Na základě mého článkového hledání vhodného pojmenování pro člověka, který už víc než bloguje, ale zároveň není spisovatelem, vznikla na blogu projektu Kritika soutěž. Hledá se nové slovo pro začínajícího autora. Pisálek vlastně téměř odpískán.
Češtináři, lingvisté a další napadá vás něco? Pojem psavec se líbí spíše starším lidem nebo konzervativnějším. Ale také lidem, co absolvují kurzy tvůrčího psaní. Co mi odpověděla paní Dočekalová, která o tvůrčím psaní napsala již třetí knihu a kurzy dělá už osmým rokem?
Moje otázka zněla takto:
Vážená paní Dočekalová, mám na Vás odbornou prosbu. Velice se mi nelíbí slovo pisálek. Je pejorativní, zesměšňující, devalvující... Dříve se používalo pro špatného novináře. S mnoha lidmi v komunitě na blogu řešíme, jak nám říkat. Jsou blogeři ... pak dlouho nic a spisovatelé, kteří vydali knihu. To je jasné rozlišení. Pak jsou ti, co si vydají knihy vlastním nákladem. Tady už je další otázka, jestli jsou to spisovatelé nebo ne. Začínající autoři? Mnoho blogerů už je ale něčím víc než blogery. Jsou to lidé, kterým ve sborníkách vycházejí povídky, mnohdy vyhrávají literární soutěže a chystají se vydat knihu. Takže nepíší jen krátké článečky na blog nebo deníkové záznamy. Existuje pro ně nějaké pojmenování? Třeba i překlad z anglického slova?
A odpověď paní Markéty Dočekalové: Většinou si úplně normálně všichni říkají psavci, i já jim tak říkám. Pak samozřejmě existuje celá řada jiných označení, jako začínající autor apod. Všichni se ale hlásíme k tomu, že jsme psavci. Mám jich pod svými křídly velmi mnoho…
Manželův kamarád řečtinář navrhuje neograf. Začínající pisatel. Když se ujal telegraf, proč by se neujal neograf? :-)
Odpovědná redaktorka mé knihy CKMM z nakl. Jota zase říká:
- Používáme autor. Autor článků v novinách, časopise, autor povídky na blogu.Autor je obecný název. Obecné označení.
- Každý, kdo mi pošle do redakce rukopis, byť nikdy nic nevydal, nikde nepublikoval, je autor, protože je autorem onoho rukopisu, ale není spisovatel. Já bych to neslučovala.
Zeptala jsem se dál, jestli když je rukopis blbý, tak toho člověka pojmenují třeba pisálek.
Ne, to já nedělám. Většina rukopisů je špatná, případně nepoužitelná. Já se ale snažím každého autora a jeho dílo ctít, přece jen tomu věnoval kus života, věří svému dílu, i když je to třeba děs.
Jak z toho ven? Ještě mě napadlo, že během týdne napíšu do Ústavu jazyka českého.
A co na to K. H. Borovský:
Co třeba literát?
Poctivému hrozí jenom hlad,
zloději zas jenom šibenice;
český literát má trampot více,
jemu hrozí hlad i šibenice.
Poctivému hrozí jenom hlad,
zloději zas jenom šibenice;
český literát má trampot více,
jemu hrozí hlad i šibenice.
.
Mirek | 12. února 2012 v 19:37 | 
Tu paní neznám, ale mám výhrady vůči knihám o tvůrčím psaní. Pokud je opravdu tak dobrá, měla by spíše sama napsat dobrou knihu a nerozdávat rady. Nadaný spisovatel ty její rady vlastně ani nepotřebuje a ten kdo je jejími křídly, jak píše, je víceméně jen pisálek.