Společnost plná pindíků

30. září 2011 v 16:54 | Edith Holá |  Téma týdne
Asi budete zmatení, ale mně se nechce psát nic o tom, jak jde tahle společnost do kopru. Žádné sociologické sondy, jak si myslíme, že soustavným růstem budeme všichni žít v blahobytu. Nebo psychologickou úvahu o tom, jak jsme změkčilí, nemáme starost o holý zadek, tak řešíme blbosti. Nebo článek o tom, jak vládnou od pradávna muži, kteří maji v genech touhu jít po bábovičce i kamáráda a to se přenese i do dospělosti. Jen ty boje o to, komu rozbít babovičku, jsou verbální, jak nám ukazují především politici, ale i boje mezi lékaři... Možná kdyby společnost řídily ... V kulturní antropologii jsem se kdysi učila, že existovala kultura založená na přátelství a respektu.

K mé pohádce o naší důležité a sebevědomé společnosti mě inspirovala recenze na jednu knihu v Respektu. Autor píše o pindících (figurky z Člověče, nezlob se). Vysmívá se tak světu, vlastnímu místu v něm i svým intelektuálním výbojům. Toliko kousek z recenze na knihu Patrika Linharta. Musím si ji zakoupit a přečíst.

A také neustálé přání mého syna: "Mami, kdy už napíšeš pohádku o pindíkovi?", mi už nedalo spát:-) Došlo mi, že můj předškolák má možná právě svou oblibou slova pindík ve všech možných tvarech dar sebeironie a humoru. Určitě vůči sobě i nám rodičům! Momentálně tvrdí, že je pinďomilovník. A hrozně ho poslední dobou zajímá, jak vypadá a jak se dělá "polibek".

Pinďoplanetu navštíl vyslanec z planety Vnitřní Radosti

Návštěva Pinďoplanety

Zelený panáček byl z planety Vnitřní radost poslán na Pinďoplanetu, kde se jim to nějak stále více zadrhávalo. Dostal za úkol zjistit, proč jsou tak nespokojení a využívají ke štěstí jeden druhého.

Zelený panáček mávnul kouzelnou hůlkou a už byl na Pinďoplanetě. Nestačil se divit. Tito pinďolidé měli všude obří billboardy pro pindíky nebo pro pinďolky. Návody na život a přitom jim to nefunguje?, pomyslel si Zeleňák. Tak buď nemají rádi návody a nebo jsou ty návody napsány špatně. Zastavil se před velikananánskou fotkou, která nabízela modrý prášek pro lepší start při závodu. Na velkém domě zase byla reklama, že když si pindík slupne zelený prášek, který vypadal jako kaktus, tak bude větší a ještě větší borec a pořádný závoďák. Pro pinďoholky byly samé barevné navoňené kulaté i hranaté krabičky.
Panáček Zeleňák zašel do obchůdku a pozeptal se příjemné pinďoholky, na co jsou ty krásné duhové krabičky. Ta pinďoholka se krásně usmála a řekla: "To je speciálně namíchané tajemství, jak býti vždy připravená závodit s pindíkama a ještě přitom krásně vonět a rozhazovat po trati růžové a levandulové lístky pro lepší náladu. Pindíci by bez nás ty závodní trasy měly hrozně zanedbané a jejich formule vlastně bez našeho tajemného koktejlu nejezdí."
"To zní moc krásně. A vy se tak půvabně usmíváte, že vypadáte skoro jako naše šťastné panenky. Možná to máte vymyšlené líp než u nás. Vzájemně si pomáháte. "
"No, víš..."
V tom vtrhla do obchodu jiná pinďoholka. "Honem, to mazadlo jako minule. Už mi došel koktejl a ten můj je nabručenej, že formule nejede a že za to mohu já."

Panáček si napsal do sešitu:
"Aha, pinďoholky se cítí vinné, když formule nejedou."

"Ach jo. Mně už tak bolí nohy, jak sem každý den lítám pro ty koktejly. "

Zeleňák si naškrábal poznámku: "Vůbec to nedělají z lásky, ale mají to jako povinnost."

Šel se raději podívat na závody. Tam byl připravený červený a žlutý pindík.
"Ahoj, kamarádi. To bude pohodičková jízda, co?"

Pindíci se na něj mrkli jako na blázna. "O co ti jde? To jsou závody, ne? To bude hustý, kdo bude první. Jen čekáme, až mě moje zlatá pinďoholka přinese dobrý koktejl a výborné zlaté kvítky, aby mi to pořádně jezdilo i v zatáčkách." a červený se rozřehtal

Panáček se na to musel posadit. Znovu vytáhl sešit a zapsal si: "Při hře jim jde jen o to, kdo bude první. Ale zároveň bez druhých stejně nejsou spokojeni. Vůbec si tu provázanost neuvědomují. Berou to jako povinnost."

Mávnul kouzelnou hůlkou a oba pindíci i se svými pinďoholkami se ocitli na jeho planetě Vnitřní radosti. Tak tu byl červený se svou zlatou pinďoholkou a žlutý se svou květinkovou pinďoholkou.

Objevili se při závodech. Nikde nebyly žádné reklamy na štěstí. To se našim z Pinďoplanety zdálo divné.

"Vy nemáte žádné návody na šťastný život?", zeptal se žlutý. "A žádné krabičky s koktejlama na to, abych při závodu fungovala?", zeptala se zmateně květinková. Červený se zařehtal: "To musí být bestiální boj a čudlmač."

Jenže žádný boj ani čudlmač neviděli. Závodníci se na startu usmívali a ještě si tak trochu stačili popovídat se spoluzávodníky. "Jak jsi minule projel tu poslední zatáčku?", zeptal se oranžový panáček modrého. A modrák mu poradil. Červený pindík to slyšel a spadla mu údivem brada. "Ty mu radíš, jo?", podivil se nahlas.

Barevní panáčci se té otázce podivili. "Vždyť je to parádní jízda, když víš, jak to projet. Minule se kamarád v zatáčce zpozdil a do cíle jsme tak nevjeli spolu. Museli jsme pak jet ještě na procházku, abychom si mohli dopovídat příběh."

"A to vašim panenkám nevadilo?"

"Nééé, ony mají svou zábavu. Ony jezdí zase na motokárách vedle."

"A kdo vám dává koktejly do motoru a kdo vám voní cestu, aby jste byli spokojení?"

Panáčci se smáli, až se za břicho popadali.

"Cože? A to vám jako pomáhá? Pindí koktejly?" (právě dorazil Kuba a tohle slovo před koktejly mi poradil)

"My nevíme. Je to prostě tak dané."

"My si dáme závoďáckou limonádu. Pak jeden z nás řekne něco veselého a všichni se chechtáme. Tím se nabijeme a dobijeme a jedeme. Celou cestu se díváme po okolí a s nejbližším závoďákem si povídám a je mi dobře."

Přiběhla jedna panenka a skočila Modrákovi kolem krku. Dala mu krásný polibek. "Pro radost!!!" a letěla za ostatníma panenkama. "Těším se na dnešní večer, který jsi pro mne vymyslel. Jdu s panenkami na motokáry a bereme i baby modráčky, jo. Užijte si to, my si to taky užijeme.", ještě zavolala a byla pryč.

Pindíci a jejich pinďoholky zamrkali. "Prosím, dejte nám návody a ty pilulky, co máte vy", řekla zlatá pinďoholka.

"Nemáme", usmál se Modrák i Oranžovák. "My to máme v srdci a to si čistí každý sám. Dvě pravidla dodržujeme. Střídáme se v tom, kdo co pěkného vymyslí pro druhého a dáváme si dárečky a jiné pozornosti jen tak."

(Jinak Kuba stále čeká, že pro něj napíšete i jinou pohádku o pindíkovi. Výhra na vás stále čeká. Další pohádku pro Kubíka napsala Dubious Cat O pindíkovi Bobíkovi)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Parkourgirls Parkourgirls | Web | 30. září 2011 v 18:34 | Reagovat

Ahoj :)
Nedávno jsme si s naší partou založily stránky a byla bych ráda, kdybys je navštívil/a-věnují se extrémnímu sportu parkouru :) Ne, nejedná se o koně! Je to sport pro lidi :) Budeme rády, když nám zanecháš komentář, díky :) parkourgirls.estranky.cz

2 Dubious cat Dubious cat | Web | 30. září 2011 v 18:50 | Reagovat

Edith, ta pohádka je boží:) Už mám taky jednu vymyšlenou, jen teda bude asi sakra výchovná jako hodina biologie:)
Naštěstí je dětská mysl celkem nevinná, já si nemohu pomoct, ale přemýšlím, jak vypadají pindí samičky :)

3 Lukky Lukky | Web | 30. září 2011 v 19:06 | Reagovat

Naozaj skvelá rozprávka :)

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 30. září 2011 v 19:37 | Reagovat

[2]: To bude mít Kuba radost. Ta moje se mu taky líbí. Ještě ji budeme spolu ladit:-) Jsem zvědavá, co té pohádce řekne, až bude velkej:-)

5 Petr H Petr H | E-mail | Web | 30. září 2011 v 21:58 | Reagovat

Moc pěkné. Na pohádku o pindíkách si ale vážně netroufám :-) Ale spisovatelé se určitě najdou...

6 Patrik Linhart Patrik Linhart | E-mail | 3. prosince 2011 v 16:20 | Reagovat

Náhodou jsem narazil na váš blog, kde se zmiňujete o pindících z člobrda. I pohádku jsem si přečetl. Mohlo by vaší rodinnou pindickou mytologii obohatit pohled na patriklinhart.wordpress.com. Jsou tam fotografie z pindických dějin. Zdravím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama