Červen 2012

Mají smysl knižní trailery?

29. června 2012 v 20:07 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Slyšela jsem, že za rok vyjde v Čechách sedmnáct tisíc knih. Čtete dobře. Sedmnát tisíc. Samozřejmě jsou do toho započítané odborné knihy, učebnice, skripta atd. Když člověk vejde do knihkupectví, tak zřejmě vůbec netuší, co si má vybrat nebo zakoupit jako dárek. Když je knihomil, tak naopak propadne šílenství, že tolik knih, které by opravdu chtěl a potřeboval, si nemůže dovolit.
Temnářka tento týden napsala článek s otázkou, jestli se orientujeme v knižní produkci podle recenzí. Myslím, že jakákoliv zmínka o knize je nedocenitelná. To a ještě jiné jsem jí napsala i do komentáře pod článek. V tak velké produkci a k tomu přívalu překladů zahraničních knih, je opravdu každá informace o nějaké knize, která nás zaujme, štěstím pro knihu i pro nás. Kolik dobrých knih se k nám nedostane?
Knižní trh se mění. Musí měnit. Při konkurenci blogů, on-line magazínů, e-knih, čteček, iPodů je prostě nutné reagovat. Pár odvážných spisovatelů už dává ukázky z rozdělaných románů na své weby. Své čtenáře si hledjají sami, napínají je, informují o každé inspiraci, ...
Když jsem nedávno viděla na youtube trailer na knihu Žítkovské bohyně, tak mě opravdu dostal. Je tajemný. Hlas z videa se zarýval pod kůži. Pravda ještě ji nemám doma, ale stále na ni mám spadeno a jistě si ji už z dalšího kapesného pořídím. Co myslíte, mají trailery opodstatnění? Mají mít knihy své videoklipy nebo jak to nazvat? Měli by nakladatelé investovat do trailerů? Nebo vás to nijak nezaujme nebo dokonce odradí?

Dávám sem pro ilustraci trailer na Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové. Další trailery Hostu jsou zde. Snad ještě dělá trailery Argo. Je to teprve novinka a celkem drahá. U tohoto traileru jsem se skoro lekla, když náhle začal hlas román Rybí krev


Manžel mě dostal na čokoládu

28. června 2012 v 21:51 | Edith Holá |  Téma týdne
Pokud se znovu narodím, chtěla bych umět využívat tajemnou chemii čokolády. Už její vůně je léčivá. Existují různé kurzy, které už jsem absolvovola, třeba právě aromaterapeutický, ale na výuku vaření čokolády jsem nenarazila. Vždy to bylo tajné umění. Vždycky se týkalo osudových žen. Vzpomeňte na Angeliku, jak horkou čokoládou pobláznila Paříž a zázračně znovu zbohatla. A co teprve Vianne v podání Juliette Binoche! Představuji si, že tato dáma snad ani nemusí používat parfém, neb její kůže sladkobolně voní po čokoládě. Osudové ženy jsou vždy kouzelnice (čarodějnice). I Vianne poznala už od dveří, jaký kousek čokolády potřebuje právě vcházející zákazník. Měla na každý splín, na každé trauma, neštěstí i štěstí, pro vášně, ...

Znáte tyhle pocity? Malé psycho

27. června 2012 v 21:39 | Edith Holá |  Něco a nic
Zajímalo by mě, jestli znáte pocity, které nevím, jak pojmenovat. Takové předtuchy čehosi divného v sobě nebo okolo. Najednou pocit, že něco je špatně. Já jsem udělala špatně nebo dělám něco špatně. Na něco nemám právo, ale nevím na co. Něco jsem zkazila ale co. U žaludku pocit strachu. Snad úzkost? Pocit viny? Není důvod. Celkem dobrý den. Chtěla jsem spát článek o čokoládě a už ho mám v sešitu napsaný. Načmárala jsem ho za jízdy metrem. Pak jsme byli s klukama v kavárně. Nafotili jsme kde co a mě napadlo, že bych na blog Gaia mohla dávat občas článek o nové objevené kavárně, kde se dá hezky si číst. Pak kluci zlobili v metru, ale ještě jsem si odskočila na pedikúru, takže jsem mohla vše hodit za hlavu. Ale už tam jsem cítila, že mé nervy pochodují jinak, než bych chtěla. Lekala jsem se. A teď mám ty divné pocity, co jsem výše popsala. Vím, že nepomůže se zavrtat do knížky ani pod deku. Budu čekat na spánek a na ráno moudřejší večera. K tomu se vždycky ještě rozjede přemítání, jestli by nebylo lepší se odstěhovat někam na vesnici, nic nedělat, jen vařit, uklízet, zalévat zahrádku, protože všechno, co dělám mi vlastně může přinášet pocity, že na to nemám právo... No, prostě malé psycho. Znáte to?

Čajíček pro Vojtu Dyka

26. června 2012 v 6:05 | Edith Holá |  Pohledy z produkční práce
Tak jsme si s Evou a Veronikou mimochodem udělaly časopis o 160 stránkách. Jen tak. K běžným číslům a speciálům ještě filmový bookmag. Občas jsem vás informovala, že něco tajného připravujeme. Tak od úterka 26. června bude náš první samostatně prodejný Esprit LN v trafikovém světě. Tři měsíce intenzivní práce. Když jsme naše veledílo držely minulé pondělí v ruce, protože jsme si zaběhly do copy centra a nechaly si dát rukopis bookmagu do kroužkové vazby, byly jsme dojaté. Dokonce jsme nechtěly čekat do rána. Sedly jsme si nedaleko na večeři a pivko a čekaly, až vazba bude hotová. Redaktorka Veronika nevydržela, nechala hlídat děti a ještě na desátou večer za námi dorazila. Na obálce je Vojta Dyk. Miláček žen a dívek. Už v copy centru jsme zažily, jak celá fronta se k nám přimáčkla, aby viděla, co jsme si to s Dykem nechaly vytisknout. Barmanka byla při placení téměř hysterická. Musely jsme ji bookmag ukázat. Hned nám říkala, jak Vojtu miluje a viděla s ním všechny filmy. Když zjistila, že svých oblíbených bude mít v časopise víc a dokonce budou vyprávět, jaké filmy mají rádi, tak svatosvatě slíbila, že hned v úterý 69 korun za časopis dá.

Fotila jsem při focení pro Esprit LN

A jak to bylo s tím čajíčkem pro Vojtu Dyka? Když jsem mezi kamarádkami jen tak rozhlásila, že budeme fotit Vojtu Dyka, tak se všechny hlásily zadarmo na jakoukoliv výpomoc:-) Pro Vojtu Dyka jsme však sami už měli tým o osmi lidech. Když na půl desátou dopoledne dorazil a prohlásil, že kdyby věděl, že se bude ráno cítit nachlazený, tak by nedorazil. Málem mě omylo. Vzpomněla jsem si na zástupy žen, co by všechno daly za to, aby mohly být u focení slavného Vojty a hned jsem běžela pro bylinkový čaj do lékárny.

Vojta Dyk pak s námi strávil tři a půl hodiny. Za tu dobu vypil tři bylinkové čaje. Ve stylu
Jamese Deana ho nafotil fotograf Národního divadla Pavel Hejný. Milé dámy, fotky Vojty Dyka si můžete vystříhat z Espritu LN a pověsit do svých pokojíků nebo pracoven. Jsou na celou stránku na křídovém papíře.

Na webu Lidových novin je video z focení Vojty Dyka v ateliéru LN zde.
Hádanky na základě textů ve filmovém Espritu v mém článku zde

Módní doplňky, které vybral pro Vojtu Dyka stylista.

Hádanky - tajný filmový Esprit LN

25. června 2012 v 20:46 | Edith Holá |  Pohledy z produkční práce
Už zítra 26.6. vychází Filmový Esprit LN. 160 stran (křídový papír), na kterých jsme s Evou a Veronikou pracovaly jen tak mimochodem tři měsíce. Je to ten, o němž jsem doteď na blogu psala: pracujeme na tajném Espritu:-) Bude totiž poprvé volně prodejný. Za pouhých 69 korun bookmag o nej filmech od 30 filmařů, skvělé rozhovory a pohádkové fotky Vojty Dyka a Táni Pauhofové od fotografa Národního divadla. A mnoho dalšího.

Také tam bude má reportáž o artefaktech hvězd stříbrného plátna.

Oficiální obálku najdete na webu Lidových novin zde. Dokonce máme na webu LN video z focení Vojty Dyka zde.

Jako vždy jedna tipovací hádanka a potom druhá pro znalce či "googlové" detektivy

Oslovily jsem třicet filmařů, režisérů, herců, hereček, scenáristů, ..., kteří nám řekli svých pět nejoblíbenějších filmů a proč je zrovna tyhle oslovily. Vše si budete moci přečíst v Espritu. Tématu je věnováno okolo padesáti stran. Dozvíte se třeba, co má rád Jan P. Muchow, Forman, Menzel, Aňa Geislerová, Květa Fialová, Krobot a další a další.


Souhlas s úpravami CKMM

22. června 2012 v 18:24 | Edith Holá |  REPORTÁŽ o psaní knihy
Tak jsem si říkala, jak vám napíšu pozitivní článek, až mi přijde z nakl. Jota finální verze oprav Cesty k mým matkám a ono nic. Mám spíše dojem, že se mi na to vůbec nechce ani podívat a prostě napsat: "Jsem spokojená se všemi úpravami. Děkuji." A v duchu dodat: Děj se vůle Boží. Po mém souhlasu už jde kniha na grafickou sazbu atd.

Přečetli byste si svůj rukopis redaktorsky upravený? Pořád mám právo, s čím nebudu souhlasit, si obhájit. Své redaktorce Kamile věřím. Mám prostě chuť to už nevidět a vlastně nikdy nečíst. Je to nezodpovědnost?

Slova Kamily:
"Snažila jsem se pro knížku udělat to nejlepší, a taky pro Tebe, aby Ti něco neuškodilo, tak jsem to třeba lehoučce zjemnila. Zároveň jsem se snažila nepotlačit Tvůj styl, Tvoji osobnost. Moc těžké!
Navrhuju, aby sis otevřela soubor 3 a četla a nejlépe to neporovnávala s žádnou verzí. Brzy zjistíš, že jsem ještě vyhodila nějaké kapitoly. V celku byly prostě nadbytečné, opakovala ses, pro čtenáře nedůležité, nedějotvorné a
asi mě i s…ly…:-) V kapitolách jsem občas vyhodila nějakou část, důvody byly v podstatě stejné jako u výše uvedeného."

To je zlatíčko, že?
Mám zodpovědně sednout a přečíst to? Podívat se na to, které kapitoly zmizely, co se zjemnilo, opravilo, vyškrtalo, přidalo, ...?

Snad budu moudřejší ráno. Dnes je den blbec.

Jota uveřejnila už ke knize nejen anotaci, ale pokud si rozkliknete pod anotací slovo Listujeme, tak si můžete přečíst i část předmluvy. Odkaz na knihu zde

Děkuji všem, co mi stále píšete podnětná zamyšlení k textu "Cestovali byste rádi zpět do dětství?"

Aktualizace oblíbených blogerů

21. června 2012 v 20:35 | Edith Holá |  Svět blogu
Dokopala jsem se aktualizovat oblíbené blogery. Už tak početný sloupec se mi rozrostl o 14 dalších. Viz dolní menu. Má otázka je, zda je možné někde nastavit, abych viděla, co všichni mí oblíbení napsali za 24 hodin. Nebo apsoň 12 hodin zpět. První stránka blogu ukazuje pouhých deset článků zpět. To je zoufale málo. Když si otevřu blog až po práci večer, tak už nevidím, kdo co napsal ráno nebo dopoledne. Umíte to nějak vyřešit?

Cestovali byste rádi zpět do dětství?

20. června 2012 v 22:39 | Edith Holá |  Téma týdne
Už pár týdnů přemýšlím nad otázkou, zda více lidí by raději cestovalo zpět do dětství nebo naopak jsou rádi, že stárnou. Cestují tak za cílem moudrosti, klidu, prostě ke druhému břehu. Můj blog se jmenuje "Cesta ke kořenům", takže mě otázky duševního cestování stále nějak ve vědomí straší.

Mám na vás prosbu o zamyšlení se k určitému tématu. Když jsem před rokem a půl psala Cestu k mým matkám, tak jste mi komentáři často pomáhali posunout kapitolu a tím můj osobní příběh. Tak snad dnes už nepůjde o posunutí mého života ale opravdu pouze kapitoly v Reně.

Patřím k lidem, kteří vždy s úžasem poslouchají věty, jak by se někdo vrátil do dětství či dospívání. Někdo říká: to byly zlaté časy, jak mi bylo krásně, jak já bych zase chodil do školy, .... atd.
Zjistila jsem, že jsem za život potkala jen jednu osobu, která ráda stárne (plus ještě Květa Fialová, ale tu neznám osobně jen pracovně z telefonu). Všichni by se nejradši vrátili.
Já jsem to měla vždy opačně a neopouští mě to ani dnes, i když podívám-li se na svůj život, jsem spokojená.

Chtěla bych do Reny dostat jednu úvahu právě o tom, že ráda stárne. A nechápe, že to mají lidé jinak. Možná dokonce většina lidí to má tak, že by se vrátila do dětství. Proto bych ráda od vás, kteří to máte jinak než já se dozvěděla proč. Ale ne jen tak, že tam byla maminka a hezky jsme si hráli a nemuseli se o nic starat. Ale opravdu zamyšlení, co vám na období nezletilosti připadá hezčího, že by jste se tam vrátili a znovu si vše zopákli.

Dávám k tomu náměty slov, které mě napadají, ale samozřejmě můžete napsat jen své vlastní pocity a myšlenky proč.

Žebříček k tt krása je na blogu tématu týdne

17. června 2012 v 23:58 | Edith Holá |  ŽEBŘÍČKY z článků na téma týdne
Poté co jsem ve středu napsala, že na tt "krása" je extrémně debilních článků, tak se pár jedinců chytlo za nos a napsali nové a zajímavé články. Od čtvrtka se pak s dobrými roztrhl přímo pytel. Některé bych nazvala dokonce perlami. Odhaduji, že jsem vybrala okolo 80 dobrých článků. V pondělí jsem si je vytiskla a ty, co obstály i v tištěné formě na papíře, najdete v žebříčku na blogu tt.

Čím více jsem četla vaše články, tím více mě napadalo, co by se mohlo ještě napsat. Na blogu Gaia si můžete přečíst o těhotných kráskách. Taky jsem si říkala, že bych se mohla vypsat ze svého boje o růžovou kůži svého prvního syna. Měl tak těžký atopický exém, že moje touha mít také krásné růžové miminko, mě opravdu působila velké trauma. Byla to však zkušenost, že dnes vím, jak je ženám, kterým se narodí dítě a vše je jinak, než si představovaly. Kolikrát denně se jim podlomí kolena zoufalstvím, strachem a bezmocí. Hned jak jsem to začala psát v hlavě, udělalo se mi hůř. Je to pořád ve mně.

Taky mám rozpracovaný článek o tom, jak pracuji v práci občas se stylisty a jak ti vybírají outfity. Nakonec si říkám, že to doladím a dám do rubriky Pohledy z produkční práce.

Tak jsem moc ráda, že články na tt "krása" byly nakonec i velmi krásné, originální, mystické nebo vtipné až recesistické.

Sama jsem stihla napsat na svůj blog jednu úvahu Očima si nevybíráme, Metafyzické krásno a na blog Gaia jsem uveřejnila rozhovor s mou šéfkou z Lidovek o kráse a potom rozhovor s jednou krásnou spisovatelkou.

Rozhovor s mou šéfkou z Lidovek o kráse

16. června 2012 v 16:33 | Edith Holá |  Pohledy z produkční práce
K tématu týdne na Blog.cz "krása"

Média mají velký vliv na vkus a myšlení lidí. Odborníky (psychology, učiteli, ...) jsou často obviňována, že lidi kazí, protože jim předkládají "krásu" upravenou ve photoshopu. Proto nejen na tohle jsem se zeptala své šéfky, která je v žebříčku Invogue mezi deseti ženami, které ovlivňují v Čechách módu.
Rozhovor ale dle mého nepatří na můj úvahový a literární blog. Proto si její zamyšlení o vlivu jejího i médií na čtenáře můžete přečíst v rubrice Krása a móda na blogu Gaia, který spravuji s několika blogerkami a spiovatelkou Alenou Vorlíčkovou. Komentáře můžete dávat pod rozhovor i sem. Odpovím samozřejmě na obou blozích.

Metafyzické krásno

14. června 2012 v 21:41 | Edith Holá |  Téma týdne
Pár blogerů na téma týdne "krása" do svého článku vypsalo citáty o kráse. Myslím, že ve všech chyběl Immanuel Kant. Přišla jsem na to náhodou. Dnes jsem redaktorce Kamile posílala jeden nově napsaný odstavec do Cesty, aby ho do rukopisu vložila s opravami. Týkal se filmu Dvojí život Veroniky. Tenhle film mi kdysi nádhernými obrazy a krásnou hudbou snad vyrazil srdce i rozum z těla současně. A všem co na něm v klubovém kině zrovna seděli. Téměř jsme nedýchali a ještě dlouho po skončení seděli a ani nedutali. Uvědomila jsem si, že musí být objektivní krása navzdory tomu, že ve všech článcích na tt "krása" je, že je subjektivní a relativní. Ten film má přesah. Zadala jsem si do googlu metafyzika a krása. Jako první se objevily myšlenky Immanuela Kanta:

Očima si nevybíráme

14. června 2012 v 7:47 | Edith Holá |  Téma týdne
Jelikož tt "krása" hodnotím, tak za tři dny mohu říci, že se pyšní snad největším množstvím výblitků z tt za víc jak rok. Slovo jsme si vypůjčila od jedné blogerky, která se pokusila více článků přečíst. Časově to zabere pár vteřin. Pár vět o tom, že krása je relativní a můžeme ji dělit na vnitřní a vnější krásu, už znám nazpaměť. Sem tam k tomu někdo přidá, že druhé pohlaví si vybírá stejně podle vzhledu.

Buchty, myšičky alá Mléčný bar

13. června 2012 v 8:30 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Blogerka Mami s holčičkami stůně. Pozitivní na tom je, že je doma, nepracuje a tak její blog Mléčný bar je denně aktivní. Dnes nás inspirovala k myšičkám se sýrem a buchtám ...
Vše v tomto článku na závoďáckém blogu.

Moucha se nepřevtělila

13. června 2012 v 8:29 | Edith Holá |  Něco a nic
Dneska jsem měla vypečenou noc. Nějak poslední dobou spím jako bych nespala. Na dnes rovněž. K tomu Matýskovo buzení se na čůrání, kňourání po šťávičce, vodičce atd. V pět začala bzučet moucha. Z polospánku jsem uvažovala, jestli dát do eletkřiny zabíječ nebo to provést sama. To durhé je určitě rychlejší a bzučení skončí hned, pokud se trefím a k tomu nesmím vzbudit Matěje nebo bude s nocí konec.

Asi po tří minutovém lovení se moucha dostala za žaluzie, tak jsem košilí do nich bouchla. Moucha spadla na zem, Matěj se ránou nevzbudil. Pro jistotu jsem rukou v košili bouchla do mouchy ještě jednou na zemi pod oknem. A šla se nořit do spánků. V šest nastalo bzučení znovu. Sakra. Kde se ty mouchy berou!

Znovu jsem se vymátožila. Moucha byla rovnou za žaluzií. Jenže pod oknem žádná nebyla. Bůh ví, že jsem v té chvíli myslela na vás, jak vám napíšu důkaz, že reinkarnace neexistuje. Moucha zůstala mouchou.

Krásná spisovatelka

12. června 2012 v 21:35 | Edith Holá |  Téma týdne
Krása je o harmonii ducha a těla. Tato žena dostala darem obojí. Její osobnost i tvář mi učarovaly. Je krásná, milá, společenská, vtipná a má velmi hřejivý a melodický hlas.

Spisovatelku a novinářku Denisu Proškovou jsem potkala poprvé v životě na květnovém křtu její aktuální již čtvrté knihy (reportáž ze křtu zde a recence zde). Denisa byla laskavá a zodpověděla mi dnes sedm otázek. První dvě jsou k tématu knihy a dalších pět je o spisovatelském řemeslu. Najdete je na blogu Gaia (Bohyně).

Tuto fotografii mi poslala se slovy: "Posílám k případnému použití i svoji necivilní fotku. Na momentkách
- asi jako každý - si připadám vždycky pekelně." Tak mně to přijde k tématu týdne "krása" velmi vtipné:-)


Po(od)suzování jinakosti

10. června 2012 v 23:45 | Edith Holá |  Téma týdne
Gaussova křivka má pro normálnost značně velké rozpětí. Přesto kdo z nás nezažil odsouzení za nějakou nenormálnost? Dětký kolektiv, který vyřádí kamaráda i za brýle, za horší vývoj řeči, za to že se neumí bránit, ... Snad po celou školu jsou vyřazeni šprti a ti, co čtou, brýlovci, tlusťoši, ... Mladí lidé vyřadí za nenormálnost ty, co nehulí. Jiná skupina zase ty, co nejsou in. A co je pro kterou skupinu in, je různé. Křesťané zase vyřadí jiné nesprávně věřící křesťany a o jiném náboženství už mluví s rukou na srdci, že jednou dotyční dojdou poznání. A dospělí? Ti to dělají mezi sebou rafinovaněji. Zdánlivě si radí. Za vším je permanentní hodnocení, co je normální a co je nenormální. Každý hodnotí subjektivně a na základě svých zkušeností a rodinných vzorců. Co vypustí rodiče doma z pusy to je jasný šíp do mysli dítěte. Jakmile pak potká takového kamaráda, tak i kdyby byl milionový, tak ho nepřijme.

Raději používám slovo jinakost. Člověk s jinakostí. Člověk s brýlemi, dívka v gotickém oblečení, dáma s postižením a proto na vozíku, člověk s xenofobním vnímáním světa, člověk s rasistickými názory... Snažím se o to, aby tam zůstal ten člověk. Respekt k člověku. I rasista může být člověk v rámci své rodiny a blízkého okolí s dobrým vztahem k nim. Vyhnula jsem se ohodnocení hodný.

Ne vždy se mi daří si uhlídat nehodnocení a neposuzování. Vzorce naší české kultury a mé rodiny mám zažrané jako všichni pod kůží a možná až v srdci. Srovnávání, kritika, hodnocení ... říká se, že je to velká specialita českého národa. Takový expert na to nejsem, říkají to odborníci. Mými cíly je kultivovat sebe sama po celý život a respektovat druhého.
(Neznamená to však nepojmenovávat zlo a zlé činy).

