Co by se stalo, kdybych nebyla nervák? Mnohé by vypadalo jinak. Tak bych třeba dnes neseděla na zubařském křesle s vibrujícími nohami, staženými trapézy a blednoucím výrazem. Kdybych kdysi neprodělala špatnou zkušenost s vytrháváním nervů a čištěním kanálků bez umrtvení se slovy tehdejší zubařky, že to přeci vydrží každý, tak bych nemusela chodit na každé vrtání o půl hodiny dříve. Dopracovala jsem to už tak daleko, že dostanu prášek, abych neprchla z křesla. Když zabere, tak si téměř dobrovolně nechám píchnout injekci. Kdybych nebyla s nervama v kýblu , tak bych se nebála zubařské injekce. Jenže já se bojím a to jsem si ještě před mnoha lety přečetla, že někdo umřel, protože zklidňovadla v kombinaci se strachem z vrtání mu přivodila infarkt.
Takže se bojím pokaždé, že na zubařském křesle půjdu rovnou do ráje. Když zaberou prášky, dostanu injekci. Až zabere injekce, začíná vrtání. Když nezabere, dostanu ještě půlku. Jenže mě dnes bolela i ta injekce přes zklidňující prášek. Neurotici prý končí v Motole pod plnou narkózou při každém vrtání, uklidňovala mě paní zubařka. Vždy existuje ještě nějaká možnost. Když mi injekce pronikla až k zubu, tak jsem se stejně vytrhla. Doufám, že to moje nervy do příště zapomenou. Radši bych rodila. Při vrtání a čištění kanálků jsem vymýšlela článek, co by se stalo, kdybych nebyla na nervy. Neměla bych tolik mrtvých zubů jako jsem měla chlapů. Co vztah to jeden mrtvý chlap (pardon zub). Nejvíce mi jich umřelo za manželství, ale manžel žije. Kdybych neměla za sebou, co mám, tak bych měla nervy ze železa, ale vy byste se nepobavili.
Článek je k TT na Blog.cz "Co by se stalo, kdyby..."
Foto white smile staženo zde
.
(pardon, zuby). V pondělí jdu na trhání osmičky. Při sedmičce jsem málem zkolaboval. A to jsem šel jen na preventivní prohlídku po sedmi letech - tak dlouho jsem se totiž bál jít k zubaři po čištění kanálků bez umrtvení. Takže chápu, milá Edith... 
.
Velmi zaujimavy popis vseobecneho stavu, ked ma mat clovek styk so zubarom. Len jedno ma vyrusuje - zastaralost tej injekcie. Naivny ja, po rokoch zase raz u zubara sa divim, ze mi vrazi injekciu a hned zacne pracovat. Pytam sa zdeseny, ci netreba cakat, az to ucinkuje a on zdeseny, ze odkial mam taku blbu otazku
Pretoze je daleko mladsi nez ja, zrejme sa tu jedna o generacny konflikt a ja som prespal vyvoj
Inac strach pred injekciou? Vsak je to ztelesnene dobro ludstva: Mam injekciu, uz sa nemoze nic stat