Kdy vás napadá název? A taky roční "výročí" :-(

25. září 2011 v 20:25 | Edith Holá |  REPORTÁŽ o psaní knihy
Stává se mi málokdy, že nevím, jak text nazvat. Názvy svých článků, textů nebo kapitol vím většinou dřív, než začnu psát. Vím, že tomu tak není u všech blogerů. Někdy mi přišla pohádka pro kulíšky s tím, že jsem ale mohla vymyslet název já :-) Nemám problém. Dnes ano. Tak snad něco právě k tomuto tématu... Kdy vás napadá název? Hned nebo v průběhu psaní nebo si s ním lámete dlouho hlavu?

Poprvé mě to překvapilo a měla jsem i ostych napsat název k tvorbě někoho jiného, ale napadl mě... Po zeptání blogerky, jestli chce nazvat svou tvorbu tak a tak, jsem zjistila, že právě název byl kámen úrazu, takže je ráda, že jsem ho vymyslela.

Dnes jsem zase opušťák od rodiny strávila téměř tříhodinovými opravami rukopisu. Během týdne jsem opravdu díky vašim komentářům a radám k psaní nějak rozetnula bludný kruh a připsala pár rozhovorů, snů, ... Došlo mi, že to je ta dynamika. Pohyb. Mému večernímu přemýšlení předchází řádky o tom, co a jak jsem prožila přes den nebo co či kdo mě nakopl k onomu přemýšlení. Mám pocit, že opravdu druhá půlka nabrala na dynamice. Doufám, že takový pocit bude mít i odpovědná redaktorka, až ji to po opravách z papíru pošlu. Zase jsem si nevzala notebook. Představte si, že jsem ho dokonce měla nabitý a připravený. V metru jsem zjsitila, že ho nemám. Je vidět, že staromilské psaní do papírů a vůbec obklopení se papírami v kavárně je mi pořád milejší. Tak příště už fakt s noťasem. Uznávám, že to šetří čas. Takhle to musím do počítače zanést. Některé připsané rozhovory jsem probrala s kámoškou po telefonu. Má za sebou kurz scenáristiky.

Právě jsem uspávala Kubíka. Po ukolébavce se mě zeptal, jestli může jet k babičce do hor. Je to během posledního měsíce podruhé. Předtím si na ně nevzpomněl.
"Kubo, samozřejmě, že můžeš. Řeknu to tátovi a můžete vyrazit."
"Já bych chtěl s tebou."
"To nejde. Babička si to nepřeje. Napsala tátovi, že tam můžeš jezdit ty, Matěj a táta. Já ne."
"A proč, mami? Je to tvoje maminka!"
"Ona se zlobí, že jsem našla tu maminku, co mě nosila v bříšku a porodila. A taky Kubo my jsme měli vždycky spolu špatný vztah."
"A proč?"
"Těžko říci. Babička se definitivně rozhodla, že už mě nechce vidět. Možná mě prostě nemá ráda."
"Tak ji zavolej, že chceš pčijet taky."
"Kubo, to nejde. Ona to zakázala. Já tam nesmím."
"Já ji to odzakážu."

"Kubí, kdyby to tak bylo lehké. Dospělé věci jsou někdy příšerně zamotané. Promluvím s tátou, že tam chceš jet. Nemysli teď na to, ráno brzy vstáváš do školky..."

A teď babo raď. Kdyby adoptivní máma nenapsala nějaký hnusný dopis manželovi přes skype, tak by tam asi občas i vlakem jeli. Samozřejmě s mým popíchnutím. Manžel moc návštěvy mimo Prahu nemusí. O sociální kontakty se starám já:-) Nojo, jenže máma mu napsaal o mně hnusný dopis a od té doby řekl, že už toho má taky dost, když nedá pokoj, ani co jsem jí napsala před rokem dopis po složení zbraní. Dvakrát tam byl s Kubíkem a pak mu přišlo tohle. Radši jsem ani nechtěla, aby mi to přečetl.

Co teď? Ani jsem k ročnímu "výročí" textovky od mámy "ty k nám s dětmi můžeš, ale ona ne" nechtěla nic psát, kdyby Kuba nepřišel s tím, že tam chce jet.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 25. září 2011 v 20:34 | Reagovat

Mě napadá název zásadně, až když je po všem. myslím že nikdy nemám název první a po něm až článek... občas je to tak daleko, že ani po dopsání článkuv ve wordu nadpis neexistuje a vymyslím ho až při vkládání...
Nevím, jak Kubíkovi vysvětlit, že odzakázání nezafunguje, nebo ne na dlouho...

2 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 25. září 2011 v 20:39 | Reagovat

Články mívám nazvan ještě než je píšu.Někdy mám třeba povídku v hlavě už nazvanou, než ji začnu vůbec psát nebo pořádně domýšlet, ale jindy jsem schopná ji během psaní třikrát přejmenovat, protože se mi název nelíbí.Mám ráda, když jsou výstižné a krátké a nebo, když už dlouhé tak poutavé a zajímavé, což je občas děs, něco takového vymyslet hned :D

3 edithhola edithhola | E-mail | Web | 25. září 2011 v 20:39 | Reagovat

[1]: Já opravdu mám název hned a pak teprve začnu pást:-)

4 Renata Štulcová Renata Štulcová | 25. září 2011 v 20:51 | Reagovat

Já spíš název vymýšlím posléze.

5 Kerria Kerria | Web | 25. září 2011 v 22:09 | Reagovat

Název mívám jako první, ale občas se stane, že výsledný článek je úplně o něčem jiném a musím vymýšlet nový název.

Tyhle věci se dětem dost těžko vysvětlují. Před pár měsíci nás Honzík překvapil prohlášením, že Brněnská babička ho nemá ráda. Usoudil prý tak, protože k nám nejezdí, jen děda. Pokusila jsem se mu vysvětlit, že babička ho ráda má, ale je nemocná. Svým způsobem je to i pravda, má nemocnou duši. Ale nejsem si jistá jak to přijal.

6 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 25. září 2011 v 22:30 | Reagovat

Mě napadne název většinou hned s první myšlenkou na článek. Není to tak vždycky, ale problém někdy je, že když mám dobrý název, měl bych taky vymyslet tomu odpovídající obsah.

Jsem přesvědčený, že děti na babičku časem zapomenou. Je to škoda, ale pro tebe by bylo velice blahodárné, kdyby ses babičkou už nikdy nemusela zabývat. A než mít špatnou babičku, to radši žádnou. Nepustil bych svoje dítě k ženské, která nemá ráda jeho mámu!

7 Arcana Arcana | Web | 25. září 2011 v 23:49 | Reagovat

Já mám taky mnohem radši papíry. Chytá mě cca o polovinu víc nápadů a inspirace nad papírem než wordem.
A s tím časem, ono se to trochu maže. Tím, že to musíš zanést do počítače, přepisuješ slovo od slova. A nevím jak ty, ale já vždy slova, věty i celé odstavce často měním, přepisuju v dvou významech najednou :-D A text je lepší, rovnou upravený :-)

S názvy bojuju pořád. Buď ho složitě vymýšlím až na konci, nebo prdnu co mě první napadně abych později věděla o čem to bylo, a po sepsání přemýšlím, jestli není lepší. Většinou je :-D

8 Malkiel Malkiel | Web | 26. září 2011 v 0:33 | Reagovat

Já název většinou vymýšlím až když mám dopsaný článek. Někdy mám název hned a někdy si s ním lámu hlavu. Když vymyslím název před psaním, tak jej po napsání článku stejně většinou měním, jelikož nepíšu systematicky a článek mi často uhne někam jinam. Původně vymyšlený název tak už nebývá aktuální.

9 otavinka otavinka | Web | 26. září 2011 v 9:18 | Reagovat

Někdy si napíšu název a píšu, jindy i název posléze změním.Co, ja bych za to dala, kdyby vnoučata k nám často jezdila. Oni ale nemají čas, protože mají tolik zájmů, že návštěvu u babičky a dědy stihnou tak akorát na narozeniny či Vánoce. :-)

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 26. září 2011 v 12:26 | Reagovat

[6]: Davide, zní to rozumně, ale já to takhle rozhodnout neumím.

11 Alča Alča | Web | 26. září 2011 v 15:45 | Reagovat

Název, no to je u mě kapitola sama pro sebe...Někdy mě napadá sám a dřív před tím, než začnu něco psát, jindy se tak nějak vynoří v průběhu psaní a někdy si s ním prostě složitě lámu hlavu a on stejně nepřichází. A většinou to taky není žádná kvalita, takže asi tak...:D

To je tedy docela smutné výročí...No, snad se to časem nějak vyřeší a poddá... :)

12 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. září 2011 v 16:03 | Reagovat

[9]: Tak to mám oboje zcela stejné- jak s názvem, tak s vnoučaty. :-D

13 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. září 2011 v 16:07 | Reagovat

[10]: Edith, pozor, neposílat vnouče k babičce, která může nehezky jeho maminku pomluvit. Dítě si zafixuje, že jeho mama nemůže být tak hodná, když babička tvrdí , že není. Že jí ublížila. Pak ho budete těžko přesvědčovat. Lépe je mu to vysvětlit tak, že to doopravdy není jeho babička, protože se maminky zřekla, nebyla její vlastní. Jsem osoba hodně tolerantní, ale po celoživotních zkušenostech bych neustupovala. Máte přece svoji hrdost a než takovou ,,matku" mít, raději se obejít.

14 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 26. září 2011 v 17:00 | Reagovat

[13]: Opravdu si to tak myslíte? Mám pořád nějak v sobě, že někdy vnoučata babičku s dědou berou jinak, i přestože prarodiče mohou mít problém s jejich matkou.

15 Neriah Neriah | 26. září 2011 v 20:11 | Reagovat

Názvy vymýšlím po napsání, někdy musím se zveřejněním počkat jen kvůli názvu, protože ho ještě neznám.

A co se týče druhého tématu - myslím, že to, co říká David, by bylo nejlepší, ovšem chápu, že to není vůbec tak jednoduché... Děti si umí pamatovat hodně dlouho a otázky, proč nejedou k babičce musí hodně bolet

16 lucka345 lucka345 | Web | 27. září 2011 v 11:17 | Reagovat

Když mě napadne článek, mám to ve vteřině v hlavě všechno i s názvem. Jenže někdy je ten název tak "silný", že ho raději před zveřejněním přehodnotím. :-D

V takovém vztahu nevztahu by se mi žilo špatně. Asi bych babičce zavolala nebo bych za ní rovnou sama vyrazila, abychom si věc vyříkaly a urovnaly nebo taky neurovnaly a tím by to definitivně haslo.

17 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 30. září 2011 v 23:59 | Reagovat

Jak kdy - někdy je název prvním impulzem k sepsání povídky nebo článku, jindy ho marně lovím z napsaného textu. :-)

Vím, že v podobně zamotaných situacích je každá rada drahá. Já jsem asi daleko větší sobec než ty a nemám tolik zkušeností jako ty, Edith, ale mít děti... já bych je za osobou, se kterou bych sama měla velmi špatný vztah neposílala, kdybych vyloženě nemusela. Z vícero důvodů. Víceméně je to asi hlavně intuitivní a trochu iracionální rovnice: Když ona osoba jednou velmi ublížila mě, jak můžu vědět, že stejně nebo podobně neublíží jednou jim? :-(

18 plus size dresses plus size dresses | E-mail | Web | 31. října 2012 v 13:04 | Reagovat

Q. When is a car not a car?
http://www.threedress.com/

19 designer evening dresses designer evening dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:10 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama