Japonští Bakugani u nás doma:-(

16. listopadu 2011 v 17:04 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Vždycky jsem měla předsevzetí, že se svými dětmi budu sdílet všechno. Budu jim mámou, která jim nebude říkat, že to je pitomá hudba, kterou poslouchají a tamhleto je pitomost, kterou si nemusí kupovat. Doposavad jsem si vždy na všem našla něco pozitivního. Nemám ráda počítačové hry, přesto jsem na základě her na počítači třeba s Mariem synům napsala příběhy a čteme jim je před spaním.

Od září je syn předškolák. Ve školce mají dobrou partu kamarádů už od prvního roku. Party ale už odmala přinášejí i jeden nešvar. Co mají ostatní, chce Kuba také. Vzpomínám si, jak jsem z finančních i výchovných důvodů měla minimum toho, co mé spolužačky. Nepřeji svým synům takové trauma. Nepřeji jim pocit vyřazení. Kluci nosí do školky hromady gormitů, bakuganů, sběratelských kartiček pokémonů a v posledku i panáčků z Ninjago. Na návštěvách s nimi vymýšlejí různé hry a boje. Jedna taková figurka mnohdy přijde na 250 kč. Kuba je samozřejmě chce také. Bakugany má dva z tržnice. Bohužel hned vychlechtané, takže nedělají to, co mají. Má jednoho červeného gormita a pár kartiček gormitů a pokémonů. Jakmile vidím, že mají k těmto hračkám nějaké knihy, sešity her a úkolů, syna na to upozorním a mám štěstí, protože knihy a časopisy miluje odmala. Takže zvítězí na hračkami. Ale ouha. V případě příšer jako jsou například bakugani je i časopis pro mě nezkousnutelný. Včera před usnutím jsem neprozřetelně slíbila, že z časopisu přečtu příběh. Naprosto s otevřenou myslí a srdcem jsem si řekla, že prostě ty bakugany pochopím, abych sdílela zálibu v nich se synem. Příběh je samozřejmě komiksový. Jak jinak když je to z Japonska. Překousla jsem to, že je to komiks a že jsou postavičky úplně stejné jako ve všech anime. Rozježené vlasy, obrovská něžně tklivá kukadla a ústa, co zřejmě cedí skrze zuby něco ne dost odpovídajícího něžnostem. Po první stránce, která měla v obrázcích snad jen vět, jsem se musela přesvědčit, jestli to je vůbec česky. Nerozuměla jsem totiž vůbec ničemu. Zeptala jsem se syna, jestli chce pokračovat, že já sama ničemu nerozumím. Chtěl. Po dalších dvou stránkách mě přepadlo zoufalství a říkám, že končím, neb stále nerozumím a přijde mi to nesmyslné. Ne, Kubovi to přišlo smyslné. Fajn. Tak jaký smysl to má? O co vlastně bojují bakugani těch lidí? O sílu, začal mi vysvětlovat syn a ještě mi ukazoval, co které atribury znamenají. Se zástavou rozumu jsem přečetla několik dalších stránek a oddechla si, když komiks skončil. Nemohu vám říci nic jiného, že vůbec nevím, o čem byl. Věty typu: Bojuj bakugane! a v dalším obrázku další postava: "Aktivuji kartu schopností - spojuji síly Aquosu a Subtery!" Třetí obrázek s předešlou postavou: "Jak je to možné?" Čtvrtý obrázek se zcela jinou ženskou postavou: "Vyhrály jsme a vy jste poražení! Ha, ha, ha!!, mně nepřišly jako nějaký příběh. To nebylo vytrhano z kontextu.

Po dočtení jsem řekla svému synovi. "Nadále si přeji s tebou sdílet vše, co tě baví. Přát si to, co si přeješ a pomáhat ti k naplnění přání. Jenom ne bakugany. Napíšu ti slibovanou vánoční pohádku s Mariem i to jak, Ninjago Kai zachránil koníky před zlou paní, ale časopis o japonských bakuganech už nikdy nechci číst." Kupodivu s tím souhlasil. Tak jsme si pro zlepšení nálady a nastartování zablokovaného rozumu přečetli o malém Kubovi, co si s ním nikdo nechtěl hrát, až potkal rybku, co mu poradila, jak to má změnit.
Ještě ráno jsem se probudila s nevolí vůči japonským komiksům. Proč proboha, když už vymyslí hračky, které všichni kluci chtějí a máme za to dávat peníze, tak nenapíšou hezký příběh se smyslem. Naštvalo mě to tak, že výrobce přijde o pár stovek. Bakugany a jejich bakuarény u nás Ježíšek nepřinese. Naštěstí dnes Kuba intenzivně od rána mluví o Harry Potterovi. Všechny naše úspory s úlevou a radostí dám za audio nahrávky a celou knižní ságu o HP než za "BakuBany".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alisa Alisa | Web | 16. listopadu 2011 v 17:27 | Reagovat

