Příští křest a sraz na uzavřeném oddělení Bohnic

9. října 2011 v 10:02 | Edith Holá |  CESTA K MÝM MATKÁM - nejen ukázky z knihy
Příští křest a sraz blogerů na uzavřeném oddělení Bohnic

Už podruhé zjišťuji, že když píšu o mé připravované knize Cesta k mým matkám, tak se ve mně uvnitř nic neodehraje. Když však mám mluvit o ní s jinými lidmi, tak …

Na křtu knihy Temnářky se mě pár blogerů zeptalo, kdy a kde budu mít křest já? To je ještě long time, ale určitě bych pro blogery chtěla. Jota je však komerční nakladatelství, kdo ví, do čeho mě budou chtít nastrkat … Pár vět a způsobily mi zase po dlouhé době šílené sny. Takové ty fyzické, kdy druhý den nevím, jestli to byl sen nebo opravdu se to stalo. Adoptivní máma si četla můj blog. Pak se tam někde prokmitla sestra. Pak máma na křtu a jako jediný člověk, který mou knihu nepochopil … z toho takové hodně silné negativní emoce.

Nemám to zpracované. Ale co s tím? Vydáním té knihy se to možná rozjitří. Zjišťuji, že skončením toho vztahu se mi ulevilo. Je líp. Dospěla jsme. Jsem matkou bez stínu své adoptivní matky. Ale to mohu říci po roce procesu: vzteku, odcházení, pocitů vin, lítosti a toužení.

Vím, že ale vydání knihy o tomto procesu a o mém dětství nebude lehké. Pro mě není lehké vůbec něco dodělat a dát v plen. Prezentace je pro mě spíše trestem. Vždy když jsem někde něco uveřejnila, tak mi pak bylo zle. Jako kdybych neměla právo. Tohle vše snad blogování a články na doma.cz mizí. Vydání knihy s vnitřní zpovědí …???

Nevím, jak s tím v sobě pracovat, abych se zocelila a zvládla to. Nechci titulky typu: Vydala knihu a skončila na uzavřeném oddělení Bohnic. Křest se odehrál tam:-)

Dělám si srandu. Jenže ona to tak až nemusí být sranda. Jak se odpoutat od pocitů, že na to vydání knihy o mém dětství nemám právo. Že nemám právo vytahovat něco o mém mámě. A zatím ještě niternější pocity viny, že to třeba opravdu vidím blbě oproti mým vzorným sourozencům, kteří tam někteří stále jezdí a mámu chápou? Z těchto důvodů mi moje terapeutka doporučila vydat to pod pseudonymem. Když jsem jí nedávno volala, protože si můj rukopis čte a říkala jí, že to vydám pod svým blogovým, který je na půli cesty, tak pořádně zaváhala. Ustojíte to, zněla její otázka hodně starostlivě.

Je absurdní myslet si, že vymizím. Recenze číst nebudu a budu dělat, že ta kniha ke mně nepatří. V dnešním světě se schovat nelze. Vždyť už teď jsem profláklá na netu dost a dost. Možná vás napadá, zavařila sis to, tak si to teď vyžer...

Přijdete když tak na křest do Bohnic?

Začínám cítit i smutek, že ta kniha možná někomu ublíží tím, že v ní je … No, pořádně jsem si zahýbala emocemi...

Na dnešní noc znovu. Povídám si o tom s manželem. Ve snech máma sedí, dívá se, odsuzuje, nechápe a já mám ve snu velmi bojácný pocit. Manžel si myslí, že mě tohle nepustí dlouho. Já doufám, že po vydání knihy zase projdu dalším kolečkem vnitřního procesu (chtěla jsem napsat otřesu, Freud říká, že se člověk nepřeřekne omylem)... Sedí to ve mně pořádně hluboko.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Matt Matt | E-mail | Web | 9. října 2011 v 10:14 | Reagovat

Radši do Černovic, to je bližší cvokárna než Bohnice :-)

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 9. října 2011 v 10:15 | Reagovat

Černovice neznám. Bohnice mám na autobusu, takže by za mnou mohl manžel s dětmi:-)

3 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 9. října 2011 v 10:27 | Reagovat

Ať to bude kdekoliv v Práglu, ráda přijdu. Držím palce, ať to ustojíš, v knize ses vypsala ze svých pocitů možná se na chvíli ulevilo, ale pak zas ne... právo na to určitě máš a doufám, že nakonec budeš ráda, až knížka vyjde. :)

4 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 9. října 2011 v 10:59 | Reagovat

Neumím si do všech důsledků představit, že by se můj život stal tak veřejným, jako se stane ten tvůj. Nějak bych se s tím vyrovnat musel, ale já mám strašně rád své soukromí a dělalo by mi to značné potíže. Když může psát knížky Cimický, tak bys v těch Bohnicích byla vlastně v takovém malém klubu spisovatelů. Na křest bych tam docela rád přišel. Věřím, že se tam dostala spousta chytrých a zajímavých lidí.

5 punerank punerank | E-mail | Web | 9. října 2011 v 11:22 | Reagovat

Já přijdu, tam jsem ještě nebyla - takže všeho do času! Vezmu i své hodné tygry a můžeš si je pohladit!

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. října 2011 v 12:05 | Reagovat

Na křest rozhodně přijdu, i třeba na kdybych kvůli tomu měla letět na měsíc. Hrozně by mě potěšilo, kdybych ji mohla i něčím polít, ale vím, že jsou tu určitě zasvěcenější než já.
Podobné pocity jsem cítila, když jsem vypouštěla do světa jednu ze svých malonákladových knih, protože pro mě, přestože to bylo fantasy, byla takovou osobní zpovědí. Nikdo si ale nikdy nevšiml, což je vlastně výhoda fantasy. Toto oproštění od reality. Ale stejně si myslím, že se bojíš zbytečně. Čtenáři budou hodnotit knihu, samozřejmě - ti co tě znají si to vztáhnou na tebe. Je možné, že se třeba dočkáš nějaké nepříjemné reakce. Na druhou stranu ale - zanecháš na tomto světě notný kus ze sebe, spoustě lidem, kteří se cítí podobně možná bude tvá kniha útěchou, někoho třeba inspiruje k sepsání vlastních zážitků. Já myslím, že za tohle to stojí. :-) Navíc je to tvoje osobní zpověď, takže je jasné, že je to napsáno z tvého pohledu. Jestli to někdo cítí jinak, ať sepíše svou. ;-)

7 misul173 misul173 | Web | 9. října 2011 v 12:53 | Reagovat

Ahoj :) založila som si blog o mojich príšerkách ♥
Pomohol/a by si mi? Za každý jeden klik na 1 zvieratko mu stúpne level + rýchlejšie sa vyvinie :) Prosím ♥
Stačí kliknúť na zvieratko a už je nakŕmené :)♥ Moc ďakujem. PS: Sorry za reklamu ;)

8 Malkiel Malkiel | Web | 9. října 2011 v 13:02 | Reagovat

Pokud bych byl na ten křest pozván a bylo by mi zaručeno, že nebudu v těch Bohnicích hned hospitalizován, tak bych přišel.:D Cítím se tak trochu za tu knihu zodpovědný, protože jsem byl jedním z těch, kteří tě asi před rokem a půl přesvědčovali, že bys měla vydat CKMM knižně.

9 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 9. října 2011 v 13:27 | Reagovat

[8]:Pozvaná budeš, ale to že si Tě tam nenechají zaručit nemohu:-)

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 9. října 2011 v 13:28 | Reagovat

[9]: Promiň, pozvaný

11 KatyRZ KatyRZ | Web | 9. října 2011 v 13:28 | Reagovat

Temnářka má určitě pravdu, že taková kniha může někomu pomoci. Něco lidem dá. Na druhou stranu tvé pocity chápu. Když povídku nebo knihu napíšu já, můžu se schovat za to, že je to vymyšlené. Pokud se v tom lidi najdou, můžu říct, že jsou vztahovační, že jsem to tak nemyslela. Často na svém blogu píšu o své matce, ale tak nějak zaobaleně a vím, že si tam přečte jen máloco, i když o blogu ví.
Jakmile to jednou vydáš, už to nevezmeš zpět. Nemyslím si, že by ti pseudonym pomohl, stejně by ses za něj neskryla. Jestli na to máš právo? Samozřejmě, že máš a upřímně si myslím, že ti kniha může v budoucnu pomoci i k tomu abys byla pochopena. Jde opravdu jen o to, jestli to ustojíš.

12 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 9. října 2011 v 13:30 | Reagovat

[6]: Terezo, to obnažení je asi fakt husté.  Ty už to máš za sebou:-) Pořád si myslím, že bys měla obeslat kulturní redakce deníků... Nebo udělat i novinářskou prezentaci knihy s Kriglem:-)

13 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 9. října 2011 v 13:32 | Reagovat

[5]: Nojo, vidíš, možná že když nezapomenu na své tygry, tak tam neskončím:-) Musím se podívat kam ti darebáci tyhle dva dny zmizeli...

14 Alča Alča | Web | 9. října 2011 v 14:09 | Reagovat

Přijedu kamkoliv - třeba i do Bohnic :) Jinak ty pocity svým způsobem hodně chápu - vydat něco ze sebe, něco hodně osobního, odhalit se ostatním a vědět, že oni ví, že oni znají...to je vždycky složité. Ale myslím si, že to zvládnete a ustojíte. A kdyby to snad bylo nějaké nahnuté, je tu hodně lidí, kteří by vás podpořili (a určitě nejen z blogové komunity) :)

15 Jane Jane | Web | 9. října 2011 v 14:30 | Reagovat

Tyjo. Já to mám přesně opačně. Chtěla bych se něčím prezentovat – zpívat písničky, vydávat knihy. Ale nemám čím. Nikdy jsem nebyla schopná nějakou tu knihu nebo písničku napsat. Neumím věci dokončovat. Ale jednou... Jednou se to povede, určitě! (Otázkou zůstává, jestli tomu sama věřím. A když jo, jestli je to dobře.)

16 Dubious cat Dubious cat | Web | 9. října 2011 v 14:41 | Reagovat

Kočka čeká na povel, pojede kamkoliv! (i když v Bohnicích bych asi musela zůstat:))Všechno bude v pořádku, neboj se, nepíšeš bulvární špínu, ale svůj příběh:)

17 Kerria Kerria | Web | 9. října 2011 v 15:08 | Reagovat

Edith, vydat takovou knihu musí být psychicky náročné. Nevím, co všechno si od toho slibuješ a očekáváš, ale věř, že to bude mít i spoustu negativních dopadů nejen na tebe. Proto máš možná ty pocity viny, že nemáš právo.
Tvoje zpověď zasáhne do života spousty tobě blízkých lidí. Už z toho důvodu bys měla ještě jednou zvážit pseudonym. Možná si chceš dokázat, že už je to za tebou, že to zvládneš. Ale co tvoje rodina? Máma to nejspíš vezme jako nějaký druh pomsty. Jak ale asi bude tátovi, o kterém celému světu povíš, že je bačkora? Co sourozenci? Myslíš, že budou nadšení, až budou číst o sobě některé ne zrovna příjemné věci? Co tvůj manžel? Jak mu asi bude, až někde zaslechne: "To je muž té hysterky."? Věř, že i tak a ještě hůře budou lidé o vás mluvit.
I kdybys tohle všechno ustála, své děti neustojíš. I jim může jednou díky tvé knize někdo něco hodně nepěkného vmést do tváře.

Nechci tě od vydání odrazovat. Ale měla bys to udělat tak, abys co nejméně ublížila nevinným lidem kolem sebe.

18 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 9. října 2011 v 16:45 | Reagovat

[17]: Umíš se asi vzhledem ke svému příběhu vcítit do toho, co řeším:-( Asi se k Tvému kom. budu vracet a přemýšlet s různými odstupy času... Mluvíš a pokládáš stejné otázky jako má terapeutka.

Nevinní jsou opravdu jen mé děti. Pokud se to vezme bez jemněhmotných úrovní, že i jejich duše se vybrala příběh, do kterého se narodí.

19 Kerria Kerria | Web | 9. října 2011 v 20:31 | Reagovat

[18]: Spíš se umím vcítit do těch ostatních. Když se chceš svlékat na veřejnosti, je to tvoje věc. Ale skutečně nemáš právo svlékat i ty ostatní. Tohle je tvoje cesta, ty ses pro ni rozhodla, možná ti to pomůže se s tím vším vyrovnat. Ale není to cesta tvých sourozenců a případně dalších zúčastněných. A určitě ta tvoje cesta není ta jediná správná.
Pseudonym by byl vlastně kompromisem.

20 Malkiel Malkiel | Web | 10. října 2011 v 0:29 | Reagovat

[19]: Kerrio, já bych to s tím ubližováním až tak dramaticky neviděl. Předpokládám, že tam Edith nebude psát příjmení ani bydliště, tudíž to nebude nějaká veřejná dehonestace zúčastněných osob. Jediným efektem by mohlo být, že by se některé z těch osob mohly chytit za rypák. Pokud jsou vůbec schopni takové sebereflexe. Já osobně mám vůči některým "profesionálním" pěstounům, kteří si z pěstounství udělali způsob obživy, značné výhrady. Ono nejde jen o to, zajistit dětem veškerý servis, ale dát jim taky obyčejnou lidskou lásku. Čehož mnozí z nich však nejsou schopní. Mnohým dětem z některých pěstounských rodin by tak možná bylo lépe v dětských domovech.

21 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 21:26 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama