Pseudonym? Nový jasný rámec?

9. října 2011 v 22:54 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Nejdřív jsem chtěla jen odpovědět Kerrie na komentář pod včerejším článkem, ale nakonec jsem zvolila vypsání svého nitra. Kerria mi napsala otázky na tělo. Na tělo se neříká jen tak. Opravdu to zahýbalo s mými vnitřnostmi. Melu to v sobě celé odpoledne. Myšlenek ale i úzkostí kolem vydání své knižní zpovědi o mém dětství ve velkorodině adoptovních a pěstounských dětí mám zase plný ranec. Musím tomu dát nějaký rámec.
Kdyby vztah s mou adoptivní rodinou pokračoval, nikdy bych o blogových kapitolách neuvažovala jako o možnosti k vydání. Několik lidí mi to sice tehdy do komentářů psalo a blízcí lidé mi to říkali osobně. I profesionálka z Natamy mě k tomu vybízela, aby to trochu rozhýbalo ne zrovna dobrý systém pěstounské péče u nás. Odmítala jsem. Pak ale došlo k tomu, že máma náš vztah skončila a postavila proti mně celou rodinu. Pouze jedna nevlastní sestra - ta mně nejbližší - se mnou udržuje dál kontakt. Tak ve mně začalo zrát vydání blogových kapitol jako knihy. Teprve v březnu jsem je nabídla nakladatelství. To jest půl roku poté, co máma skončila náš vztah. Kdybychom tam dál mohli jezdit, tak by mi tohle svědomí nedovolilo. Nemohu napsat přeci o někom něco nepěkného, když s ním snídám u jednoho stolu.

Důvodem není tedy zpověď a můj vnitřní proces, ten už jsem udělala na blogu a vypsání a sdílení s vámi mi pomohlo. Důvodem je nějak pomoci nastolit v tomto systému větší péči o pěstouny. Zvlášť když se budou rušit kojeňáky a profesionálních pěstounů přibyde. A větší péči o matky v krizi, které by se dítěte nevzdaly, pokud by jim byla poskytnuta pomoc. Na to je potřeba nejen dobrá školení pěstounů, ale mnoho terénních pracovníků a dobré sociální pracovnice. To je důvod vydání mého příběhu.

Všechny lidi jsou v knize přejmenováni. I kdybych knihu vydala pod pseudonymem, tak lidem v okolí mé adoptivní rodiny bude jasné, o kom píšu, pokud se jim dostane kniha do ruky. Mámě bez tak probíhá soud obvinění z týrání jednoho dítěte a ten také není tajemstvím v okolí.

Lidé, kterých se neptám a přeci v knize budou, se mnou tedy neudržují kontakt. Sami mě tedy osvobodili od pocitu k nim cítit nějakou zodpovědnost. Přesto ji cítím a řeším to v sobě. Dala jsem jim jiná jména a píšu to pod částečným pseudonymem, který oni neznají. Mé vyvdané příjmení mnoho lidí z vesnice ani nezná. Táta je moje srdeční záležitost, takže věta od Keriii, že ukážu světu, že táta je bačkora, se mě hluboce zaryla do srdce. Já ale doufám, že z knihy bude vidět i jak silný člověk to je a jediný pozitivní v mém dětství. Takový Brumbál, který umí žít vedle zla. Zkusím ještě zapracovat na tom, aby to ještě více v jedné kapitole vysvitlo.

"Nevinní lidé v mém příběhu jsou pouze mí synové", jsem napsala do komentáře. Pokud se to vezme bez jemněhmotných úrovní, že i jejich duše si vybrala příběh, do kterého se narodí. Dnes jsme to s manželem probrali a prostě jim to řekneme, aby se opravdu jednou nestalo to, že jim někdo na ulici řekne: Tvá máma je opravdu zlá, když napsala o ženě, která si ji vzala do adopce takovou knihu. Rozhodli jsme se, že se k tomu postavíme oba čelem a budeme stát za jedno. Nedávno jsem psala o tom, že nevíme, co Kubovi říci, když najednou řekl, že by chtěl jet za babi do hor. Už to víme. V komentářích jste to i někteří psali, že byste tam své děti neposlali. Ano, už je tam nepošleme. Postupně jim vysvětlíme, co se stalo a co babi z hor dělá dětem a my si to nepřejeme, aby to viděli. Z toho důvodu musel skončit i vztah můj s nimi. I když tím kdo, to jasně ukončil byla máma. Já to nedokázala, i když mentálně jsem ten vztah zřejmě ukončovala dlouho. Tím pádem nebudou překvapeni, když jim někdo nabídne variantu, že jejich máma je zlá, když něco ošklivého o babi z hor napsala. Budou moci klidně říci mi to o babi víme a rodiče nás toho uchránili.

Sestry, která se mnou udržuje kontakt, se zeptám na názor a vysvětlím ji, o co mi knihou jde. Zeptám se jí na pocity a strachy, které z toho může mít a jak víc bych ji mohla ochránit.

Mně je opravdu bez návštěv horského domku dobře. To, co občas prosákne je ale tak bolestivé, že jsem tím sama překvapena. Zasahuje mě to až téměř k depresi a nehybnosti. Proto tento článek je o mentálním pohybu, jak z toho ven. Snad mi bude líp.

S manželem jsme byli po pěti a půl letech na třetím rande. V Duhové čajovně. Hodně moc to pomáhá. Náš vztah nebyl mrtvý, byl jen zahrabaný sutí z péče o děti a domácnost a hromadami křivd z těchto let bez času na náš partnerský vztah. Setkání bez dětí je úplně o jiné energii. Jen ti naši darebáci si ani potřetí ještě nezvykli, že rodiče mají rande a čekají na nás. Takže zítra mi rande zase osladí svou rozmrzelostí z nevyspání. Neva, už se těším na další rande. Chůva klukům svědčí. Na fotce jsou jejich společné výtvory (pro Punerank a Davida: sluníčko, pejsek a ťapky má z popcornu, housenka a panáček)

Tak co si myslíte o mém mentálním pohybu tomu, že čelím svému příbehu jinak? Ještě mě napadá, kdybych vydala knihu pod úplně jiným pseudonymem, tak bych se k ní nemohla přihlásit. Cítím to ale jako kdybych se nehlásila ke svému příběhu, který mi hodně dal a díky kterému jsem... A taky bych ztratila čtenáře, kteří mě pod Edith Holá znají.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KatyRZ KatyRZ | Web | 9. října 2011 v 23:11 | Reagovat

Já si vážně myslím, že by pseudonym nic nevyřešil. Stejně by se nakonec vědomí toho, kdo knihu napsal dostalo tam, kam bys nechtěla. Včera jsem měla podobné pocity jako Kerria, ale neodvážila jsem se je ventilovat, protože jsem Cestu k tvým matkám nečetla a tudíž jsem nevěděla přesně. Proto jsem se pokusila napsat varování alespoň jemněji. Když jsem ale dneska četla tento článek, musím říct, že jsi mě potěšila. Myslím, že ses k tomu postavila čelem, správně, a tak jak by to mělo být s ohledem na lidi, na kterých ti záleží.
Píšeš, že to, co občas prosákne, je bolestivé. S tím se časem srovnáš. Mně dlouho stačila zmínka a třásly se mi ruce - je to pryč.

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. října 2011 v 23:51 | Reagovat

Edith, vnikání do minulosti je mnohdy bolestivé. Nerada probírám vše, co jsem prožila v dětství, mládí i pak v dospělosti. Tělesně mi nikdo neubližoval, ale už od dětství jsem si vzala za své větu: Není důležitá potrava  a oblečení, ale projevy citu, lásky, které mi chybí. Když si nakonec vezmete muže, který považuje projev citu, lásky za slabost chlapa, je ten nedostatek ještě prohloubený. Pak si říkám, že jen děti a  teď i zvířátka mi dovedly dát pocity štěstí a radosti v životě.

3 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 10. října 2011 v 0:04 | Reagovat

Tenhle přístup k věci se mi hodně líbí!!!
Máš právo to takhle udělat a kdykoli budeš o tomto svém rozhodnutí pochybovat, přečti si znovu tenhle článek a stůj si za ním. Mně se ten Kerriin komentář líbil. Pokládal rozumné otázky. Ale ty sis na ně dala rozumnou odpověď. Moc ti přeju, aby ta knížka pomohla nejen tobě!

4 Malkiel Malkiel | Web | 10. října 2011 v 0:16 | Reagovat

Já si myslím, že bys to měla vydat pod svým jménem. Ty se nemáš za co stydět a jestli tě tvoje adoptivní rodina už dávno zatratila, tak stejně nemáš co ztratit. Kdybys to napsala pod pseudonymem, tak bys zase jen utíkala před tím, co sis přinesla z té doby a napsání CKMM by vlastně ztratilo jakýkoliv smysl pro tebe. Bylo by to jen samoúčelné. Podle mě je vydání té knížky důležité především pro tebe a ne pro čtenáře. Čtenáři si to jen přečtou jako zajímavou story, protože v tom nejsou osobně zainteresováni. Ale ty si tím vydáním něco řešíš a očišťuješ se. Jsi dospělá, tak se tak chovej a nechovej se jako malá Edith, která prožívala neradostné dětství v té rodině. Náš vlastní strach je náš největší nepřítel. Promiň mi má otevřená slova. ;-)

5 Janinka Janinka | Web | 10. října 2011 v 13:59 | Reagovat

Pokud má tvoje kniha zahýbat nepřehledným a řekla bych hodně špatným systémem a pravidly adopcí, nemyslím, že pseudonym je dobrá volba. Jsem pro pravé jméno ;-).

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 10. října 2011 v 15:46 | Reagovat

Všechno to zní rozumně. Všem děkuji. Odpovím snad večer. Jsem nějak únavově na dně.

7 jezura jezura | Web | 10. října 2011 v 17:24 | Reagovat

Musela jsi prožívat dost kruté a nehezké dětství, což je vždy smutné. Pokud ti kniha pomůže, aby ses tohoto břemene aspoň zčásti zbavila, je to dobře. A pseudonym by nic neřešil, si myslím. Jinak souhlasím s Janinkou, to je také důležité a moc! :-)

8 Kerria Kerria | Web | 10. října 2011 v 18:48 | Reagovat

Edith, jsem ráda, že v tom máš jasno. Víš, znám tě jen z blogu a to, co jsem napsala jsem nikde nezaregistrovala. Dlouho jsem se rozmýšlela, než jsem ti napslala, protože jsem tě nechtěla zranit. Ale na druhé straně jsem považovala za nutné, aby sis na ty otázky odpověděla, tedy pokud jsi to do té doby neudělala.
Neznám tvou rodinu jinak, než jak jsi ji popsala tady na blogu. Nevím, jaké jsou šance, že se vztahy alespoň s některými členy zlepší a jestli bys o to ještě i ty stála. Tvoje kniha s tím vším ještě víc zamíchá, ale těžko říct jestli k horšímu nebo k lepšímu. Je namístě klást si podobné otázky a hledat na ně odpovědi. Kniha je něco jiného než blog. Blog můžeš kdykoliv smazat, ale kniha zůstane pořád. Jak jednou vyjde, už k tomu nemůžeš nic připsat, nic opravit.

9 Polgara Polgara | Web | 10. října 2011 v 19:04 | Reagovat

Edith, kdybych řekla, že si dovedu představit, jak moc se teď trápíš, lhala bych. Mohu jen tušit, co asi teď prožíváš, ale z tohohle článku zaznívá na jednu stranu velká dávka odvahy k vydání tvé knížky a na druhou obavy a sebeobviňování, co ta knížka způsobí.
Vždyť ji četli lidé na internetu, uznávám, asi ne tolik, jako budou číst papírovou verzi, ale četli.
Přijali to a nikdo by tě neměl odsuzovat za tvoje činy. To může jenom nějaká vyšší entita a ty sama. Takže hlavu vzhůru a ať ten humbuk okolo, který jistojistě nastane, ustojíš. :-)

10 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 10. října 2011 v 19:30 | Reagovat

Myslím, že pokud by byl někdo z tvé rodiny tolik rýpavý, že by pseudonym nepomohl a nakonec by stejně zjistili, že je to tcé dílo. Chápu, že v sobě cítíš zmatek a moc ti přeju, aby se to zase v hlavě urovnalo a ty mohla s klidem spát. Nevím však, jak se do detailu cítíš, takže bych neměla rozdávat rady. Možná bych se na to zkusila podívat z jiného úhlu, za své pocity bych se být tebou nestyděla a za názory v knížce stála pod pravým jménem či pod jménem Edith Holá. Ale jak říkám, nemůžu soudit, když takový pocitneznám a záleží to na tobě, budu ti však hodně držet palce! :-)

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 10. října 2011 v 21:44 | Reagovat

Článek mě v jistém slova smyslu potěšil, jsem ráda, že sis to takto srovnala. Už se těším na knížku!!! :-)

12 Breiting  watches Breiting watches | E-mail | Web | 31. října 2012 v 14:47 | Reagovat

Q. Why did the balloon burst?
http://www.writewatches.com/

13 jessica howard special occasion dresses jessica howard special occasion dresses | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 8:42 | Reagovat

A. Because he wasn't very hungry.

14 special occasion dresses plus size special occasion dresses plus size | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:38 | Reagovat

Q. When do you stop at green and go at red?
http://www.untildress.net/evening-dresses.html

15 red bottom shoes red bottom shoes | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 6:24 | Reagovat

Q. Which is the longest word in the dictionary?
http://www.shoesfloor.com/

16 little red dress little red dress | E-mail | Web | 2. května 2013 v 9:49 | Reagovat

It exclusively your opinion.
http://www.queweddingdresses.org/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama