Mimo čas ve světle

21. dubna 2012 v 21:55 | Edith Holá |  Téma týdne
Také se vám to daří dostat se mimo čas? Mně občas ano. Když si pustím Majerovky rázem jsem mimo čas. Uvěznění v čase je temnota. Mimo čas je světlo. To je bezpečím a zdravím. Světlo je Bůh. Jsme však stále v čase, tudíž tak málo víme, kdo je Bůh. Většinou řešíme, čím je Bůh. Protože to řešíme v čase.

Jsou SVĚTLÉ chvíle (možná bych mohla napsat poeticky chvíle světlem oděné), kdy k nám přijde vůně starého času a my nevíme, který to je. Rozpomínáme se... Cítíme vůni duše, když byla mimo čas.

Někdy se říká, že ten člověk voněl po Bohu. Znala jsem takového. Jedna stará paní takhle voněla. Vždy když jsem k ní přišla byla jsem s ní mimo čas. Manka voněla a svítila. Když mi přicházela naproti jakoby šlo s ní i světlo. Z pórů, vlasů, obličeje, kolem ní...

"Mimo čas" si lidé pomáhají drogami. Jde to však i modlitbou nebo meditací. Tancem nebo poslechem hudby. Když jsem ve světle píšu. Jsem tak mimo čas.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 23:49 | Reagovat

Nepotřebuji ani drogu, ani nic jiného, jen vzpomínky podtržené melodií a jsem skoro v transu. Také když se ponořím do psaní a jen dějová nitka mne vede a já ten určitý příběh prožívám, buď jako jeho ,,hrdina" nebo pozorovatel. Pak nevnímám nic, dokonce ani tmu nebo světlo. Je to zvláštní stav mysli.

2 Šeříková Šeříková | Web | 22. dubna 2012 v 8:55 | Reagovat

Mimo čas, mimo realitu, mimo strach.. Tam, vznášet se někde ve hvězdách :)
Myslela jsem si, že to nikdy neřeknu, ale vím, kdo je Bůh.

Krásně napsané :)

3 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 22. dubna 2012 v 11:29 | Reagovat

Když přemýšlím o Vesmíru, vždycky je v něm nějak hodně světla. Ale ne těch hvězd, jako by zářilo astrální světlo, ukazovalo planety a vesmírné divy. Je to snad nejintenzivnější představa, protože v ní se cítím součástí a ne pozorovatelem. :)

4 Dubious cat Dubious cat | Web | 22. dubna 2012 v 11:58 | Reagovat

já jsem mimo čas v čajovně, ale jen ve dvou, které znám v mém okolí- Poděbrady, Kolín, v Hradci není ta správná energie a v Praze je taky moc spěchu a většinou i mobilní signál. Od času a světa se dá oprostit jen když dokážeme zapomenout na techniku a zaposloucháme se do rytmů meditační hudby a zpěvu čerstvého čaje

5 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 21:05 | Reagovat

Bylo by báječné někoho takového znát.
I když, možná někoho takového znám. Jedna má spolužačka. Nepopsal bych to naprosto tak jako ty, že už když mi de naproti, jakoby by vyzařovala nějakou auru. Ale zkrátka vždycky když se usměje, nebo se začne smát, tak se všichni ostatní musí smát také. Zní to jako takovéto klišé. Ale její smích je opravdu nakažlivý a protkaný optimismem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama