Po stopách otce2

14. dubna 2012 v 9:28 | Edith Holá |  Po stopách otce
Pamatujete si někdo, jak se za totáče jmenovaly podniky, které se zabývaly výstavbou měst a potřebovali na to mnoho zahraničních gastarbeitrů? Stavěli většinou dálnice, celá sídliště, celý Most... Údajně byly čtyři stavařské firmy. Něco jako Státní stavební podnik?
článek níže


Pořád připlouval. Mrak. Už to nebyla mračná deka, ale jeden jediný mrak. Stačil však pokaždé i na den dva všechno zašedivět. Vždycky jsem si vzpomněla na obrovské sídliště Mšeno ze svého dětství. Bohem opuštěné místo a přesto tam žijí lidé. A to se stavělo v době, kdy jsem se narodila. Tak tam stavěl asi i můj táta. V Ústí n. L. prý měli jugoslávští dělníci hotely, kam je vždy v pátek svezli ze všech socialistických staveb sídlišt a dálnic. V pondělí časně zrána je zase rozvezli na určená místa, kde přespávali v buňkách na stavbě.

A tenhle stavební komuninistický duch mě sem tam sednul za krk nebo visel nad mou halvou. Jako nad Tygrem z medvídka Pú. Na Tygra z stíhajícícho mraku pršelo. Suď Bůh, jesli je lepší být stále mokrá nebo šedivá. Tygr mu nakonec odpustil a mrak zmizel a ještě před rozloučením ho nechal na sebe vyskočit a jako v peřinách ho pohoupal. Sedět tak na klíně a nechat se zabalit dekou a cítit teplo těla jako v klokaní kapse!

Mrak připlul a já rychle něco udělala, aby zmizel. Loni jsem poprosila Janinku, aby se pozeptala na nějakého pamětníka. Starému pánovi jsem pak zavolala, ale vůbec nebyl vstřícný. Kronikář Jablonce a poslal mě do archivů. On tam prý musí chodit také. Vtipné. Taky jsem volala matrikářce, která 40 let byla vedoucí na matrice, kde určitě takových příběhů jako je ten můj nebyly desítky, ale jeden dva. Nic si nepamatovala a hadovitě vyklouzla. Celý rozhovor je v "Cestě k mým matkám" (vyjde u Joty 22. 8. 2012).

Tak jsem zase na pár měsíců s ptaním se skončila. Táta není důležitej. Táta může zůstat neznámej. A co! Kolik lidí na světě nezná tátu. Mraky. Tátové jsou vždy nejistí. Jaké mají asi svědomí?

Pak jsem se dozvěděla, že soused je Jugoslávec. Bylo absurdní se ho ptát, jestli zná Ibrahima Hussaina ze Skopje. Jako kdyby byla bývalá Jugoslávie malá víska, kde se všichni znaj. Oba jsem se tomu zasmáli.

Alma mi poskytla dobrodružnou jízdu se svou připravovanou knihou Balkánský kohout. Tak jsem ji poprosila, jestli by se nepozeptala známýchv Makedonii a Albánii, kde žije i pár měsíců v roce v koupeném domku, zda tátu neznaj. Kolik asi archivů po tamější válce zbylo? Zbývají jen ty naše české. Informace musí někde být.

Biska, cizinecká policie. Bez známostí ani náhodou.

To tedy fakt nevím, co si moje duše přála poznat díky muži. Podle buddhistů si dítě v lůně vybírá, jakého pohlaví bude, podle toho ke komu víc tíhne. Holčičky k tátovi. To jsem si vybrala. Chlapa, který mě opustil čtrnáct dní před narozením. Údajně kvůli nějaké blondýně v Mostu.

Cítím zradu jako máma. Dokonce na tělesné úrovni, když to píšu. Není to jen myšlenka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 14. dubna 2012 v 12:23 | Reagovat

Já si pamatuji na několik dominantních stavebních podniků. Kromě tebou zmiňovaného SSP (Státní stavební podnik) to byly též IPS(Inženýrské a průmyslové stavby), SSŽ (Stavby silnic a železnic), Montované stavby, Vojenské stavby a Vodní stavby. Tyto všechny podniky stavěly velké stavební celky.
Některé komplexní stavby, jako například hotely či nemocnice, však stavěly přímo jugoslávské firmy, z nichž si pamatuju na firmu Ivan Lavčevič, která mimochodem existuje dodnes.

2 Malkiel Malkiel | Web | 14. dubna 2012 v 12:43 | Reagovat

Jo, a ještě existoval podnik Pozemní stavby.

3 Kerria Kerria | Web | 14. dubna 2012 v 15:37 | Reagovat

Sice nevím, co si od toho slibuješ, ale přeju ti hodně úspěchů v pátrání. Je to jako hledat jehlu v kupce sena.

Poradila bych vyptat se bio-mámy na co nejvíce podrobností o něm. Hlavně alespoň přibližný věk a na čem pracoval, když se poznali.
Pak zkusit dohledat, která firma stavbu realizovala, to by neměl být tak velký problém. Domnívám se, že na stavebním úřadě by to vědět mohli.
A následně si nechat dohledat v archivu informace o zaměstnanci. Předpokládám, že záznamy nebudou volně přístupné. Otázkou však je, jakým způsobem byli evidování zahraniční pracovníci.

Krom toho se však obávám, že na tyto informace nemáš žádné právo, protože nemůžeš prokázat přímý příbuzenský vztah. Doporučila bych před úředníky zatajit skutečný důvod, proč ho hledáš a místo toho si vymyslet nějakou dojemnou historku o starém rodinném příteli na kterého jste ztratili kontakt.

4 otavinka otavinka | Web | 14. dubna 2012 v 16:59 | Reagovat

Milá Edith, všechny podniky , které jste uváděla, zaměstnávaly v té době plno lidí, kteří byli nepohodlní režimu a museli dělat na stavbě. Mám obavy, aby jejich podnikové archivy podklady nespálily, jako to udělala řada nemocnic, aby jim ubylo papírování, ač ze zákona jsou povinny archivovat tyto papíry 40 let, jenže to už je skoro na hraně. Pracoval tam i můj otec i brácha, ale oba jsou už na mráčku. Taky se mohu zeptat spolužáka, zda mají někde nějaké archivy o personálním obsazení. Teď jsem si na to vzpomněla. Pa. :-(

5 edithhola edithhola | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 18:49 | Reagovat

[3]: Kerrio, jak se můžeš takhle ptát? třeba jenom kklid duše. Zmizí mrak, který mě stejně nutí neustále se pídit. Kdysi mračna mě nutila mamku, tak teď už jen ejden mrak tátu. Ty si tkaé sestavuješ rodokmen. Janinka také. Proč bych já nemohla vědět víc? Nechápu.

6 edithhola edithhola | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 18:51 | Reagovat

[2]: Děkuji. Lavčeviče jsem zatím na netu nedopátrala. V knize o Mostu jsem objevila Pozemní stavby Ústí nad Labem. Tys ale vypsal požehnaně podniků!

7 Kerria Kerria | Web | 14. dubna 2012 v 19:31 | Reagovat

[5]: Nechtěla jsem se tě dotknout. Jen si dělám starosti, aby to potom nebylo všechno ještě horší. Od chlapa, který nechal ve štychu ženskou s dítětem bych nic moc neočekávala.

8 edithhola edithhola | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 19:50 | Reagovat

[7]: UFF!

9 edithhola edithhola | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 21:17 | Reagovat

[1]: Mamce už jsem to řekla, že jsem zahájila patrání:-) Také si vzpomíná, že to byla přímo jugoslávská firma.

10 Malkiel Malkiel | Web | 15. dubna 2012 v 1:52 | Reagovat

[5]: Já tě chápu. Člověk prostě má touhu najít své kořeny. Já jsem například loni prolejzal hřbitovy na Benešovsku jen proto, abych našel hrob své prababičky, která umřela velmi mladá v roce 1910 a o které jsem do loňska ani neměl tušení. Hrob jsem bohužel nenašel, protože už zřejmě zanikl a cítím to jako mezeru ve svých kořenech. Prostě jen taková zdánlivá malichernost, že jsem u jejího hrobu nemohl zapálit svíčku.
Tady máš odkaz na firmu Lavčevič:
http://www.lavcevic.hr/

11 Malkiel Malkiel | Web | 15. dubna 2012 v 1:55 | Reagovat

[10]: Je ovšem otázka, jestli po těch jugoslávských válkách budou ještě mít třicet let starou dokumentaci.

12 otavinka otavinka | Web | 15. dubna 2012 v 12:22 | Reagovat

Nilá Edith,
posílám odpověď spolužáka:
"Většinou jsou někde uloženy, ale jsou z toho trosky.Protože jsem dosud zaměstnán v Metrostavu, který vznikl z odštěpného závod Vodních staveb, snad když po něčem konkrétním pátráš mohl bych Ti snad pomoci. U Pozemních staveb je to asi složitější, ale našlo by se asi také nějaké spojení. Archivy podniků, které po devadesátém roce šli do kytiček, byly ze zákona kamsi
uloženy, ale obtížné bývá zjisti kde jsou a kdo je obhospodařuje a s jakým
úspěchem. Jestli najdeš v obchodním rejstříku ještě zápis o formě, bývá tam
uveden konkursní správce a ten by tě mohl navést kam.
Zatím ahoj a ptej se." :-)

13 adaluter adaluter | Web | 15. dubna 2012 v 16:11 | Reagovat

Vypadá to jako hodně nesnadný úkol, ale mámu jsi našla a kniha o jejím hledání ti v srpnu vyjde.
Je to důkaz toho, že jsi schopná udělat všechno pro to, abys uspěla, tak ti držím palce, aby ti k tomu navíc přálo i trochu toho štěstí a náhody a postrčily věci kupředu, až si budeš připadat ve slepé uličce.
A kdo ví, nakonec možná bude následovat další kniha, aby se příběh tvé minulosti uzavřel. :-)

14 Kerria Kerria | Web | 15. dubna 2012 v 19:59 | Reagovat

Až budeš vědět trošku víc, tak můžeš zkusti tuto databázi:
http://aplikace.mvcr.cz/vozidla/peva/index.php
Na to, jak dlouho co archivovat existuje zákon. Mzdové věci mají stanovenu dobu archivace na nějakých 50 a více let, takže pokud nebyly nehodou zničeny, měla bys je najít. Jak už jsem psala, pravděpodoně tě do nich nahlédnout nenechají, ale můžeš se pokusit získat nějaký výpis.

Pokud však tvůj otec byl zaměstnancem jugoslávské firmy, tak budeš asi muset pátrat přímo v Jugošce.

15 edithhola edithhola | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 22:20 | Reagovat

děkuji, děkuji. Budu muset sesmolit něco v angličtině a začít rozesílat.
Napadlo mě, že zkusím od mamky si vzít nějakou plnou moc, kde se podepíše, že xy je můj otec. Jenže to chce i podpis před notářem:-(

16 Malkiel Malkiel | Web | 16. dubna 2012 v 1:21 | Reagovat

Napadla mně taková blbost. Co to zkusit přes pořad Pošta pro tebe? Oni tam mají velké zkušenosti s hledáním lidí a jako novináři mají přístup leckde, kam se normální lidi nedostanou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama