Výlet do Čakovického parku

3. listopadu 2011 v 23:06 | Edith Holá |  Čakovický park
Právě jsem si přečetla, a často i v komentářích čtu, jak se člověk dostane do klidu jen tím, že je v přírodě. Většina pořád nějak kritizuje město a přitom v něm žije. Přijde mi to jak schíza. Mám město ráda. Možná bych nežila ani v malém městě. A vesnici jsem si užila ve svém dětství. Už nechci.

Jak víte budeme se za rok a kousek stěhovat do Čakovic. Praha 9. Jezdíme přes tuto část Prahy autobusem na hipoterapii do Měšic. Dnes jsme si po hipošce udělali s klukama malý výlet a vystoupili u čakovického zámku. Šli jsme nakrmit kačenky k rybníkům,
dali si zákusek v cukrárně Pierot, nafotili, jak staví už poslední páté patro domu, kde budeme bydlet.

A ejhle, oni už stojí skoro hotové tři.

Sídliště hned vedle je krásně barevné. Posuďte sami, jak se dá zrelaxovat pomocí barev ve městě.

A jako bonus dva rozhovory s mými syny.

V autobuse směrem na hipošku se Matěj chytl dvěmi prsty mezi obočím a říkal, že něco vidí.
"Matýsku, tady v tom místečku je třetí oko. Tam opravdu můžeš něco hezkého vidět. Třeba světlo nebo Pána Boha."
Matěj se zasměje a říká: "Vidím pana Pinďourka."

Mezi paneláky je i takovéto posezení. Vypadá to jako obraz.


Kousek od domu po návratu z výletu, jsem šlápla do psího h...
Říkám: "Šlápla jsem do hovna, to zase budu mít štěstí." A pucuji si botu o trávu.
Kuba: " Mami, co je to štěstí?"
Já: "Kubo, to je pro každého jiné. Třeba když se někdo cítí v pohodě, tak má pocit štěstí. Vlastně se cítím v pohodě, tak mám teď dvojité štěstí."
Kuba: "Tak hovno je štěstí."

Červená barva pro energii na závěr. A pak že je město jenom šeď a stres.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 4. listopadu 2011 v 0:13 | Reagovat

Také nesouhlasím s tím, že klidu lze dosáhnout jen v přírodě. Klid může být i ve městě. Záleží jen na momentálním rozpoležení. Já se "hodím do klidu" i v tramvaji, kde jsem schopná i usnout. :-D
Fotky jsou krásné a rozhovory se syny ještě lepší. O víkendu jsem si na tebe vzpoměla. Hlídali jsme holky a moje starší vnučka u sobotního oběda pronesla slovo, které tak důvěrně znám z tvého blogu - pindík. Prosím, pronesla ho čtyřletá holčička. Tak jsem se na ní podívala a říkám jí, cos to povídala. Odpověděla mi, no víš babi, to mají kluci ve školce a táta taky. Už je to tady. :-D

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 4. listopadu 2011 v 9:47 | Reagovat

Nejdříve to vypadalo, že je to jen u  nás, ale ne! Pindíkománie je zřejmě mezi 5 až 7 rokem všude. Ale u druhorozených chalepčků to naposloucháním začíná ještě dřív.
Mě město uklidňuje samo o sobě. Teda pokud už nejsem ve stresu, který jsem si něčím přivodila sama a pak si ještě vlezu do nacpané smradlavé tramvaje:-) Pokud jsem v pohodě, tak mi nevadí ani to. Takže je blbost říkat, že nám něco navozuje stres. To je už v nás. Vystresovaní a frustrovaní lidé jsou i na vesnicích.

3 fotografka-ludmillas fotografka-ludmillas | Web | 4. listopadu 2011 v 9:49 | Reagovat

Ahoj,
ďakujem krásne za "návštevu" na blogu a milé komentáre.
K tým večerným fotečkám, vyskúšaj podľa návodu, ako som ho napísala ;-)
Ja som sa zase z mesta (Poprad) presťahovala sice len o 9km ďalej, do dediny (Veľká Lomnica), hoci mám teraz cestovanie do práce, ale nevadí mi to, je tu taký pokoj.
pekný dník

4 Janinka Janinka | Web | 4. listopadu 2011 v 10:52 | Reagovat

Jejda, zase pan Pinďourek :D. Kdy to ty děti přejde?

5 punerank punerank | E-mail | Web | 4. listopadu 2011 v 20:40 | Reagovat

Zasmála jsem se, díky:)
Ach ty děti a jejich rychlé dedukce!
já prý hovínkama malovala kolem sebe jako mrně, to bych toho štěstí měla mít hodně!
štěstí jsem však opravdu měla, že mě máma neodložila:) mně by se chtělo takové prasátko odložit:)

6 Kerria Kerria | Web | 4. listopadu 2011 v 22:23 | Reagovat

Pokud člověk neumí sám sebe "vypnout", tak potřebuje ke klidu nějaký impuls zvenčí. Pak je to většinou právě ta příroda.
Jinak Čakovický park vypadá krásně, ale na můj vkus moc uměle.

7 Petr H Petr H | E-mail | Web | 5. listopadu 2011 v 19:59 | Reagovat

Pohoda a klid je stav duše, nezáleží na tom, kde se nacházíme, ačkoliv i ta místa si vybíráme obvykle právě toho stavu, v jakém naše duše je. Ahoj a dík.

8 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 21:26 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama