Říjen 2011

Tančete bosky - inspirace třetí

31. října 2011 v 16:54 | Edith Holá |  Tanec žen, které běhaly s vlky
Vítám vás na virtuálním ženském kruhu!
Dnešní téma: uzemnění

Tančete vždy na boso.
Podle legendy o vlčí ženě, jsou ženy stvořeny z vrásky na chodidle Té, která ví. Proto jsou ženy vědomé. Stejně jako chodidlo je citlivé, tak ženy cítí všechno. Tam, kde se mysl spojí s instinkty, žena tančí s vlky.

Chodidla jsou při tanci bosá. Vrůstají do země. Cítíte skrze ně své uzemnění.



Základní pravidla zůstávají vždy stejná:
Volné oblečení (nic by vás nemělo někde sešněrovávat, tlačit...)
Mírně pokrčená kolena,
pánev ani ne podsazená, ani ne vystrčená
uvolněná ústa
Kousek nad pasem až nahoru zpevnění
od pasu kroužíme s pánví nebo osmičky
osmičky mohou být zprava doleva a naopak
osmičky ale mohou být pánví zeshora dolů a zdola nahoru

Dnes uzemnění s krásnými písněmi Rajny: Přeneste písní svou mysl i tělo jako na létajícím koberci do světa instinktů, do prostoru hluboko ve vás...
protančete je s lehkostí a houpavou pánví - půlkruhy, kruhy, osmičky
paže připojte, když jste si jistí, že pánev dělá to, co má a trup se nevlní ani nijak jinak nehýbe

Rajna - Tore Sensuous na tuto píseň jdou pohyby pánví zcela samy:-)


Pokud se vám písně líbí, zkuste i improvizovat celým tělem. Zvláště na tu druhou. Pusťte emoce ... Vše je v pořádku. Při tanci hodně pijte.

Včechny tři fotky Kuba Holý

Roztančete své boky - inspirace druhá

30. října 2011 v 21:05 | Edith Holá |  Tanec žen, které běhaly s vlky
Chtěla jsem napsat na dnes jinou inspiraci, ale v komentářích mi blogerka Kitty napsala, že se těší na mé inspirace, že se apsoň nebude nudit. Každý svůj proces začínáme z jiných důvodů:-) Takže dnes a příští dny a vůbec celý život se hledáním sebe sama hlavně dobře bavte. Je to dobrodružná a tvořivá jízda. Článek o pánvi a síle boků předcházel.

Ozdobte si své boky před tancem. Čímkoliv. Dnes třeba šálou, zítra šátkem, pozítří na šňůře navlečeným listím, … Oslavte svou pánev a sílu boků. Vaše tělo jsou dveře k vitalitě, ženskosti, svobodě, hravosti, lásce, … Napište báseň o moci svých boků. A nebo právě teď svou pánví napište taneční báseň …

Já jsem si dnes udělala svůj první přírodní pás kolem boků. Pro Punerank: větvičky z okrasné vrby z naší zahrady, jeřabiny a šípky, co jsme nasbírali na procházce a sem tam nějaký ten hnědý podzimní list. Červený květ uprostřed jsme našli. Je umělý. Ale úžasný. Pokud chcete si udělat takový jakoby přírodní pás, aby dlouho vydržel, doporučuji galanterii nebo květinářství a nakoupit listí atd. Vašim nápadům pro vaše boky se meze nekladou. Tanečnice hulu nikdy nemají šátky. Své boky zdobí tím, co najdou v přírodě.


pár pravidel:
nohy v šířce boků a kolena mírně pokrčená (to je stejné jako při většině tanců a v józe)
čelisti uvolnit (mírně pootevřít ústa)
soustředit mysl do pánve a břicha
horní půlku těla nechat v klidu, nepohybovat jí
ruce si můžete dát v bok nebo si přidržovat boky, pokud je nemáte něčím už zdůrazněné
kdo už umí uvolnit pánev, může samozřejmě rukama vlnit a tančit v jiném rytmu
pánev dělá do rytmu kroužky - ty jsou nejlehčí
v případě, že je zvládnete, přejděte na osmičku (osmička symbol nekonečna)

S tímto si můžete vyhrát dost dlouho. Různé kroužky a osmičky se dají dělat do každého rytmu. V těhotenství se dají dělat pomalé a houpavé.

Hearn Gadbois a dřívější Te Vaka Alu le manu samoa (obě můžete používat i pro divošský tanec improvizační podle první inspirace:-))

Prosím, dámy, těhotné, po operacích, pouze houpavé a pomalé pohyby. Děkuji tímto blogerce Kitty, že tancuje s námi, i když je po operaci a cítí se dobře a tančí jemně a lehce.


Pro ty, které ještě neumí pohybovat pánví divoce, tak rychlá ale ladná, houpavá a krásná píseň

Te Vaka Tamahana

Používám stále kapelu Te Vaka a dál bych chtěla čerpat písně právě od ní. Není dobré při tanci, kdy chcete vypnout mysl, střídat hudební směry, kapely, … Te Vaka je pro takový rituál sestavených písní, který nás vždy zavede do sebe, jako stvořená. Obsahuje v sobě vše. Energii, rychlost, ladnost, pomalé houpavé pohyby, radost i smutek, touhy i trpělivost.

Příští inspirace bude snad shimi (třas pánví), mezi tím ještě tanec hulu a jedno video s ukázkou pohybů pánve..., ale pár dní počkám, abyste si stihly udělat taky nějaký ten krásný pás ... Nezapomeňte ho nafotit a dát mi link. Ráda se vašimi isnpiruji a těším se na ně.

Síla boků, síla pánve

30. října 2011 v 21:04 | Edith Holá |  Tanec žen, které běhaly s vlky
Vítám vás na virtuálním ženském kruhu, dnes je téma:

Síla boků, síla pánve (inspirativní úkol bude následovat v dalším článku)

Na jakémkoliv ženském sedánku, kruhu, semináři, tanci se dozvíte, že uvolněná pánev je to nejdůležitější na světě. Pánev je jako malý vesmír. Pánví přicházíme na svět. Pánev je matka.
V pánvi je červená kořenová čakra. Je to první čakra. Přesto paradoxně se vývoj člověka děje od korunní k té dolní kořenové. Do sedmi let je dítě hlavně spojeno se svou korunní čakrou. Je proto velmi dobré si všímat různých intuitivních pohybů a myšlenek dětí. Oni jsou ještě napojeni. My už ne. Jak člověk stárne, vyvíjí se jeho tělo a tíhne k materiálnu. Od korunní čakry se otevírají postupně směrem dolů ty další, abychom je pak vědomě otevřely opačným směrem. Takže se první červenou začíná ve všech duchovních směrech. Kundaliní je v první čakře.

Vídávám tanečnice flamenca, jak nádherně tancují před našimi hodinami. Párkrát přišla mezi nás tanečnice flamenca a já nevěřila svým očím. Tyhle ohnivé tanečnice neměly uvolněnou pánev. Začínaly jako kdysi já. Pánev se jim hýbala, ale tvrdě. Naučeně. Pánev je inspirace. Pánev je tvořivost. Proto musí být uvolněná.

Kolik žen v naší kultuře v padesáti přijde o dělohu? Kolik žen nemůže spontánně odrodit? Jsme ženy v kalhotách. Miluji kalhoty. Neměnila bych tuto dobu, ale platíme za ní daň. Ztrátou kouzelnice a amazonky v sobě. Tato kultura rozvíjí především archetyp milovnice a matky.

Byla jsem na víkendovém semináři tance hulu u Anny Čumpelíkové (nebojte přijde v některém následujícím článku). Po několika letech břišního tance, takže mi to skoro nedělalo problém. Začátky svého břišního tance už jsem kdysi zmiňovala. Věřte, že jsem na tom po svém dětství byla hůře než mnoho z vás.

Věřte, že i pánev se dá rozpohybovat. Uvolnit a dát jí možnost čarovat.

Když vás bolí hlava, není to pouze blok v krční páteři. Páteř začíná kostrčí. Blok už je v pánvi. Rozpohybujte pánev dřív, než vás začne bolet hlava, než vám zatuhne hrudník a v něm srdce.

Dost slov. Prožitek je to nejdůležitější. Pokud už jste se inspirovaly předešlými "úkoly", tak víte jak na to. A klidně můžete zase kliknout na Te Vaku. Další již třetí (vlastně druhá) inspirace klik sem.

Autoncenzura/cenzura blogera

30. října 2011 v 17:43 | Edith Holá |  Svět blogu

Cenzura/autocenzura blogera aneb co se smí a nesmí psát na blog

Temnářka napsala článek "Bloguji pro své čtenáře" na základě mého emočně laděného článku "Image blogera, image blogu". Pro škarohlídy a rejpaly:-) U článku jsem se neuvěřetilně bavila a smála. Vyklíčilo z něj však mnoho úvah. Tereza je kultivovaná dáma a umí i kritické zamyšlení napsat bez hodnocení druhé osoby a bez používání "ty jsi...". Její článek je o jejích pocitech a myšlenkách nejen o mně:-) Je to srandovní, protože každá máme úplně jinou obec čtenářstva. Tereza fanoušky fantasy literatury a já fanoušky fantasy v reálu:-) Čtenářstvo se nám však už dlouho prolíná:-)

Tak a tady předkládám první okruh k zamyšlení:

1.Emočnost blogu
Někdo má blog vystavěný opravdu od počátku pro čtenáře. Tereza už dokonce pro ty, co čtou její knihy. Ona už patří do kategorie spisovatel. Tady nenajdete emoce a jen zřídka kdy něco z osobního života, ale většinou i to se stejně vztahuje k literární a blogerské činnosti.

Jiní blogeři mají svůj blog jako koutek pro pobavení sebe i druhých. Píší vtipně, někdy kritizují s černým humorem společnost, ... Vyprávějí humorně o tom, co zažili nebo si myslí k nějakému tématu.
Osobní život prosvítá skrze řádky, ale v podstatě nevíte nic, protože všechno může být sranda.

Další skupina blogerů má pocitovky. Náladovky, jak se jim zrovna daří nebo nedaří. Zážitky jsou vždy psané emočně.

Mnoho blogerů má několik rubrik. Některé náladové, jiné k něčemu, co ho v životě naplňuje a co třeba v životě praktikuje. Nebo o tom, co čte, vaří, jak háčkuje, o rybaření, cestování, studiu na VŠ, sbírá známky, ...

Výtvarné blogy. Tvorba k náladovkám. Obrazem člověk sice neřekne, co konkrétně prožil, ale cítíme, co mu je.

Hodně blogerů má blog, kde jen rozumují nad tím, co se jim líbí nebo nelíbí.

Blogeři, kteří píší povídky či básně, často mají stejně rubriku Ze života.

2. Hranice svěřování se
Každý máme hranice svého soukromí jinak nastavené. Určitě jiné ho bude mít člověk s pevnými rodinnými pouty. Bude je chránit a zpovídá se nejbližšímu jednomu příteli/přítelkyni. Bloger v nešťastné rodině se naopak sdílí, aby přežil. Ale není často konkrétní ze strachu, že jeho blog odhalí někdo z rodiny.

Zde mě napadá, že i svěřování má svůj vývoj. Do třiceti let jsem zřídka kdy něco pustila. Byla jsem dost často považována za tajemný hrad v karpatech. Věříte tomu? :-)

Hranice má každý opravdu jiný. Někomu to, co svěří druhý, připadá šílené a už neúnosné a dotyčný to považuje ještě za normální nebo dokonce si myslí, že pustil stejně jen něco.

3.Odkrývání tabu a zajetého co se smí a nesmí sdělovat

Mateřská dovolená
Ještě před pár roky jsem četla, že ta a ta si dovolila napsat upřímně a otevřeně, jak se cítí na mateřské dovolené. O obou stranách mince. Bylo to šokující. Takovou blogerku hned vzali jako sloupkařku do časopisů.

Začínají být pozitivně hodnocené blogy matek s dětmi s nějakým handicapem. Ještě před pár lety by to bylo neúnosné, neetické, ...

Adopce
Kdo z vás znal touhy adoptovaného? Kdo věděl, jak to může chodit ve velkorodině se 13 dětmi a z toho sedmi romskými? Kdo jste četl texty, kterými jsem zahájila svůj blog, tak víte, že to mohlo vypadat i tak, jak jsem popsala. Je pravda, že to bylo sice autentické, ale už vlastně za mnou. Takže psáno zase ex post.

Jsou i další tabu. Právě třeba u mladé generace jich bude dost a dost.

Zápisky např. z protialkoholní léčebny. Takový blog také existuje. Proč ne? Proč to vidět až zfilmované expost.

Zápisky z poporodní deprese nebo dokonce laktační psychozy. Když jsou psané jako vzpomínky a je to spíše jakýsi román, tak to zvládneme. Chápeme. Poplácáme virtuálně po zádech. Teď si představte, že by se objevila žena, která by to popisovala přímo, aktuálně z porodnice a následně z léčebny. Našlo by se mnoho těch, kteří by se možná zachovali necitelně. Typu: seber se, máš dítě, jdi se o něj starat.... I tací jsou mezi námi.

Co je tedy přijatelné, co už ne? Kdo to určuje?

4. Psaní o těch, kteří nám to nedovolili, i když jsme změnili jejich jména
U osobních blogů a autobiografické literatury se tomu nevyhnete. Přesto to někomu vadí. Potom by musela být opravdu veškerá autobiografická literatura v ER formě a ještě vydána po smrti příbuzných, jako to bylo kdysi. Dnešní doba umožňuje vydávání knih rychle.
Mladá blogerka Bloud. Well Bloud kritizovala před pár měsíci autorky jako je např. Hůlová a Boučková, kteří píší o svých rodinách a přitom se jich určitě neptají na svolení. Také zkritizovala všechny matky na blogu, co píší o svých dětech a mají tam i jejich fotky. Dost mě to překvapilo. Napsala jsem jí, že mí synové na svém blogu spolupracují:-)

5. Popis krizí
Z MD už jsou dovolené:-)

Z výchovy dětí s postižením dovolené.

Co z manželských krizí? To se týkalo mého blogu. Není dovoleno. Až to jednou zpracuji románově, pak to bude o.k.? :-) Takže to prochází jen když to je povídkově v ER formě nebo už dávná záležitost? Tereza napsala, že jí to nezajímá, kdo kolikrát s kým spí a nespí... Mě také ne:-) A kdysi mě to ani nenapadlo, že manželský sex je něco jiného než milenecký nebo partnerský do dvou let vztahu:-) Ale když je to téma, na kterém zdá se, stojí manželská krize po deseti letech, tak vzhledem k tomu, že jsem blíže těmto tématům, tak je pouštím nebo si také o nich čtu... Jenže je to tabu. Což je zvláštní, když je doba, že každá stránka na netu je o tom, jak si udržet přes sex toho druhého. Absurdní.

Obdivuji blog Cestou Pavla, který opravdu píše autobiografické náladovky a k tomu přidá fotky, které to doladí. I on psal v době, kdy se rozváděl. Občas popsal, jak je nad věcí a jindy, jak ho to bolí. Stejně tak popisuje, jak se seznamoval s novou láskou ...

6. Styl psaní z aktuálních krizí
Každý máme svůj styl. Někdo limonádu (někteří hodně hodně růžovou), jiný bloody Mary, další absinth, někdo rum, jiný kafe. Někdy s cukrem a jindy dokonce bez cukru. Občas rychlá špína, většinou však kvalitní káva a někdy také pořádně silná. O tom je ale život. Pokud je text zpracovaný nelimonádně, ale i v emocích s pokusem o vhled a příště doplněn o analýzu i vsuvky odborníků, proč si nepřečíst silnou kávu třeba i jiné věkové kategorie? Nebo ještě nejsem připraven/připravena na to, že opravdu neexistuje limonáda, i když mám v životě to, po čem jsem toužila? Že se to opravdu někdy může fatálně zadrhnout? A přitom pořád ještě se na tom dá pracovat? Že nejde o tu postel ani v nácti ani v ceti? Ale co je zatím? Nebo se tím otevírá něco, co nechci vidět, co mě děsí, co se mi třeba i stalo? Nebo je to prostě nepřípustné o tom psát?
A jsou i jiné krize, které jsou pořád ještě tabu? Co taková matka, která opravdu upadne do deprese a svých dětí se chce vzdát. Jak často je někde zmínka, že nějaká žena si něco udělala nebo dokonce i s dětmi skočila pod metro? Co kdyby předtím blogovala? Co otcové, na něž je kladen velký finanční nárok, aby uživili rodinu? Jejich blog o takových pocitech by se asi unesl? Ženský ne?

7. Vývoj blogu a někdy úplná změna
Blog se vyvíjí. Většina z nás nezačíná s tím, že bude psát pro své čtenáře, protože jsme zatím nic nevydali a třeba ni nechceme vydat. Začínáme, protože chceme něco sdělit a sdílet. Třeba začínáme z emočního přetlaku, který chceme poslat ven, protože naši blízcí už jsou toho plní. Už znám pár blogů, které byly jasně vymezené a pro konkrétní čtenáře (třeba cestovatele), ale proměnily se a mají už emoční rubriky ze života. Tím pádem mají větší skupinu čtenářů. Osobní příběhy prostě přitahují:-) a možná je hodně z nás potřebuje psát.

Možná se někdy stane, že se blog musí proměnit. Osobní věci musí pryč. Nebo zůstanou jen ty, co jsou už prověřené a povolené:-) A to se asi právě musí stát mému blogu. A je k tomu mnoho důvodů. Práce pro Nedoklubko, vydání blogových aj. pohádek pro kulíšky, za rok moje kniha na pultech, ... Vlastně si musím budovat novou image a image svého blogu. Je to nutnost v téhle společnosti nebo pokrytectví?

Na blog si můžete psát, co chcete. Ne každý blog unese všechno. Tak nějak to napsala pod můj článek Luccerna. To se jí povedla asi stěžejní a památná věta.

To jsou všechno mé otázky k zamyšlení...

Blogová komunita je vlastně taková skupinová terapie:-). Tím že jsou tu zastoupeny veškeré věkové kategorie, tak to občas je hodně interaktivní, napříč pocity mezi generacemi, jejich představami, touhami, snesitelností a nesnesitelností... když je to kultivované, je to velmi přínosné.

Ale opravdu sama bych se nerada za rok setkala na svém křtu knihy s nějakým týpkem, co na mě křikne něco z mého blogu. Takže se musím začít chránit. Myslím, že budu mít co dělat ustát matky, které se budou cítit mou knihou ohrožené. A kdo ví, kdo ještě a co si do mě promítne.

8. Ambice blogu
V případě, že se bloguje pro druhé, tak je to tedy, ať si přiznáváme nebo ne, o návštěvnosti. Čím zaujmu? Budu mít články pořád stejné a pořád víceméně neměnný počet čtenářů nebo se pustím do světa? To je na další článek:-)

Leje...

29. října 2011 v 21:55 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství

Leje... Kluci se dívají na přívalový déšť na naší střeše v červnu

"Chčije a chčije", řekl Kemr dívaje se ze dveří své chalupy na urputné proudy deště ve slavném filmu. Ani psa by v takovém počasí nevyhnal. Existuje však jedna firma, kde vás ven vyženou za každého počasí. Dokonce vám to lékaři i doporučí. Ta firma se jmenuje mateřská dovolená. V ní není až tak jasné, kdo je kdy zaměstnavatel a kdo zaměstnanec.

Co to je za zvuk, mami?", ptá se skoro tříletý Matýsek.
"Venku prší."
"Jdeme se oblíkat", rozhodne Mates
"Ne Matěji, leje strašně moc. Ani pláštěnka a holínky by nepomohly".
To je dobrý nápad! Kde mám holínky? Jdeme oblíkat."
"ÁAA", řve Kuba. "Já nikam nechci."
Matěj nelení. Už má tepláky a holínky má vždy připravené. Někdy v nich lítá i doma. Nahatý ale v holínkách. Nechápu po kom to dítě je. Nesnáším holínky odmala. Nikdy jsem nechtěla být jezeďákem, lesníkem, ...
"Kubo, mně se taky nechce. Jenže už lije od rána a Mates to doma nevydrží celý den. Začne ti všechno brát, rvát se, … To radši vydržíme kolečko kolem baráků."
"Já to nevydržím. Nech mě doma. Já to tady zvládnu."
"Kubo, tady mas holinky. Kuba taky ven.", přinese Mates Kubovi holínky.
Kuba s nimi mrskne.
"To nedelej, Kubo!", rozčiluje se Matěj.
"Kubo! Vždyť si ho mohl trefit. Matěji, Kuba nechce. Budeme jen před barákem. Skákat do kaluží."
"To je výborný nápad. Kuba taky ven.", ozve se zase Matěj.
"Kubo, tak pojď taky. Hele, doktoři říkají, že děti mají chodit za každého počasí ven, aby měly otužilé sliznice. Venku je v dešti lepší vzduch."
"Není lepší vzduch. Když leje, tak všechno smrdí."
Kristepane, po kom je zase tohle dítě, že to hrozné si ještě černě přimaluje.
Zvonek.
Kluci se jako vždy porvou, kdo otevře.
Opláštěnkovaná sousedka s holčičkou.
"My museli ven, Kájinka už nevydržela sedět doma."
"Jsme na tom stejně. Mates chce ven. Už má i holínky. Kuba nechce, tak to tady řešíme."
Super, že jste přišli, aspoň se to nějak dořeší a nebudeme na tom lijáku sami. Uděláme spoelčné kolečko kolem baráků."
Doobléknu Matěje. Kuba nadává, ale jde. Opláštěnkujeme se, i když zrovna dnes je to skoro na nic. Matěj se raduje. Před barákem skáče do kaluží. Kuba si nadává sám pro sebe jako šmoula Mrzout: "Nemám rád déšť. Strašně smrdí."
Se sousedkou se na sebe podíváme a strašně se začneme řehtat. Já mám prostě děti jekyll a hyde.

Matěj miluje skákání do kaluží jako prasátko Pepina. Na to se můžete mrknout v článku Barvy deště.

Fotit déšť při dešti - ty proudy vody je fakt těžké. Na této fotce déšť právě omývá třešně sousedům.

Inspirace první

29. října 2011 v 13:59 | Edith Holá |  Tanec žen, které běhaly s vlky
Pokud se chcete zúčastnit mé divoké jízdy na tygrech a tanci s vlky, můžeme začít.
Zapomeňte na všechny taneční kroky, co jste se kdy učily a viděly. Zapomeňte na to, jak při tanci vypadáte. Představte si místo, kde jste jen vy. A tam tančete. Kdykoliv vám přijde na mysl myšlenka, tak vás vyhodí z tance. Nezlobte se na sebe a zkuste to znovu. Tak dlouho, dokud celou písničku nedotančíte bez myšlenky. Divoce, sama za sebe, bez posuzování se, ...


Po tanci se hodně napijte. Pak si můžete pustit nějakou svou příjemnou. Dýchat a zklidnit se. Jakákoliv emoce, která přijde při vašem tanci, je správná. Nechte ji vyjít ven. Totéž při zklinění. Myslete na to, že za smíchem je často pláč a za pláčem je často smích. Když to pustíte, tak přijde něco nového. Když žádná emoce nepřijde, tak je to také správně. Tělo je naše pramáti, ono nám vyšle, co potřebujeme, když jí dáme volnost.
Pokud nemáte po ruce nějakou svou, tak dávám velice známou Orinoco Flow , aby jste nemuseli rozumovat nad tím, kdo to je:-). Dejte tělu volnost na tuto hladící a křehkou píseň. A nemyslete!!!!:-) Pokud to nejde, tak nebojte, to se poddá:-)

Tak teď jste to dočetli, tak kdo chcete, tak to opravdu zkuste, nyní už víte, jak na to:-) Dejte si na dveře: Nerušit, tančím!, klikněte na Te Vaku , zavřete oči, odejděte od PC a noťasů a začněte ...

Budu ráda, když mi napíšete, jak to jde. I já vám do komentáře napíšu, jak to během týdne šlo mně. Každý den to může být jiné:-)

Tančete bez myšlenek

29. října 2011 v 13:59 | Edith Holá |  Tanec žen, které běhaly s vlky
Naše kultura bere tělo jako otroka. Sic krásného, štíhlého, pěkně zakrytého oblečením. Když je nemocné, tak ho napereme prášky. Když je zdravé, tak nám slouží.

Učím se už pár let nahlížet na tělo jako na pramáti a jindy jsem zase matkou já jemu. Záměrně užívám jméno pramáti, protože slovo matka může pro mnohé z nás být bolavé a tudíž spustí ochranné emoce. Tělo jako moudrá pramáti.

Tak dlouho už chodím do ženských kruhů a na mnohé tance (břišní, cikánské, různé improvice - labanova analýza pohybu...) a přesto se vždy raději očima kouknu po ženě štíhlé, s krásně vytvarovnaým bříškem jak z katalogu než po ženě , které visí břicho nad šátkem z penízků, na bocích i stehnech jí to teče, jizvy po porodech mě děsily a prsa vytahá kojením ... Jenže oči jsou zvkylé dívat se na obálky a billborady krásných žen, které nezřídka jsou ještě doladěny počítačem. Když jsem běžné ženy viděla tančit okolo ohně a začala se dívat vnitřním zrakem, tak jsem je nahlídla jako nesmírně krásné. Daleko krásnější než ty úžasné štíhlé dívky. Dostat do těla oheň, divokost a smylsnost a umět ho nosit ... to je proces. V naší kulutuře zvlášť, protože když ten oheň v sobě nemáte, tak vás každá pznámka o břichu jak v pátém měsíci prostě zraní.

Když jsem začala psát svou CKMM před setkáním se svou biologickou mamkou, tak jsem sedmou kapitolu měla o tom, že se bojím hadů. Možná když se žena bojí hadů, bojí se své síly. Každá žena má v sobě hadí sílu a jejím úkolem je ji probudit. To jsem také věděla. Jak na to? Vtip je v tom dostat hadí sílu nahoru do korunní čakry. Hmmm. Hadí je tedy v kořenové. Žena pokud sobě dovolí projít procesem sejít se svými kořeny, stínem, emocemi nejen dobrými, ... je na cestě a jednoho dne zjistí, že se kundaliní probudila. Další proces je lepší projít s nějakým průvodcem. Neb probuzená kundaliní může být taký pořádný otřes. Jak to je se mnou, se dozvíte, až bude kniha na pultech. Nemohu prozradit. Kniha by pak ztratila pro vás další úrovně vnímání. Hadí síla se musí kultivovat, jinak zabíjí.

V pohádkách byl symbolem přenášení se na jiná místa létající koberec. Auta, vlaky, letadla nás odvádí od toho, že se můžeme pohybovat také pomocí naší mysli. Tím povzenseme i naše tělo. Dáme mu sílu, dáme mu divokost, jeden z archetypů, které žena má v sobě také pěstovat.

Pokud se chcete zúčastnit mé divoké jízdy na tygrech a tanci s vlky, můžeme začít.

Zapomeňte na všechny taneční kroky, co jste se kdy učily a viděly. Zapomeňte na to, jak při tanci vypadáte. Představte si místo, kde jste jen vy. A tam tančete. Kdykoliv vám přijde na mysl myšlenka, tak vás vyhodí z tance. Nezlobte se na sebe a zkuste to znovu. Tak dlouho, dokud celou písničku nedotančíte bez myšlenky. Divoce, sama za sebe, bez posuzování se, ... Inspirace přijde za chvíli. V dalším textu.

Takové drobné úkoly budu dávat ke každé nové rubrice tak jednou týdně.

Budu ráda, když mi napíšete, jak to jde. Průběžne. Je to proces. Úkoly si budete moci otvírat dle své chuti. Tohle nejsou články, které zítra už neplatí, protože je nový.

I já vám do komentáře napíšu, jak to během týdne šlo mně. Každý den to může být jiné:-)

Doporučená literatura k rubrice Tanec...

29. října 2011 v 12:54 | Edith Holá |  Tanec žen, které běhaly s vlky
Vítám vás na virtuálním ženském kruhu

Základní doporučená literatura (nemusíte mít načteno, budeme číst společně):
Clarissa Pinkola Estés: Ženy, které běhaly s vlky
Gabrielle Roth: Mapy extáze
Anita Diamand: Červený stan
a mnoho dalších


Doporučení: Když budete mít možnost zažít ženský kruh nebo jakýkoliv ženský a sebepoznávací seminář, prosím zajděte. Nebo na ženské aj. intuitivní a improvizační tance.
např.
www.cestazeny.cz
www.maitrea.cz
www.zambra.cz

Pokud víte i o jiných než jen v Praze, napište mi link. Doplním.

Tři nové stěžejní rubriky mého blogu

28. října 2011 v 23:17 | Edith Holá |  Svět blogu
Moje sousedka Petra z nadace Natama - ano, to je ta, co má zahradu hned vedle naší a pomáhala mi hledat a setkat se s mou bio mamkou - pořádá jednou za měsíc sezení, kde si společně povypráví o přečtené knize. Vždy si řeknou, jakou knihu do příště přečtou. Někdy se prý odehraje idyla a jindy litý boj, protože těm se to líbilo a druhým opravu nee. Velice se mi jejich nápad spoelčného setkvání se u kávy, čaje či vína a přitom ještě s konkrétním tématem zalíbil. Nejdříve jsem si říkala, co takhle udělat virtuální posezení vždy nad jednou knihou. Ale to jsem zamítla. To už na některých blozích je. Povídání o knize, kterou jsme četli nebo si přečteme. Připravila jsem rubriku, která se bude točit kolem doporučených knih. Společně je můžeme pomalu číst, u některých kapitol se zastavit déle, jiné si prakticky vyzkoušet. Vlastně to tak trochu bude jako v mých duhových pohádkách. Trochu vyprávění v kruhu, jedno kouzlo a jeden úkol. Co z toho vzejde, může být v komentářích, na mém či vašem blogu, na emailu nebo si ponecháte pro sebe, ... Vzájemně se budeme inspirovat, učit se od sebe a hlavně se pustíme do poznávání sebe sama a přijmutí své krásy. Vždyť žena má archetypy čtyři: královna, milenka, čarodějka, amazonka ... To nás čeká hodně práce:-)

Rubrika první: Tanec žen, které běhaly s vlky
Už nějakou dobu cítím, že moje transformace někam pokročila. Jen jakoby navenek zůstávám stejná. Mé články jsou o tom, co je navenek. Ale ne o tom, co skutečně cítím a o mých touhách. V mých článcích je často, že jít za svými touhami a za svým srdcem je úkolem každého z nás. Proto je také mým oblíbencem Paul Coelho, který o tomtéž mluví v každé své knize a jeho hrdinové za touhami putují a následně je naplňují. Někdy zbloudí a zemřou nebo skončí někde v druhém světě, odkud není návratu. Ale většině se to podaří. Chci si ponechat dál svůj blog "Cesta ke kořenům". Protože hledání kořenů k takové pouti patří. Až k pramáti Evě. Ti, co hledají kořeny Adama, nechť čtou jiné blogy. Je tolik webů, kde se mluví o archetypech mužů (král, válečník, kouzelník a milovník) a jak je integrovat. Tato rubrika bude tedy pro ženy.

Rubrika druhá: Práce s tygry
Před šesti lety jsem byla na tříhodinovém lunárním horoskopu a nerada bych naplnila slova Daniely, že když nevyužiji hřiven, které mi Bůh nadělil, tak za patnáct let budu u ní sedět v depresi a nebudu vědět, co se životem. A ona mi zase jen řekne: tohle a tohle jsou Tvé dary. Našlas je a předáváš je dál?

Práce s tygry bude práce s tělem a emocemi.

Rubrika třetí: Jak si lépe přát, aby nám přání vycházela. Budeme se věnovat svým přáním a touhám. Myšlení v přítomném čase. Teď a tady se vše děje.

Všechny tři rubriky bude propojovat zapomenutý kouzelný předmět: létající koberec.

Ještě uvažuji o čtvrté rubrice: Jak děti učit tomu, aby šly svou cestou. Uvidím, jesli bude nebo nebude. Zatím tyto články budu dávat do rubriky o tom, jak si lépe přát.

Rubriky jsem bohužel musela dát do volitelného menu, protože v rubrikách nejde dělat podrubriky. Proto budou následovat asi zítra tři články, které budou jen uvítacími do každé rubriky a pak tam bude link na články, kde je najít. Několik článků už mám rozepsáných:-)


Prosím, pokud k mým novým rubrikám, budou přicházet útočné, zraňující, zesměšňující či jinak nesmyslné komentáře, budu dávat do spamů. Děkuji za pochopení.
Rubriky se rozjíždějí, časem budou stručnější, méně vysvětlující a budou spíše společným "návodem", jak objevit sama sebe, začít vnitřní proces a žít smyslnější život ...:-)

Těšíte se? Roztančíte se mnou tyto rubriky?

Oblíbené blogy

28. října 2011 v 13:55 | Edith Holá |  Svět blogu

Image blogera, image blogu

27. října 2011 v 15:38 | Edith Holá |  Svět blogu
Každý máme nějakou image. I ti, co se tomu brání. Nikdo z nás by si prostě nevzal na sebe styl, který se mu nelíbí. Basta. V určitém období je image otázkou i výběru životního stylu, který pak buď opustí nebo v něm pokračuje umírněně:-)

Blog si každý tvoří pro sebe. Teda tak usuzuji podle sebe. Ano, samozřejmě jsou blogeři, keří si rovnou svůj blog vystaví tak, že je to obrázek o jejich koníčku nebo tam prezentují své výrobky, básně, duchovní poselství. Někdo má svůj blog jako relax od všedních problémů, tak i kdyby umíral nebo zorganizoval projekt na pomoc celému světu, tak tam stejně napíše jen srandu :-)

Najednou zjistíte, že od určitého momnetu nepíšete blog pro sebe ale pro druhé. Stane se tak a nezastaví se to. Buď se přizpůsobíte změně nebo narazíte. Tak jsem narazila.

Možná si říkáte, proč to píšu. Jo, zažívám ztrátu smyslu blogování. Nebo jak to nazvat. Mám spoustu rubrik, tak bych nemusela. Prostě zpovědi budou v jedné, ušlechtilé projekty v druhé, sranda ve třetí, témata týdne ve čtvrté atd. Jo, jenže jako titulní článek na blogu je vždy ten aktuální. Můj blog už není jen můj. Jak to myslím? Cítím, že to, pro co jsem si založila blog (mentální pohyby mé duše, hledání kořenů svých postojů, myšlenek, emocí) nelze psát na blog "edithhola". Nehodící se škrtněte. Dobře, škrtnu některé rubriky, které zdá se, už se nehodí, aby tu byly. Budu to psát někam do svého deníku pod polštářem, který nemám a nikdy jsem nezvládala poctivě psát. Nebo do wordu a sdílet se budu s wordovým adresářem. Mám opravdu depku. Blog pro image. Ale když se rozhlédnu po blozích a nejen na blog.cz, tak tomu vlastně je. Tak ještě mohu psát na ten svůj tajnej. Hodně blogerů má dva. Jenže to večné přepínání z blogu na blog ... prostě se to neuhlídá... A krom toho já jsem správce kulíškovského a blogu svých synů.

Tak budeme všichni obdivovat toho a tu a divit se, když se náhle dozvíme, že něco není v pořádku, že se do konce zhrotil. Jak to? Proč o tom nenapsal? Budeme obdivovat maminy s handicapovaným dítětem, ale běda pokud by jí uteklo v komentářích, že to doma neklape, protože on dělá tohle... Až se rozvedou, tak politujeme a budeme se divit, že to nepsala dřív. Tak jako mnoho lidí četlo Monyovou a divilo se, že jí manžel zabil. Jak to? Budeme obdivovat úžasnou herečku a podivíme se, že už několik let pije, když se to vyvalí. Prostě proto že psát o krizích se nedělá, nemluví, nehodí, nehodící se škrtněte.

Tak tohle si myslím pár dní. Už mám dokonce nové nasměrování svého blogu. Nehodící se rubriky smažu.

A nepište mi, prosím, do komentářů, že si mohu psát na svůj blog, co chci, není to pravda. A vy to víte. Vy tam taky do hloubky nepíšete pravdu o tom, co prožíváte.

Cena za pohádky o pindíkovi

27. října 2011 v 14:57 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Kuba by čekal do soudného dne na další pohádky s pindíkem. Včera jsem ho přemluvila, že kresba Pana Pinďourka a příběh o něm od Honzíka Janinky, je závěrečnou tečkou jeho soutěže. Další info na blogu mých synů U dvou závoďáků.

Ilustrace do knihy pro kulíšky

25. října 2011 v 12:44 | Edith Holá |  Svět blogu
Právě dorazily další ilustrace pro kulíšky - předčasně narozené děti, jejich sourozence a vůbec pro všechny děti! Od Janinky, viz její jedna laskavá a pozitivní na jejím blogu http://moje-mozkovna.blog.cz/1110/tyden-42, od Petry Šolcové nádherné mandaly a od Aničky Vitáskové skřítek štěstí a méďa s kulíškem. Díky všem ilustrátorkám za jejich nasazení! Jste všechny ohromné!!!

Obrázky mě určitě vyléčí ze spálové angíny, která na mě od kluků dnes definitivně skočila:-( Takže sem dávám jen tuto krátkou zprávu.

Další ilustrátorky knihy pro kulíšky kreslí, aby stihly kresby do knihy. Jejich blog zeje prázdnotou nebo Luccerna přidala text, jak nic nestíhá a kreslí a kreslí pro Nedoklubko. Text i motýlí maminku s kulíškem najdete na jejím blogu zde. http://ciernyhrad.blog.cz/1110/nestiham-neviem-a-nechce-sa-mi

Dalšími skvělými malířkami jsou: Ida Novotná - ta dělá i tři návrhy obálky, Dubious Cat a Ajinak (Alena je dvorní ilustrátorkou knih Temnářky) a Eva Lipinová.

Na tyto i mnohé jiné ještě čekám poštou. Od vnučky Otavínky a její kamarádky už přišly krásní skřítci. Můžete je vidět na blogu Otavínky. Jsou to ti černobílí.

Jedna pro pozitivní naladění na celý den od Petry Šolcové. Ostatní najdete až v knize, ať se máte na co těšit.

Prosím, všechny povzbuďte na blogu v komentářích pod jejich články! když mi přišlo jeden večer emailem asi deset mandal a pár kulíšků od Janinky, tak mě to pozitivně natolik odzbrojilo, že mi vyhrkly slzy. Člověk není zvyklý natolik laskavého, krásného a pozitivního:-)


Zažila jsem pocit nostalgie

24. října 2011 v 22:01 | Edith Holá |  Pohledy z mateřské dovolené, dnes už jen z mateřství
Po poledni jsme se vraceli od doktorky a kousek od našeho domu, vítr zvedl napadané listí. Odkryl se obrázek "Havel na hrad". Shýbám se pro něj. Poprvé snad v životě poznávám, co je to nostalgický pocit. Od své minulosti se ráda vzdaluji. Jsem ráda, že stárnu. Tento A-čtyřkový zažloutlý obrázek je něco jiného.
"Náš pan prezident", říkám dětem.
"Teda on už není prezidentem", opravuji se a stále se dívám na obrázek.
"Jůůů", zaskřehotá Matýsek svým hlasem pozměněným spálovou angínou. .
"On už umřel?" zeptá se Kuba.
"Néé, žije, ale už nemůže být prezidentem, protože tam byl dlouho. Už je Klaus."
"Mami, vezmi ten obrázek domů."¨, prosí Kuba.
"Vezmu. To víš že jo."
"Kubo, to mi bylo sedmnáct let, když jsme tohle lepili na zdi a sloupy. Mám ho ráda, tak si tenhle obrázek schovám."

Tento obrázek ve mně dnes odstartoval nějaké přepisy a nové kapitoly v Cestě k mým matkám.

Zmizet v druhém světě

23. října 2011 v 21:47 | Edith Holá |  Téma týdne
Druhý svět má většinou vchod za skříněmi, za obrazy, ... Druhý svět ale má taky dveře v nás. Jednoho dne jimi prolítnete a už nikdy nebudete jako dřív.

Stojím před svou obrovskou knihovnou a stohy knížek už i okolo a přesto nevím, kterou si s sebou vzít na opušťák od rodiny. Nechci dnes psát, nechci nic, snad ztratit se, ... Seberu tři knihy a pádím pryč. V metru se dívám na lidi a nevidím jedinečnost. Každý má nohy, ruce, hlavu, zadek. Každý jí a vyměšuje. Vzala jsem za kliku? V MacCafé si objednám své oblíbené capucino. Dívám se, co všechno kvůli mému nápoji se musí zapnout, kolik elektřiny, kolik vody pustit na umytí i nalití nápoje, ... není to dobré. Dveře do druhého světa cvakly. Tak radši ještě zákusek na nervy. Sednu si k oknu. Dnes nemohu do kouta pod umělé osvětlení. Vytáhnu jednu z knih a v ruce držím "Zmizet". Za okny je podzim, skrze okna prochází chlad, nechávám si zimní bundu. Soukupová dostala ocenění. Tak to jsem zvědavá za co. Prvních pár stránek už čtu podruhé. Nemohu se začíst. Nechápu, kdo to vypráví. Autorka mluví skrze malého chlapce. Připomíná mi to Potoka "Vyvolení". Je zima. Kluka nemiluje otec. Miluje prvorozeného. Kluci se nemusí. V rodině panuje odcizení. Kluk má autonehodu a přijde o jednu nohu. Dveře se otevřely. Venku sněží. Chlad je obrovský. Capucino je hned studené. Matka sedí denně u kluka v nemocnici. Otec začíná chlastat. Odcizení na chvíli mizí, když se kluk vrátí domů. Ale brzy se zase objeví. Lidé spolu bydlí, ale míjejí se lhostejně. Matka si přeje, aby se kluci měli rádi. Trpí tím. K tomu všemu ten pahýl. Protéza. Když už se asi po roce zdá, že takhle v rodině dožijí, prvorozený náhle zmizí. Policie nenajde žádnou stopu. Matka prohučí do druhého světa. Nikdo už nebude nikdy stejný. Trauma pootevře dveře a dalším traumatem proletíte do druhého světa, ani nevíte jak. Zmizíte, i když dál fungujete. Venku sněží. Tak v zimě už sem chodit nebudu. I v zimní bundě je mi zima. Nechce se mi ale do vánice. Když zmizíte, strhnete s sebou i své nejbližší. Ani oni už nebudou moci být jako dřív. Rychle zavřu knihu. Dočtu ji až doma. Doma. Vyrazím ven. Na ulici není sníh. To vítr ho nosil a foukal dveřmi z druhého světa.


P.S. To ocenění - cenu Magnesia Litera 2010 - už chápu.

(Článek je k tématu týdne "druhý svět")

Adaluter se ozvala

18. října 2011 v 21:12 | Edith Holá |  Svět blogu
Blogerka Adaluter se ozvala. Poslala mi na email od kamarádky souhlas s uveřejněním své pohádky v knize pro kulíšky. Nemáme si o ní dělat starosti. Prý problémy technického rázu. Brzyy nashle na jejím blogu.

Tak doufám, že to bude opravdu brzy. Ulevilo se mi. Je mi jasné, že nejen mně a proto to sem dávám jako článek.

Možná má Lucie problémy s počítačem. Kdo ví?

Každopádně stejně jako mi na blogu chybí ona, tak jsem měla smutek, že by chyběla v knize její skvělá pohádka.

Jinak příšerná představa, že by někdo z mých oblíbených blogerů prostě jenoho dne přestal psát na blog. Zmizel by a nedal o sobě vědět. Obávám se, že by se mi ve vzpomínkách objevoval do smrti s otázkami: Proč? Co se stalo? Jak mu je?

Prosím, nedělejte to.

Do knihy Pohádek pro kulíšky už chybí jen dva souhlasy, viz včerejší článek. Bohužel nemohu déle čekat. Zítra odešlu texty na odbornou korekturu do redakce Novy. Vaše ilustrace zatím tedy mohou do 14 dnů přicházet.Ty ještě nehoří:-)

Omalovánky pro kulíšky a ISBN pro knihu blogových pohádek

18. října 2011 v 19:18 | Edith Holá |  Svět blogu
Omalovánky pro kulíšky a ISBN pro knihu blogových pohádek

Dneska celý den mezi pobíháním v domácnosti a hraním si s kluky odbíhám dávat ilustrace vás blogerek do rukopisu. Občas už jsem zmínila, že Kuba nerad kreslí a tím, že má ADHD, tak mu to není prý moc dáno. Nicméně když viděl, jak kopíruji z emailu obrázky, tak přišel a řekl, že by je chtěl vymalovat. Žasla jsem. Velice mě to potěšilo. Jedna z lustrátorek knihy Luccerna měla nápad, že by se některé ilustrace mohly dát v knize na celou stranu jako omalovánky. Doufám, že to finančně projde, protože jak je vidět, tak i mé děti by to využily. Kuba si vybral mandalu s delfínky od Evy Lipinové k její básni o léčivém působení delfínů.
Podle paní Evy prý delfíni léčí v jakékoliv podobě. I když je malujete, vykreslujete nebo modelujete. Také zvukový poslech delfínů. Takže doufám, že Kubu uzdravili, neb má horečku.
Dále si vybral Cukrníky od Idy Novotné k pohádce Mami do jejího mléčného baru U dvou. Na této omalovánce se kluci vařádili nejvíce. Sladkostí není nikdy dost:-) Dokonce Kuba si vyžádal i mé schované zářivě barevné pastelky:-)


A potom bagřík od Dubious Cat. Pozor! Doteď Kuba maloval převážně červenou barvou. Žasnu, jak se vyvíjí. Nebo to je tou pozitivní energií kolem kulíšků:-)
Vánoční omalovánky k vánoční tvorbě pro kulíšky od Luccerny si prý nechá na Vánoce. Tak to už je budete držet v ruce i vy, neb kniha by v prosinci měla být vytištěna i s ISBN. Takže bude opravdu knihou:-) Čeká mě ještě moře administrativy a koordinace kolem kreseb. To psaní pohádek na tom bylo to nejlehčí:-)

Kdo nemáte facebook, tak zřejmě nevíte, že na pohádkovém blogu pro nejen kulíšky přibylo zase několik nádherných básní a skvělých pohádek.
Po včerejší výzvě už mi přišla první miminka - kulíšci od blogerky Janinky. Nádhera. Boží!!! Mohla by se tím živit. Uvidíte v knize:-))

Prosba o kresby kulíšků

17. října 2011 v 23:12 | Edith Holá |  Svět blogu
Tak je to tady. Tři hlavní ilustrátorky jsou kreslením ilustrací pro knihu Pohádek pro kulíšky zcela zavařené. V článku Barevná tvořivost blogové komunity už jsem psala více informací a že asi dojde k výzvě nakreslit další ilustrace. Stála v knize zbývá mnoho básní, které jsou právě věnovány kulíškům. Tedy miminkům do dlaně nebo-li odborně předčasně narozeným dětem.

Prosím tedy zvláště výtvarné blogery a blogerky, zda by pro občanské sdružení Nedoklubko a především pro ně tvořenou knihu Pohádky pro kulíšky nakreslili nějakého kulíška. Nápadům se meze nekladou:-) Mohu jen mít nějaké za sebe: jedno miminko do dlaně/na dlani, dvě - dvojčátka v dlani, miminko v růži, miminko v inkubátoru, miminko s parádní pletenou čepicí, kulíška s bambulí...
Básně, k nimž chybí kresby nebo aspoň nějaký ten kulíšek mezi nimi
nebo v tomto odkazu http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz/rubrika/basnicky - kromě těch prvních dvou básní.

Podmínky: Kresba na A4 jednoduhá černobílá. Z finančních důvodů budou v knize pouze černobílé ilustrace. Proto je ale dobré, aby obrázky měly v sobě hravost a švih:-) Aby upoutaly i přestože nebudou barevné.

Vkládám sem pro inspiraci kulíška Idy Novotné a dva od Luccerny.



Níže jsou i fotky jako další inspirace.
Vůbec jsem netušila, že ještě než vůbec dokončím svůj román a než tedy výjde, se stanu odpovědnou redaktorkou:-). Je to ale síla. Jsem v tom tak ponořená, že normálně ztrácím svou literární svižnost. Když někdo pošle pohádku bez názvu, tak se ptám manžela, jak by ji nazval. Momentálně mi musel poradit slovo inspirace. A pak že ženské mohou dělat více činností najednou:-). Ok. Ale z hlavy mi vymizela fantazie.
Do knihy chybí už jen čtyři souhlasy se zveřejněním pohádky. Mrzí mě to, ale blogerky neodpovídají. Pokud je někdo znáte osobně, oslovte je, prosím. Jejich pohádky jinak budou vyřazeny:-( Ale právní oddělení to nepustí bez souhlasu. Brigita, Adaluter a TerusQa.

Ještě zpět ke kresbám. Nemohu za to slíbit nic jiného než referenci v knize, tj. odkaz na váš blog a vaše jméno nebo přezdívku. Pošlete mi svou kresbu na eli.asek@tiscali.cz. Se scanováním je problém. V knize je to pak rozostřené. Pošlete náhled a když tak poté je budu potřebovat poštou. Ráda Vám je vrátím nebo je můžete věnovat Nedoklubku.

Pokud víte o nějaké blogerce - malířce, prosím předejte ji link na tuto výzvu. Děkuji.

Porodní asistentky, vydržte...

14. října 2011 v 22:21 | Edith Holá |  SOCIÁLNÍ a jiná témata
Ženy, v těhotenství a při porodu buďte královnami, nenechte si to vzít. K tomu vám pomůže soukromá porodní asistentka

Početí a porod jsou zázraky. Ať to jde v dnešní době jakoukoliv cestou. Pokud není možná přirozená, tak i lékařská pomoc pro narození nové duše v nás a dovedení jejího příběhu na tento svět je zázrakem. Kdo si uvědomuje tento zázrak, tak ví, že si ho může patřičně užít. Těhotenství nemusí být jen rutinní lékařské prohlídky, ultrazvuky, kontroly, nabírání krve, nošení těžkého břicha, řešení těhotenských nevolností a různé další těhotenské často nelehké příznaky.

Těhotenství si může každá žena opravdu užít. Když si uvědomí, že je královna, co nosí pod srdcem život. Tento pocit občas zrovna lékaři nemusí umět uchopit. A naši muži v nás podpořit, i když se někteří snaží v těhotenství nás nosit na rukou a těhotná žena se jim líbí. Ale je to zároveň období, který je pro muže nesrozumitelné procesy, které se v ženě odehrávají. V těhotenství je ženě nejlépe, když si najde ženu, která ji doprovází. Mateřsky a žensky. V gynekologické poradně opravdu tohle nenajdete a na porodním sále už vůbec ne. Tedy kromě chvil, kdy vidíte srdíčko svého miminka na ultrazvuku nebo na velkém dojatě posloucháte jeho tlukot i "hukot" plodové vody.

Sama považuji těhotenství za nejlepší období svého života. Opravdu jsem byla královnou. Nepřišlo to jen samo. O tento pocit jsem musela pečovat. Jednou týdně na ženském kruhu a tančení pomalého břišního tance. Miminko jsem houpáním ukolébávala a sama dostávala velikou sílu a odvahu všech žen. Na závěr jsme se učily povídat si s miminkem a také ho přijmout takové, jaké bude se vším, co přijde. U těchto meditací se často objevovaly slzy. Smiřujete se i s případným handicapem, přijímate strachy z toho a pouštíte své představy o tom, jaké vaše vytoužené miminko bude. To vás také lékaři na kontrolách nenaučí. Jejich informace často právě v ženském kruhu musíte zpracovat. Jsou často invazivní a způsobují strach. Mezi ženami v bezpečném a ošetřeném prostředí lektorkou se smíříte a přijmete své dítě s láskou. Navzdory všem lékařským prognozám.

I předporodní kurz jsem si vybrala. Zkusila jsem v Podolí a byla jsem vystrašená. Byl to jak seminář pro mnoho žen a tatínků. Nic mi to nedávalo. Našla jsem si v Porodním domě U Čápa. Malá bezpečná skupinka a možnost otázek. Nakonec jsem si ze tří lektorek - porodních asistentek - vybrala tu svou, která mě bude doprovázet k porodu v porodnici. Vybrala jsem si tu, která mi byla mateřsky nejblíže a věděla jsem, že se před ní nebudu v ničem stydět. To je hrozně důležité. Stud může nevědomě pozastavit proces porodu. Sterilní prostředí, nevstřícnost zdravotního personálu a neustále "rady" lékařů opravdu mohou navodit stud, strach, nepatřičnost a pocit neschopnosti, že to nelze zvládnout.

Jestli vám mohu dát radu, nenechte si zkazit období těhotenství a čas porodu nikým. Žádným vyhořelým zdravotním personálem, pokud na něj zrovna narazíte. Při porodu ať všichni přítomní muži stojí decentně opodál. Váš muž vyplňuje papíry za vás a komunikuje se zdravotním personálem. To je jeho úkolem v porodnicí. Za to svému muži můžete děkovat. Tím vámumožní rodit spontánně a emotivně. Ruku vám může držet, až je miminku vidět hlavička. Nenechte si radit od žen, o které nikdo v tomto období nepečoval a považují toto období za příšerné. Vzpomínají na doby, kdy byly i při porodu přivazovány, mluví o hodinách na hekárně a nesměly se při porodu vyjadřovat hlasem. Kdyby nebyly "výsledky" plodnosti tak náročné, tak bych mohla být těhotná stále a rodit často:-)

Přeji všem ženám, aby našly svou soukromou porodní asistentku, která je bude doprovázet. Navzdory honu na čarodějnice, které se stále v Čechách dějí a dokonce jsou aktuální. Přeji vám, aby se porodní báby tohoto honu nezalekly a tuto "živnost" stále pro nás ženy dělaly. Věřte, že vám těhulkám závidím vaše těhotenská břicha a váš čas rození potomka.

Na tyhle písničky jsem své děti v bříšku houpala a tančila v ženském kruhu Te Vaka: Samulei
Vždy když je slyším, v mém těle se zrodí tolik síly, ženskosti a odvahy, že to až nemohu unést. Ta ženská energie přichází se vzpomínkou, i když ty ženy už vůbec nevídám...

Na tuhle píseň se smělo tančit až těsně před termínem nebo při rituálu volání miminka ven. Už se mohlo rychle a shimi:-)

Omlouvám se, ale musím jít tančit.

Svou energii a sílu posílám všem ženám, které rodí a budou rodit a nebojí se mít u sebe svou soukromou asistentku, byť jsou u nás považovány za bosorky a čarodějnice. Posílám ji i mentálně Ivaně Königsmarkové, kterou znám z jednoho setkání z A-centra.


Kluci už běží. Oni si opravdu pamatují tyhle melodie z bříška. Tančíme v kruhu jako kdysi s těhulkami a po chvíli chtějí, abych je držela tak, jak byly v bříšku. Na střídačku:-)

Doma jsem nakonec nerodila. Byla jsem domluvená se svou soukromou porodní asistentkou, že pojedeme do porodnice, až bude nejvyšší čas. Tím pádem jsem naštěstí trávila v porodnici před narozením mých synů minimum času. Při druhém porodu dokonce pouhých třicet minut.

Domnívám se, že zvolit si místo porodu je projevem svobody člověka. Poskytnout matkám možnost svobodné volby, včetně porodů doma, by mělo být právo všech žen. Nikdo nám ho nemá právo nám ho brát.

Na Palackého náměstí v Praze můžeme v pondělí 17. října demonstrace od 15 h. do 17. h. všichni podpořit akci "Chceme pro sebe a svoje dítě péči samostatné porodní asistentky". Před Ministerstvem zdravotnictví můžeme vyslovit svůj názor a podpořit tak svobodnou volbu způsobu péče o matku a dítě v těhotenství, u porodu a v šestinedělí.

Ukolébavku Gopalu jsem se naučila v ženském kruhu u Tamary.

O mých porodech a chování personálu v porodnicích si můžete přečíst zde http://edithhola.blog.cz/1109/k-memu-pribehu-uz-patri-dalsi-pribehy a u druhý porod zde http://zavodacky.blog.cz/1109/nejen-prvni-den-meho-pribehu .

Barevná tvořivost blogové komunity

12. října 2011 v 23:00 | Edith Holá |  Téma týdne
Že nevíte, co skrývá tato nádherná krabice s nakreslenými pastelkami na víku?

Padla mi do oka před třemi týdny v jednom papírnictví. Do papírnictví chodím velice ráda. Nemohu ho minout bez povšimnutí. Vůně pastelek, voskovek, lepidla a papírů je pro mě balzámem na duši. Tahle krabice téměř s duhovými pastelkami mi padla do oka a hned mi bylo jasné, co do ní patří. Ilustrace od blogerů k pohádkám pro kulíšky.

Na fotce vidíte v pootevřené krabici a vedle ní tři originály blogerky a malířky Idy Novotné. Krabice jich schovává přes třicet.

Další mám na emailu od Dubious Cat, zde foto např. ilustrace k pohádce o ovečkách

a další ilustrátorkou je blogerka Luccerna.
zde její krásná ilustrace maminky u inkubátoru s kulíškem


Dubious Cat i Luccerna stejně jako Ida Novotná ilustrovaly více pohádek pro knihu "Pohádky pro kulíšky", kterou se podaří vydat a bude k prodeji od prosince tohoto roku. V knize bude i pár jednotlivých ilustrací od jiných autorů. A podržte se! Vydání podpořil blog.cz. Výzva Nedoklubka k psaní pro rodiče předčasně narozených dětí a jejich kulíšků v inkubátoru byla vypsána 28. dubna na mém blogu a Labanda vytvořila krásný pohádkový blog nejen pro kulíšky. Díky blogové komunitě na blog.cz vzniklo nejvíce pohádek a básniček. Rovněž díky blogové komunitě bude kniha ilustrována. Žádná z blogerek se nezalekla ani toho, že nebudou moci k ilustracím použít barvu, protože budget na vydání knihy byl předem daný. I já jsem z toho měla obavy. V dnešní době pohádky bez barevných obrázků? Není možné. Mnou vybrané blogerky si výtvarně pohrály s obrázky tak dokonale, že mi připadají hravější než barvy samy o sobě. Děkuji blogové komunitě na blog.cz. Bez vaší tvořivosti by projekt pro kulíšky silně pokulhával.

A co dál? Mně čeká ještě moře práce na dodělání rukopisu pohádek pro tiskárnu. Následně budu muset vymyslet distribuci. Výtěžek z prodeje půjde na vydání 500 kusů zápisníků pro maminky na novorozenecké JIP, které mají zahraniční země. Jen v našem českém bude něco navíc. Ilustrace a literární tvorba blogerů a dalších. A také malé pastelky a vodovky. Snad seženeme dalšího sponzora práve pro ně.
Nikdy jsem neměla větší radost, než z tohoto projektu. Doufám, že část radosti se přenesla i na vás. Barevná a voňavá radost jakou znáte díky pastelkám.

P.S. Výzva Nedoklubka k psaní pro kulíšky trvá. Příští rok se může třeba vydat volné pokračování:-) Zvláště je aktuální psaní na téma vánoce, viz již napsané básně a minipohádky http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz/rubrika/vanocni-tvorba-pro-kulisky
Email: eli.asek@tiscali.cz

Největší počet výtisků se zřejmě bude prodávat na "happeningu pro miminka do dlaně" v galerii Lapidárium v centru Prahy. Budete včas informováni o termínu v prvním čtvrtletí 2012. Zde se budou prodávat nejen knihy, ale i obrazy, obrázky k pohádkám, malá nedoklubí klubíčka a možná se nám podaří najít někoho, kdo umí z hlíny udělat dlaně s miminkem. Také projekt Celé Česko čte dětem přislíbilo nějakou slavnou osobu k předčítání blogových pohádek a nebude chybět ani koncert inspirativní hudby. Vše se včas dozvíte:-)

Na zítřek mám pro vás ještě jednu výzvu k malování obrázků "miminek do dlaně". Ale musím nejprve svůj nedoklubkový nápad textově zpracovat.

Všem autorům se kvůli jejich souhlasu k vydání pohádky či ilustrace v knize ozvu emailem. Od souhlasu se budou odvíjet další kroky. Např. odpovědná korektura atd. Bez Vašeho souhlasu nebude moci být pohádka v knize uveřejněna.