Čím vším se může jedinec odlišovat? A co celá rodina?
Kniha Štěstí, neštěstí, láska, pěstounství novinářky Denisy Proškové je velmi zajímavá právě k tomuto tématu. První čtvrtina knihy je právě o tom, jak se každá jinakost stává trnem v oku druhých, možností k posměchu, šikaně,... Denisa Prošková postavila knihu na myšlence, že jakékoliv odsuzování (posuzovní, hodnocení) jinakosti ubližuje. Novinářka nejrpve přibližuje svůj osud. Vyrůstala na maloměstě, kde většina lidí to její svobodné mamince natřela. Prostě fakt, že nemá muže a krom toho její holčička je snědá, stačil k tomu, aby jim ztrpčovali dnes a denně život na ulicích. Naštěstí v domácím prostředí vyrůstala v lásce a pár přátel je drželo. Její otázka, jak by unesla život, kdyby k tomu všemu ještě byla nemilovaným dítětem, nás pomalu přenáší k zodpovědnosti za naši kritiku a hodnocení druhých: dětí, matek, otců, rodin... Víme jestli naše hodnocení (v hávu třeba rady) unese dotyčný? Víme, jestli je to člověk, který byl milovaný či nikoliv? Víme, jaký příběh má dítě před námi za sebou? Jinakostí v druhé části knihy je i pěstounství. Uvědomila jsem si, že i tu naše adoptivně-pěstounská velkorodina zaživala i já sama jakožto její člen.

Další část knihy je psána společně s pěstounkou Vlastou Kršňákovou. O křtu této knihy, kde byli Kršňákovi přítomni, jsem psala zde. Zatímco část o novinářce jsem zhltla na jeden zátah, tak druhou část nahlížím jedním okem vzhledem k tomu, že právě můj příběh byl opakem toho, co poskytují Kršnákovi svým čtyřem biologickým dcerám a postupně 16 nabraným dětem z dětských domovů. Jak manžel trefně poznamenal: "Ani se ti nedivím, že to čteš jedním okem, když nevíš, kde něco na tebe vybafne." Píšu vám o této knize již podruhé. Vím, z pátečního setkání blogerů na křtu knihy Gjorkové, že mnoho z vás už šetří na mou knihu "Cesta k mým matkám". Našetřete si, prosím, i na tuto Denisy Proškové a Vlasty Kršňákové. Její cena se pohybuje kolem 120 až 150 korun. Kupte si ji radši už na prázdniny. Je to opravdu protipól mé připravované knihy v nakl. Jota. Je vždy dobré najít si střed ze dvou opačných zkušeností. Vzít si poučení od těch, co to umí dobře a musím napsat, že Kršňákovi každou větou v knize mě přesvědčují, že ano a zároveň se poučit z toho, co se nesmí vytratit, když chcete pomáhat, abyste se nemuseli divit, že výsledkem vašeho pomáhání je bohužel žal, utrpení až týraní na všech frontách.

Podtitul knihy "Štěstí, neštěstí, láska, pěstounství" je velmi výstižný. Příběhy ze života o objevování toho, co je a není důležité. Stále více se kloním k tomu, že tím důležitým v životě je laskavost: vlastnost, která je důkazem toho, že dotyčný člověk ví, co je mít rád (sebe, život a druhé). Laskavost je podle mě prosta hodnocení, kritiky, pomlouvání a rad... Laskavost by se neměla člověku vytrácet...

Gotika a normálnost v Brně v roce 1991

10. června 2012 v 14:50 | Edith Holá |  Téma týdne
Tento článek na téma týdne "normálnost" bude krátký. Pouze jeden starý zážitek. Filozofovat o normálnosti v tomto článku nechci. Až v příštím. Z toho slova se mi zvedá žaludek jako z lidí, kteří šmahem odsoudí každé vybočení, každou jinakost, protože je to pro ně nenormální (mimo normu). Přitom Gaussovka má celkem velké rozpětí, co je normální. Za hranicí už jsou diagnózy. Možná by se mohla udělat diagnóza pro ty, co jsou sice na Gaussově křivce v normálu (možná dokonce někde uprostřed) jako "dangerous". I když třeba výstižné "obílené hroby" je také dobré, takže hledat nové pojmenování pro ně je ztráta času. Můj oblíbený Scott Peck a třeba i Koukolík tvrdí, že mezi tzv. slušnými lidmi je nejvíc zlých, kteří ze svých dětí vychovávají deprivanty.

Výběr článků na minulé téma nebude

9. června 2012 v 21:43 | Edith Holá |  ŽEBŘÍČKY z článků na téma týdne
Omlouvám se, že to dávám do článků k tématu, ale vím, že někteří blogeři nemusí třeba vůbec tušit, že se nějaké pravidelné hodnocení článků na téma týdne dělá. S celým týmem okolo hodnocení tématu týdne na Blog.cz cítíme zodpovědnost za to, že nováček výběr neudělal a nedal včas vědět. Více na blogu k TT zde.
Snad se na nás nezlobíte. Doufáme, že se někdo najde, kdo třeba četl více článků na tt "šálek čaje" a někam si je zapsal a seznam nám pošle.
Děkujeme za pochopení.
"Normálnost" hodnotí Alča a další od pondělí si beru já.

Fantasy - beseda spisovatelek a blogerů

9. června 2012 v 10:24 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Mohla bych založit novou rubriku: Podzemní kultura.

Ač novináři denně pláčí, jak nemají o čem psát, magazíny mají propady čtennosti, tak prostě nebudou informovat o něčem, co není už slavné a dokonce závěrem dojdou k tomu, že půjdou ještě do větší popiny. Nemluvím prosím o novinářích bulváru. Na tom nás může potěšit to, že nespadáme - my, co jsme se včera sešli - do popiny. Že se na besedu hned třech blogerek z Blog.cz, kterým se podařilo vydat knihu, nepřišel podívat nikdo z Blog.cz už nic potěšujícího není. Takže vás vítám v podzemní kultuře, v podzemním klubu HooDoo na srazu těch co píší na Blog.cz, vytváří aktivní komunitu, vydávají knihy a jsou ochotni odejít od počítače a sejít se.

Beseda se nesla v lehkém sebeironickém humoru moderátora. I přestože trvala přes hodinu, tak se dala unést a autorky odpovídaly velmi zajímavě. Nakonec jsem se začala orientovat i v jejích křestních jménech a dokázala jsem přiřadit správně, jaká kniha které Tereze patří.

Čtyři živly

Můj prvorozený pasován na školáka

7. června 2012 v 23:41 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Jsem dojata. Můj šmrdolka před šesti a půl lety ještě v bříšku byl dnes pasován na školáka. Kubík byl dojatý také. Je po mně. Paní učitelka mu podávala ruku a přála mu hodně štěstí další rok už ve škole a ne u nich a on začal natahovat. Pak to vybral a u šerpování se už tvářil klidně.
Víte, že jsme to řešili, kam ho dát. Umí číst, sčítat i odčítat přes desítku, jenže je drobný, údajně má pomalejší tempo, ADHD (nervová nezralost) a hlavně pořád ještě hypermobilitu jazyka, takže patlá. Logopedická školka nám na konci května řekla, že tam nepatří, jelikož tam mají těžké řečové vady a tak velký zájem, že Kubu neberou. Byl by o rok a půl napřed před těmi, co tam vzali. Naštěstí se asi deset minut busem od nás otevřela na poslední chvíli další přípravná třída na ZŠ, kde bude pouze 12 dětí. Kuba tedy půjde tam. Nevíme, zda je to dobré rozhodnutí, ale to se asi rodiče dozví až v dospělosti dítěte:-) Snad to zvládne, nebude truchlit po školce, stejně většina jeho kamarádů nemá odklad a jdou do běžné základky na zdejším sídlišti.


Jak šel čas
28. leden 2006
únor 2006
















říjen 2006
říjen 2006
2007 červenec
červenec 2007
červen 2008
červen 2009
čeven 2010
červen 2011
červen 2012

naše soukromá šerpa