Přiznávám sama sobě, že mi končí MD

28. prosince 2011 v 19:31 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Kluci dnes odmítli jít se mnou na nákup a hurá s tátou domů. Když zůstanu sama, najednou vím, jak se cítím. Můj skepticismus poslední dny zakrývá to, co mě děsí, co bych nejradši vytlačila. Chronický kašel, který mě sužuje přes léky už přes měsíc mi ukazuje, že se chci vykašlat na to, co má přijít. Nejradši bych se schovala někam jako malý králíček. Zalezla do nory a dejte mi všichni pokoj. Dvanáctého ledna nastupuji do práce. Po šesti letech na mateřské. Záměrně nepoužívám slovo dovolené. Protože to je nesmysl, že by život s dětmi byl dovolená.

Šest let je v kontextu celého života krátká doba. V této chvíli je to ale dlouhých šest let, kdy jsem nebyla v systému ani já, ani mé děti. Naše dny byly takové, jaké jsme si je udělali nebo je tak udělaly emoce dětí. Tolikrát jsem si přála být radši v práci než v tom řevu a pranicích. Tolikrát jsem si říkala zlatý pracovní proces. Rozumově to platí a zřejmě bude platit. Říkají to všechny matky, které nastoupily. Jenže něco končí. Už nikdy nebudu s dětmi tak jako těchto šest let. Oni budou v systému škol a školek, já v pracovním systému. Už nebudeme vytvářet náš, ale pracovat pro jiné (firmu, stát, společnost, ...). Je mi z toho moc smutno. Nemám se ani o co opřít z dětství. Naše máma nikdy nepracovala. Jako profesionální pěstounska měla jedno dítě za druhým. Nevím, jaké to je, když se přijde ze školy a máma je pryč. Nevím, jaké to je, když máma běhá z práce do družin, ná nákup, dělá úkoly a své děti vidí jen dvě hodiny denně a pak jdou spát. Je to přede mnou jako vakuum, který nevím, jak se zaplní. Jak se to zvládá, nezvládá ...

Měla jsem představu, že půjdu pracovat až od října. Matýsek si v září zvykne na školku a já v klidu nastoupím. Jenže v Lidovkách je místo, které se neodmítá. Měla jsem také představu, že se tam nevrátím vůbec, nějak to utáhneme bez mého příjmu a já si postupně otevřu nějaký obchůdek s místností na tanec, masáže a co já vím. Nebyla jsem připravená na variantu od půlky ledna pracovat.

Po šesti letech ve čtyřech stěnách do open spacu. Každé slovo slyší, kdo chce. Každý pohyb vidí, kdo chce.

Mám strach, smutek, obavy, nechuť... Kde je najednou to těšení se na dospělou společnost, zbavení se křiklounů, otrávenost ze stereotypních dnů doma s dětmi, ...

Také se bojím, že nový způsob života přinese ještě větší ztrátu času na sebe a to, co mě baví. Vidím to na blogerkách, které začaly pracovat. Jejich blogy zůstavají téměř prázdné. Možná to není ani nedostatkem času jako tím, že člověk žije tím, co ho plní. A neumí obojí najednou. Přepíná. Když pracuje, tak žije prací a večer stihne děti a domácnost. Na nějaké psaní není čas. Už teď to sama vidím. Začínám si zapínat televizi, ztrácím přehled, co kdo z vás píše, ... jako kdybych už přepnula na ten systém, ve kterém budu ... Bojím se, že ale ztratím to, co mi za poslední rok pomohlo najít sebe sama.

Navenek se bráním skepticismem, kašlem a depkou. Uvnitř se nebráním. Když si to připusítm, tak se bojím a je mi moc smutno.

Manžel ke všemu dostal padáka. Je be z práce. Jediná výhoda na tom je, že Matěj nemusí tak rychle do školky. Státní by ho nevzala od ledna, takže by musel do soukromé. Můj plat by šel na soukromou školku nebo chůvu. To mi moc na dobrém pocitu nepřidalo. Hákovat a zaplatit z toho pouze školku. Marnost. Stejně jako to, že mi nedali to, co jsem požadovala za plat. Nakonec jsme se dohodli aspoň na šestihodinovém úvazku a ne celém. Peníze nebudou, ale snad budu mít více času na děti, sebe...

Nevím, co bude. Nikdy jsem to nezažila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shariony Shariony | Web | 28. prosince 2011 v 19:49 | Reagovat

Tohle je dost velká změna. Ale to zvládneš. Jen to bude chvilku trvat. Pracovat a mít rodinu není těžké skloubit dohromady, pokud v ní fungují rodiče sehraně. Blog možná na čas půjde stranou (taky jsem se na něj na nějakou dobu nestíhala dívat, natož něco psát..) Ale vždyť stačí kouknout se jen pro rozptýlení nebo popovídání si s milými lidmi jednou za čas.. Za pár týdnů se to ustálí a půjde to zase dobře.
K práci moc gratuluju!! Ať se ti tam líbí a jsou na tebe hodní :-)

2 punerank punerank | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 19:51 | Reagovat

Au au, noví lidi, nové vlivy, tolik změn najednou... Ale tak jde přece život... Ani klukům se nechce pořád do školy, školky a musí tam...
Hlavně - kéž to, čím se obrníte vás nebude zároveň dělit...
Převyknete si na nový režim, i když to cítíš, jako balvan...
Jen mám obavy, aby tě příliš nepohltila práce... vím, jak se dovedeš pro lecos zapálit!

3 lady Lianna lady Lianna | Web | 28. prosince 2011 v 20:02 | Reagovat

Držím pěsti, ty to zvládneš. Po šesti letech s dětmi znova do práce - taky bych měla strach

4 KSM KSM | Web | 28. prosince 2011 v 20:20 | Reagovat

[3]: No jo no...ale stejně to mají ty ženský do určité míry dobrý...sice je to starost s děckama, ale má to i svoje výhody... :-)

5 Vlaďka Vlaďka | Web | 28. prosince 2011 v 20:33 | Reagovat

tak držím palce.... já takhle naběhla po pěti letech na částečný úvazek a byly to nejhorší roky v mém životě, naštěstí, po dvou letech jsem mohla zůstat s dětmi doma, těch mých mizerných 8 tisíc, co jsem nosila, stres z každého kýchnutí, že "zas budeme nemocní", bez toho se obejdem.... holkám je jedenáct a deset a stále nemám pocit, že by mě nepotřebovaly a je fajn, když můžou cokoliv, protože máma má na ně čas a kdykoliv s nima kamkoliv zajde, dojede, odvede - jsme bez ochotných babiček, takže na všechno sami,  když má někdo k ruce šikovnou babičku, tak se to ještě dá, ale stejně, no.... vím, že to někdy jinak nejde, tak držím palce ;-)

6 Taychi Taychi | Web | 28. prosince 2011 v 20:52 | Reagovat

Ale budou mít pěkné vzpomínky na to, že vždycky někdo s nimi byl ne jako já...nepamatuji si, že by se mnou máma byla doma (asi šla do práce brzo) a já chodila do státní školky...Občas musela vychovatelka volat mámě že je pět odpoledne a můj táta si pro mě nepřišel(no jistě, byl namol)...Pak byla škola a já chodila od druhého dne sama do školy, ze školy táta nebo máma a to až po třech hodinách družiny. Od třetí třídy jsem z družiny chodila sama a od čtvrté do družiny nechodila vůbec. A stejně, doma bylo prázdno... Teď jsem sice starší, ovšem mrzí mě, když máma pracuje a má ještě brigádu a vidíme se až večer na dvě hodiny... Je to smutné, ale vím že to dělá pro mě... Tvoje děti se mají dobře až jim skoro závidím a neboj se, ty to zvládneš :)

7 edithhola edithhola | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 22:14 | Reagovat

[2]: Punerank, toho se taky bojím. Že přepnu. Umím dělat jednu věc na dvě stě procent. Ale vždy mám depku, že nestíhám i ty jiné. Zvlášť když se to bude týkat psaní. Mám toho tolik v šuplíkách:-(

8 edithhola edithhola | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 22:17 | Reagovat

[5]: To jste mě vyděsila. Pět let na částečný úvazek a ještě hrůza. Budu dělat od půl desáté do plus minus půl páté. Hipoterapie tím pádem s Kubíkem padá. Jakmile manžel najde práci padne všechno. Logopedie, grafomotorika, ...
Jdu radši hodnotit téma týdne ...ale jmelí, abych na to nemusela myslet.

9 KatyRZ KatyRZ | Web | 28. prosince 2011 v 22:22 | Reagovat

Které blogerky nezvládájí po nástupu do práce blog? :)

Možná ti to tak nepřijde, ale ta šestihodinová pracovní doba je ohromná výhoda... Pokud to tak tedy bude fungovat. Já chodím do práce na sedm a končím ve čtyři, protože mám hodinu a půl pauzu na oběd. Když má manžel odpolední, je vyzvedávání holek na mě. První týdny jsem z toho byla úplně na dně. Ve tři hodiny to na mě pravidelně padlo, já si představovala, jak si ostatní maminky odvádí děti ze školky a moje holky tam sedí a čekají. Každý den se mi chtělo úderem třetí brečet. Uprosila jsem vedoucí, že si zkrátím pauzu a pokud to podmínky umožní, odejdu o půl čtvrté. Často to ale nejde. Taky vždycky v neděli obvolávám babičku a dědu, jestli budou moct holky vyzvedávat a každý den, kdy je to možné se cítím líp. Vím, že na mě čekají doma... Snažíme si to vynahrazovat o víkendech, kdy společně podnikáme výlety apod. Byl to citově hodně náročný přechod, ale teď už se cítím líp.

10 KatyRZ KatyRZ | Web | 28. prosince 2011 v 22:25 | Reagovat

[8]: To mě taky mrzí, že holkám padly kroužky a Adrísce logopedie a rehabilitace. Zatím se to snažíme zvládat doma a doufám, že naše manažerské schopnosti budou dost dobré na to, abychom to s manželem zvládly zorganizovat aspoň na příští rok. Ačkoli to už bude Adri pravděpodobně chodit do školy... brrr... holky každá jinde... děsná představa

11 Petr H Petr H | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 22:28 | Reagovat

Až teď si uvědomuji, jaké je to štěstí pracovat na volné noze. Děláme oba doma, manželka má menší květinářství, já píši pro několik časopisů, což se dá skloubit obojí s dětmi, někdy si beru tříletého    kluka i na reportáže, ať to má pestré. Věřím, že i Vy se svým talentem brzy najdete podobné řešení. Přeji hodně štěstí a dobrý rok 2012. ;-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. prosince 2011 v 0:18 | Reagovat

Edith, půjde to, manžel si práci najde, pokud má padáka, musí mu dát odstupné a nějakou dobu aspoň pozná, jaké to je na plný úvazek být s dětmi. Odpadne denodenní vaření, úklid. Když nebudete dopoledne doma, nic se tak moc nerozhází. My jsme měli 3 syny v průběhu 18 let, bylo vaření, praní, navíc šití na ně i sebe, vedla jsem Dívčí klub 15 let a při dobré organizaci a zapojení všech členů rodiny všechno jde. Kluci byli od malička ujištěni, že my chodíme do práce a oni do školky, pak školy, prostě to je život. Akorát z počátku, hlavně prostřední syn, chtěl do školky nazpátek, tam je to  prý lepší. Brala jsem je do Klubu a prostě všude, kam jsem ve volném čase šla. Jsou z nich dobří manželé i otcové, protože si zvykli mít určité povinnosti. Život není jen zábava- bohužel.
Bude to dobré, ani se nenadějete a budete mít poněkud jiný režim, ale možná to bude pro všechny (myslím celou rodinu) přínosem. Škoda by byla vašeho talentu nevyužít. ;-)

13 Janinka Janinka | Web | 29. prosince 2011 v 17:06 | Reagovat

Když šel do školky Míša a nám skončily čtyři báječné společné roky, návrat do práce byl v pohodě, měla jsem skvělý pocit, tedy až na ty Míšovy věčné nemoci. S Matýskem mě to teprve čeká a mám pocit, že to tak super nebude - nejistota, že pro mně nebude vhodné místo a že mi dají výpověď, že se vracím mezi lidi, kde se mi opravdu nelíbilo...
Tobě přeji, ať ti to vše vyjde, ať manžel najde práci a vůbec vše nej...

14 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 29. prosince 2011 v 20:25 | Reagovat

Fíha, po šesti letech... S tímhle zkušenosti nemám :D takže mi zbývá popřát ti pevné nervy a ať to zvládneš. :)

15 Kerria Kerria | Web | 29. prosince 2011 v 22:44 | Reagovat

Chápu tvé pocity, když mi končila rodičovská měla jsem podobné. Něco jako, že to nejlepší ze svého života už mám za sebou.
Ono bude líp. Nástup do práce je velká změna, člověk si musí přeorganizovat čas. Ale po čase se všechno nějak srovná a věřím, že bude i čas na blog.

16 Lydie Lydie | 29. prosince 2011 v 23:26 | Reagovat

To zmákneš.Chce to dobrou organizaci a hlavně šikovného mužského.Mám tři děti-při prvním jsem šla po roce do práce-denní,noční 12 hodinové směny-manžel dělal také turnus,takže jsme se střídali doma,když to nevycházelo,tak zaskočila babička...

17 Lydie Lydie | 29. prosince 2011 v 23:29 | Reagovat

Manžel byl schopný uvařit atd.Tak jsme to zvládli u všech třech dětí...Bylo to jiné,než dnes-děti nebylo třeba vozit na nějaké aktivity-byly s námi na zahradě-bez vlastní zeleniny to moc nešlo.

18 Lydie Lydie | 29. prosince 2011 v 23:32 | Reagovat

pokr.
Kluci na louce za domy hráli celé odpoledne kopanou atd...Pak,když povyrostli a chodili do oddílu kopané,tak tam mohli chodit klidně sami..
Byla jiná doba i vtom,že jsem na děti šila a přešívala ze starších věcí-to Ty dělat nemusíš-tak stihneš blog. :-)

19 Šárka Šárka | Web | 30. prosince 2011 v 10:33 | Reagovat

Znám, můj blog teď opravdu stojí.
Já nastupovala po sedmi letech. Pracuju už rok a jsem z toho pořád ještě nešťastná. Pracuju na směny a chybí mi čas. Jsem unavená, docela vzteklá a pořád tak nějak čekám, že se konečně zaběhnu a zvyknu si... Ale mám výhodu - hlídá mi maminka. Ona běhá s dětma do školy a školky, když je potřeba, uvaří a je k dispozici. Bez ní nevím, co bych dělala. Držím pěsti, třeba to nakonec nebude tak zlé... Hodně štěstí!

20 Karin Karin | 30. prosince 2011 v 19:55 | Reagovat

Strach opravdu není na místě. Odhoď nesmyslné myšlenky, že to nezvládneš.
Tomu nevěřím!
Vzala bych to z té lepší stránky. Jako možnost poznat nové lidi, možnost seberealizace a nezávislosti. (Já osobně bych nesnesla být na svém muži dlouhodobě finančně závislá.)
Myslím si,že by byla velká škoda, kdyby zrovna žena jako Ty zůstala ,,uzavřena" v omezeném světě domácnosti :-))
Máš šikovného manžela a moc šikovné děti. Společně to zvládnete dobře. Přinese Vám to všem do života více povinností, ale budete si zároveň ,,vzácnější" a společné rodinné chvilky budou pro Vás daleko krásnější, věř mi :-))

21 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 31. prosince 2011 v 13:50 | Reagovat

Ségra taky dělá na 6 hodin a je ráda. Sice peníze nic moc, ale dokonce ještě plánuje aspoň rok, když malý půjde teď do školy. Nakonec dobré bude, když Tvůj manžel bude doma, protože s nemocemi malých je to pro pracující maminky zoufalé. Říkám si, že díky Lidovkám bys mohla mít šanci na propagaci knihy a získat tak trochu lepší příjem z knihy. Držím palce. :-)

22 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 1. ledna 2012 v 10:41 | Reagovat

[21]: Reno, já tam budu produkční. Nevím, jestli je vhodné v Lidovkách odkrývat identitu Edith. Nevím, jak novináři by zkousli, že produkční a jejich bývala produkční fota a knihovnice vydala knihu:-) Krom toho vedoucí kultury je intelektuál na druhou. Knihy Joty ignoruje.

23 Otavínka Otavínka | Web | 1. ledna 2012 v 23:45 | Reagovat

Milá Edith,
no to je pěkné nadělení. Něco zlého pro něco dobrého. Než si kluci zvyknou na jiné prostředí, tak to bude trvat a manžel t.č. nezaměstnaný bude mít alespoň náhradní činnost, aby se nepominul, když práci nesežene. Děcka taky mohou nástupem do školky onemocnět a LN by se určitě nelíbilo, abyste hned byla s dětmi doma. Bude to zabíračka, ale myslím si, že máte ohromné organizační schopnosti a vymyslíte, jak na to. Jinak se zatím neodhalujte, pokud se pseudonymu týká. Nechte si to na čas, až vše bude O.K. Někteří pánové jako šéfové by to taky nemuseli "vydejchat". Držím Vám pěsti pro štěsí a dobré nápady. Mohla bych si dát na blog do menu taky knihu Pohádky pro kulíšky s odkazem, kde objednat?
Srdečně zdravím. :-)  :-)  :-)

24 Vlaďka Vlaďka | 17. ledna 2012 v 12:06 | Reagovat

[8]: mě hlavně děsilo to, že děti v podstatě celý den trávily ve školce, doma chvíli a pak spát.... já jsem se svými dětmi ráda ;-) ale vím, že mnoha maminkám to naprosto dokonale vyhovuje, jenže já jsem prostě jiná, mé děti né, že by nezlobily, ale když vidím ty nevychované spratky kolem, vidím, že se moje důslednost vyplatila... Kristýna nastoupila v září do 1. třídy (Kája je o 19 měsíců mladší) a já končila v práci 30. listopadu a ty tři měsíce byl očistec - byť byla naprosto zralé dítě a takový ten malý šprtík, co to bere zodpovědně (teď je v primě na osmiletém gymplu a do páté třídy samé jednčky), prostě je to náročné, hlavně na čas, který by rodiče s dětmi měli trávit... Navíc je to Rak, takže citlivka, a já na ní viděla, jak jí to deprimuje zůstávat mezi těmi surovými nevychovanými dětmi v družině - je taky jiná ;-) četla jsem ten článek o nástupu, ale píšu to raději sem, nechci aby to vypadalo, že nějak rýpu nebo moralizuju, jsou to prostě moje zkušenosti a každý máme svoji cestu a vývoj, každopádně přeju, aby to mělo šťastný konec bez frustrovaných dětí, co jim chybí rodičovská péče, a frustrovaných rodičů, že se nemůžou svým dětem věnovat :-)
PS: já to měla tak rozdělené, že jsem pracovala tři dny v týdnu (úřednice) P+ St 8-18 a Út 8-15,30 a Č a Pá volno, a hádejte, kdy moje děti potřebovaly na vyšetření k doktorům, když bylo třeba :-P  :-P  :-P Nepřejte si vidět ty ksichty, když jsem potřebovala v ty dny uvolnit :-P mám přece dva dny v týdnu volno, tak proč si to nevyřídím v nich? Ale vysvětlujte to doktorům, když oni třeba ordinují jen v Po a Út :D  :D  :D Vážně to takhle fungovalo, prostě jasný signál pro mě - ZŮSTAŇ DOMA ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama