Nahota páru praskla jako balónek

15. září 2011 v 8:22 | Edith Holá |  Téma týdne
Ještě v úterý odpoledne jsem stále žila v domnění, že budu moci napsat zase jednou veselou historku na téma týdne z fesťáku z Varů.

Nahota je vždy, když píšete atobiograficky. Duševní a duchovní striptýz je na mém blogu často, jak říká muž, který se rozhodl naši společnou desetiletou intimitu a nahotu ukončit.

Probouzím se během noci mokrým polštářem a slzami, co nejdou zastavit. Není ještě ráno a měla bych spát. Únava tlačí víčka ke spánku. Hlava by spala, ale slzy tečou dál. Je jich moc. Ale proč? Vždyť přeci náš vztah tak dlouho nefungoval, nemá cenu ho lepit, říká manžel. Potřebuji spát, musím spát, přes den děti, jak to pak s nimi zvládnu. Ale co den? Jak to s nimi zvládnu všechny další dny, roky...? Jak to zvládnu, až se to dozvědí? Jak to zvládnu sama celý život? Na to jsi měla myslet dřív, holka!!! Měla sis koupit příručku o ježcích, jak říká Květa Fialová a přesně tak fungují muži. Mělas mu dávat každý den...Nebo aspoň každý třetí. Tak jako v tabulce. Jenže já jsem to zkoušela, víte...

Žaludek se rve do krku a slzy tečou z očí, uší, srdce, nohami a rukami. Slábnu. Potichu vstanu, aby se nevzbudil benjamínek. Lexaurinový rauš je nutný. Vyndávám prášek ze stříbŕného plata, rozděluji ho na půlku a dívám se, jak na azhradě manžel sedí a kouří. Kolikátou už má svou ranní cigaretu? První nebo už tu čtvrtou? Mohla bych se podívat na minuty. Má to propočítané. celé ráno na minuty. Zapiju půlku prášku namísto blízkosti lidské.

Lehám si a upadám do mikrospánků. Slzy tečou snesitelně. Žaludek se vrátil dolů. Intimita deset let praskla jako nafukovací balonek. Jakou měl asi barvu? Nafukovací balonek nelze slepit. Neprasknul sám. Propíchnul ho pinďour.

V noci nějaký muž psal pro mého syna básničku o pindících. Možná bych si měla orpavdu na týden lehnout do Riapsu. Konečně bych po pěti letech opušťáků na maximálně čtyři hdoiny a ten jediný den výletu do brněnského nakladatelství, mohla odpočinout. Nebo by to byla ta slíbená dovolená za téměř čtyři a půl roku kojení. Dokonce bezplatná. Manžela bych nestála ani kačku navíc.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 martinalevinas martinalevinas | E-mail | Web | 15. září 2011 v 8:47 | Reagovat
2 Mami Mami | Web | 15. září 2011 v 8:49 | Reagovat

A vážně se s tím nedá nic dělat? Neříkej, že se tvůj muž zařadil do fronty, za ostatní sobce?

3 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 15. září 2011 v 8:56 | Reagovat

Lepit něco, co nefunguje samo, to opravdu nemá cenu. Taky jsem v době rozvodu považoval svůj život za nešťastný - až tragický a netušil jsem, jak půjdu životem dál. S odstupem pár let už jsem to viděl jako tu nejlepší věc, co se tehdy mohla stát. Lidé spolu nějakou dobu jsou a buď dojde k jejich vzájemnému prorůstání do onoho biblického "BUDOU TI DVA JEDNO TĚLO", nebo k tomu nedojde a s tím se nedá lautr nic dělat.
Jsi na cestě, Edith. Teď zrovna jdeš tunelem, kde je tma a zima, ale netušíš, kde vyjdeš!!! Nebuď zoufalá! Smutná ano, ale zoufalá ne. Nevíš, co tě čeká, k čemu je to dobré a co to všechno tobě i dětem přinese. Nejsi první ani poslední, koho třeba potká rozvod. Někdy je potřeba uříznout nohu, aby se zachránil zbytek těla. Bolí to, je to trauma, ale neumíráš!

4 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 15. září 2011 v 8:58 | Reagovat

[2]: A na základě čeho ty tady toho muže soudíš? Znáš ho snad? Víš, jak jim doma ten vztah fungoval?

5 Alča Alča | Web | 15. září 2011 v 9:05 | Reagovat

Tohle je moc smutný článek...Nemůžu k němu ani moc napsat, protože v životě nemám tolik zkušeností, abych tohle mohla nějak komentovat...
Tak jen - hodně síly a někde sebrat pozitivní energii, která vyvolá úsměv na tváři :) Jednou bude určitě líp...

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 15. září 2011 v 9:40 | Reagovat

[2]: Mami, tolikrát už jsem to lepila. Manžel to vnímá jako nucení do vztahu. To opravdu nejde donekonečna. Láska je i v tom, že mu dám volnot žít, jak chce. A on chce být už dlouho sám. Kouřit si v teplíčku doma u počítače...
Nesoudím. Na krachu vztahu je to prý vždy stejný podíl obou. Nebo prostě to, že se sešli dva lidi, kteří spolu měli být jen krátce a ne až do smrti. Nad vodu slzavou mě drží to, co mi říkají ženy kolem, že tak po dvou letech se uleví a pochopím, že mi je líp, než slepovat a bát se, kdy to zase něčím rupne. Všichni mi říkají, ať se připravím na kolaps dětí. Takže nesmím být v nervovém kolapsu já. Snad to do té doby ustojím, než jim to řekneme.

7 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 15. září 2011 v 9:41 | Reagovat

[3]: Jasně, Davide, Ty už to máš za sebou, tak víš o čem mluvíš. Mně to teprve čeká se z toho vyhrabávat. Možná i nejdřív propadat.

8 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 15. září 2011 v 9:46 | Reagovat

[1]: Nevím, co je na mém článku hezkého. Tvůj odkaz je zajímavý, o této akci jsem nevěděla, ale mě nezajímá.

9 Alisa Alisa | Web | 15. září 2011 v 10:37 | Reagovat

No ja si celý život myslím, ž pre deti je lepší rozvod rodičov v skorom veku ako v puberte . Ak vzťah nefunguje už teraz, čo by bolo za päť rokov ? Malé deti si skôr zvyknú a pohnú sa ďalej ako teenegeri... Ale snáď by si nechcela žiť s niekym, kto má k tebe takýto postoj . Možno raz budeš ďakovať za to, že ťa opustil a netrápila si sa vo vzťahu, ktorý bol nanič . Celú noc som na teba myslela . Hlavu hore ! Všetko zlé je na niečo dobré... časom .

10 Malkiel Malkiel | Web | 15. září 2011 v 10:56 | Reagovat

Hmm, tak to mně mrzí. Dosud to vypadalo, že jste taková normálně fungující rodina, dokonce jste plánovali nové bydlení a teď tohle. Musím ale souhlasit s Davidem, že nemá cenu lepit něco, co nedrží samo od sebe pohromadě. Sám jsem si tím prošel, tak o tom něco vím. Ale nelze soudit ani jednoho, ani druhého, protože jak se říká, pravda vždy bývá někdy uprostřed. Ani ten opouštěný není zcela bez viny. Je vinen minimálně tím, že si vybral nevhodného partnera. Ale život tím nekončí, jen dostává jiný rozměr a ve všem špatném se dá najít něco dobrého. Posléze člověk většinou zjistí, že špatně fungující vztah je jako svěrací kazajka a že je mu mnohohem lépe bez ní. Mě osobně se ulevilo ohromně, i když jsem to zprvu nevnímal, protože jsem z toho byl na maděru. Došlo mi to až později.
A je to přesně jak píšeš v komentářích. V takové situaci člověk nesmí řešit sebe, ale hlavně děti, které jsou v tom jaksi nevinně. Proto je důležité v takové situaci zapomenout na všechny emoce i averze a s chladnou hlavou řešit co dál s dětmi. A k tomu vám oběma držím palce. ;-)

11 Malkiel Malkiel | Web | 15. září 2011 v 11:09 | Reagovat

[2]: Ach jo, mami, mami, život je poněkud složitější, než aby se něco dalo pojmenovat jedním slovem, navíc bez znalosti skutečného stavu věcí. ;-)
[4]: Ja, richtig. To je ukázkový příklad ženské solidarity, kde platí zjednodušená poučka, že chlap je vždycky hajzl a ženská vždycky chudák. :-D

12 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 15. září 2011 v 11:24 | Reagovat

[11]: Jsme z toho taky na maděru. Jeroným Klimeš, který si tím sám prošel a dělá párovou terapii, říká, že tohle na maděru trvá rok a bolest přejde po pěti.
U nás s tou ženskou solidaritou to bylo naopak. Zatímco kamarádky mi říkaly vydrž, zkus to, lep to a starší ženy dokonce dávej mu každý den, i kdybys měla z toho mít husí kůžy, prostě to tak chlap má ... Tak manžel vyprávěl, že jemu naopak chlapi říkali už dlouho odejdi, když jsi v tom vztahu takový chudák, nosíš prachy a ještě musíš se doprošovat sexu. Sexuoložka nám to v pátek řekla jasně, budˇnajdeme po deseti letech k sobě empatii, bez ní to po tolika letech nejde. Po deseti letech přeci není vztah o tom, kolikrát za týden a jak. Krom toho jsme se starali oba opravdu jen o děti a vůli neměl k žádnému společnému zážitku už rok ani jeden z nás. Za chůvu se nám nevědomky nechtělo platit, abychom někam spolu šli.

13 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 15. září 2011 v 11:30 | Reagovat

[12]: Tedy jsem. Mluvím jen za sebe. Manžel je veselý a už uvažuje, jak na mě přehodit úvěr za nádobí. Zapomněl, že od ledna nebudu mít nárok na rodičovský příspěvek ne z rozmaru, ale kvůli našemu společnému dítěti. Do státní školky ho v lepším případě vezmou od dalšího září.

14 punerank punerank | Web | 15. září 2011 v 11:46 | Reagovat

To mě mrzí...
Často jdou kolem rozvodu ohledy a slušnost stranou...
nechtěla bych to zažít, přesto že to po letech čas nějak zahojí...

15 Malkiel Malkiel | Web | 15. září 2011 v 11:55 | Reagovat

[12]: Edith, ta moje poznámka o ženské solidaritě se netýkala tvého článku ani tvých komentářů, ale toho komentáře mami. Já jsem dalece vzdálen tomu, abych někoho soudil nebo hodnotil, když o vás ani o vašem vztahu nic nevím. Možná, že tvůj muž dokonce i sobec je, možná je i hajzl. Ale takového sis ho prostě vzala a v tom je ten kámen úrazu. Ona většina těch "hlavních" problémů ve vztahu se později stejně ukáže být pouze zástupná. Já myslím, že ta nejhlavnější příčina krize vašeho vztahu je v tom, co jsi i sama popsala. Že on prostě chce být "sám", protože takový je. Jenže při potřebě sexu prostě kdysi zvolil kompromis, nebýt tak úplně sám. A pokud mu to nyní nepřináší to, proč ten kompromis zvolil, tak ten vztah pro něho přestává mít význam. A je více než pravděpodobné, že to tak bude u něho fungovat i v jeho dalších vztazích až do vyhasnutí jeho hormonálních funkcí.

16 agrrr agrrr | Web | 15. září 2011 v 12:18 | Reagovat

Edith tohle mě moc mrzí. Ale z toho jak jsem tě skrz blog poznala, z toho jak jsi o vaší rodině psala věřím tomu že to oba, ty i manžel, zvládnete. Ať už spolu, nebo každý zvlášť. Hlavně teď oba myslete na děti-nerozhádejte se.
Všechno se dá zvládnout, hlavně se tomu nepoddat.

17 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 15. září 2011 v 15:54 | Reagovat

[15]: Malkieli, tak nějak to vnímám já i mí mužští přátelé okolo. Jen já jsem tomu nechtěla věřit, že chce být sám, opustí vše, děti, mě, dům,... Oba jsme se snažili, ale ani mé rozkrájení by nepomohlo. Pochopila jsem to vloni, když mě neuvěřitelně při tehdejší krizi na rozvod rozbolely ruce. Pochopila jsem, že ho musím pustit z rukou, dát mu volnost jít... Možná jednou budu vědět, proč do mé cesty přišel on, co jsem se s ním měla naučit. Teď to nevím a ani nechci vědět. Snažím se fungovat pro děti, pro sebe, pro kulíškovský blog, ...

18 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 15. září 2011 v 16:06 | Reagovat

Navzdory všemu smutnému a tomu co se u nás doma nepovedlo, jsem napsala pohádku, kterou jsme kdysi s manželem vyprávěli stále dokola Kubovi. Měl ji dlouhý čas rád. http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz/1109/cesta-modrym-parnakem-k-mori
Jinak s pohádkami se roztrhl pytel, můžete sledovat facebook a nebo nakouknout na http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz. Je tam nejméně deset nových a další mám v emailu.

19 jezura jezura | E-mail | Web | 15. září 2011 v 18:20 | Reagovat

Milá Edith, teď jsi mi tedy dala! Já tě zas až tak neznám, ale z toho, co jsem tady dosud četla tak jsem měla dojem, že navzdory tvému mládí jste byli v pohodě fungující rodina, ale ono to někdy vypadá opravdu jen tak na oko a kolikrát o tom ani neví jeden z manželů. Vím o čem mluvím. Prožila jsem si také takové menší peklo na zemi. Kdyby sis myslela, že bych ti někdy mohla pomoci radou, napiš, tady by to bylo na dlouho. Jen jedno ti řeknu : přebolí to, ale vzhledem k tomu že spolu máte děti, NIKDY úplně nezapomeneš! Hodně síly, budeš ji ještě potřebovat!

20 adaluter adaluter | Web | 15. září 2011 v 18:31 | Reagovat

Edith, je mi to líto, doufám, že najdeš sílu to překonat. Vím, že ti těžko můžeme pomoci, ale ozvi se kdybys něco potřebovala, nebo si chtěla promluvit.

21 Kerria Kerria | Web | 15. září 2011 v 18:53 | Reagovat

Edith, každý konec je zároveň začátkem něčeho nového. Teď jsi plná obav a právem, protože rozvodem hodně ztratíš. Ale na druhé straně i něco získáš. Nekuřáckou domácnost, nebo volné víkendy, kdy kluci budou s tátou...

Napadá mě toho mnohem více, ale ne všechno by se ti asi líbilo. Povzbuzovat moc neumím, ale kdyby sis chtěla promluvit, tak mi napiš, mail na mě máš.

22 Bakela Bakela | Web | 15. září 2011 v 18:58 | Reagovat

Milá Edith, překvapil mě tento článek nebo spíše jeho obsah.. Je mi to líto.. jsem 19ti letá žaba, tak nemáý cenu psát, život  jde dál, atd. Držím pěstičky, hlavu vzhůru!

23 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. září 2011 v 21:46 | Reagovat

Nevím co říci, abych neopakovala to, co už vám řekli druzí. I ve zdánlivě ,,trvalém" manželství jako máme my, to nebylo vždy dobré. Těch milých dní nebylo za ta léta tolik, abych zapomněla na vše, čím mi muž ublížil a jen díky mé  a následně i jeho ,,splachovací" nátuře nám ten ustavičný boj  vydržel. Je pravda, že ta sexuální stránka je pro manželství důležitá a v podstatě si ji má řídit žena, nenápadně však  vysledovat, co a kolik chce muž. Tolerance a stará známá pravda : muž potřebuje jídlo, postel, pochopení, vyslechnutí (i když vás to vlastně nezajímá), ale také vědět, že žena potřebuje také mít své aktivity, které si musí uhájit, aby z ní nebyla jen ,,slepička",kterou pak muž ,,musí" opustit, aby mohl volně dýchat. Já jsem prostě celý život dávala důraz na potřeby dětí a muže a tak trochu si hájila i své zájmy. Zítra spolu budeme 50 let a mám takový ,,nahořklý" pocit, že je to nejhezčí dávno pryč. Máte život před sebou, buďte pro děti a myslete i na sebe. Nevzdávejte to.
Mám na blogu ještě jednu pohádku o víle Bubušce, nemám pohádky v šuplíku, já je totiž píši rovnou... ;-)

24 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. září 2011 v 14:07 | Reagovat

Deset let a dvě děti. To je právě tak dost, abys ukončila i pro sebe už jalový vztah. Koukni kolem, nebude to hned, ale třeba děti si pro Tebe nového chlapa najdou. Než žít v bahnité kaluži, vrhni se do proudu. Starosti o děti Ti stejně zůstanou a nehodný muž ať plave taky. Neroň slzy do bahnité kaluže, hledej čistý proud, ono to půjde. Máš teď MOŽNOST. Ono se to "vyvrbí". Nebude to hned, ale nadechneš se a bude líp...

25 signoraa signoraa | Web | 17. září 2011 v 0:39 | Reagovat

Edith, je mi to líto, čím ted' procházíš. Musíš ale sebrat veškerou sílu, protože máš děti a ty tě potřebují. Držím palce a posílám na dálku energii. Pokud bych mohla nějak pomoci, máš můj email. Alena

26 Shariony Shariony | Web | 17. září 2011 v 9:59 | Reagovat

Je to jenom chlap :-(

27 Arcana Arcana | Web | 18. září 2011 v 11:40 | Reagovat

To je mi líto :-(
Nevím samozřejmě, jak to vnímají malé děti, ale zrovna v tomhle bych řekla, abys myslela i sama na sebe. ,,Mysli na děti" se nevyplácí, budeš (či -te, vy oba s mužem) na ně myslet tak dlouho, až zapomeneš na sebe a bude to pak jen horší. Jen aby věděli, že jejich vina to není.
Ale mysli taky na sebe, stejně nebo o kousínekj víc jak na ně. Podle mého názoru dítěte rozvedených rodičů.
Přeju ti pak co nejvíc síly, abys vším prošla co nejvíc bez úhony

[11]: Hele, vy mlčte, ve svých článcích si ženy občas dost dobíráte :-D

28 Bonbón Bonbón | E-mail | Web | 23. září 2011 v 19:18 | Reagovat

Tak to je smutné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama