na Blog.cz

Já odklad nemám, jsem v lednu
No, odklady podle mého nejsou příliš dobré, ale co naděláme
Je mi líto, že je to z Kubou takové, jaké to je.
Doufám, že se dostane do skvělé školy (je jedno, jestli té logopedické, nebo normální), bude mít spoustu kamarádů a dobrých známek, tedy pokud je chytrý po tobě
Opravdu, ze srdce ti to přeji

Edith, tohle je velice těžké rozhodování. Můj syn je narozen 11. srpna a automaticky nás kdysi poslali na testy školní zralosti. Nevím jak ted', ale bývaly povinné pro děti narozené v červenci a srpnu. Absolvovali jsme je s celkem slušným výsledkem, vzhledem k LMD (dnes ADHD) jsme šli i na psychologické vyšetření. A tam nám nic nedoporučili, řekli nám: "Rozhodnutí je na vás." Cestou domů jsme jeli se sousedem (prof.MUDR. DrSC.) Ptal se mě, proč jsem tak zadumaná a já mu vysvětlila oč jde. Pak mi řekl, že on je narozen 21. listopadu, do školy šel, když mu nebylo ještě šest a zdůraznil, kam to dotáhl. Říkal mi, jak je můj syn bystrý a šikovný a on že by ho do té školy dal. Nechala jsem se ovlivnit. Dnes už vím, že kdyby můj syn měl odklad, bylo by vše mnohem jednodušší. Kdybych jela jiným autobusem, mohlo být vše jinak.

Edith, chápu, že tě mrzí, že Kuba do školy ještě nepůjde, zvlášť když je v mnohém napřed. Ale nejdůležitější není kdy do školy půjde, ale jak se tam bude cítit a pokud existuje něco, co by mu mohlo školu znechutit a znepříjemnit a zároveň se to něco dá během příštího roku odstranit, neváhala bych a využila té možnosti.
Děti jako Kuba si dělají rychle svůj vlastní a jasný názor na věc a je těžké ho potom přesvědčit o opaku.
Pokud se mu škola zoškliví hned v první třídě, ať už pro něčí výsměch nebo pro problémy, na které není připraven, bude složité ho pozitivně motivovat a odrazí se to hlavně na jeho chuti se učit, na jeho přirozené zvídavosti a to by byla velká škoda, to za ten jeden rok nestojí.

Edith, já myslím, že ti ten odklad nemůžou vnutit. Takže pořád je to jen a jen na tobě a tvém rozhodnutí, tedy přesněji na vás obou rodičích. Obojí má své klady i zápory. Je na vás, abyste je posoudili a zvolili pro Kubu tu (snad) lepší možnost.
To, že má problémy s výslovností ještě není důvod k odkladu školy. Spíš bych se obávala šikany ze strany učitelů, kdyby sis náhodou přecejen prosadila svou a Kuba šel do školy normálně.

Sice argument pro odklad, který řeknu nebude nic moc, ale aspoň se mu o rok prodlouží dětství. Pak si s ním a školou užiješ až až dalších minimálně devět let :)

Já narozená v červenci a byla jsem navíc hodně malinká a uzavřená, šla jsem tedy do školy normálně, ale od učitelů jsem si zažila svoje, co se týče tlačení rodičů, aby mě dali o rok později.

Nechtěla jsem, už tenkrát jsem měla vlastní hlavu a nerada něco vzdávala, a to jsem taky řekla mamince, že do školky prostě zpátky nechci. Takže jsem si to vydřela a zůstala ve třídě se svými vrstevníky. No, zažila jsem si svoje, ale zase mě to naučilo nedat se a nečekat ústupky.

Jaký má vlastně názor Kuba? Podle mě by se to na to měl brát ohled, i když je malý. Já osobně si myslím, že děti vidí některé věci občas jasněji než rodiče, kteří mají plnou hlavu cobykdyby.

Tak můj pohled-zcela rozdílný. Odklad je pro dnešní děti požehnáním. Mám k tomu nepočitatelně vlastních důvodů, ale i spoustu těch "vědecky podložených". Přesto, pokud proti tomu všemu stojí tvůj pocit, hodnotila bych ho jako nejdůležitější. Jen se na něj podívej zezhora, to ty přece umíš, ne? Chtěla bys ho poslat do školy kvůli němu, nebo kvůli tomu, coby kdyby? Jde Ti o jeho obstání v kolektivu, strach z toho, že o něco přijde, že něco zamešká, že v případě odkladu bude mít nad spolužáky navrch a bude se ve třídě nudit? Obávám se, že dnešní indigáči se budou nudit kdekoliv, pokud jde o klasickou školu (nevím, jakou jste nakonec zvolili). Sáhni do sebe, aby sis skutečně odpověděla, proč tě ten odklad tak mrzí. Třeba to zdaleka není o tom, že Kuba není dost zralý na školu, ale že současná škola není zralá na něj. A kdoví, co se za ten rok všechno přihodí a jestli to není požehnání-třeba najdete dokonalou školu, třeba se během roku bude muset vyrovnávat s něčím, co by mu bránilo skloubit to s první třídou a třeba si jen tam nahoře domluvil, že si o rok prodlouží dětství. Škola je taky o tom, aby rodič dokázal dát dítěti svobodu jeho (byť vnitřního) rozhodnutí. Možná to tedy není Kuba, kdo na školu není připravený. ... jen hlasité přemýšlení...

Narodila jsem se v září, takže ve škole jsem byla vždy jedna z nejstarších. Ale nikdy mě ani nenapadlo o tom přemýšlet - bylo to naprosto normální, opravdu jsem z toho neměla nějaký mindrák:). Spíš si myslím, že na rozdíl od jiných dětí jsem už na školu byla připravená a samostatně to zvládala. Základku jsem dochodila se samými jedničkami, na střední jsem pak měla pár dvojek, teď jsem na vysoké. Moje sestra (poloviční, jiná máma) do školy strašně chtěla, i když byla narozená v srpnu. Tak ji tam její mamka dala dřív, bez odkladu. Moje sestra pak v první třídě propadla ze psaní a musela opakovat. Zjistilo se, že má snad všechny dys poruchy, které jsou. Kdyby šla do školy s odkladem, měla by v dětství mnohem méně nervů. Podotýkám, že základku nakonec přetrpěla se čtyřkami a trojkami, na střední se to zlepšilo, tak vystudovala ještě jednu střední s maturitou (tam už problém skoro neměla), pak šla na vysokou a letos se z ní stala inženýrka:). Takže si myslím, že mnohem lepší je mít odklad a nepotřebovat ho, než ho nemít a potřebovat:).

[11]: Kamarádi ze školky, či ze školy jsou hodně silný argument pro dítě. Byl to důvod, proč moje dcera odmítla jít na konzervatoř. Chtěla prostě zůstat s dětmi, se kterými chodila do třídy. To že promarnila talent, je nesporné. Ale naštěstí se uplatnila v jiném oboru.
Pokud se budete za rok stěhovat, stejně bude muset Kuba měnit školu (za předpokladu, že letos půjde) a bude si muset najít jiné nové kamarády.
Já osobně, kdybych mohla vrátit čas, svému synovi bych odklad dala. Litovala jsem toho několik prvních roků jeho školní docházky.

[11]: Pokud se budete stěhovat a tu školu by stejně měnil, tak si myslím, že pro něj bude snazší přechod ze školky do školy, než ze školy do jiné školy... Každopádně tě tak nějak chápu. Když nám ředitelka řekla, že by Adrísce doporučovala odklad, koukali jsme s manželem oba dost vyjeveně, načež jsem pak doma musela manžela dva dny uklidňovat, že to co o malé řekla, nebyla žádná pohana ;). Na školu je prostě třeba vyspělost ve všech směrech a ty emoce hrají možná největší roli.

[13]: Nemyslím si, že by ses nedokázala smířit s odkladem. Spíš vidím problém v tom, že Kuba by potřeboval odklad jen částečně. Ale jak velká je ta část jeho osobnosti, která potřebuje odklad? Je větší nebo menší než ta druhá část? Krom toho jsi někde zmínila, že Kuba se do školy těší. Ale na druhou stranu říkáš, že je emočně nezralý. Co podle tebe zvládne emočně lépe: Přechod do školy, nebo ztrátu kamaráda a zklamání, že zůstal trčet ve školce?

Odklad jako takový dítěti neublíží. Může být sebechytřejší a sebevíc napřed, to vůbec nevadí. Bára nastupovala do 1.třídy se znalostmi třeťáka. Školu zvládala bez problémů. Odpadly stresy s domácí přípravou, protože jí to šlo samo.

Při rozhodování bych ztrátu kamaráda vůbec nebrala v úvahu. Ztratí ho tak jako tak, jen by to bylo o rok dřív/později. Spíš bych se na to podívala i z pohledu toho stěhování. Nebude pro něj přecejen lepší nastoupit do nové školy do 1.třídy a začít si vytvářet vazby hned od začátku? Když přejde až do druhé, vpadne do zaběhnutého kolektivu a to je přecejen náročnější.

Vše už bylo napsáno. Snad jen dodám, že dítě s odkladem má na konci ZŠ tu výhodu, že je o rok starší a to může hrát podstatnou roli ve výběru dalšího studia nebo učebního oboru. Já bych proti odkladu nic neměl. I ve svém vlastním případě bych ho býval bral.

Myslíš, že by v první třídě ocenili Kubíkovu inteligenci? Že by unesl případný výsměch?
Drobek zlatej, ještě že o tom nemusím rozhodovat já. Škoda, že to nejde zkusit - třeba o prázdninách na 14 dnů, jak by to fungovalo...

Rozumím ti, že je ti to líto. Svoje děti znáš nejlépe, ale ze svých zkušeností si myslím, že Kubík by šikanu a zlobu od ostatních zdravých dětí nemusel ve svém věku a emoční nevyzrálosti ustát, taky by se vám mohlo stát, že školu by začal nenávidět a to by byl teprve průšvih.

Třeba náš Míša dobře četl od tří a půl, počítal od čtyř a psal od čtyř a půl. Je narozený v září a když jsme se ptali doktorky, jestli ho máme dát do školy před šestým rokem, protože je tak chytrý, důrazně nás před tím varovala, se svojí tělesnou konstitucí a stále vzrůstající zlobou dětí by mohl mít dost vážný problém. Když nastoupil do první třídy v sedmi, vynikal naprosto ve všem a třídu stejně nepřeskočil a ani bych ti takové přeskakování nedoporučovala, byl by v té samé kaši :).

Milá Edith, nech Kubu ať si užívá bezstarostného období dětství - já osobně si myslím, že není třeba, aby umělo dítě před vstupem do školy číst a psát - je nutné tak spěchat? Domnívám se, že je to na úkor něčeho jiného. Všechno má svůj čas, dítě v jeho věku si má hrát a utužovat svou psychiku v dětských "soubojích", mít starosti a problémy odpovídající věku a ty se učit řešit, těm odolávat. Teď Ti dám otázku "na tělo" - Nejde především o Tvé ambice? Vše dobré Hančí.

Q. Why did the one-handed man cross the road?
http://www.theirwatches.com/