Image blogera, image blogu

27. října 2011 v 15:38 | Edith Holá |  Svět blogu
Každý máme nějakou image. I ti, co se tomu brání. Nikdo z nás by si prostě nevzal na sebe styl, který se mu nelíbí. Basta. V určitém období je image otázkou i výběru životního stylu, který pak buď opustí nebo v něm pokračuje umírněně:-)

Blog si každý tvoří pro sebe. Teda tak usuzuji podle sebe. Ano, samozřejmě jsou blogeři, keří si rovnou svůj blog vystaví tak, že je to obrázek o jejich koníčku nebo tam prezentují své výrobky, básně, duchovní poselství. Někdo má svůj blog jako relax od všedních problémů, tak i kdyby umíral nebo zorganizoval projekt na pomoc celému světu, tak tam stejně napíše jen srandu :-)

Najednou zjistíte, že od určitého momnetu nepíšete blog pro sebe ale pro druhé. Stane se tak a nezastaví se to. Buď se přizpůsobíte změně nebo narazíte. Tak jsem narazila.

Možná si říkáte, proč to píšu. Jo, zažívám ztrátu smyslu blogování. Nebo jak to nazvat. Mám spoustu rubrik, tak bych nemusela. Prostě zpovědi budou v jedné, ušlechtilé projekty v druhé, sranda ve třetí, témata týdne ve čtvrté atd. Jo, jenže jako titulní článek na blogu je vždy ten aktuální. Můj blog už není jen můj. Jak to myslím? Cítím, že to, pro co jsem si založila blog (mentální pohyby mé duše, hledání kořenů svých postojů, myšlenek, emocí) nelze psát na blog "edithhola". Nehodící se škrtněte. Dobře, škrtnu některé rubriky, které zdá se, už se nehodí, aby tu byly. Budu to psát někam do svého deníku pod polštářem, který nemám a nikdy jsem nezvládala poctivě psát. Nebo do wordu a sdílet se budu s wordovým adresářem. Mám opravdu depku. Blog pro image. Ale když se rozhlédnu po blozích a nejen na blog.cz, tak tomu vlastně je. Tak ještě mohu psát na ten svůj tajnej. Hodně blogerů má dva. Jenže to večné přepínání z blogu na blog ... prostě se to neuhlídá... A krom toho já jsem správce kulíškovského a blogu svých synů.

Tak budeme všichni obdivovat toho a tu a divit se, když se náhle dozvíme, že něco není v pořádku, že se do konce zhrotil. Jak to? Proč o tom nenapsal? Budeme obdivovat maminy s handicapovaným dítětem, ale běda pokud by jí uteklo v komentářích, že to doma neklape, protože on dělá tohle... Až se rozvedou, tak politujeme a budeme se divit, že to nepsala dřív. Tak jako mnoho lidí četlo Monyovou a divilo se, že jí manžel zabil. Jak to? Budeme obdivovat úžasnou herečku a podivíme se, že už několik let pije, když se to vyvalí. Prostě proto že psát o krizích se nedělá, nemluví, nehodí, nehodící se škrtněte.

Tak tohle si myslím pár dní. Už mám dokonce nové nasměrování svého blogu. Nehodící se rubriky smažu.

A nepište mi, prosím, do komentářů, že si mohu psát na svůj blog, co chci, není to pravda. A vy to víte. Vy tam taky do hloubky nepíšete pravdu o tom, co prožíváte.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. října 2011 v 16:00 | Reagovat

Můj blog je besední.
Asi tak jak se dříve chodívalo na táčky.

2 Dubious cat Dubious cat | Web | 27. října 2011 v 16:18 | Reagovat

Tvůj blog mám ráda a moc by mě mrzelo, kdyby ses jednoho dne rozhodla přestat "existovat", ale rozumím tomu, co píšeš.. Já jsem se vždycky snažila svůj blog psát pro srandu, ale jakmile čtenáři dostali tváře a začali jsme být přáteli, unikají mi i vnitřní pocity...  Nevím, jestli je to dobře nebo ne, ale vypsání se mi vždycky pomůže se onoho pocitu alespoň na čas zbavit..