Môj brat chce hračky McDonaldu, pretože je to jediné jedlo, na ktoré ho raz za čas presvedčíme dobrovoľne . Tieto zahraničné blbosti mu rodičia nedovolia . Momentálne aj tak fičí na encyklopédiach,takže máme asi šťastie, pretože žiadne japosnké anime by som mu nečítala ani ja ani jeho mama . Nech si ostatné decká v škôlke robia hocičo, on všetko mať nemusí . Keby dostal všetko, čo majú ostatné deti, asi by sme boli zavalení blbosťami, ktoré by ho o dva dni už nebavili . Stačia tie hračky z Happy meal a aj tie má z čistého rodinného zúfalstva, že nechce nič jesť .

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 16. listopadu 2011 v 17:38 | Reagovat

Já se teda zarazím úplně u něčeho jiného, než o čem měl článek být :D - promiň. Zarazilo mě jak na začátku píšeš, že nepřeješ synům takové trauma a pocit vyřazení, a proto jim kupuješ hromadu těhle serepetiček... Jen tě chci varovat. Moji dva starší bratři vyrústali v době, kdy v rodině ještě byly peníze a tudíž jim bylo dopřáváno. Já zažila variantu, kdy jsem byla naprostý outsider. Musím říct, že na mých bratrech se tenhle styl výchovy nepěkně podepsal. Ve čtyřiceti letech nemá ani jeden rodinu, oba žijí s poměrně pokrouceným pohledem na to, jak důležité jsou v životě hmotné věci a peníze... Já tenhle problém nikdy neměla a narozdíl od nich vedu šťastný a hodnotný život... Ne, že bych své dcery nerozmazlovala s chutí, ale snažím se v tom najít alespoň nějakou míru :D.

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 16. listopadu 2011 v 17:40 | Reagovat

Nedávno jsme s dcerkou pustily televizi. Běželi bakugani.Jsem obvykle fanda anime, ale tohle je něco strašného. Další z těch věcí, která vznikla jen, aby se na ní vydělalo... Takže se ti vůbec nedivím. Proti tomu je odsuzovaný Pokémon nádherná, hodnotná pohádka :D.

4 lucka345 lucka345 | Web | 16. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

Nezbývá, než s tebou souhlasit, ale bohužel i my jsme Bakuganová domácnost a Pokemon nám čučí z každého kouta. Taky mě to štve. Na druhou stranu, my jsme sbírali céčka a šíleli jsme po obalech z Bajo žvýkaček a to byla taky pěkně pitomá a komerční záležitost. :-D
Navíc u nás jsou tyto hrůzopříšery podporovány tatínkem, takže můj boj je už předem ztracený. :-(

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 18:16 | Reagovat

[3]: Taky se snažím to vybalancovat. Má jedne, zatímco ostantí jich mají pět. A pokud zůstane někde pohozen, tak mu mohu s klidem říci, že pět by dopadlo stejně. On to i sám vidí, že ho to nebaví. Ale enchic apriori říkat: to je blbost, jsou hodnotnější věci, chci, aby si i sám přišel na to, co je z toho, co chce hodnotné a co ne. Když to považuji za hdoně vlekou blbost, platí si to sám z našetřených penízků:-) To se pak hodně rozmylsí, jestli to koupí nebo ne. Myslím, že ta hračka by sama o sobě nemusela být kravina, kdyby k ní byl udělaný hodnotný příběh. Třeba film Ninjago se mi líbí. Je tam duchovní úroveň, Kai se učí boji trpělivostí a pílí, zachraňuje pak svou sestru a bojuje proti zlu.
Já jsem to prožívala jako trauma, že jsem nemohla mít to, co měli ostatní /ryfle, hračky, žvejkačky s kačerem donaldem, .../

6 KatyRZ KatyRZ | Web | 16. listopadu 2011 v 18:38 | Reagovat

[5]: Neříkám, že to byla slast (ne nebyla a nebylo to jen o hračkách, ale taky o oblečení, které jsem dědila po bratrech a o jídle, na které jsem si pak na střední musela vydělávat sama) a je asi rozdíl pokud rodič má a nedá a pokud nemá a dát nemůže. Jenže já byla v osmnácti připravená do života... To že vždycky dostaneš, co chceš (ačkoli to chceš jen proto, že to mají ostatní), tě nic nenaučí ;).

7 KadetJaina KadetJaina | Web | 16. listopadu 2011 v 18:52 | Reagovat

Dětské japonské komixy a obzvlášť tyhle profláknuté jsou často bez smyslu, jen co je pravda. Když se ale člověk podívá, že kommixy v japonsku zabírají víc jak 50% knižního trhu, tak asi něco do sebe mají. Osobně rána japonské komixy čtu, protože naopak mají příběh a hloubku. Ale u vymejvaček pro děti se to říct nedá :)
Sama jsem z Bakuganu zaslechal pár dílů v televizi a docela jsem litovala, že to vůbec existuje. Nepochopitelný, příliš přímočarý a připomnělo mi to hned několik (i lepších) animovaných seirálů dohromady.

8 Viollet Viollet | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 19:02 | Reagovat

Moje matka taky nesnáší bakugany - vlastně celé anime... A já ho taky dvakrát nemusím. Radši se spolu díváme na šmouly, než na pokémona סּ_סּ

9 Christine Christine | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 19:06 | Reagovat

Synovec Bakugan sleduje s naprostým nadšením. Hračky a různé "drobnosti" k tomu, se válí po celém domě. A co je horší, že mě se Bakugan taky líbí ^^ Ulítavala jsem na Pokémonech i Digimonech takže se asi není čemu divit. Ale těžko v těchle anime seriálech můžeme hledat nějaký smysluplnější děj nebo podobně...

10 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 16. listopadu 2011 v 19:32 | Reagovat

[6]: Já si myslím, že to není jen o hračkách a oblečení a těhle materiálních věcech :) Máme v oddíle předškolních a prvostupňových dětí pár holčin, které jsou takové ty "duše týmu" - prototyp Pipi dlouhé punčochy :) Nenosí značkové oblečení, ale třeba oblečení ze sekáče nebo po starších sourozencích, protože na to rodiče nemají - a nemají ani většinu z těhle trendy hraček, protože to rodičům  přijde jako kýč. Radši zainvestují do nějakého společného výletu, ze kterého mají daleko větší zážitek. A přesto mezi ostatními dětmi rozhodně nezažívají pocit vyřazení - ba naopak, děti je berou velmi dobře, a při hrách, ve kterých je potřeba nějaký vůdčí element v týmu, jsou jím přirozeně (z vůle ostatních dětí) právě ony.

Podle mě je to spíš tím, že z nich rodiče dokázali vychovat děti,které si jsou vědomé vlastní hodnoty a ne hodnoty hraček co mají doma na poličce. Další věc je, že jsou to děti z těch nejpohodovějších rodin co v oddíle máme - to hraje taky velkou roli.

11 Nataji Nataji | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 19:40 | Reagovat

http://vanocni.datart.cz/natalie-drinkova-si-preje-tablet-samsung/ dáš mi prosím hlas?? =D=D dole je modrá ikonka DARUJ OZDOBU na tu 2x zmáčkneš ;);)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 19:44 | Reagovat

[10]: Tak v tom máte pravdu. Záleží také na tom, co děti doma slyší. Tím teď nemyslím  jen kupování hraček. Pokud jeden z rodičů  nebo dokonce oba mluví jen o tom, jaké auto by se mělo koupit, co mají sousedi nového, prostě materiální hodnoty jsou pro ně důležitější, tak nelze čekat od dítěte, že bude knihomol a spokojený s obyčejnými věcmi.

13 KatyRZ KatyRZ | Web | 16. listopadu 2011 v 19:46 | Reagovat

[10]: Nemyslím, že si to Edith myslí, ale je fajn to připomenout :D.

14 Kerria Kerria | Web | 16. listopadu 2011 v 19:57 | Reagovat

My zatím máme štěstí. Ačkoliv Honzík bakugany zná z TV, o jejich hračkové existenci zatím nemá tušení a tak si od Ježíška přeje úplně jiné věci.

Pár úryvků bakuganů jsem viděla a tak nějak mám dojem, že ty bitky jsou spíš virtuální, něco na způsob počítačových her. Možná bys měla pár dílů skouknout, třeba to bude srozumitelnější než komix.

15 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 20:09 | Reagovat

[14]: My naopak nevíme, že to v TV běží. Kuba to přinesl ze školky, protože to většina kluků má. Koupili jsme dva na tržina po třiceti krounách, aby tedy nebyl out a aby si sám zjistil, že je to blbost, že ho to nebaví. Další komiks nehodlám číst.

16 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 20:17 | Reagovat

[10]: S tím souhalsím, jen envím, jak toho docílit:-) První syn si potřebuje dodávat hodnotu věcmi a soutěžením a druhý je sebevědomý a myslím, že to tak bude i dál. Takže druhého nebude problém ukecat, že hračky nejsou důležité, protože je to v něm. V prvním to není. přesto mají stejné rodiče. Ale koktejl genů zřejmě jinka a jejich příběh je od narození jiný. I k tomus e musí přihlédnout. Tomu, kdo si dodává hodnotu tím, že má to, co druzí, nejde doslova a do písmene všechno rozmlouvat a nekoupit. Snažím se v tom bruslit a vyvažovat :-D Jo, druhý má rád odmala Pipi. Sjíždí to často na DVD. Prvorozenému se to nelíbí. Už v tom je ten hlavní rozdíl:-)

17 Taychi Taychi | Web | 16. listopadu 2011 v 21:10 | Reagovat

Mám ráda japonské anime a tak, ovšem tyto bojové postavičky jsem ani já nikdy nepochopila. Kdy jsem chodila do školy, hračky jsem si tam nenosila, protože by to skončilo špatně. Hráli jsme si s tím co tam bylo a nebo prostě na rodinku a to i s kluky. Popřípadě na Šípkovou Růženku i s kluky :D

18 Fredy Kruger Fredy Kruger | 16. listopadu 2011 v 21:50 | Reagovat

" Dnes ve spánku, těsně nad časným ránem,
mně zdálo se, že jsem bakuganem !
.... zvláštní je u toho jedna věc ".....

" Kousl mne " !  křičí  zřízenec

" jsem pokémonem " !  řve mládenec

" Držte jej ! jest to šílenec !
tvrdí, že zrodil se v Jamaice " !

... Již  Rudolff Szukk  v svěrací kazajce
zpacifikován na zemi !
... s injekcí jde  MUDr  Szillenyi,
atmosféra  jest nabita !
... za krátko bude vizita !

19 Ann Ann | Web | 17. listopadu 2011 v 7:52 | Reagovat

Schopnost aktivovat! - blablabla...
Můj bratříček tomu taky propadl - teda, seriálům a hračkám, časopis zatím neobjevil :-D a můžu říct, že je to pěkněj hnus. Další nesmyslná hračka, na které chtějí vydělat.
Bratříček jich má asi 20, protože babička s dědou jednoho bakugana sehnali asi za 10 korun - tak mu je dovezli jako dárek. Dokud měl jen jednoho, hrál si s tím pořád a bez bakugana nevydržel vteřinu. Odstartoval to myslím ten seriál. Teď, jak jich má hodně, se sice válí všude, ale že by si na ně brácha vzpomněl... to ne.
Nejhorší bylo období, kdy s nimi i spal, a komunikoval s námi jen přes věty "schopnost aktivovat" a "bakugane do boje".
Když jsem já byla ve školce, tak bylo módní stavění hradů a převlékání panenek. Nejlepší byla holčička, která měla kufr oblečení pro barbie nebo jiné panenky, kolikrát i podomácku pletené mámou, vedl kluk, co zvládl postavit pevnost a uhájit si ji před nájezdem útočníků se zmačkaným papírem. A holky chodily domů s odřenými koleny z jakési primitivní verze fotbalu. A pochopitelně rvačky a žabomyší války za ukradené bárbínky nebo domy pro ně, rozkopané hrady nebo třeba lepší kostku. A kdo měl hory plyšáků nebo vlastní míč, byl "kůůl". A pochopitelně stará známá hra na maminku a tatínka nebo princezny. Teď jsou to elektrické hračky, při kterých si neodřete koleno ani když hodně chcete, bakugani a hnusáci lepáci. Ach jo..

20 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 8:33 | Reagovat

[1]: Jo, Aliso, pravidelně odnáším doktorce nebo zubařce hromadu hraček z Mekáče nebo kinder vajíček. Doktorky to vítají:-)

21 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 8:34 | Reagovat

[18]: To se Vám povedlo, hned to přečtu synovi.

22 Janinka Janinka | Web | 17. listopadu 2011 v 10:11 | Reagovat

Malý je naštěstí v pohodě, sám uznává, že všichni Pokémoni, Bakugani a bůh ví co ještě jsou jedna velká kravina. A co se týká Bakuganů, děkuji, ale už nikdy více, stačil mi jeden díl v televizi a musím uznat, že nic horšího a nesmysluplnějšího jsem nikdy v životě neviděla...

23 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 17. listopadu 2011 v 19:54 | Reagovat

Tady jsem naprosto mimo, vůbec nevím o co jde. :D Pamatuju si, když v době mojí třetí třídy začaly letět gameboye a nintenda, ten kdo to měl byl "king", všichni si to půjčovali, samozřejmě jsem to taky chtěla. Za ty peníze by mi to naši samozřejmě nikdy nekoupili. Nejlepší kamarádka to dostala k Vánocům a mě to bylo děsně líto. A pak to byly bužírky, ty už jsem měla a pletu občas i teď.
Ale mnohdy ani mít všechno co letí neznamená, že dítě není hned outsider. Stačí, když ho v kolektivu nemají rádi.

Líbí se mi tvůj přístup, že nechceš, aby se děti cítily blbě mezi kamarády, ale zase všeho s mírou. :)

24 punerank punerank | E-mail | Web | 18. listopadu 2011 v 0:20 | Reagovat

Uff, ještě žže za mého dětství tolik zbytečností nebylo, zlatí šmoulové a včelka mája. mně to bylo jedno, měla jsem ráda přirozené hračky, - psy, medvědy, plastelínu a strašně jsem toužila po rádiu... počkala jsem si, ale dočkala se!
dnes to mají děcka těžké a rodiče taky...

25 nel-ly nel-ly | Web | 22. listopadu 2011 v 17:16 | Reagovat

Já si zmilovala Harryho Pottera díky audiokazetám namluveným Lábusem. Je to dokonalý, že mě to nikdy nepřestalo bavit... jinak jsem audiokazety nikdy moc neocenila, protože mi většinou přišly trochu monotónní a hlavně bez dalších zvuků.

Co se čtení týče, tak já vyrůstala na Čtyřlístku a za nic bych ho nedala (i když si pamatuju i éru Pokémonových kartiček. Nechápu, že se to ještě drží O_O)

26 nel-ly nel-ly | Web | 22. listopadu 2011 v 17:20 | Reagovat

[23]: jo gameboye, ale potom jsem dokonce ani nikdy moc netoužila, já chtěla rovnou "plejstešna" (a chcii ho do teď :D).
U nás to bylo zase takový to odpudivý zvíře chlupatý, co na tebe žvatlalo anglicky, stálo to něco přes tisícovku a já samozřejmě strašně chtěla (hlavně, když to máma koupila dětem nejlepší kamarádky a ne mě), ale ono nakonec o nic tak úžasnýho nešlo.

Dalším velkým přáním už byl od mala jen takovej umělohmotnej náklaďáček na písek :D a já furt dostávala barbíny.. to bylo k vzteku

27 fake rolex watches for sale fake rolex watches for sale | E-mail | Web | 31. října 2012 v 13:06 | Reagovat

Q. What kind of key opens the door on Thanksgiving?
http://www.writewatches.com/

28 cheap christian louboutin shoes cheap christian louboutin shoes | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:13 | Reagovat

I happen to enter your blog with the help of Google search. To my sheer luck I got what I was searching for. Thanks.
http://www.shoesfloor.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama