Fantasy

11. října 2011 v 13:48 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Včera večer těsně před spaním, když jsem zavřela novou knihu Temnářky, protože už jsem stějně únavou nevnímala, co čtu, tak jsem měla pocit, že jsem v nějaké nerealitě. Najednou se mi smíchalo všechno za poslední tři dny a něvěděla jsem, jestli to v té knize je realita nebo to, že jsem si ještě před chvílí chatovala s lidmi okolo tema.blog.cz. Nebo zda je realitou to, co jsme si psali. Nebo jsem ta malá holka, co je za vše vinná nebo naopak vím, co chci. A co ta žena, co seděla na párové terapii ráno?

V Duhové čajovně jsem manželovi s vážnou tváří odvyprávěla svůj niterný pocit, že možná mě máma nikdy nemohla mít ráda, protože vlastně podvědomě cítila, že jednou půjdu proti ní. Netušila sice na vědomé úrovni čím a co udělám, ale podvědomě tušila, že jí něco udělám (napíšu o ní knihu). Nebo že se to táhne už z dřívějška, že jsem jí něco udělala a proto šla proti mně v dětství. Chápeš?, ptala jsem se svého zcela nechápajícího manžela. Věřila jsem svému myšlenkovému pochodu natolik, že mě to zcela připadalo jako reálné a smysluplné.

Nakonec jsem díky manželovi pochopila, že jsem zase v kruhu pocitů vin a dokonce ji hledám až v minulých životech. Důmyslně vymyšlenou a zdánlivě logickou konstrukcí. Malkiel má v komentáři pravdu, nemohu být donekonečna malou Editkou, ale je nutné postavit se k tomu, co bylo, čelem. Možná to ale znamená, že i někdy hupsnu do kruhu z dětství. Sleduji zvnějšku, co je realitou. To, co se odehrává ve mně a je pro mě reálné nebo to, co je kolem mne?

Píšu to pochopitelně? Asi ne. Tak prostě uvnitř malá holka, co se diví, co tělo dělá a že je dospělou ženou v jiném čase. Nebo naopak dospělá žena, co přes den dělá to, co jindy, plánuje, tvoří, pečuje o děti a v sobě má malou holku, která něco silně prožívá a chapadlama vysává životodárnou sílu z té venku.

Už chápu, proč nečtu fantasy literaturu:-). Přestala bych se orientovat v tom, co je realita. Prolnulo by se mi to dohromady.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 S. S. | Web | 11. října 2011 v 15:11 | Reagovat

Já fantasy miluju, ikdyž potom člověk nechce vnímat realitu, jaká je...

2 signoraa signoraa | Web | 11. října 2011 v 15:38 | Reagovat

Přiznávám se, že fantasy a sci-fi není pro mě tím pravým šálkem čaje. Čtu hodně a vím, že se témata mých knih také nemusí líbit dalším lidem. Jsme každý originál, každý jsme jiný a máme jiný vkus.
Tvé pocity, které zpětně prožíváš a nad kterými přemýšlíš, celkem chápu. Já jsem coby starší také měla pocit, že rodiče mají raději sestru. Nebyl to pocit, byl to fakt. Ovšem byla doba, kdy mě to hodně mrzelo. Odpoutala jsem se od toho.
Ve tvém případě to bude pravda, bylas sice první, kterou si tvá adoptivní máma vzala, poskytla ti zázemí, domov, snad i nějakou lásku, ale nebyla to mateřská láska. Dostala jsi té lásky, či jak to nazvat správněji, míň, než sama dáváš svým synům.
Je dobře, že ses dokázala odpoutat. Ta paní, která si říkala máma, opravdu nestojí za trápení. Myslím si, že jsou mnohem důležitější věci na programu dne, jako jsou společné terapie, rande po několika letech a hlavně kluci, kteří potřebují mámu, která je pohodě.
Držím palce, nejen tobě, ale celé rodině. :-)

3 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 11. října 2011 v 17:23 | Reagovat

Jenom to pořád v sobě nemáš dořešené. Já mám fantasy ráda, ale dlouho jsem nic opravdu fantazáckého nečetla. Mám toho teď tolik, že ani na ty knížky není dost času.

4 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 11. října 2011 v 20:39 | Reagovat

Taky fantasy nečtu. Člověk má tendenci se vracet k nedořešeným věcem a znovu je pocitově prožívat. Jenže jsme už dospělí a tak bychom měli žít v realitě a užívat rozum. Nevěřím, že by tvá "máma" tušila už ve tvém dětství, že půjdeš jednou proti ní. Ona sama ti k tomu přece dala důvod.

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. října 2011 v 23:18 | Reagovat

[2]: Hezky jsi to shrnula. Včera jsem opravdu ztratila. Byl to moc zvláštní dojem:-(

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 11. října 2011 v 23:19 | Reagovat

[4]: Podobně mluvil manžel. Vůbec mi to v té chvíli nedošlo, že ona mi dala důvod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama