Kapitola po kapitole nebo i jinak?

18. dubna 2012 v 22:40 | Edith Holá |  RENA A JEJÍ TYGŘI
Musím se zeptat někoho ze spisovatelů na blogu, zda se jim stává, že najednou píší různé obrazy a teprve posléze je pospojují. Doteď jsem psala "Renu a její tygry" tak, jak to přesně v mém deníku bylo v záznamech. Najednou se mi rozjely obrazy a já mám tu z prostředka terapie, tu jdnu kapitolu z konce. Jak to proboha dám v celek! Stává se to někomu? Nebo se má psát kapitola po kapitole a obrazy si psát jen někam v bodech. Za poslední dva dny jsem napsala pět kapitol. Pět obrazů.
Jeden obraz je zde. Nevím, kolikátá kapitola by to mohla být. Je to z období téměř půlky terapie za námi.


Vyřítila se z domu. Musí chodit. Po stopách zpět, i kdyby měla dojít až do Polska. Vychodit všechny ty příběhy ze skupiny. Cizí příběhy. Stačí jí ten její. Ten by stačil na ix životů. Poutníci, kudy chodíte? Murakami běhá. Plíce by jí ani nedoběhly. Musí jít. V domech se rozsvěcují okna. Za nimi teplo domova. Nezáviď jim, třeba se zrovna hádají nebo nesnáší. Světla televizorů v obývacích pokojích, intimní světla ložnic, barvy domovů, ...Půjde a najde domov.

Za paneláky malé domky, koleje, poslední přechod přes silnici a cesta. Kdo sejde ze silnice u Kundery, umře. Půjde, dokud uvidí na cestu. Pak si lehne a bude spát. Za stromem vidí nějakou siluetu. Rozhlíží se. Nikde nikdo. Ztratila se. Má o sebe strach. Utíkat zpátky? Ne, vždyť jde po stopách zpět. Strachy se nemůže pohnout. Teď mě tu někdo zabije. Silueta se odloupne od stromu. Přichází blíž. Jsou to však známé pohyby. Její pohyby. Zbytky světla ze vzdálené silniční lampy vidí stejné oblečení. Ryfle, červená fleeska, nahrbená ramena, dlouhé vlasy. Prohlíží si sama sebe, ale nemůže to být ona. Je stejná jako já, ale zároveň je něčím cizí, zmateně si pomyslí Rena. Ta stejná postava jí podává obě ruce. Nesměla dává své ruce do stejných rukou. Dotek je její i cizí.

"Hvězdy ti nedávají poznat za tento život domov. Máš ho jen v sobě. Kdykoliv se vzdálíš sama sobě, nebudeš mít domov. Vždyť to víš, jseš já."
"Hledám sebe, ale ztrácím se víc a víc. Utíkám před sebou."
"Hlídáš naši malou holčičku?"
"Co?
"Cože? Tedy koho? Já nemám dítě."
"Tys ji opustila?"
"Neznám..."
Postava ji opatrně pouští ruce a pozadu odchází. Rena se dívá do svých očí ve tváři té druhé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Přivýdělek Přivýdělek | Web | 18. dubna 2012 v 23:12 | Reagovat

http://www.clixsense.com/?3881456
Začni si privydělávat při blogování. Denně až několik desítek korun za pár minut. ->> http://bit.ly/HBuUIL

2 Skye Skye | Web | 19. dubna 2012 v 2:47 | Reagovat

já osobně píšu postupně, právě proto, že se mi zdá moc zbytečné práce dávat to pak znovu dohromady x) ale myslím, že jsem četla o lidech, kteří píší po částech, takže to určitě možnost je.
je ale fakt, že si představuju různé úryvky, ale čekám, až na ně přijde při psaní řada.

3 Arvari Arvari | E-mail | Web | 19. dubna 2012 v 9:50 | Reagovat

Řekla bych, že psát se má přesně tak, jak to nejlíp vyhovuje tobě. Já mívám u delších věcí už prakticky od začátku v hlavě konec, a třeba ještě pár dalších scén, ale nikdy je nenapíšu dřív, než vážně přijdou na řadu. Zakazuju to sama sobě. I když to znamená, že třeba ten konec dvacetkrát přemyslím a jeho konečná podoba nemá s tou původní společnýho víc než postavy, a někdy ani ty ne všechny. Já prostě píšu scény jedině tak, jak jdou nakonec po sobě. Nepřeskakuju. To radši ten příběh na chvíli odložím úplně, když nemám inspiraci na prostředek...

4 KatyRZ KatyRZ | Web | 19. dubna 2012 v 10:16 | Reagovat

Dělám to běžně. Jakmile mám v hlavě obraz napíšu ho, protože vím, že pokud to neudělám brzy ho překryje jiný. Ne, že bych pak zapomněla, co v té scéně mělo být, ale už to nedokážu tak rozepsat....

[2]: Není naopak "pracné" sedět a dumat nad tím, jak nějakou scénu napsat? Není lepší napsat si ji, když ji mám v hlavě a pak k ní dojít? Navíc to má i své výhody v tom, že můžete do textu před scénu přidávat detaily, které se v té scéně pojí, a které by vás nenapadly, pokud by už nebyla napsaná...

5 Hope Hope | Web | 19. dubna 2012 v 18:16 | Reagovat

já osobně teda spisovatel nejsem, ale i tak se k tomu vyjádřím =o) občas se mi stane, že napíšu kapitolu, která ještě zdaleka není "na řadě", ale i tak ji napíšu, protože tím nemám, co ztratit, takže si myslím, že nemusí člověk psát kapitolu po kapitole =o)

6 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 19. dubna 2012 v 18:36 | Reagovat

Myslím, že to prostě záleží na druhu knihy. V Tygrech to určitě nebude vadit, když si napíšeš kapitoly právě ve chvíli, kdy na ně máš chuť. Zrovna teď makám na té VM kronice, tam sice události jedna s druhou souvisí, ale píšu je podle svých pocitů. Na co se zrovna cítím. Zda na bojovou nebo na filozofičtější, no a tu smrt Konstantina jsem odložila na sobotní večer. O_O Mám pro to zvláštní důvody, o kterých mi napověděla intuice. :-)

7 edithhola edithhola | E-mail | Web | 19. dubna 2012 v 18:51 | Reagovat

Asi máte tak nějak všichni pravdu. Když ty obrazy, co mi teď jedou halvou nenapíšu, ale dám jim čas, tak nebudou s tou emocí, kterou u nich mám. Neřku-li, že občas se mi stáva, že už to nejsem schopna napsat za den, za měsíc... mělo to svůj čas a ten jsem prošvihla. Děsím se jenom toho, že pak to budu muset všechno pospojovat. Vymýšlet si mezi obrazy "vatu". Nemám v deníku z té doby detailní záznamy den po dni. Takže si budu muset opravdu hrát a vymýšlet. Každopádně děkuji za isnpirace. Někdy bych na vatu potřebovala dříče. Já bych vypouštěla obrazy a text mezi nimi by vymýšlel systematik:-)

8 edithhola edithhola | E-mail | Web | 19. dubna 2012 v 18:55 | Reagovat

[3]: Arvari, takhle poctivě jsem to dělala při CKMM a finální verze bude úplně jiná. Nakonec jsem musela úplně přehodit děj. V autentické chvíli na blogu den po dni to bylo o.k. Ale v knize pro čtenáře to najednou vyznělo jako nuda. Takže se určitý důležitý moment dal až ke konci a ne doprostřed jak to bylo doopravdy. Byla jsem tím překvapená. Nejdříve jsem protestovala, protože jsem chtěla autenticitu za každou cenu. Nakonec jsem pochopila, že to tak je daleko lepší, čtivější a pro čtenáře důležitější.

9 edithhola edithhola | E-mail | Web | 19. dubna 2012 v 19:04 | Reagovat

[6]: Reno, to ráda slyším, že se může psát podle chuti. Takže to není až tak chladné řemeslo:-) Některé scény z terapie si také nechávám na moment, kdy na to budu mít a kdy k tomu bude příhodný čas.

10 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 19. dubna 2012 v 19:18 | Reagovat

[9]: Přesně jak píšeš, napětí a zajímavá zápletka vznikne správným přehozením určitých kapitol. V tom tkví kouzlo detektivek a thrillerů a prostě všech napínavých příběhů, které pak nutí člověka číst dál a dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama