Únor 2012

Blogová přestávka

29. února 2012 v 22:43 | Edith Holá |  Svět blogu
Cítím k vám všem zodpovědnost, proto se takto oficiálně omlouvám. Musím už nutně odevzdat svou knihu do Joty. Slíbila jsem do neděle. Budu muset vyhlásit blogovou přestávku. A ani nevím, jestli to bude stačit. Jakmile Cestu nedělám soustavně, unikají mi souvislosti. Zase jsem zjistila, že se mi tam některé momenty opakují.

Omlouvám se tedy všem, co poslali pohádku, dalším za články, které od nich mám na blog Gaiu. Rozhovor s Labandou je jen na půl, ... Mám v rozepsaných spousty článků, ale já bych nestihla ani odpovídat na komentáře. Vaše blogy pak nějak rychle dočtu, okomentuji...

Nové články a kluci soutěží s blogem

28. února 2012 v 21:19 | Edith Holá |  Svět blogu
Moji synové jako správní závoďáci se rozhodli závodit v soutěži na Blog.cz a ukázat svůj blog. Prosím, držte jim palce.

Nový blog pro ženy Gaia se začíná rozjíždět. V rozepsaných mám pět dalších článků už od mnoha redaktorek, které se zapojily.

Gaia blog-magazín pro ženy s dg. VN

26. února 2012 v 21:52 | Edith Holá |  Svět blogu
Marcel Proust považoval čtení novin za mrhání časem. Vracet se ke knihám nejen já považuji za důležité, aby člověk nezblbnul. Asi je mým osudem vystudované knihovnice, že i nový blog-magazín pro ženy uvádím do světa rubrikou o knihách Společné čtení. K této rubrice mě inspirovala má sousedka z nadace Natama, která mi pomohla nalézt biologickou matku a poté mě při setkání s ní doprovázela. Tato paní pořádá jednou měsíčně setkání s přítelkyněmi, ale ne za účelem jen tlachání, ale vždy i s cílem popovídat si o knize, kterou si odsouhlasí a do příštího setkání přečtou. Někdy se mezi nimi strhnou i vášnivé debaty o tom, jestli kniha byla skvělá nebo naopak přiblblá. Debatují o myšlenkách i příbezích v nich. Ne všem je umožněno setkávání tváří v tvář. Proto jsem se rozhodla, že jednou z rubrik na novém blogu bude virtuální společné čtení vybrané knihy.

Hledáme tepláky ze 30. let

26. února 2012 v 11:02 | Edith Holá |  Pohledy z produkční práce
Jak nám pan šéfredaktor pár dní před uzávěrkou neschválil ani jednu variantu obálky designového měsíčníku LN na křídovém papíře a jak velký megaprůser to je, vám napíšu později. Ale vše šílené je k něčemu také dobré. Pan šéfredaktor si přál nafotit 30. léta na současné modelce. Možná to zní tak, že to není problém, ale byl. Mega. Nicméně se povedlo a já jsem díky tomu objevila úžasnou dámu, která sbírá oblečení, šperky, boty, knoflíky a jiné doplňky ze všech dob. Samozřejmě je téměř nepustí z ruky, ale nafocení je půjčí a střeží jako oko v hlavě. Nedivím se. Jsou to poklady, kterými se nemohou pyšnit ani barrandovské ateliéry. O všem až v dalším článku.

Anketa k novému blogu

24. února 2012 v 21:23 | Edith Holá |  Svět blogu

Už mnoho z vás zaregistrovalo, že s Labandou připravujeme design nového blogu. První článek Hledáme fotky pro nový blog. Bude to takový blog-magazín pro ženy. A jéžiš zase něco pro ženy!

Vzala jsem si k srdci z jednoho článku na Srdci blogu, že napsaného už bylo dost. Inflace slov je dnes obrovská. Na druhou stranu vždy můžete kliknout a článek, který vás nebaví, přestat číst. Mně se to stává u novin a časopisů stále. Ke čtení je většinou tak jeden článek. Možná nejsem mainstreamový typ:-) Proto bych si ráda vyzkoušela s mnoha z vás vlastní magazín.

Kdo chce být spisovatel, nemůže být na Blog.cz

24. února 2012 v 20:02 | Edith Holá |  Svět blogu
Kdo chce být spisovatel, nemůže být na Blog.cz? Nebo !

Je to kravidorní titulek nebo má v sobě špetku (čí víc než špetku) pravdy? Nebo je to můj pozdně propuknuvší narcisismus?

Myšlenka obsažená v titulku článku ve mně propukla včera při čtení rozpoutaných vášní kolem pojmenování pro toho, kdo píše a vypráví příběhy. Možná by titulek mohl i znít, kdo chce být brán s úctou, že chce být spisovatel, tak musí na jiný blog.

Pro psaní nepotřebuji ruské tanky a vězení

23. února 2012 v 21:09 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
V hlavě mi pořád leží článek na Srdci blogu, který se zabýval nejen hledáním pojmenování člověka, který bloguje a píše. Nevím, jestli se shodneme na nějakém označení, aby nebylo výsměšné. Výsledky ohnivé diskuse jsou na blogu projektu kritika. Nejvíce se mi líbil čaropsavec. Možná opravdu zatím je pro mě nejlepší jít indiánskou cestou opisu. Jsem ten, kdo bloguje a vypráví příběhy, které nebyly popsány. Právě jsem se dotkla jednoho tématu z článku: vše bylo napsáno, ale zatím bych se spíše chtěla věnovat ještě postesknutí v onom článku, které připomnělo porevoluční písničkáře a literáty, že není o čem psát, neb pro psaní by potřebovali totalitu.

Pohádka o zlatém kapradí

22. února 2012 v 22:09 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Našla jsem na netu starou polskou lidovou pohádku O zlatém kapradí. Její myšlenka, že nemůže být nikdo šťastný, když se nemůže podělit o své štěstí, mě zaujala. Když jsem ji hledala na netu, našla jsem několik verzí a také rozhovor s polskou spisovatelkou Tokarczukovou, která říká, že tahle pohádka odpovídá polskému smutku v nich. Něco mi to v mém srdci rozeznělo. Už téměř dva roky znám svou bio mamku, která je polské národnosti a myslím, že polský smutek je v mém mozku i srdci také. Nemohou být nikdy šťastní, když někdo blízký okolo je nešťastný... Je to vlastně dost protipól tomu, co se dnes razí, doporučuje ... Být šťastný navzdory... Vlastně na tom stojí celé nové pozitivní myšlení. Někde musí být, co to propojí. Pomáhat tam, kde chtějí pomoci a kde si pak opravdu dál budou moci pomáhat už sami. A když někdo naopak brání mému štěstí, tak odejít, navzdory tomu, že zůstanou ve své depresi, nouzi, ... Moc těžké rozlišit.
Neznám polské pohádky a někdy mi je líto, že mi je mamka nemohla číst. Tak k nim přicházím v dospělosti a převyprávím je svým synům a vám v nové podobě.

Budu ráda, když si přečtete mou novou pohádku "Zlaté kapradí pro kulíška", volně inspirovanou polskou pohádkou Květ kapradiny. Našla jsem ji v knize Světové pohádky z r. 1975.

Napiš si anotaci a medailonek na obálku

20. února 2012 v 22:30 | Edith Holá |  REPORTÁŽ o psaní knihy
Začínám se asi opravdu aklimatizovat na pracovní proces. Už při něm zvládám i své osobní záliby. Udělala jsem si systém, který funguje. V práci si vždy vytisknu, co mě na blogu zaujalo a to si čtu cestou MHD odpoledne domů a ráno cestou do práce. Dnes jsem si četla nové články spisovatelky a blogerky Renaty Štulcové. Ty vlastně téměř nikdy nemohu číst jen v počítači. Mám pocit, že jsou nabité viditelnými i neviditelnými informacemi až k prasknutí a při čtení na monitoru by mi mohly utéci.

...kdybych nebyla nervák

16. února 2012 v 22:32 | Edith Holá |  Téma týdne
Co by se stalo, kdybych nebyla nervák? Mnohé by vypadalo jinak. Tak bych třeba dnes neseděla na zubařském křesle s vibrujícími nohami, staženými trapézy a blednoucím výrazem. Kdybych kdysi neprodělala špatnou zkušenost s vytrháváním nervů a čištěním kanálků bez umrtvení se slovy tehdejší zubařky, že to přeci vydrží každý, tak bych nemusela chodit na každé vrtání o půl hodiny dříve. Dopracovala jsem to už tak daleko, že dostanu prášek, abych neprchla z křesla. Když zabere, tak si téměř dobrovolně nechám píchnout injekci. Kdybych nebyla s nervama v kýblu , tak bych se nebála zubařské injekce. Jenže já se bojím a to jsem si ještě před mnoha lety přečetla, že někdo umřel, protože zklidňovadla v kombinaci se strachem z vrtání mu přivodila infarkt.
Takže se bojím pokaždé, že na zubařském křesle půjdu rovnou do ráje. Když zaberou prášky, dostanu injekci. Až zabere injekce, začíná vrtání. Když nezabere, dostanu ještě půlku. Jenže mě dnes bolela i ta injekce přes zklidňující prášek. Neurotici prý končí v Motole pod plnou narkózou při každém vrtání, uklidňovala mě paní zubařka. Vždy existuje ještě nějaká možnost. Když mi injekce pronikla až k zubu, tak jsem se stejně vytrhla. Doufám, že to moje nervy do příště zapomenou. Radši bych rodila. Při vrtání a čištění kanálků jsem vymýšlela článek, co by se stalo, kdybych nebyla na nervy. Neměla bych tolik mrtvých zubů jako jsem měla chlapů. Co vztah to jeden mrtvý chlap (pardon zub). Nejvíce mi jich umřelo za manželství, ale manžel žije. Kdybych neměla za sebou, co mám, tak bych měla nervy ze železa, ale vy byste se nepobavili.


Článek je k TT na Blog.cz "Co by se stalo, kdyby..."
Foto white smile staženo zde

Podpořte blogový výzkum

16. února 2012 v 19:52 | Edith Holá |  Svět blogu
Zjistila jsem, že to není nic složitého a možná průzkum české blogosféry přinese něco zajímavého. Regitrace jde rychle, pak ji jen potvrdíte emailem a přijde vám první dotazník. Pár otázek. Dotazníky budou tři a konec průzkumu je 31. března.

Průzkum začíná vaší registrací zde.

Tento projekt není výjimečně můj:-)

Hledám nejlepší fotky a nej fotografy pro nový blog

15. února 2012 v 20:19 | Edith Holá |  Svět blogu
Zatímco debata, zda si blogeři s literárními ambicemi nechají dobrovolně říkat pisálci, pokračuje svým životem a dostala se až na Srdce blogu portálu Blog.cz, tak já už ne zcela potichonuku připravuji s Labandou nový design blogového magazínu pro ženy s diagnozou vlastní názor:-) Zmínila jsem ve včerejším článku. Mám ráda, když debaty na blogu neodumřou dva dny po zveřejnění článku. Hrdě se hlásím k blogování a stále mě to naplňuje. O to více mě sejří, když blogeři přes jídlo (foodblogeři) a módní blogeři jsou váženější než ostatní. Možná právě proto, že si našli pojmenování. Pracuji v novinách a když nějaký redaktor mluví o módních blogerech, netváří se posměšně jako když mluví o blogerech obecně. Takže na škatulkách něco je, ať se nám to líbí nebo ne. Více v mém 16. komentáři pod článkem na Srdci blogu.

Ale dnes jsem vás chtěla poprosit o fotografie pro nový life-style blogový magazín. Byla bych moc ráda, kdyby se tam objevilo v designu to, co se říká o ženách, že jsou tisíce tváří. Možná že nakonec tam bude stejnojmenná rubrika, kde může být vždy nějaká umělecká fotka ženy. Blogem pro ženy bych chtěla jít tak trochu proti módnímu barevnému trendu. Fotky žen tedy budou jen černobílé. Maximálně s barevným kolorováním (sepia atd). Miluji staré fotky. Možná pokud má někdo nascanované fotky ze svého mládí, což jsem si všimla u starších dam na blogu, tak uvítám a budu vděčná.

Krásnou fotografii už mi pro nový blog půjčila Taychi. Meditující dívka Taychi. Zuzka Zaharowská (plus další její blog zde) mi zase poslala sama sebe - ženu ve výskoku - k rubrice "Spokojená žena", kterou si vezme i na starost.

Každý magazín má své skvělé fotografy. Potřebovala bych tam ještě starší dámy. Nafotíte někdo svou babičku, tetičku, maminku? Např. nějak umělecky, jak čte při lampičce? Ve fantazii se meze nekladou. Pokud vaše babička tančí nebo vypadá báječně při vaření u plotny, budu takovou fotkou přímo nadšená. Vařící ženu tam také ještě nemám. Nebo maminku s dítětem v šátku. Chtěla bych blog spustit na konci února. Jeho název zatím utajím. Potřebuji ho spustit do 7. března, nebo poté bych tam už nemohla mít v módní rubrice fotky nové kolekce H and M at Marni. Ty se mohou uveřejnit pouze do 8. března pak už ne.

Pokud vás to zaujalo a chcete mít svou fotku sebe nebo někoho z okolí na blogu žena tisíckrát jinak :-), pošlete ji na eli.asek@tiscali.cz. Budeme s Labandou vybírat:-) Budete našimi dvorními fotografy. Děkujeme.

Také budu ráda za každé rady, připomínky, případnou redaktorskou práci na nějaké rubrice z těch, co tam budou.

Kulíšci, ozvěte se aneb nový blog

14. února 2012 v 22:28 | Edith Holá |  Svět blogu
Nedávno mi někdo pod článkem v rubrice Pohledy z mé produkční práce napsal, proč nepíšu do novin, když už v nich dělám a přitom píšu na blog a na Doma.cz. Odpověděla jsem, že jsem volnomyšlenkář a miluji úvahy a fejetony. Taky bych mohla napsat, že miluji témata, která v novinách se objeví jen zřídka a novináři si myslí, že objevili Ameriku. Porady, psaní podle šéfa, podle ideologie a směřování novin... Ani náhodou! Jsem žena, která nepatří do Vieweghových románů a stejně tak moje kamarádky. Zatím znám snad jen jednu ženu, která je jako z těchto příběhů pana Viewegha. Náhodou jsem ji poznala na obědě s kolegy z redakce. Pracuje pro noviny v jiném patře. Vůbec jsem netušila, že něco takového opravdu běhá po světě a po dvaceti minutách jsem z jejího vyprávění měla hlavu jako škopek. A byla jsem ráda, že mi to jde zase vysypat pryč.

Vývoj v knize

14. února 2012 v 21:29 | Edith Holá |  REPORTÁŽ o psaní knihy
Spisovatelka a blogerka Renata Štulcová nedávno psala ve své rubrice o tom, jak psaní má vývoj v podobě křivky (zde)
V duchu jsem si říkala, že to tak nemusí být vždy. Prostě někdy je to kruh, jindy spirála, … Prostě jak to jde. Tak nějak jsem se tomu vzpírala, protože mi to nešlo.

Autor, neograf, psavec, literát ...

11. února 2012 v 21:11 | Edith Holá |  Svět blogu
Na základě mého článkového hledání vhodného pojmenování pro člověka, který už víc než bloguje, ale zároveň není spisovatelem, vznikla na blogu projektu Kritika soutěž. Hledá se nové slovo pro začínajícího autora. Pisálek vlastně téměř odpískán.

Hladová přání od Temnářky - recenze

11. února 2012 v 10:19 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Pokus o recenzi třetí knihy Terezy Matouškové

Jak jsem napsala v předešlém článku k novému projektu Kritika na Blog.cz nepřísluší mi hodnotit literární žánr, do kterého Hladová přání spadají. Fantasy téměř nečtu. Tereza v mém případě může být pyšná, neb po Tolkienovi, C.S. Lewisovi a Rowling je její kniha další z fantasy, kterou jsem přečetla. Mí čtenáři mě znají, takže vědí, že čtu všechno,co se nějak dotýká psychologie.

Pisálek? Proboha!

10. února 2012 v 18:42 | Edith Holá |  LITERATURA, recenze, křty
Najděme jiný výraz pro pisálka

Na Blog.cz vznikl přednedávnem projekt kritika. Mezi blogery je velká poptávka po recenzích vlastní tvorby. Když si bloger není jistý, jestli jsou jeho povídky, počínající román nebo básně ke čtení, může napsat na blog kritika a přihlásit svou tvorbu k ohodnocení. Domluví se s některým z dalších přihlášených ke kritice. Podmínkou je, že dotyčnému, který napíše na jeho dílo konstruktivní kritiku, zase zhodnotí jeho tvorbu. Kritika za kritiku. Zakladatelkou je KatyRZ. Dalšími členy projektu jsou: Temnářka, Daletth a Dorrey.

Je to určitě zajímavé. Pomůže to vychytat chyby, zlepšit styl a dodat odvahy tomu, kdo si nevěří a přesto je jeho tvorba dobrá. Před víc jak rokem jsem přesně takto požádala Temnářku o hodnocení Cesty k mým matkám. Tehdy bylo na blogu asi dvacet kapitol a pár blogerů mi napsalo, že by se to mohlo vydat. Náhodou jsem natrefila na blogu Temnářky na rubriku Hodnotím vaše povídky. Asi po týdnu mi pod první kapitolou přistál od ní komentář, který mě tehdy opravdu nakopl k tomu, že z kapitol dopíšu knihu.

Takže projektu Kritika držím palce.

Je otázkou, zda by šlo ještě projekt rozšířit i na hodnocení případného celého rukopisu. Na Blog.cz je mnoho blogerů, kteří mají v šuplíku celou knihu. Bojí se ji poslat do nakladatelství a jindy ji pošlou a nikdo jim neodepíše. Přečíst část rukopisu, podívat se na styl psaní a na to, jak kniha končí vyžaduje čas. Přesto si myslím, že by taková možnost v projektu kritika mohla být. Bylo by to předstadium odeslání rukopisu do odpovídajícího nakladatelství. Projekt kritika by se časem mohl natolik zviditelnit, že by třeba posílal nakladatelstvím rukopis za autora s tím, že prošel hodnocením celého týmu. Jenom by tam nemohlo být slovo pisálek. Představa, že napíšu nakladatelství: Hodnotili jsem román pisálka xy a celý tým došel k závěru, že je tento pisálek dobrý, … Tak šéfredaktorovi se otevře kudla v kapse, kdo ho zase otravuje nějakým nablblým pisálkovstvím, neb mu v emailu čeká k posouzení nejméně deset rukopisů každý den.

Sama moc kritiku neumím, proto se nezapojuji. Mně se většinou líbí každý rukopis, který mi případně někdo z blogerů poslal k ohodnocení. Potřebovala bych ke kritice čas. Nechat si to uležet.
A taky jsem už alergická na slovo pisálek, kterým se to v projektu Kritika hemží. Je v něm obsaženo už dopředu něco devalvujícího, zesměšňujícího, ...

Jediné co vzkazuji blogerům, kteří píší knihu. Prosím, pište z českého prostředí s českými jmény. Každý nakladatel, který uvidí u zaslaného rukopisu, že česká autorka píše o Berlíně, ve kterém nikdy nebyla a její hrdina se jmenuje Helmut a dívka Ulrika, tak to hodí rovnou do emailového koše. Je mi líto. O Berlíně má psát ten, kdo tam žije. Nakladatelství dá radši přednost autorce z Berlína.

Tak jsem si půl roku od křtu nechala uležet hodnocení Hladových přání, třetí knihy Temnářky. Prostě recenzí střevo nemám:-) Berte recenzi s rezervou. Fantasy nečtu (kromě Tolkien, Lewise), takže styl jako takový vlastně hodnotit nemohu. Tereza má hodnotnou fantasy, neb tam nejsou elfové a draci :-) Mám ráda knihy s psychologickým přesahem. To jsem všechno v Hladových přáních našla. Recenzi zveřejním později.

Soutěž o vymyšlení slova namísto pisálka a psavce pro začínající literáty vyhlásil Projekt kritika http://projekt-kritika.blog.cz/1202/soutez-na-pocatku-bylo-slovo

Hawajská a marocká kolekce Gantu

9. února 2012 v 22:12 | Edith Holá |  Pohledy z produkční práce
Hawajská a marocká kolekce Gantu

Doufám, že vám tímto článkem přinesu trochu tepla do vašich domovů. Mrazy nás sužují. Módní butiky ale nezahálejí a už v jejich showroomech můžete vidět nové kolekce jaro - léto 2012. Nejvíce mě při pracovních obchůzkách zaujala kolekce Gantu. Nejenže od Michaela Bastiana byla hawajsky laděná, ale i část jejich oblečení je s hravými motivy z teplých krajin. Palmy, opičky, …
Mně učarovalo oblečení s motivem melounů. Sako, šaty, …
Před rokem jsem byla na víkendovém semináře tance hulu. Lektorkou byla Anna Čumpelíková. Přivítání v showroomu mi evokovalo pocit, že jsem se vrátila na tento seminář. Barvy a motivy oblečení mi připomněly nejen teplo, ale i tanec v rytmu srdce.
Mrkněte na tento svetřík! To je nádhera!

U pánské kolekce se mi líbily zkrácené kalhoty. Vypadá to velmi uvolněně. Připomíná mi to módu 30. let a chlapeckou rozpustilou vizáž. Takové léto však má být. Vidíte to na předešlé fotce i na té následující.

Jelikož mám ráda teplé odstíny vůbec: oranžové, terakotové a k nim různé zlatavé, béžové a hnědé, tak když mi padl zrak na kolekci Gantu "An America in Maroco", téměř jsem oněměla. Přesně podle mého gusta. Miluji film Vzpomínky na Afriku, tak alespoň jedna fotka z marocké kolekce Gantu, která onen film připomene.

Fotografie jsou z darovaného CD Gantu.

Odklad Kubu nemine

8. února 2012 v 21:05 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Tak mě to nejak sebralo. Všude se píše, jak rodiče chtějí odklady i u dětí, které to nepotřebují. Já jsem naopak bojovala zato, aby Kuba do školy šel. Dnes jsme byli u zápisu ve spádové škole, protože to je povinné. Kuba byl za odpoledne jediný, který už četl. Logopedii se učíme tím, že čteme. Vtipné. Jde mu to tak líp. Vidí háček a dojde mu to. Počítat přes desítku umí už nejméně dva roky. Takže se samozřejmě zeptali, co mu doporučuje školková psycholožka. Neumím lhát, tak jsem řekla, že odklad.

Škola je o výkonu, jak jsem se dozvěděla. A na ten musí být dítě zralé po všech stránkách. I nervové. Rozumově to sice všechno chápu, ale emoce mi běží úplně opačně. Je mi to líto. Nevím proč. Je to fakt jedno, že půjde o rok později. Bude ramenatější, patlavost (dyslálie) se věkem také líp logopedicky zvládá, ... Přesto to cítím jako přemlouvání sebe sama.

Zkusili jsme přes známou i psycholožku přímo v logopedické škole. I ona byla pro odklad. Dokonce z důvodu, který mi zněl dobře. Pokud ho dáme k nim do logopedické školky, řeč se mu napraví natolik, že by možná pak mohl nastoupit i do běžné velké třídy a ne k nim do logopedické školy nebo nějaké soukromé s menším počtem žáků. Nebude mu už hrozit vysmívání se za patlavost atd.

Všechno to zní rozumně. Přesto kdyby mi dal někdo možnost dalšího testu školní zralosti, zase bych tam Kubu vzala. Nevím, proč mi to nejde se s tím smířit. I manžel to nechápe. Myslí si, že Kuba emočně za rok dozraje a díky jeho inteligenci možná půjde rovnou do druhé třídy. Momentálně mu prostě nervy a sociální zralost na školu nestačí.

Kuba se dnes rozhodl, že se naučí psát. Tak mu zítra půjdu koupit písanky. Připadám si jako blázen. Od září ho budeme vodit do logopedické školky (změna tedy i školkových přátel a pro nás dojíždění MHD) a ještě se musíme modlit, aby se do ní dostal, neb mají narváno. Pět tříd po deseti dětech.

Brečela bych.

Spisovatelky na pohádkovém happeningu

7. února 2012 v 22:30 | Edith Holá |  HAPPENING PRO NEDOKLUBKO
Tento článek je pokračováním reportáže z happeningu pro miminka do dlaně v galerii Lapidárium. První část Objednala jsem si pohodový happening zde.

Na sobotní happening přišlo už více lidí. Tím pádem některé předčítání se neslo jako v kruhu rodinném. Předčítající si museli sednout co nejblíže posluchačům, aby je přes šum a pobíhání dětí bylo slyšet.