3 Polgara Polgara | Web | 27. října 2011 v 16:24 | Reagovat

Teď nějak nevím, jestli je to reakce na to, co se stalo nedávno mně a proč jsem musela zrušit blog a přestěhovat se na pise.cz(uznávám nemusela, ale to už je teď stejně jedno) těch pár dní by tomu odpovídalo anebo na tebe dolehla "blogerská krize".
Tvoje pocity chápu, neodsuzuji je a ztotožňuji se s nimi.
Vypsání sice pomáhá, ale mělo by se psát s rozmyslem, jelikož pak se najdou tací, kteří tvá slova použijí proti tobě...nicméně, budu doufat, že tě tohle období přejde.

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 27. října 2011 v 16:50 | Reagovat

[3]: Ano, přitom psaní jsi mě také napadla. Odstěhování na jiný blog nepomůže, prostě se musí přestat něco psát. A zřejmě blogování je psaní pro druhé a ne pro sebe. Hlavně jsem tento článek psala kvůli pocitům z komentářů, když píšu do své rubriky o vztazích.

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 27. října 2011 v 16:52 | Reagovat

[2]: Jo, Kočko, články ještě o tom, že má depku a z čeho procházejí. Jakmile ale začneš psát o tom, co Ti vadí na druhém, píšeš zpovědi z terapií, napíšeš sic slova někoho jiného o mužích tak je zle. Zůstává z toho pachuť.

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 27. října 2011 v 16:55 | Reagovat

[1]: Besední prochází:-) Nebesedujete o intimnostech:-), o kterých s nemluví.

7 Dubious cat Dubious cat | Web | 27. října 2011 v 17:10 | Reagovat

[5]: V tom případě bych se asi měla připravit na  přesun.. I když, zatím se snažím mluvit tak moc v symbolech, že na to prostě muž nepříjde.. Chlapi jsou divní..

8 Krejdom Krejdom | Web | 27. října 2011 v 17:18 | Reagovat

deníček pod polštářem je nenahraditelný

9 Polgara Polgara | Web | 27. října 2011 v 17:20 | Reagovat

[4]: Jo Edith, teď už to vím taky, ale stejně je pozdě brečet nad rozlitým mlékem. Alespoň mě to konečně probralo a budu se věnovat jen bezpečným věcem. :-)

10 Hibari Hibari | Web | 27. října 2011 v 17:54 | Reagovat

Blogování je... vždy jen psaní pro druhé.
Pokud chceš psát pro sebe - vážně Ti stačí jen ten deníček v šuplíku.

11 Lukky Lukky | Web | 27. října 2011 v 18:49 | Reagovat

Blog bol, bude a je verejný. Preto by sa nemalo písať to, čo nechceš aby ostatní čítali.

12 zRzQa zRzQa | Web | 27. října 2011 v 19:23 | Reagovat

Já jsem ani neměla v plánu napsat to,že si na blog můžeš psát co chceš.V jednom ohled je to sice fakt,že můžeš,ovšem..Já taky níšu na blog všchno co chci.Původně to byl takový ten můj ,,tajný blog" o kterém nikdo nevěděl.Ovšem teď? Ví o něm kupa přátel,rodiče ( kteří si ho bhůžel pravidelně čtou) takže tam třeba nemůžu vyisovat všechno se mě ( s prominutím) sere.
Aano,patřím taky do té skupinky,kteří mají dva blogy.Tam se aspoň mohu vypsat :-D

Je fakt,píšeme blog spíš pro druhé a ne pro sebe..

Ách jo

13 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 27. října 2011 v 19:37 | Reagovat

To vypadá jakoby byl blog novinami pro malou komunitu lidí o tom, co se stalo, co kdo řekl, co mi je, když prší :-)

14 Kerria Kerria | Web | 27. října 2011 v 19:43 | Reagovat

Na blog si skutečně můžeš psát, co ty chceš. Ale musíš mít na zřeteli, že se k tomu budou různí lidé různě vyjadřovat, občas ne zrovna přívětivě. A také to, že si to může přečíst opravdu každý.
Pokud nejsi připravená na negativní odezvu tak pro své vlastní dobro raději nic nepiš. (Ale chyběla bys nám, alespoň některým).

15 Kerria Kerria | Web | 27. října 2011 v 20:12 | Reagovat

[13]: Ale ono to tak skutečně je. Blog je takový časopis nebo noviny, kde každý může psát o čem chce a zároveň každý si v něm vybere ke čtení jen to, co ho zajímá.

16 Alča Alča | Web | 27. října 2011 v 20:25 | Reagovat

Co já vím, no - někdo si na své kontroverzní image, kdy na sebe vyklopí první poslední zakládá, jiný je tajnůstkář, někdo zase jde zlatým středem. Záleží už na každém, jak moc toho chce na sebe prozradit a jak daleko je schopen zajít.
A nutno podotknout, že ty hranice se mění ve chvíli, kdy se z jakýchsi blogerů, které nevidím, stávají reální lidé - a já vím, že žádná maska "všechno je OK", kterou si nasadím, abych byla v bezpečí na ně neplatí, protože si zrovna v článku přečetli, že jsem na dně...To se pak člověk hodně zamýšlí nad tím, co dál psát a jak...
Můj blog čte pár lidí co znám - a dozvěděla jsem se, že i mamka, když se mě všetečně zeptala, jaktože jsem v Praze dostala pokutu, což jsem jí chtěla utajit :D Není to úplně příjemné, to musím přiznat...
Ale snad se vám to podaří nějak vyřešit, Edith, mám tenhle blog ráda a vaše články plné životních zkušeností mě baví. Člověk pak aspoň pochopí, že jeho postpubertální problémy nejsou ty jediné na světě a že v životě nás čekají ještě mnohem složitější chvíle, které si teď ani neumíme představit...
Držím palce a vydržte :)

17 Lucerna Lucerna | Web | 27. října 2011 v 20:41 | Reagovat

Ktomu sa chcem vyjadrit. Vyjadrit ako to vidim ja..
Vies ono je to tak, pisat vlastne mozes co chces, ale clovek ma podvedomi ze to citaju ty co ho poznaju, ci sa ktomu mozu dostat. To ich niekedy viac brzdi povedat co si prave myslia, ako to ze to predkladaju sirsej verejnosti ludi, ktory co clovek to nazor a nikdy nevie ci sa mu to v buducnu nahodu nevymsti. To ani sa nezmienujem o chvilkovej lutosti ktora nkomu nepomoze.
Tak napriklad ja som prave dorobila pecene zemiaky. A? A bola som skritizovana a nakonec sa po mne pokricalo a ked mi zacali zemiaky priharat kedze som znizila pozornost rozplakala som sa nad tym.. vsetka snaha je na prd, musim este doupratovat kuchynu.
Preco to pisem? pretoze si dovolim nesuhlasit, i ked je to moj osobny pohlad. Nie je to tak, ze by nieco nebolo vhodne pre blog. To nie. Naopak blog nie je vhodny pre tu informaciu. Je vtom obrovsky rozdiel.
Poznam blogerku, ktora mala krasny blog. zrazu som bola pozvana na jej novo zalozeny "osobny" blog, sokovala ma jej dovera. Bola som moc rada ze mi tak veri. Nakonec som tam zistila ze to vlastne ani trochu nie je taky stastny clovek aky sa zda. Je na tom ovela horsie nez ja a to urobi vzdy dojem.
Takze blog je dobre pisat pre druhych.. ale aj pre seba. To ze tam nedas vse co ta trapi neznamena, ze to tak nie je. Ak ale nahodu naozaj je, tak vtedy to uz naozaj nema zmysel. Asi.

18 Edith Holá Edith Holá | 27. října 2011 v 20:46 | Reagovat

[17]: Luccerno, asi si trefila na hřebíček. Můj blog už není vhodný pro vše, co se v mém osobní životě děje. Vždycky sjem si myslela, ež ldié unesou to, že člověk může dělat něco velkého, pozitivního a přitom mít své propady a ze čtyř nohou mu zrovna jedna uklouzla. Ale vypadá to, že to unesou jen někteří. Můj blog se stal jakousi výlohou a nikoho nezajímá, co je za ní. Nebo si do případného neuklízení ještě kopne.

19 Edith Holá Edith Holá | 27. října 2011 v 20:50 | Reagovat

[16]: Alčo, je docela dost žen, které mi naopak psaly, že je fajn, že píši tak otevřeně i třeba o té manželské krizi. Ale já nějka neusotjím ty kecy třeba Davida v komentářích. Ztrácí to pak  por mě určitou výpověď pro druhé. Jako kdyby na to hodil něco smradlavého.

20 Edith Holá Edith Holá | 27. října 2011 v 20:51 | Reagovat

[14]: Mně nevadí negativní kritika, ale musí mít styl.

21 Edith Holá Edith Holá | 27. října 2011 v 20:54 | Reagovat

[15]: Kerrio, to je smutné, ne? Psát jen pro druhé o tom, co jsi viděla a co jsi koupila a co si myslíš o tomhle, ne:-) Trochu jsem to napsala zkratkovitě.

22 Edith Holá Edith Holá | 27. října 2011 v 20:55 | Reagovat

[15]: Kerrio, ale jsou noviny, které si nekoupíš a nepíšeš jim tam, že jsou ..., jen proto, že to nejsou noviny podle tvého gusta. A nebo jo, ale pak ukazuješ svou úroveň.

23 Edith Holá Edith Holá | 27. října 2011 v 20:56 | Reagovat

[10]: Na deníky v šuplíčku fakt nejsem stavěná:-)

24 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. října 2011 v 21:24 | Reagovat

[23]: Edith, možná jsem napsala něco, co nebylo také moc přívětivé, ale nepsala jsem, že byste neměla psát, co cítíte potřebu napsat. Brala jsem to jako informaci o jednom manželství a jeho trablech, porovnávala jsem to, či spíš přirovnávala ke svému. Vzpomínám si, jak  ve dvou rozdílných obdobích reagoval náš nejstarší syn na naši hádku. Tehdy jsem bez rozmyslu mužovi řekla, že s ním nebudu, že mě sekýruje a pod. syn se mne pak ptal (měl tak 10 let), jestli se opravdu chci rozvádět.Ne, jen jsem byla rozčilená. Tobě by to vadilo? Vadilo, ve škole bych to musel říkat a styděl bych se. Tehdy bylo ve třídě málo dětí z rozvedených manželství. Teď je jiná doba. Ale přitom v 15 letech se mě zase jednou, když poslouchal naši hádku zeptal: Mamo, proč se spolu nerozvedete, když se pořád o něco hádáte? Bití v tom nebylo, ale takové to hádání o blbostech bylo dost. Přitom na vážných věcech jsme se celkem bez potíží dohodli a na kluky jsme se nikdy neutrhovali, spíš jsem na ně byla hodnější, aby jim to tak nevadilo. Druhý syn zalezl do jejich pokoje a neřešil to, dělá to tak dodnes- nevidí, neslyší třeba se zblázněte. Jeho vnitřní obrana. To jsme si ale vyříkali, že to tak mezi limi bývá, když mají svoji hlavu. Před třetím už to bylo jiné- ten řekl: nechte toho a my koukali a zapomněli jsme o co jsme se pohádali.

25 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. října 2011 v 21:32 | Reagovat

Víte, ono záleží na tom, jestli chcete, aby všechno, co napíšete četli i vaši nebližší. Snažím se psát tak, aby moji blízcí nebyli tak moc na tapetě, chráním jejich soukromí. Spíš se prořeknu na blozích v komentářích, kam si myslím nezajdou, ale na svém blogu napíši jen rámcově o rodinných záležitostech. Jsou totiž lidé, kteří vyslechnou těžkosti a později to člověku ,,vsolí". Nejsme nikdo dokonalý, ani žádné manželství, otázkou je kdo vydrží a počká si na klidnější dobu nebo ten krok udělá. Chtěla jsem vás povzbudit, abyste to nevzdávali, pokud to jde.

26 Kerria Kerria | Web | 27. října 2011 v 21:37 | Reagovat

[21]: Blogování je především psaní pro druhé. Nevěřím žádnému blogerovi, který tvrdí, že bloguje pro sebe. Bloguje pro druhé, chce aby si to někdo přečetl a tajně doufá, že ho někdo virtuálně poplácá po ramenech nebo mu naopak pofouká bebí. Pokud by nestál o to, aby ho někdo četl, tak si skutečně píše do wordu nebo do deníčku pod polštářem.

[22]: Věř tomu, že existují lidé, kteří si koupí noviny a napíší do redakce, že je to snůška žvástů. Když se najdou lidi, kteří píšou pochvalné dopisy, tak se stoprocentně najdou i ti druzí.

27 Hope Hope | Web | 27. října 2011 v 21:47 | Reagovat

já tě vlastně chápu...protože když jsem napsala, co jsem chtěla, tak se to orátilo proti mně...lidi kolem mi říkali, ať to na blog prostě nepíšu, jenže...ono se člověku uleví, i když jenom na chvíli, protože za to pak tvrdě doplácí
ano, člověk si nemůže psát, co chce, bohužel

28 Lucerna Lucerna | Web | 27. října 2011 v 21:47 | Reagovat

[18]: to je to, najdu sa ludia ktory su dokonca ironicky, ci az vulgarny. Stym ale clovek musi ratat hlavne ak mu tam chodi viac ludi. Preto si ja na velkej nastevnosti nepotrpim.
jediny liek na to je ich ignorovat. Ja som dokonca uz za ten cas co mam blog dvoch blokla ;-) :-D

29 Edith Holá Edith Holá | 27. října 2011 v 21:48 | Reagovat

[26]: Já nechci foukat bebí. Chci, aby se z mých chyb jiný poučil, ale třeba orpavdu david vždy na to hdoí něco, že já pak cítím z těch článků ne smysl ale pachuť. Píšu pro druhé, ale aby s epoučily z mých blbostí.

30 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 27. října 2011 v 22:06 | Reagovat

Na blog zásadně nepíšu nic moc osobního. Ne, že bych neprožívala těžkosti, ale mám pocit, že nikoho nezajímá, co mě bolí, čeho se bojím, nebo co prožívám v soukromí. Proč by mělo?

Není v tom póza, snažím se pouze vystupovat profesionálně, pokud už má blog sloužit k prezentaci mého díl(k)a, tzn. produktu. Zákazníka pekařství taky obvykle moc nezajímá, že si syn pekařky zlomil nohu. Jde si koupit rohlík. :-)

31 pavel pavel | Web | 27. října 2011 v 22:09 | Reagovat

[7]: Řekl bych že ženy. :-D
Taky na sebe ledacos prozradím a nemám rád když se toho někdo chytí a napíše podpásovku. Nedávno jsem jednu musel blokovat, protože mám blog hlavně k pohodě a ne abych se kvůli nějaké hysterce rozčiloval.

32 Edith Holá Edith Holá | 27. října 2011 v 22:22 | Reagovat

[31]: Pavle, já vím, že zrovna Ty píšeš taky hodně otevřeně. Za to Tě obdivuji a už jsem to někde i psala, že jsi v tom odvážný. Proto jsem ráda, že čtu, že také někoho neustojíš. Podpásovky také nemám ráda. Všechno se dá napsat nějak ohleduplně, neútočně, ... Blog mám také k pohodě, i když na něm jsou vážnější a často smutné texty. Také pro vypsání se a sdílení toho, co právě prožívám, byť jsou to chyby a za třetí proto, aby se z mých chyb jiný poučil.

33 Edith Holá Edith Holá | 27. října 2011 v 22:23 | Reagovat

[30]: Ano, Terezo, jinými slovy to, co řekla Luccerna. Na blog můžeš napsat všechno ale ne každý blog všechno unese.

34 Edith Holá Edith Holá | 27. října 2011 v 22:27 | Reagovat

Na blog můžeš napsat všechno, ale ne každý blog všechno unese. Luccerno, budu nad tím přemýšlet celou noc:-)Doufám, že díky Labandě svůj blog překopu k obrazu ? ... novému obrazu ... Točím se v hledání smyslu svého blogu ...

35 Vendy Vendy | Web | 27. října 2011 v 23:48 | Reagovat

Člověk opravdu začne psát kvůli sobě, ale jak přichází reakce od náhodných čtenářů a odezvy, už píše i pro ně. A koneckonců, blog je veřejný, když píšu, musím počítat s tím, že se vše nemusí líbit všem a že budou i negativní komentáře (které na rozdíl od sprostých komentářů ještě beru, každý má právo na svůj názor).
Sprosté komentáře jsou jiná kategorie, a těch by ses  možná dočkala i v případě, že bys psala pouze o počasí, protože jsou lidi, kteří prostě mají potřebu urážet další, s úmyslem vykolejit je, vyvést z rovnováhy, nebo přímo způsobit bolest. Takové komentáře nemá cenu komentovat, takové je třeba mazat a odkládat do zapomnění. Prostě, na blbce narazíš vždycky.
Myslím, že je důležitý taky poměr komentářů kladných a záporných, slušných a sprostých. Chceš mazat nebo měnit blog jen kvůli jednomu nebo dvěma rýpalům? Samozřejmě, je to tvé rozhodnutí, ale zkus zvážit i tento fakt.
Kolik lidí ti tady napíše souhlasná nebo povzbudivá slova.
Kolik vyjádří nesouhlas (ale na to mají právo)
A kolik lidí je skutečně vulgárních, sprostých a urážejích?

36 Vendy Vendy | Web | 27. října 2011 v 23:49 | Reagovat

P.S. dlouho jsem tady nebyla, poslední dobou to nějak nezvládám a jsem ráda, když stačím zajít aspoń na pár blogů. Takže nevím, co se tady vlastně stalo...

37 Arvari Arvari | E-mail | Web | 28. října 2011 v 15:07 | Reagovat

Já nevím, neříkám, že můj blog je můj deník, většinou tam tolik osobních informací nepíšu, a když už, bývá to útržkovitě, rozhodně ne formou dlouhého popisného článku. Zrovna včera jsem přemýšlela, jestli tam něco napsat, ale pak jsem si řekla, že na to kašlu, je to můj blog, prostě to tam dám. Když chce mít někdo kecy, budu ho prostě ignorovat. Jednoduchá věc. Ale jinak se nikdy rozumově nerozhoduju, jestli to a to napíšu nebo ne, ale spíš pocitově, a to i navzdory tomu, že tam chodí pár lidí, co znám (i osobně). I když prava, ti nejbližší se tak nějak už nezastaví...

38 Janinka Janinka | Web | 28. října 2011 v 15:50 | Reagovat

Původně jsem začala psát pro sebe, abych si ulevila od dementních sousedů. Pak problém skončil a co dál? Překecali jste mě a já zůstala, blog mi slouží hlavně k zachovávání hezkých okamžiků formou písemnou, páč mám krátkou a blbou paměť. A taky mi dělá radost návštěvníky mého blogu pobavit, potěšit, rozesmát nebo třeba i něco nového naučit... Je zaměřený tímhle směrem a hodně osobní věci by mohly být sousto pro rýpaly a i když nejsem žádná srálbotka, asi by mě takové rýpání hodně vzalo, stačilo pár komentářů na minulém "sousedském" blogu. A to byl odvárek toho, co v komentářích občas čtu pod tvými články, někdy si říkám, jak to můžeš vůbec ustát...

39 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 28. října 2011 v 19:59 | Reagovat

[38]: Asi proto, že jsem zažila blbé zacházení celé dětství. O to víc to cítím jako podpásovku, když mě někdo uráží. Říká, co bych měla a co ne a co pro něj negativního znamenám. Ale četla jsem i horší komentáře na jiných blozích. Ale u mě už nebudou, budou odcházet rovnou do spamů. Nechávala jsem je jako vizitku dotyčného blogera, ale jemu je to jedno a mně to "špiní" blog.

40 Mniška Mniška | Web | 29. října 2011 v 9:43 | Reagovat

To byla hrozně zajímavá myšlenka a zajímavě formulovaná a určitě nebudu první tady v té hromadě komentářů, kdo ti dá za pravdu. Jedna úžasná blogerka s čisťounkým srdíčkem, která ke mně začala chodit, mi píše moc pěkné komentáře a sama má takový kouzelný blog. Je hrozně milá, ale zjistila jsem, že ne všechny články, které píšu by jí mohly tak uchvátit a naopak by si mohla myslet o mně něco jiného, než co doposud posala do komentářů. A taky mě zrovna napadlo...mám to napsat...nemám? A to kvůli ní...Lidi, s nimiž se stýkáme nás formují a ovlivňují v běžném životě taky a rovněž si to nesnadno uvědomujeme. A úplně stejně to platí i na blogu.

41 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 29. října 2011 v 9:46 | Reagovat

Taky jsemjaksi narazila, už spoustu věcí tam jaksio napsat nejde, hnízdí ve mě strach, že by někdo nežádoucí mohl můj blog otevřít a pak by objevil jakousi skrytou kameru aktuálních pocitů ze života. Doufám, že to budu umět brzo překonat. Že by to bylo tou blogovou komunitou, že si všichni píšeme pro ostatní? A je to hodně divný pocit, když se s někým z nich setkáš v reálu a víš úplně přesně, co ho trápí. Právě proto už je to zase psaní pro druhé. Pořád existuje ta možnost, že to objeví někdo, o kom nechceš aby to věděl. Bůh ví, jestli existuje někdo takový, na koho se díky blogu lidi sesypali a on je přelétl pohledem a psal ůto samé" klidně dál.

Proto mám radši v šuplíku ten papírový deníček, co vlastně ani deníček není, píšu tak jednou za dva měsíce, ztao pořádný sloh. Chápu ale, že to někomu takhle nevoní.

A tobě držím palce. :)

42 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 29. října 2011 v 22:16 | Reagovat

Kdo si myslí, že je blog jen pro vlastníka, tak je korunovaný tupec všech naivních. Měl jsem blog, kam jsem psal své "krize" (dá-li se to tak nazvat), ale k ničemu dobrému to nevedlo. Akorát se to tam udusilo pod mýma "depkama". Na to jsem založil nový blog, na který jsem nastavil imaginární filtr na deprese a výsledek si nemohu vynachválit. Je pěkné se po hrozném dni podívat někam, kde je vše v pořádku. Ten blog je v podstatě takový kousek naší duše, kde si můžem vlastní vůlí vytvořit klidné místo. Zní to strašně geekovsky (správný výraz?), ale je to tak. Aspon u mě to tak funguje. O krizích se píše pouze okrajově nebo minimálně. Čtenáři naše problémy nevyřeší.

43 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 29. října 2011 v 22:42 | Reagovat

[42]: No, dík. Ještě že už se tomu dnes směji:-)

44 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 29. října 2011 v 22:43 | Reagovat

[42]: Ale jinak s tím klidovým místem máš pravdu. začínám to chápat tak i já. Konflikty vedou ke změně. I můj blog se tedy trochu promění!

45 Storycollector Storycollector | Web | 30. října 2011 v 17:33 | Reagovat

Zvláštní, že považujeme upřímnost a transparentnost za ctnosti a přitom jsme ochotni nasadit si masky.
Ani já neříkám všem všechno, abych jim neublížila, ale možná spíš proto, že jsem zbabělec a že se mi zdá status quo milejší, než možné změny, které by mohly nastat po srdečním výlevu.
Nejsvobodnější jsme zkrátka v našem nitru, kde vypadáme, děláme a říkáme si, co chceme a ostatní nám to nemohou zkritizovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama