Babo, raď

4. října 2011 v 19:28 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Prý druhé dítě je klidnější, ovlivnitelnější, zpracovatelnější... Až vám tohle bude někdo říkat, tak to nemusí být pravda. Nebo že bych to tenkrát špatně pochopila? Matka u druhého dítěte je klidnější, ovlivnitelnější a zrpacovatelnější...

Někdy po obědě zabavuji našeho benjamínka /v lednu mu budou tři/, aby nelezl Kubovi do hry, kterou chce hrát sám, sám si ji našel a chce aspoň chvíli být bez bráchy. Postavím kuličkodráhu. Přitom stírám navoněným ubrouskem prach.
"Matěji, chceš mi pomoci uklízet?"
"Ne, mami, děkuji."
"Já děkuji, že mi nepomůžeš."
"Já, děkuji."
"Ne, mami, ne, ty neděkuji. Já děkuji. Ty nesmíš. Já děkuji."
Dupe nohama, že děkuje jenom on.


Cestou na logopedii.
"Matýsku, na jezdících schodech se budeš držet jako všechny děti. Jako Kuba. Tady je to nakreslené, vidíš!"
"Nebudu drzet"
"Matěji, budeš se držet za ruku. Říkám ti to při každé cestě. A je to tak při každé cestě."
Chňapnu ho. Vytrhne se a běží do schodů.
"Stůj. Okamžitě zastav nebo dostaneš na zadek."
Plesk. Chňapnu ho za ruku a za řevu ho držím až do výstupu ze schodů.
Plesk. Tentokrát je to ale plesk, že sebou Matěj okamžitě flákne na zem. To už dlouho neudělal, tak jsem to nečekala. Jinak bych ho rovnou za ruku odtáhla dál. Táhnu ho za ruce po zemi, aby přes něj nepřepadávali všichni, co vystupují ze schodů.
Stojím v klidu. "Matěji, já jdu dál."
"Bez, mami, bez."

Na dalších schodech k tramvaji se odehraje to samé. Na schodech ho držím pevně za ruku. Řve a do toho řve: "au, au" jako že ho moc trápím.

Před logopedií musíme na přechod přes velkou frekventovanou silnici.
"Matěji, přes přechod za ruku. Jako vždy. Říkáme to každý den už dva a půl roku."
"Nebudu držet! Sám."
"Kuba mi dal ruku. Matěji, taky ruku."
"Ne" a dupe.
"Nepůjdeme na druhou stranu, dokud mi nedáš ruku."
"Sám."
"Nepůjdeme na druhou stranu, dokud mi nedáš ruku. Čekám."
"Nebudu drzet."
"Nepůjdeme na druhou stranu, dokud mi nedáš ruku. Čekám." Kuba řve, že na druhé straně už jsou jeho kamarádi z kurzu grafomotoriky a logopedie. "Matěji, dělej, dej mámě ruku!"
"Ne, ťapy, ťapy sám."
"Nepůjdeme na druhou stranu, dokud mi nedáš ruku." Ke kubovi: "Kubo nedá se nic dělat. Musí poslechnout. Jinak nás ten terorista zničí."
"Matěji, nepůjdeme na druhou stranu, dokud mi nedáš ruku."
Matěj mi dá ruku, ale hned ji vytrhne.
Kuba na něj řve: "Matěji, Matěji, dej už mámě ruku. Já chci jít."
"Matěji, dělej. Ruku! Nepůjdeme na druhou stranu, dokud mi nedáš ruku."
Matěj mi dává ruku.


Cestou z logopedie zpět. Na jezdících schodech v naší stanici metra.
"Ruku!"
"Ne!"
"Prostě mi dáš ruku!"
"Nebudu držet"
"Chceš dostat na zadek jako na schodech na Pavláku?"
"Jo"
Plesk.
Matěj: "Ha, ha, ha"

Taky mám za sebou kurzy a knihy o vysvětlování dětem a respektování dítěte. Jenže některé děti potřebují jasnou hranici... Ha, ha, ha.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. října 2011 v 19:48 | Reagovat

Cesta ze školky  -2. syn-,, neutíkej z kopce, spadneš." Běží, dole chceme chytnout, ale stačí přesně před námi spadnout na kolena a dlaně. ,,Béééé...." táta .... plác na zadek.,, My jsme ti to říkali a teď nebreč, nebo ti přidám." Fňuk, fňuk... ;-)

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 4. října 2011 v 19:57 | Reagovat

[1]: Bohužel, už říkám podobné věty. Třikrát řeknu, nelez tam, natlučeš si jako minule. Vleze tam stejně. Takže prohlásím stupidní větu: Jestli spadneš, nepofoukám ti to a ještě ti dám na zadek.
Kuba měl své mouchy, ale dal si říct. Matěj ne.

3 Cervenej_cudlik Cervenej_cudlik | E-mail | Web | 4. října 2011 v 20:23 | Reagovat

Ach ty děti, článek mně pobavil, ale je mi jasné, že k smíchu to není.) on z toho snad vyroste.)

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. října 2011 v 20:41 | Reagovat

[2]:Třetí rok u dítěte patří k těm ,,podivným". U nás měl l.syn ten 3. a 4. rok strašně citlivý, narodil se mu bratříček a nějak na něj žárlil, i když jsme ho neodstrkovali a měl ho rád. Tak kvůli každé volovině plakal. Ten mladší byl takový divoký,miloučký, nedalo se na něj zlobit dlouho. Klidně přišel zase, když jsem mu domlouvala a vnutil se. Nějak mu to zůstalo dodnes, žena mu říká ,,vtěrka". Když  kvůli něčemu začne  brblat, tak se k ní prý začne lísat a tak repotat, že se musí smát a je po zlosti. Umí to, kluk jeden... ;-)

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 4. října 2011 v 21:56 | Reagovat

[4]: Tak to je asi podobné. Na Matěje se také neumíme zlobit dlouho. On taky umí během pikosekundy ze šíleného vzteku přejít do úsměvu a okamžitě se usmívá a tulí a maminko sem a maminko tam:-) Naprosto šílená dynamika. Dynamika tělesná, emoční i myšlenková. Nenudím se a někdy bych vraždila:-)

6 punerank punerank | E-mail | Web | 4. října 2011 v 22:09 | Reagovat

Právě tohle přepínání nálad mě vždycky dostává...
Ale přiznám se, smála jsem se trochu:)

7 Kerria Kerria | Web | 4. října 2011 v 22:14 | Reagovat

A nešlo by ho jednoduše a bez diskuze popadnout za ruku?

8 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 4. října 2011 v 22:22 | Reagovat

No, já jsem se u článku smál docela nepokrytě. Asi jsem zlomyslný, ale máš, co jsi chtěla. Že prej jsou děti radost! No, to mi ukažte, který!

9 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 4. října 2011 v 22:56 | Reagovat

[7]: Musela bych ho držet za ruku pořád. A on nechce. Takže aspoň na nebezpečných místech, ale on zdrhá ještě než řeknu ruku, protože prostě chce na ty jezdící schody sám:-)

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 4. října 2011 v 22:57 | Reagovat

[8]: Když už spí, tak se směji taky:-)

11 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 4. října 2011 v 22:58 | Reagovat

[6]: Manžel říká, že Matěj jsem celá já. Já prý už to mám jen dospělácky ztlumené. On mu rozumí. Mně Matěj vytáčí.

12 signoraa signoraa | Web | 5. října 2011 v 0:01 | Reagovat

Říká se tomu období prvního vzdoru. U staršího potomka jsem tohle nezažila. Byl v pohodě a nikdy neprotestoval. Zato dcera - tvůj rozhovor s Matějem, až na malé nuance, mě vrátil o hodně let zpátky. Nejhorší však pak bylo to, že moje dcera, aby své argumenty umocnila, sebou plácla na zem. Tam kopala nohama, mlátila rukama a hlavou. Syn stál a bezradně na ní koukal a já se styděla. Ona si většinou natloukla sama a pak byla hodná. Dělala mi to do doby, než jí hlídala moje maminka. Upozornila jsem jí na to, co dcera dělá, aby jí nechala, že jí to samo přejde. Když jsme si pro dceru přišli, maminka mi sdělila, že sebou Alča majzla na zem, tak jí zvedla a zbušila jí zadek. Prý sotva popadala dech a byl to její první výprask. Ale od té doby už nikdy sebou nesekla na zem a netloukla hlavou o chodník. Maminka uznávala Makarenka. :-D  :-D

13 otavinka otavinka | Web | 5. října 2011 v 10:01 | Reagovat

Ano, ano děti z toho vyrostou. Taky jsme měli období vzdoru. Když nešlo po jeho, plácl sebou na zem a hlavou bušil do podlahy, do chodníku a plácal sebou jako ryba na suchu. Ovšem podobně sebou plácal i v posteli, když nechtěl spát, až se uplácal do spánku. Vždycky se tak dělo po propuštění z nemocnice, kam byl většinou odvezen, když se dusil. :-)

14 lucka345 lucka345 | Web | 5. října 2011 v 11:02 | Reagovat

HaHaHa!!! :-D Úplně to vidím před sebou! Smát se není pěkné... :-x  :-D
U nás se válel po zemi jen ten starší. Mladší se sice neválí, ale nadává jako dlaždič. Těžko říct, co je pro matku v davu lidí horší.
Starší jednou předvedl scénku v Tescu, protože neměli brčko do pití. Do té chvíle byl tak hodný, že jsem mu tam koupila lopatičku. Nakonec jsem mu nařezala před zraky všech tou lopatičkou zavařenou v umělohmotné síťce a ještě s velkou pověšenou cenovkou... :-x
Tomu stavu  a změně dobrý-zlý říkáme doma pracovně Dr. Jackyl a mr. Hyde. ;-)  :-D

15 Janinka Janinka | Web | 5. října 2011 v 11:29 | Reagovat

Tak s tím ti asi neporadím. Náš Matěj je úplně to samé v bledě modrém, jen s tím rozdílem, že mu bude teprve rok a půl. Kdyby se nám narodil jako první, další dítě bychom si rozhodně nepořídili,
psychicky bychom ho nezvládli. Obzvlášť, kdyby bylo jako Matěj... :-D

16 jezura jezura | Web | 5. října 2011 v 17:58 | Reagovat

Nechci být také škodolibá, ale pobavila jsem se. Bohužel pro tebe. Ale na druhou stranu musím říct, že jsem měla štěstí, že jsem tohle u mých dětí neznala. :-)

17 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 5. října 2011 v 19:01 | Reagovat

[14]: Od té doby, co mám Matěje, taky už vím, co je to jekyll-hyde. Té scéně s koupenou lopatičkou se směji už pět minut.

18 KatyRZ KatyRZ | Web | 6. října 2011 v 23:03 | Reagovat

Jo, jo :). První dcera měla období vzdoru v době, kdy se narodila ta druhá. Určitě v tom byla i žárlivost. Nechtěla jsem dopadnout tak, že bych ji třískala, a tak jsem chodila úplně vyšťavená, na nervy, několikrát mě dohnala k pláči. Jednou, když si zase prosazovala svou se po mně i ohnala. Nedostala jsem vztek, nic takového. Jen jsem si řekla, tak tohle je holka už moc. Seřezala jsem ji. A ona? Uklidnila se, přišla se pomazlit a od toho dne byla jak vyměněná. Potřebovala vědět, že je určitá hranice. Když na její existenci narazila - ulevilo se jí. Divné co? :) Druhá holka je svéhlavý zlobík odjakživa :). Život mi ulehčuje systém počítání do tří. Pokud do tří neposlechne, dostane na zadek. Na zadek dostane naprosto vyjímečně ;).

19 Amelie Amelie | Web | 8. října 2011 v 19:29 | Reagovat

Promiň, ale stejně jsi mě rozesmála. :-D

20 kukuku kukuku | 15. října 2011 v 16:28 | Reagovat

M řazali že jsem neseděla 13 dnů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama