Možnosti (blogo) společnosti

2. října 2011 v 18:54 | Edith Holá |  Téma týdne
Poprvé v životě jsem otevřela notebook v kavárně. S napětím čekala, jestli bude fungovat i bez všech kabelů. Namísto oprav svého rukopisu /Promiň, Dubious Cat, že zase připomínám svůj výtvor:-)/však chci napsat úvahu o společnosti, i když jsem si říkala, že pohádka o tom, jak jsme stejně všichni pindíci, stačila. Jenže cestou mi jely v hlavě celé pasáže. U koupě čokoládové kostky jako dnešního tipu Mac Café mě napadl už i název článku, takže se nedá nic dělat...

K mládí patří radikálnost a touhy odmateriálnit společnost. Touhy žít úplně v jiné době a jiné společnosti. Hlavně ji učinit jinou, než jakou ji učinili rodiče. Někdo chce žít v gotické, jiný v hippie, další naopak chce žít ve světě bez těchto podivínů. Nakonec stejně závisí na tom, jak člověk svůj život žije a nepřežívá, jak jde za svými sny a jak se smíří sám se sebou. Pokud společnost kritizují a dokonce jsou z ní nešťastní stárnoucí lidé, myslím si, že prostě stále nedošli do modu "teď a tady". Žijí v minulosti. Někdy se u nás naše oblíbené kritické myšlení zaměňuje a bere vážně, i když je to vlastně negativní myšlení.

Nedávno jsem četla v Respektu úvahu o tom, jak se proměnil hudební svět. Už vás nebo vaši kapelu neobjeví nějaký pán, z něhož se vyklube šéf nejslavnější gramofonové firmy a udělá z vás hvězdu. Hudba je dnes k dispozici na netu zdarma. Cédéčka čím dál méně lidí kupuje. A jak to tedy nově funguje? Své hudební dílo nahrajete na net a pustíte tak do světa. Najde se pár fanoušků, ti to řeknou dalším a jeden z nich na druhém konci světa se složí s dalšími fanoušky a chtějí vás vidět naživo, tak vás pozvou a vy tam zahrajete. Dnes se může stát hvězdou každý. Žádný šéf, žádná firma, jedinec a virtuální fanoušci.

Když jsem si přečetla rozhovor s Temnářkou na Srdci blogu, tak mě zarazila ve větách k tématu "blogeři versus spiovatelé" otázka pana Rulce a slovo Tečka v ní. Nějak mi to nesedělo. Domnívám se, že dnes už nelze za ničím dávat tečku. I literární svět, ať chceme nebo ne, dochází k proměně. Patřím k milovníkům knih, jejich vůně, šustění papírů a zatrhávání tužkou v papírech. Čím dál více lidí vydává své knihy vlastním nákladem nebo u nízkonákladových tiskáren. Zaplatí si ISBN, takže pět výtisků povinně předají Národní knihovně. Tečka. Zase ne tečka. Tato kniha si sama hledá své fanoušky. Člověk který ji napíše, ji svými cestami "propaguje" na netu. Tak si ho najdou fanoušci a ti si knihu koupí. A zase to nemusí být pouze virtuální svět. Autor většinou nějaký ten křest udělá a nebo má jiné aktivity, které s knihou souvisí, takže se se svými fanoušky setkává. Nakonec prodá možná stejný počet knih jako by mu poskytl nakladatel. Víte, kolik výtisků začátečníkovi vydá nakladatel? 1500 až 2000 kusů. Nás je přes deset miliónů a nakladatel vám vydá pouhých tisíc pět set kousků. Teprve pět tisíc prodaných mu knihu zaplatí. Tak málo a přesto se neví, jestli je někdo koupí. Pulty jsou zaplaveny knihami. Často úplně nesmyslnými a … napadlo mě jen sprosté slovo.

Možná se vnímání slova spisovatel bude muset proměnit nebo se časem vytvoří jiné pojmenování pro lidi, kteří publikuji na blogu svá díla a když zjistí, že je mají lidé v oblibě, tak to stáhnou a vydají. U velkého nakladatele nebo u malého. Nebo se jinak bude říkat lidem, kteří si vydají knihu sami a prodávají ji na svých akcích a ani knižní pulty nechtěli vyhledávat.

Tuhle dobu bych neměnila za nic na světě. Žila jsem v komunistické společnosti a ještě na vesnici a vím, co to je být osamocená. Tahle dnešní společnost mi dokonale pomáhá obklopit se lidmi stejné krevní skupiny, podobné touhy tvořit, … a je jen na mně, jestli zůstanu v anonymitě nebo uspořádám setkání či se zúčastním setkání face to face. Mám za sebou i šéfování jednoho občanského sdružení pracující s mládeží. A věřte mi, není nic víc frustrujícího, než zjistit staré známé na vlastní kůži, že nápadů a spolupráce jsou schopni v malém společenství tak tři čtyři lidé. Ostatní se vezou a remcají. Ve virtuálním světě můžete spolupracovat s lidmi, kteří jsou všichni stejně akční a tak skutečně třeba pomáhající projekt (viz blog pohádek pro Nedoklubko). A je zase na vás, jestli se scházíte s dalšími pomáhajícími dobrovolníky i v realitě nebo ne.

Blogování už dávno není pouze blogováním. Je to sociální síť. A vědí to i reklamní agentury. Stačí napsat do textu pindík a celý den vám pod textem běhají reklamy na zvětšení penisu nebo skvělé erekce. Nebo jsem napsala pár pohádek o panáčkovi Mariovi a na blogu mých synů budou zřejmě do smrti reklamy na hry k Nintendu. Blogováním se můžete propojovat, vytvářet blogy společné tvorby, vytvářet kluby, podporovat se v psaní i případném knižním vydání, chodit na křty knih, psát o svých výrobcích nebo o tom, co děláte, sdílet osobní příběhy jako za starých časů a tím příběhy posunovat dál.

Neměnila bych. Já jsem stále v úžasu z možností dnešní společnosti. Patřičně si jich užívám a koktejly z nich si míchám přesně na míru. Už nemusím sedět u jednoho stolu a připadat si jako s cizími. Můj stůl mohou obsadit lidé, kteří mě zajímají a já zajímám je.

Baterka u noťasu ještě neklekla, tak já jdu psát do Cesty k mým matkám kapitolu o pozitivních i negativních vlastnostech prvorozených. Jsem vlastně prvorozená dvakrát:-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 2. října 2011 v 19:16 | Reagovat

Taky bych neměnila. :-)

2 M. M. | Web | 2. října 2011 v 19:34 | Reagovat

máš moc hezký dess! (=

3 tearful tearful | Web | 2. října 2011 v 21:16 | Reagovat

len by som poznamenala, ze hviezdou moze byt kazdy. ale na slovensku(cesku)je to predsa len o nieco zlozitejsie... inak suhlasim, design je velmi pekny, a este sa chcem spytat, ako prvorodena dvakrat??

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 2. října 2011 v 21:25 | Reagovat

[3]: Zapomněla jsem to vysvětlit, pro ty, co mě nečtou pravidelně. Možná ne dvakrát, ale spíše: neminulo mě to ani podruhé. Narodila jsem se jako prvorozená, ale máma mě dala k adopci. V adoptivní rodině jsme zase byla prvním dítětem.

5 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 3. října 2011 v 0:07 | Reagovat

Mě taky překvapilo, že se tady u nás v ČR jaksi oddělují blogeři a spisovatelé. Když se kdokoli mrkne na weby třeba anglicky mluvících autorů, až na výjimky mají všichni na webu odkaz na svůj blog, kam denně píšou. Ať už kapitoly nových knih či svoje postřehy ze psaní, info o nových knihách atd. Stejně tak se to snažím dělat. A jestli to někomu vadí, ať to nečte. Já se kvůli nějakým prudičům nebudu schovávat a krčit. :-) A myslím, že ani Ty se nemáš za co stydět. Sice se říká, že úspěch se nepromíjí. Jenže on ten úspěch není nikdy zadarmo. :-)

6 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 3. října 2011 v 0:44 | Reagovat

Možnosti blogu jsou opravdu fantastické a ani já bych neměnil! Když mým známým vyhořel byt, prostřednictvím výzvy na několika blozích se nám podařilo pro ně sehnat finanční a materiální podporu.
Líbí se mi Nedoklubko, protože to ukazuje, kolik lidí je schopných dělat něco zcela zdarma pro druhé, které dost možná ani nikdy neuvidí. Internet je samozřejmě zneužitelný, ale jak to vidím já, jeho pozitivní potenciál převažuje. Přejme si, aby tyto skvělé možnosti objevovalo a využívalo co možná nejvíc dobrých lidí!

7 punerank punerank | 3. října 2011 v 1:10 | Reagovat

Edith, opět jsi to krásně shrnula a vystihla! teď mám ty blogy ještě radši - vlastně hlavně bloggery!
Například spisovatelce Ivetě Kollertové - upoutané nemocí na lůžko a vozík se rovněž pomáhá takto "zkrytě" veřejně, prostřednictvím sbírek na internetu - díky Bohu a lidem s velkým srdcem nemusí spoléhat jen na úřady a média.
Pár bloggerů už považuju za dobré známé, díky netu jsem našla kamarádku, kterou jsem neviděla dvacet let a bydlela dvě stanice metra ode mě...
Jsem moc ráda, že bloggeři spisovatelé zveřejňují nějaké kapitolky jako ochutnávku, jsou tak přístupné i mně a můžu se těšit a těšit na další.
v televizi nemám ráda seriály, ale na blogu si na ně vážně začínám zvykat!

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 3. října 2011 v 8:25 | Reagovat

[5]: Reno, přesně tak. U nás to teprve začíná ve větším měřítku. Obecně se asi bojíme změn, tak radši remcáme a kritizujeme. Namísto abychom nějak prolnuli se změnami a vybrali si z nich to dobré pro každého z nás. Blogy spisovatelů je dobrý počin. I já bych si četla své oblíbené, co občas dělají. To je dobře, že to děláš. V knize to přeci může být úplně jinak než v realitě:-) To už jsem pochopila, i když píšu "autobiograifckou". Blog je ryzí autenticita. Nenahraditelná. Že úspěch se nepromíjí toho se děsím. Ale to je snad zase jen v Čechách. Zároveň se ale děsím, že bych skončila v Levných knihách :-)

9 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 3. října 2011 v 8:29 | Reagovat

[6]: Davide, podle mě jsou to fantastické možnosti. Dík za Nedoklubko. Snad bude takových projektů více a více i na jiných blozích. Pohádky budou určitě projektem na dlouho :-)

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 3. října 2011 v 8:34 | Reagovat

[7]: Punerank, Ivetu mám, na fb a čtu si její denní postřehy. Jen jsem netušila, že i něco napsala. Budu muset prozkoumat její odkazy :-) Na seriály si taky zvykám:-) Někdy si je musím tisknout a čtu si je pak znovu, až má bloger více kapitol. Ještě že nikdo nemá takové proluky jako já mám u příběhu o Reně a jejích tygrech. Nosím to v hlavě, ale prakticky už to nedám. To bych se fakt fyzicky zhroutila:-)

11 Vendy Vendy | Web | 3. října 2011 v 13:06 | Reagovat

Tohle je jedna z věcí, pro které bych neměnila. Jinak mě spousta věcí štve a pořád si myslím, že doba je otřesná.
Ale tyhle možnosti jsou opravdu neuvěřitelné, a fantastické a funguje to. Je to otevřený svět a možnosti komunikovat s lidmi, které bych třeba v reálu nikdy nepotkala.

12 Dubious cat Dubious cat | Web | 3. října 2011 v 21:57 | Reagovat

Dubious  cat ti samozřejmě odpouští a raduje se, že na téma společnost čte něco zajímavého od zajímavé osoby:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama