalo. Co se stalo, stalo se, hlavně chybu neopakovat! :-)

16 neriah neriah | 21. června 2012 v 12:22 | Reagovat

Já bych se do minulosti už nevracela. I když mi bylo v určitých chvílích dobře a byla jsem šťastná, dost dobře si vzpomínám i na to špatné, co jsem prožívala. A v mnohém to bylo tehdy ještě horší, protože jako dítě jsem se neuměla bránit a nerozuměla jsem svým pocitům. Cítila jsem se jako vězeň ve vlastním těle, který není schopen říct, co prožívá a proč je to tak nesnesitelné.
Nechtěla bych se vracet ani kvůli tomu, abych něco změnila. ano, mohlo být všechno lepší, jenomže i horší. Kdo z nás může s určitostí říct, že kdyby udělal něco jinak, ještě by se to nezhoršilo?
Třeba by mi pak chyběla ta zkušenost, kterou jsem získala špatným rozhodnutím. Později bych kvůli tomu mohla udělat ještě větší chybu.
K minulosti se v myšlenkách vracím neustále, ale opravdu prožít bych si ji znova nechtěla. Jsem ráda, že jde život jen dopředu. Vím, že mě čeká hodně toho špatného, ale snažím se věřit, že jednou najdu i štěstí.
Budoucnost mě neděsí tolik jako to, co už nemůžu ovlivnit.

17 Vendy Vendy | Web | 21. června 2012 v 12:29 | Reagovat

Do dětství jo, ale ne do dospívání. Do dětství jo, protože (i když jsi psala, že tohle nechceš slyšet), byla jsem bez starostí a byla tam mamka a byl dokonce i táta. Do dětství, kdy jsem si donekonečna hrála s panenkami, lítala po venku, chodili jsme se plavčit do řeky, četla jsem pohádky a už při nich jsem snila, dokázala jsem se zabrat do své fikce, že jsem byla skutečná princezna, ve vlasech měla protkané perličky, dlouhé šaty krásně nařasené a jezdila jsem na černém koni s vyšívaným sedlem. (To vše samozřejmě iluze). Do dětství, kdy jsem sbírala vajíčka od slepic a běhávala po tyči, ukotvené asi v třímetrové výšce. A nebála se. Do dětství, kdy jsem se naučila jezdit na kole a jezdila bez držení řídítek celou cestu od mostku až dolů - kolo bylo zřejmě skvěle vycentrované a bylo to staré kolo, žádná dnešní moderna s tisícema přehazovaček. Do dětství, kdy jsem si s mámou hrála na paní Zvonečkovou a paní Jiřinkovou. Kdy jsem lezla na stromy a pojídala třešně. A meruňky. Kdy jsem měla svá oblíbená místa a jednou jsem dělala "průvodkyni" slečně, která šla poprvé navštívit svého kluka až domů a já ji navigovala a přitom upozorńovala na zajímavé nebo pěkné věci. Myslím, že ta holka musela mít dobrý zážitek.
A to nemluvím o sázení kytiček s mým tátou. Ale pak umřel a byl šmytec, a i když se mamka snažila nás ochránit před světem a všechno oddřela sama, byl to prostě pomalý konec. Pak už přišly jenom bortící se iluze. Dospívání bych si nechtěla zopakovat. I když je doba, do které bych se ještě chtěla vrátit, protože tam by se dalo něco změnit. Ale to je iluze, už se stalo a nedá se odestát...

18 Vendy Vendy | Web | 21. června 2012 v 12:33 | Reagovat

Teď když se dívám na to, co jsem napsala, jsem zjistila, že jako malá jsem byla opravdu beze strachu a s fantazií. Dnes mám fantazie úbytek a strachu plný gatě. Tolik k dospělosti...
A je jasné, že dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky a i kdybych se "vrátila", možná by něco bylo jiné.
Z tvých slov... co vybrat? Nevím. V mém případě marnost. Beznaděj. Hluboký nádech. Oživení. Pád. Bílé peří andělů. Proklatý smích ďábla. Pavučiny a lana, omotávající srdce.
Asi by tam nebylo zrození, nevinnost, růst.

19 Lilly Lilly | E-mail | Web | 21. června 2012 v 13:09 | Reagovat

Ja by som sa do detstva nechcela vrátiť. Aj keď ho mala úžasné a teraz sa mám úprimne zle, tak by som to nechcela. Neviem, prečo.

20 edithhola edithhola | E-mail | Web | 21. června 2012 v 18:46 | Reagovat

To je zvláštní. Na blog.cz se snad scházíme všichni stejné úhlu pohledu na svět:-)

21 edithhola edithhola | E-mail | Web | 21. června 2012 v 18:47 | Reagovat

[17]: Venda, to je krásné, co jsi v  dětství všechno prožila. Úplně jsem si říkala, že tohle moji kluci snad ani nikdy nebudou moci říci. taková maminka jako ta Tvoje fakt nejsem.

22 agrrr agrrr | Web | 21. června 2012 v 19:28 | Reagovat

No, občas bych se chtěla vrátit a znovu zažít ty hezké chvíle, někdy naopak, změnit svoje chyby. Ale pravdou je, že kdykoliv vzpomínám na dětství, vše je vždy zalité sluncem, barvy jsou pastelovější, výraznější. Na vzpomínky z noci jsou vždy vidět zářící hvězdy. Všechno bylo takové sytější hezčí.
Navíc vzhledem k současným povinnostem to dětství bylo skutečně (na první pohled) bezstarostné. Víš Edith,mě se tak trochu podařilo vrátit se (trochu) spět. Po 4 (zkoro5) letech práce a starání se sama o sebe. Po tom, co jsem odešla z domu, prostě po tom "dospělém" životě se mi podařilo vrátit se. I se současným partnerem jsem se teď, následkem několika odolností, vrátila do bytu rodičů a navíc jsem se vrátila na školu, začala jsem se opět studovat. A po okusení onoho zodpovědného dospělého života jsem teprve až teď schopná ocenit všechny klady.  Víš kdyby se člověk mohl vrátit zpět, ale všechno si pamatovat, pak teprve by si mohl všechno dosytosti užít tak, jak si to jako neznalé, umíněné, zabejčené dítě užít nemohl. Proto že v té době jsme to nebyli schopni ocenit. A to je myslím (u mě) to, co by mě lákalo jít zpět.
Samozřejmě záleží taky na prožitém dětství. Kdo to měl hodně těžký už by se asi vrátit nechtěl. Bavila jsem se o tom s maminkou která měla hodně těžké dětství (její otec byl opilec a násilník, který před jejími zraky několikrát zbyl její maminku do krve a bezvědomí) přesto řekla, že kdyby se mohla vrátit jen do těch hezkých chvilek udělala by to...

23 agrrr agrrr | Web | 21. června 2012 v 19:41 | Reagovat

[22]: začal jsem studovat, sama sebe po duševní stránce ani radši studovat nechci :-D
Z tvých slov bych vybrala asi nevědomost, bezstarostnost, vyvíjející se a hledající

Omlouvám se za spam, ale když se pohroužím hluboko do myšlenek tak občas úplně zapomenu, co jsem to původně vlastně chtěla a měla říct :-D

24 helena helena | Web | 21. června 2012 v 21:14 | Reagovat

Můj názor je takový,že spousta lidí by se chtěla vrátit,protože už neumí být dětmi.
Vrátit se kvůli nápravě chyb?Nejsem přesvědčená o tom,že by se daná osoba rozhodla jinak,ona dnes jen vidí,že se rozhodla nesprávně,ale o tom je celý život. :-)

25 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. června 2012 v 21:33 | Reagovat

Do svého dětství bych se nevracela, je to pryč, asi to tak vše mělo být, jak bylo. Kolikrát jsem si už řekla, že je dobře, že jsem stará. Své jsem si užila zlého i dobrého, udělám místo další generaci, ne? Co by, kdyby - neřeším. Dokud to jde a myslí mi to, je dobře. ;-)

26 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. června 2012 v 21:39 | Reagovat

Jen mimochodem, někdy je lepší se v určitých věcech ,,nevrtat". Na to je drastické rčení: ,,Do exkrementu nevrtej, dokud nesmrdí.." Víte snad, jak to myslím. Aby se člověk ještě víc nerozlítostnil , případně.

27 Vendy Vendy | Web | 21. června 2012 v 22:29 | Reagovat

[21]: Edith, ani moje máma nebyla ideální, ona to nejvíc uměla fakt s malými dětmi, to byla zlatá a jedinečná máma, ale se mnou coby dospívající nebo dospělou už neuměla komunikovat a bohužel jsme se častokrát ošklivě střetly. A nešlo se domluvit, protože byla přesvědčena o své pravdě...
To už je dnes fuk. Moje máma byla zvláštní, protože mě uměla totálně zadupat do země a přitom když bylo potřeba, tak za mnou vždycky stála a podržela mě a podporovala mě. Byla plná paradoxů... A nedá se to říct jednou větou, většinou jsme vycházely v pohodě, tyhle hádkový období byly jen čas od času.
Myslím, že by byla nejšťastnější, kdybych zůstala na věky její malá holčička. S děckama to fakt uměla fantasticky.

28 Kerria Kerria | Web | 21. června 2012 v 22:37 | Reagovat

Ze svého života bych nevrátila ani minutu. Jsem přesvědčená, že všechno bylo tak, jak mělo. Utvořilo to moji osobnost a díky tomu jsem taková jaká jsem a jsem sama se sebou spokojená.

Jinak jsem taky zastáncem se v minulosti příliš nevrtat. K čemu mi bude vědomí, že jsem něco někdy mohla udělat jinak? Chyba se stala, už to nezměním. Je potřeba hledat cestu, jak teď dál.

29 edithhola edithhola | E-mail | Web | 21. června 2012 v 22:47 | Reagovat

To jste mi všichni zamotali hlavu ještě víc:-) Mám teď v mysli ještě víc témat a otázek:-) Proberu to:-)

30 King Rucola King Rucola | Web | 22. června 2012 v 6:15 | Reagovat

[24]: Presne si to definovala! Kto uz nie je dieta, ten by sa este snad chcel vratit. Kto zostal dieta, ten to nepotrebuje. ;-)
Jeden z najlepsich osobnosti u nas mal k tomu stanovisku, nejake zivotne motto, presne necitujem, v zmysle: "Clovek musi mat (nezkazenu) fantaziu maleho dietata a odvahu leva", alebo tak nejako. (To je ten pan, co mimo ineho vymyslel hodinky "Smart" a podobne veci, tazky miliardar. Cize aj z totho hladiska hodnotenia uspesny clovek, spokojny clovek a este k tomu aj velmi mudry a odvazny clovek.)
;-)
PS Jeho jediny luxus bol, ze mal v dome bazen a kazde rano hodinu plaval.

31 F(r)auW F(r)auW | Web | 22. června 2012 v 8:40 | Reagovat

Myslím že v tom tvém výběru ta slova bezstarostnost X už vím, naprosto vystihují bez dalších slov podstatu věci. Jako děti jsme bezstarostní ale dnes už víme. Víme že život není peříčko, že za všechno se platí(teď nemám na mysli nákupy) a že se svým dětem snažíme vštípit aby oni nedělaly chyby naše. A víme že to je marné, protože i ony budou dělat stejné chyby jak my.Bezstarostnost si už dovolit nemůžeme protože to je přepych, který je kolikrát tvrdě vykoupen. Ta už musí zůstat jen v našem dětství. :-)

32 helena helena | Web | 22. června 2012 v 9:27 | Reagovat

[30]:Ano,to slovo /nezkazenu/ bychom mohli nahradit čistotou.Dítě má v sobě čistotu vycit'ování,ale taky né všechny děti.Měli bychom rozlišovat pojmy dětský a dětinský. :-)

33 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 22. června 2012 v 12:09 | Reagovat

Myslím si, že není dobré se vracet do dětství nebo kamkoliv do minulosti. Je hezké vzpomínat, ale znovu prožít?  Nadarmo se neříká: Dvakrát nevstoupíš to téže řeky. Život má svůj půvab jen proto, že ho můžeš prožít na tomto světě pouze jednou. Co jsem prožil, to jsem prožil a asi to tak mělo být.
Všechno na světě má svůj účel a nic se neděje bez příčiny.  Pokud jsem udělal nějakou chybu, je důležité si ji uvědomit a nedělat další.
Jinak co se týče stáří, s tím jsem se ještě nějak nesmířila. Ať si říká kdo chce, co chce, že si věk neuvědomuje nebo, že je stáří krásné, pro mě je stáří strašákem. Můžu se cítit jak chci,ale když jdu náhodou kolem výkladní skříně a vidím se, je mi na nic.

34 helena helena | Web | 22. června 2012 v 14:23 | Reagovat

[26]:Celá Ruženka. ;-)

35 F(r)auW F(r)auW | Web | 22. června 2012 v 20:36 | Reagovat

[33]:Tak to je naprosto můj případ co se týče uvědomování si toho jak vypadám :-D!  Výlohy a ještě třeby zrcadla u vchodů do obchodu jsou opravdu nemilosrdné :-?. Jenže co naděláme....jedině to maskovat co to jde :-D

36 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. června 2012 v 21:20 | Reagovat

[34]:Jo, přišla jsem na to, že je lépe říci, samozřejmě s ohledem na bolestivost případnou, jak to člověk cítí. Jen se podivuji nad jednou věcí, mimochodem dost k tématu- čím dál více si vzpomínám na různá rčení příbuzných i známých právě z toho období dětství, mládí. To je ta zvláštní ,,dobová" paměť. Čím jste starší, vybavují se vám scénky, zážitky z dětství, co bylo včera už kolikrát nevíte. ;-)  :-(

37 edithhola edithhola | E-mail | Web | 22. června 2012 v 21:45 | Reagovat

[24]: Heleno, to je hodně zajímavý názor!

38 edithhola edithhola | E-mail | Web | 22. června 2012 v 21:46 | Reagovat

[30]: Jo, Kingu, to co píšeš stejně jako Helena má smysl. To si musím zapamatovat!

39 edithhola edithhola | E-mail | Web | 22. června 2012 v 21:48 | Reagovat

[36]: To je pravda. Vůbec nevím, co bylo včera.

40 King Rucola King Rucola | Web | 23. června 2012 v 12:48 | Reagovat

[30]: Oprava: Ten "nas" Nicolas Hayek vymyslel sice AUTA "Smart", ale mozno este znamejsiu vec - hodinky "Swatch". Teda oboje, trochu som sa tam zmylil, ale... ;-)To ostatne je spravne. :-D

41 Šeříková Šeříková | Web | 23. června 2012 v 13:25 | Reagovat

Já bych se vrátila ještě tam, kde jsem byla před svým narozením. Ne do bříška, ale tam, někam nahoru :-)
Páni, tohle by mne nenapadlo. Všechno, co téma cestování nabízí.. jů!

42 helena helena | Web | 23. června 2012 v 19:28 | Reagovat

[36]:Tomu se říká uzavírání kruhů,začátek se pomalu spojí se začátkem,je to alfa a omega.
Jako dítě jsme se narodili a převážně umíráme ve stáří,a starým lidem se říká,že jsou jak malé děti.Tím,jak se kruh uzavírá,vzpomínají si lidé převážně situace z dětství.
Ale nemusí to tak být,ja to individuální. :-)

43 helena helena | Web | 23. června 2012 v 19:30 | Reagovat

[41]: Co bychom si tady bez tebe počali?Hodně nám to tady prosvětluješ. :-)

44 edithhola edithhola | E-mail | Web | 23. června 2012 v 19:50 | Reagovat

[41]: Tvoje texty takové jsou. Jakoby z jiného světa:-) Prosím, ber to pozitivně. Mám kamarádku, která zase žije pořád jakoby na mraku. Taky je to ozvláštňující pro mou zemitost:-)

45 otavinka otavinka | Web | 23. června 2012 v 19:57 | Reagovat

Docelá ráda bych se vrátila do útlého dětství, ale ne do dospívání, to opravdu ne. To byl horor. Ochrnula jsem a od 13 do 15 let jsem nemohla chodit. V té době jsem se naučila žít i druhým životem, hodně jsem četla a vytvářela jsem si vizi, jaké by to bylo, kdyby... :-(

46 helena helena | Web | 23. června 2012 v 20:19 | Reagovat

[42]:Chtěla jsem napsat spojení konce se začátkem.

47 punerank punerank | E-mail | Web | 23. června 2012 v 20:40 | Reagovat

Kdy se chceme vracet? Když si nevíme rady, hledáme úlevu, nechce se nám něco řešit, drží se nás smutek nebo samota, vzpomenem si na kámoše a hry, minimum povinností, možnost si zatrucovat a nechat to hlavní na druhých... přiřadit se k partě, která mě povede... nic moc nerozhodovat!
Kdysi se mé hodiny daleko více vlekly a častěji jsem se nudila! Občas z paměti vyvolávám výlety a dovolené s našima, to bylo fajn, ale s trochou peněz se to dá ještě zažít! Už aspoň víc vím, co mě zajímá! Kdysi jsem jen existovala a poslouchala... Dnes raději odpouštím a jdu dál!

48 Iwc watches Iwc watches | E-mail | Web | 31. října 2012 v 14:07 | Reagovat

I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.
http://www.writewatches.com/

49 black cocktail dresses black cocktail dresses | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 8:51 | Reagovat

A. A doctopus!

50 petra petra | E-mail | 5. května 2013 v 13:09 | Reagovat

[6]: Naprosto souhlasím, mám to (bohužel) stejně... Asi se s tím, co bylo, nikdy nesmířím...

51 fumbled fumbled | Web | 9. září 2016 v 2:47 | Reagovat

pujcky morava 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama